Petr Pan

27.01.2024

Abych pravdu řekla, když jsem knížku donesla domů z knihovny (rezervace přes net), tak jsem ještě kontrolovala komu je publikace určená. Kresby neodpovídají moc pro děti cca do 8let.

Závěr? Přečteno, ale už víckrát ne

13.05.2023

Samotná myšlenka Petra Pana je krásná. Je plná dětství, nevinnosti, snění, dobrodružství a představ o kouzelných bytostech. Jen si myslím, že je také plná metafor, které malé děti nepochopí. Budou brát příběh jako o dětech, které odletěly do Nezemě, kde zažívaly různá dobrodružství s piráty, krokodýlem, indiány, vilami a Ztraceňáky. Ale možná děti na 2. stupni pochopí, co se skrývá za příběhem... Myšlenka ale opravdu krásná.

27.01.2023

Kniha byla jazykově poněkud náročná pro předškolní dítě, příběh se mi velice líbil, byl velmi dobrodružný a plný milých drobností. A měl překrásné ilustrace.
Synovec 6 let z toho byl nadšený. Vždy, když u kapitoly usnul, byl ráno načuřený a musela jsem mu to, co zaspal, vyprávět.:-)

14.02.2022

Tato knížka není vůbec špatná. I vnučkám se docela líbila, ale samozřejmě české pohádky vedou a jsou u nás nejoblíbenější.

15.07.2021

Maminky, které před spaním uklízí dětem v hlavičkách, víly narozené po prvním úsměvu miminka, čarovná Nezemě se zátokou mořských panen, parta Ztraceňáků, indianů a hlavně skupinka pirátů z Velkýho Růži v čele s obávaným korzárem Hákem. Přidejte rošťáckého náfuku Petra Pana (kdo mu nechtěl jednu ubalit po větách jako "Panečku! Mám to ale hlavičku!" nebo "Já jsem taaak chytrý!"?) a tenhle supr čupr pohádkový koktelj plný nostalgie je kompletní. Zbožňuju tu kupu představivosti i hravost vypravěče. Co na tom, že by to občas mohlo mít kapku větší spád, já si to užil, jako by mi zase bylo osm. Více jak sto let starý kousek a stejně neztrácí ani kousíček ze své originality a čtivosti.
Audiokniha je perfektní a Lukáš Hlavica jako vypravěč i kapitán Hák tomu kraluje. Asi si to ještě někdy zopakuju!

(...) Nevědí, jak je nebezpečné nacpat se čerstvě upečeným, vydatným dortem. Hehehe! Nafouknou se jim bříška a umřou! (...)

- strašlivý korzár Hák (když to čte pan Hlavica, zní to víc cool, ale stejně... tuhle postavu prostě nevydržím nemít rád ).

11.04.2020

Peter Pan je klasická pohádka, kterou skotský autor J. M. Barrie napsal původně jako divadelní hru před více než sto lety. O několik let později, v roce 1911, pak z ní udělal i román a ten jsem teď přečetl. Na to, že je Peter Pan tak starý, je to pořád velmi čtivé (četl jsem v originále). Především zaujme originální a hravý vypravěč, který třeba "nahlas" přemýšlí, co by vám tak o Petru Panovi řekl, hraje si s vašim očekáváním a tak podobně. To bych v takhle staré pohádce opravdu nečekal.

Co jsem naopak čekal, je nějaká ta hrubost a násilí. Není ho mnoho, jen pár vedlejších postav zemře (a ne na stáří) a Petr Pan je od začátku do konce sobeček. Což ale nemění nic na tom, že jeho postava je velmi zajímavá. Jak asi všichni víte, je to "chlapec, který odmítá vyrůst", ale také je jeho mentalita velice vázaná na přítomnost. Je charismatický, přirozeně vůdčí, často baví ostatní a strhne všechny kolem k nějakému tomu dobrodružství, ale vůbec ho nezajímá, co bylo a co bude.

