Petrohradské povídky

Petrohradské povídky https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23000/bmid_petrohradske-povidky-3OT-23000.jpg 4 169 23
Koupit Ekniha zdarma Antikvariát

Cyklus povídek o Petrohradu od ruského klasika zachycuje město tak, jak se jevilo autorovi po dobu jeho sedmiletého pobytu v letech 1828–1836. Námětem cyklu je zobecnění proměn života na ústřední městské třídě v průběhu jednoho dne, které je zároveň názorným předvedením společenského rozvrstvení stavovské společnosti v jednom z jejích center. Hrdiny povídek jsou malí, utištění lidé, kteří ve společnosti obrovských majetkových a společenských rozdílů vedou dlouhý a zdánlivě marný boj s privilegovanými utlačovateli. Jejich fantastické příběhy jsou vesměs ostrou satirou na tupost, nadutost a hamižnost statkářů a carských úředníků.... celý text

Literatura světová Povídky
Vydáno: , Primus
Originální název:

Петербургские повести / Peterburgskije povesti , 1842


více info...

Komentáře 23

Recenze 0

Hvězdičky 169

Přidat komentář
Angel_Castiel
17.01.2015 5 z 5
Angel_Castiel

Knihu máme v domácí knihovničce. Pročítám ji od dětství, pravděpodobně to bylo moje první setkání s ruskou literaturou. Někdy se musím podívat do Petrohradu.

Pink Martini
10.12.2013 5 z 5
Pink Martini

(Uwaga spoilery!) Petrohradské povídky jsou svébytným kouskem ruské literatury a jednou z prvních přihlášek k manifestu revolučních demokratů, kteří chtěli, aby ruská literatura jednou provždy opustila Maškarádu a začala být reálná.

Gogola vytáhl do přízně kritiky i čtenářů Vissarion Petrovič Bělinskij, který v něm viděl ideálního spisovatele, jakého nastínil ve svých statích. Petrohradské povídky můžou zdatně konkurovat i mnohem tlustším Mrtvým duším. Není divu, že je miloval i Dostojevskij a značně se v nich inspiroval. Dá se říct, že kdyby nebylo Gogolových povídek, nemusela by vzniknout veledíla velkého Fjodora Michailoviče. Tam, kde Gogol při líčení šílenství a ztrácení rozumu ještě potřebuje dvě osoby a další pomůcky, Dostojevskij tento proces už dokáže ztvárnit uvnitř hlavy jediného člověka. Výsledky práce s podvědomím pak udivují v Dvojníkovi nebo Běsech. Ale na počátku byl Gogol.

A teď si představte, že název, jaký dnes kniha má, jí nedal sám autor, ale získala ho až mnohem později při snaze uspořádat Gogolovy spisy. A dokonce tyto povídky nikdy nevyšly jako celek, ale vstupovaly mezi čtenáře jednotlivě a nezávisle na sobě. Že by jedno z prvních tajemství a vtipů ukrajinského mistra?

Povídky nejsou jen ikonický Plášť, který je snad ve všech čítankách, ale i fantastický Nos, Bláznovy zápisky (údajně Dostojevského osobní favorit), Podobizna o životě dvou malířů, Kočár a Něvský prospekt, legendární místo, jež nemůže chybět v žádném popisu Pitěru. Kór ne, když Něva zamrzá a nábřeží se ztrácí ve studené mlze.

V Petrohradských povídkách mohl Gogol naplno zužitkovat zkušenosti s úřednickou prací, jíž se krátce živil, ale nedařila se mu. Jako všechna ostatní zaměstnání. Prodává dokonalou znalost města v detailních popisech a přiřazuje společenským vrstvám odpovídající jazyk. Věc nevídaná. S hurónským smíchem nastavuje ruské společnosti zrcadlo, aby viděla všechno své chvastounství, zaslepenost a neochotu pomáhat. Rozhodně kniha, která stojí za přečtení. 5/5

PS: "Na zrcadlo se zlobí ten, kdo má křivou hubu."

zipporah
20.12.2011 5 z 5
zipporah

Na stránke našej košickej knižnice patrí zbierka Petrohradských poviedok medzi prvými. Je to tak vzácna zmes dokonalých poviedok, že ľudia si vymýšľajú, klamú a kradnú, aby získali tento cenný výtlačok:D Nos, "very famous" Plášť, Portrét, Bláznove zápisky, to sa vám zaryje do pamäti dosť ľahko. Miestami spirituálne (Plášť), niekde absurdné (Nos), vášnivé a živé (N-ý. prospekt)... óóó, koľko ruských autorov planulo vášňou v slovách:) Budú vám oči jasať nad opisom života na slávnom moste...