Petrohradské povídky
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Cyklus šesti povídek (Něvská třída, Nos, Portrét, Plášť, Kočár, Bláznovy zápisky), jež si přes časový odstup – poprvé vyšly r. 1842 – uchovávají zajímavost humorným i realistickým vylíčením ruského způsobu života a charakteristických postav. Svědčí o tom jejich uplatnění i v jiných uměleckých tvarech (opera D. Šostakoviče na námět Nosu, zfilmování Pláště a Portrétu, dramatizace Bláznových zápisků).... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1970 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Петербургские повести / Peterburgskije povesti , 1842
více info...
Přidat komentář
(Uwaga spoilery!) Petrohradské povídky jsou svébytným kouskem ruské literatury a jednou z prvních přihlášek k manifestu revolučních demokratů, kteří chtěli, aby ruská literatura jednou provždy opustila Maškarádu a začala být reálná.
Gogola vytáhl do přízně kritiky i čtenářů Vissarion Petrovič Bělinskij, který v něm viděl ideálního spisovatele, jakého nastínil ve svých statích. Petrohradské povídky můžou zdatně konkurovat i mnohem tlustším Mrtvým duším. Není divu, že je miloval i Dostojevskij a značně se v nich inspiroval. Dá se říct, že kdyby nebylo Gogolových povídek, nemusela by vzniknout veledíla velkého Fjodora Michailoviče. Tam, kde Gogol při líčení šílenství a ztrácení rozumu ještě potřebuje dvě osoby a další pomůcky, Dostojevskij tento proces už dokáže ztvárnit uvnitř hlavy jediného člověka. Výsledky práce s podvědomím pak udivují v Dvojníkovi nebo Běsech. Ale na počátku byl Gogol.
A teď si představte, že název, jaký dnes kniha má, jí nedal sám autor, ale získala ho až mnohem později při snaze uspořádat Gogolovy spisy. A dokonce tyto povídky nikdy nevyšly jako celek, ale vstupovaly mezi čtenáře jednotlivě a nezávisle na sobě. Že by jedno z prvních tajemství a vtipů ukrajinského mistra?
Povídky nejsou jen ikonický Plášť, který je snad ve všech čítankách, ale i fantastický Nos, Bláznovy zápisky (údajně Dostojevského osobní favorit), Podobizna o životě dvou malířů, Kočár a Něvský prospekt, legendární místo, jež nemůže chybět v žádném popisu Pitěru. Kór ne, když Něva zamrzá a nábřeží se ztrácí ve studené mlze.
V Petrohradských povídkách mohl Gogol naplno zužitkovat zkušenosti s úřednickou prací, jíž se krátce živil, ale nedařila se mu. Jako všechna ostatní zaměstnání. Prodává dokonalou znalost města v detailních popisech a přiřazuje společenským vrstvám odpovídající jazyk. Věc nevídaná. S hurónským smíchem nastavuje ruské společnosti zrcadlo, aby viděla všechno své chvastounství, zaslepenost a neochotu pomáhat. Rozhodně kniha, která stojí za přečtení. 5/5
PS: "Na zrcadlo se zlobí ten, kdo má křivou hubu."
Na stránke našej košickej knižnice patrí zbierka Petrohradských poviedok medzi prvými. Je to tak vzácna zmes dokonalých poviedok, že ľudia si vymýšľajú, klamú a kradnú, aby získali tento cenný výtlačok:D Nos, "very famous" Plášť, Portrét, Bláznove zápisky, to sa vám zaryje do pamäti dosť ľahko. Miestami spirituálne (Plášť), niekde absurdné (Nos), vášnivé a živé (N-ý. prospekt)... óóó, koľko ruských autorov planulo vášňou v slovách:) Budú vám oči jasať nad opisom života na slávnom moste...
Štítky knihy
povídky ruská literatura Petrohrad (Rusko)
Část díla
- Bláznovy zápisky / Bláznove zápisky / Bláznův deník / Zápisky šílencovy 1835
- Kočár / Koč 1836
- Něvská třída / Něvský prospekt / Nevský prospekt 1842
- Nos 1836
- Plášť 1842
Autorovy další knížky
1955 | Mrtvé duše |
1970 | Petrohradské povídky |
2010 | Ženitba |
1947 | Taras Bulba |
2019 | Revizor |
Kniha Petrohradské povídky je v
Právě čtených | 2x |
Přečtených | 251x |
Čtenářské výzvě | 57x |
Doporučených | 14x |
Knihotéce | 49x |
Chystám se číst | 61x |
Chci si koupit | 10x |
dalších seznamech | 6x |
Knihu máme v domácí knihovničce. Pročítám ji od dětství, pravděpodobně to bylo moje první setkání s ruskou literaturou. Někdy se musím podívat do Petrohradu.