Nejslavnější animovanou verzi od Disneyho už jsem dlouho neviděl, ale řekl bych, že podstata tam zůstala. To je to okouzlení Petrem Panem a jak spolu s dětmi odletí do Země Nezemě, aby prožívali dobrodružství s piráty a indiány. Nejsem si ale už tak jistý, jestli tam je také takový důraz na to, jak jsou děti i Petr Pan fixováni na "matku". Tu jim musí celou dobu dělat Wendy, jejich starší ségra, které to však nevadí, i to je pro ni hra. Většina jejich života v Zemi Nezemi totiž nejsou půtky s kapitánem Hookem, ale "hraní si na rodinku", kde je Wendy jako jejich matka opečovává, připravuje jim jídlo, dává medicínku a tak. Je pak dost zřejmé, že Petr Pan netouží tolik po Wendy jako takové, ale po "matce".

Celkově překvapivě svěží pohádka, velmi dobře napsaná. Zastaralá jenom trochu, zatímco některé motivy jsou překvapivě zajímavé a hodné hlubší analýzy od někoho chytřejšího a vzdělanějšího než jsem já.


Sedm ztracených dětí z deseti.

17.02.2020

V souvislosti s Petrem Panem jsou udivující přinejmenším dvě skutečnosti. Zaprvé že proslulý román (kdepak pohádka!) z roku 1911 byl poprvé přeložen do češtiny v původní, tj. nezkrácené, nepřevyprávěné, podobě až o více než sto let později. Zadruhé že ono české vydání je ilustrované (naštěstí anglický originál bez ilustrací je snadno dostupný online), což je nešťastné z toho důvodu, že to jde zcela proti duchu předlohy, jenž spočívá v představivosti a jejích možnostech. Ilustrace tedy mohou být sebekrásnější, jenomže problém už vězí v tom, že tam vůbec jsou; že vedou představivost jistým směrem namísto toho, aby si čtenář sám představoval všechny ty děje a místa – navíc považte: Nezemi (Neverland)!

Tolik škarohlídství, kteréžto jinak v případě tohoto geniálního dílka není na místě. J. M. Barrie měl tolik fištrónu, že mě jeho pravidelný přísun nápadů nepřestal udivovat od začátku do konce (např. maminky otevírající svým ratolestem během spánku hlavičky a pečující o jejich představy!); groteskní scény s panem Darlingem, který odmítá před dětmi polknout odpornou meducínu nebo si později za trest uloží bydlet v psí boudě, nemají poťouchlostí příliš daleko k takovému Ferdydurkovi, na což jsem věru nebyl připraven. Klíčová konfrontace dětského a dospělého (hlavně rodičovského) vnímání/prožívání světa se všemi fasetami, přednostmi i slabostmi je rozehrána k dokonalosti a obsahuje až nečekaně silné melancholické tóny. Je dobré asi zmínit, že Barrie v tomto ohledu nikomu nestraní. Neříká, že dospělí se mají zgruntu začít chovat znovu jako děti a naopak; Petr Pan, věčné dítě čili člověk bez paměti, je koneckonců až překvapivě tragická postava. Nuže, takový je život: All children, except one, grow up.

18.04.2019

Kniha byla pro mě plná hořkosladkých věcí. Znala jsem totiž hlavně Zvonilku, ale i Petra Pana, z jiných filmů (Petra Pana jsem ale neviděla) a vždycky si o nich myslela to nejlepší. Autor je ale v této knize nevykreslil zrovna lichotivě. Zvonilka se tu chová zákeřně a chová vůči Wendy velikou zášť. Četla jsem ale knihu ráda a nejradši jsem byla za ty malé zmínky, které znám ze Zvonilky. Pamatujme si jedno:
"Pokaždé když nějaké dítě řekne ,Já nevěřím na víly,' nějaká víla zemře."

02.02.2019

Kniha mě dost zklamala. Žádná postava mi nebyla sympatická, až na krokodýla, co spolkl hodiny a tikal. Peter Pan je takový malý spratek, který odmítl přijmout zodpovědnost, a na věky se tak stal dítětem, navíc dost namyšleným. Wendy je sice důležitá postava v knize, ale je dobrá akorát tak na to, aby chlapcům uklízela a "dělala mámu", nikdy se přímo nepodílí na žádném s dobrodružství (když pominu to, jak se topí v laguně nebo jak je svázaná na příď pirátské lodi), spíš tam jen jaksi je. Což mně jako holce vadí. Neverland má svoje kouzlo, ale na mne příliš nepůsobilo a kniha mě dost nudila, dočítala jsem ji s nechutí.

27.01.2019

Četl jsem, abych měl srovnání s filmem (2003) a taky proto, že je to tak opěvované. Asi tomu škodí to, že je to původně divadelní hra a tak převedení do knihy nemá to kouzlo. Dějové odchylky mezi knihou a filmem jsou minimální, ale ta knižní podoba mi nějak nesedla. V tomto případě vyhrává film nad knihou. Často jsem se musel vracet, protože jsem nevnímal co čtu. Třetí hvězdu dávám za kapitolu "když Wendy vyrostla" a za zajímavé info o J.M. Barrieovi - za spolužáky na univerzitě měl A. C. Doyla a R.L. Stevensona a dokonce spolu vydávali časopis.

26.12.2018

Předem varuji, že můj komentář zřejmě bude obsahovat spoilery, takže ten, kdo knihu nečetl, ať raději nečte dále!

Úvodem se přiznávám, že film jsem neviděla a asi už ani vidět nechci. Myslela jsem si, že Petr Pan je svět plný fantazie a kouzel pro děti.....a což o to, fantazie i kouzla tam jsou.....ale je to vážně knížka pro děti? Já nevím. ...to, co jsem v knížce našla, byl jeden nafoukaný kluk, kterého zajímal hlavně on sám, potom několik dětí, kterým byli jejich rodiče tak trochu "fuk" (na jejich omluvu, ne, že by mi jejich rodiče přišli normální), pak je tam vlastně spousta vraždění (indiáni, piráti), zákeřná a žárlivá víla Zvonilka....prapodivně vykreslená láska ...já opravdu netuším, co si z toho vzít....asi se budu muset zeptat vlastních dětí, ale myslím, že by na to byly holky asi ještě malé...pro koho je vlastně takhle knížka? a co si z ní člověk má vzít? Líbí se mi myšlenka Země Nezemě, ale žít bych tam nechtěla a vlastně se tam ani podívat....závěr knížky mi přišel také prapodivný.... no, původně jsem si říkala, že nebudu hodnotit hvězdičkami, ale je pravda, že nevím, pro jakou věkovou skupinu tahle knížka je, tak proč by nemohla být i pro mě...proto jsem nakonec knihu ohodnotila...

V komentáři se nedokážu vyhnout spoilerům, takže prosím všechny, kteří tu knížku ještě nečetli, aby se mému příspěvku obloukem vyhnuli! Je to nejspíš něco víc než jen komentář, spíše "psychorozbor" z mého pohledu :D

Do světa Petra Pana mě poprvé přivedl stejnojmenný film z roku 2003 a tehdy mi bylo asi 7 let. Pamatuji si docela přesně všechny ty emoce, které ve mně onen film vzbudil. Fantazie, kterou krásná Nezemě překypovala, v podstatě komunikovala s mou vlastní představivostí sedmiletého dítěte. Díky tomu jsem měl pocit, že jsem ten svět už odněkud znal, ale dnes vím, že za to může skrytý jazyk, kterému rozumí snad jen děti a jenž nedokáže žádná jiná pohádka napodobit. Ten příběh měl v sobě všechny mé tehdejší radosti, starosti i tužby. A protože jsem toho teď, po přečtení knižní podoby, opět plný, bude můj komentář předlouhý.

Tak silně na mě samozřejmě z celého příběhu nezapůsobila pouze Nezemě, ale i hlavní postavy (Petr a Wendy), kapitán Hook a víla Zvoněnka. Měl jsem je moc rád, ne však jen kvůli jejich andělskému zjevu, kterým přinesli pohádce ještě více kouzla, ale především díky jejich chování a tomu, co prožívali - neskutečné, jak to na mou dětskou duši zapůsobilo.

Wendy si klidně odletí s cizím klukem, kterého nezná, do světa, jenž ji láká stejně jako samotný Petr. Petr bude k Wendy často bezohledný, naproti tomu ji ale bude chránit a mít ji rád. Wendy mu ale začne suplovat maminku, kterou on sám kdysi dávno opustil a když se chtěl jednou vrátit, už byl v jeho pokojíku jiný chlapec. Proto choval zášť ke všem maminkám - Wendy však byla výjimkou, protože nebyla dospělá... Celý ten příběh vlastně bojuje proti dospívání, vzpírá se mu, Petr chce zůstat navždy dítětem a hrát si, zažívat úžasná dobrodružství v Nezemi. No a Wendy je tam jeho dívčí společnicí (nepočítáme-li žárlivou Zvoněnku).

Ve filmu přirozeně došlo k tomu, že mezi oběma vznikla láska (u Wendy dříve, u Petra později, protože lásku považoval za znak dospívání, jeden z kroků vedoucích k životu, který člověka spoutá a uloží mu povinnosti jako např. starat se o rodinu a děti, chodit do práce - pro Petra noční můra), přičemž kromě platonické dětské lásky se zde objevuje i láska dítěte k rodiči a rodiče k dítěti. Zvláštní, ale ve vztahu Petr-Wendy je jak láska "milenecká", tak i mateřská. Tento prazvláštní vztah je ve filmové podobě do značné míry potlačen, takže jako dítě jsem byl ušetřen alespoň jednoho z podivných otazníků vznášejících se nad pohádkou.

No, co bych ještě k filmu dodal... Snad už jen to nejdůležitější, totiž to, co ve mně jako dítěti rozpoutalo bouři a následný pláč - protichůdné síly. Ano, těmi je celý film protkaný naskrz a v knize to je ještě horší - něco krásného příběh přinese, aby to krátce nato mohl zase zničit... Wendy Petra miluje, ale ten se tváří, že o lásce nikdy neslyšel, odmítá ji. Přitom ji chrání a sám snad lásku cítí, ale nechce si ji přiznat. Ve výsledku se k ní občas chová ošklivě, což naprosto oponuje některým scénám, které jsou až přeslazené, zdánlivě zobrazující romantické chvíle opětované lásky... Jenže jen zdánlivě, to je ten problém. Takže jako dítě jsem se rozplýval nad tím, jak moc se ti dva mají rádi, ale pak se Petr začal ujišťovat, že je to jenom "jako". Pro dítě, tedy alespoň pro mě kdysi, to byl bolestivý zážitek. Nesmím samozřejmě zapomenout na umírající Zvoněnku, kterou Petr tak krásně zachránil, ta scéna byla opravdu efektní a nesmírně působivá - to byl jeden z těch mnoha momentů, kdy si o Petrovi mohl divák opět udělat pěkný obrázek, ale v závěru byl zase zničen - když se Wendy rozhodla vrátit domů, on odmítl vyrůst a zůstal se Zvoněnkou sám v Nezemi, takže se jejich cesty rozešly.

Nyní konečně ke knize... Ta mě roztrhala na cucky, přestože jsem si kdysi řekl, že jednou mi to stačilo a víc už o Petru Panovi nechci slyšet.

Začátek je téměř stejný jako u filmu, avšak Wendy a jejím bratrům jsou rodiče ještě lhostejnější než ve filmu, Barrie si dal záležet, aby to čtenář jasně poznal - takže krásná Wendy zrazuje vaši důvěru. Odletí do Nezemě s Petrem, ten tam žije se svými Ztraceňáky (kluci, co se ztratili maminkám) a vládne jim, oni pak musí plnit jeho příkazy... Tím u mě klesá Petr... V Nezemi se kromě těchto dětí pohybují ještě indiáni, kteří nosí u pasu skalpy Ztraceňáků (!) a Barrie jen tak mimochodem vylíčí, jak se mezi sebou indiáni a Ztraceňáci občas povraždí (!). Do toho se ještě pletou piráti, kteří pobíjejí jak Ztraceňáky, tak i indiány. No a samotný Petr Pan v průběhu příběhu několik pirátů probodne (!). Nevinné to dítě, což?

Na druhou stranu je tu krásná láska Wendy, to, jak moc má Petra ráda. Okamžitě se tím vykompenzuje ta chyba, kterou učinila, když opustila rodiče a vůbec jí to nevadilo - byla ochotna se tak za Petra obětovat, což je krásné, byť v tomto případě nevýchovné. Ale nakonec jsem byl nucen se na ni zlobit, protože se k rodičům vrátila (což je dobře), avšak dospěla a vdala se za jiného muže, porodila dceru a její matka zemřela (!). Petr se k ní po letech vrátí, stále stejně malý, a uvidí Wendy dospělou - rozpláče se a nevěří, že má Wendy manžela a dceru. Cítí se být zrazen a pláče, což je důkaz jeho lásky, jsme uklidněni, protože víme, že Wendy celou dobu miloval, ale ta scéna okolo to ničí... Co z toho, když už víme, že ji má rád, když je Wendy vdaná a má dceru? Žalostné, strašné, kruté...! Pak se Petr seznámí s dcerou Wendy, odletí s ní do Nezemě, o X let později to udělá i s její dcerou a tak dokola... Proboha! Takže víme, že Petr přežije nekonečně mnoho generací dívek... Au! Jo a při jednom z těch návratů nezapomene utrousit, že už pomalu neví, kdo to Zvoněnka je a že už nejspíš ani nežije, což vypravěč potvrdí. Proč jsme se měli dojímat nad záchranou Zvoněnky, když přijde toto?! Znechutí se vám postava Petra, vnímáte to jako nepochopitelnou zradu. Které dítě by tím netrpělo? Jsem na to asi sám. Barrie rozumí dětské duši, hřeje ji a bodá zároveň.

09.12.2018

Kniha je dobře napsaná a příběh moc hezky a originálně vymyšlený - jedno "ale" tady však je ;-). A to, že už nejsem ve správném věku, i když jinak mám pohádkové knihy ráda. Z toho důvodu tedy jednu hvězdičku strhávám.

23.04.2018

klasika ktorá ma sprevádzala mojim detstvom.I dnes sa k nej rada vraciam ked si chcem trocha odpočinút a čítam ju dcérke.

09.04.2018

Tahle kniha mě většinu mého života tak nějak míjela. Až konečně jsem se k ní dostala. Krásný příběh.
"Never grow up"

24.02.2017

Dlouho jsem se chystala přečíst, jak to vlastně s Petrem Panem, Wendy a Zemí Nezemí bylo. Tato kniha mi k tomu dala příležitost. Styl psaní autora se snaží vtáhnout čtenáře/dítě do děje a poměrně dobře se mu to daří. Zajímalo by mě i znění původní divadelní hry, podle které byla kniha později sepsána.

12.12.2016

V dětství jsem se k téhle knize nedostal, měl jsem o ní jen pár informací v rámci všeobecného vzdělání a pak několik záblesků z kresleného filmového zpracování, na které u našich občas koukaly děti, takže jsem byl velmi mile překvapen, jak vtipné a mnohovrstevnaté dílko to je. Humoru je tam až až, někdy trochu absurdního (ale copak v pohádkách musí mít všechno logiku), Petr Pan je klasickým případem dnes moderního hyperaktivního kluka s poruchou pozornosti a jako hlavní téma knihy se mi nakonec nejevila ani tak jeho dobrodružství s dětmi Darlingovými a Ztraceňáky, ale jak důležité jsou v životě každého dítěte maminky (tatínkové, resp. ten jeden, co v knize vystupuje, se tedy moc nevytáhli). Prostě pěkné, zábavné a moudré čtení nejen pro děti, ale i pro dospěláky, kteří jim tuto knížku předčítají.

29.06.2016

Už asi pět minut tady přemýšlím, co o knize napsat a vlastně, co si o ní myslet. Líbil se mi jazyk, prostředí, autorova imaginace a neotřelost, kontrast dětské naivity a drsnějších, akčních scén. Na druhé straně si ale přiznejme, že Petr Pan je nesmírně otravný, jeho vztah s Wendy přinejmenším podivný a vůbec si nejsem jistá, jestli je to (z mnoha příčin) vůbec kniha vhodná pro děti. Dost dobře asi nechápu celou pointu, nejsem si jistá, co by dětem měla dát...Asi to budu muset přečíst své pětileté neteři a zeptat se jí, protože já tápu...

16.04.2016

Tahle kniha mě jako malého kluka minula, proto když jsem viděl nové vydání s krásnými ilustracemi, tak jsem neváhal a do knihy se pustil. Kniha překypující fantazií, bizarností a naivitou, která je doplněna občas až překvapující drsností. Krásný příběh, který je plný všemožných dobrodružství. Pravděpodobně díky tomuto mixu všeho, mě kniha dokázala okouzlit i nyní a věřím, že se k ní ještě v budoucnu několikrát vrátím. Není totiž nic hezčího, než se vrátit zpět do klukovských let a zapomenout na všechny starosti.