Petr a Lucie

kniha od:


Koupit

Milostná novela, jemně kreslený příběh tragické lásky mladých milenců zahalený stínem válečného utrpení a hrůzy první světové války. Oba mladí lidé žili svou bezmeznou láskou a svými romantickými sny a ve velikonočním týdnu se měli zcela oddat jeden druhému...

https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37299/petr-a-lucie-37299.jpg 3.76339
Žánr:
Literatura světová, Novely

Vydáno: , Český klub
Originální název:

Pierre et Luce, 1920


více info...
Nahrávám...

Komentáře (743)

Kniha Petr a Lucie

Elevant
dnes

Petra a Lucii by jste si měli přečíst, dokud jste mladí. A jestli už tuhle etapu máte za sebou, máte nejspíš smůlu. Důvod, který mě vede k tomuto názoru, je nasnadě: Pierre et Luce je novelka nesmírně idealistická, idealisticky se zabývá konečnými fenomény lidského života, láskou a smrtí. Ale tento idealismus jí nijak neškodí, jinak podaný by sice mohl zasadit smrtelnou ránu čtenářově vkusu, ale Rolland otevřeně dává najevo, že si tento idealismus uvědomuje a nebere ho zcela vážně. Neznevažuje tak téma knihy, které pro něj jistě bylo zásadní, ale připomíná čtenáři, že musí hledět schovívavě na jednání a řeč protagonistů, kteří mají daleko do postav realistické novely. Jejich vrtošivé vrkání je pouze Romainova románová stylisace. Tato stylisace ale nezachází tak daleko, aby snad tvrdila, že je cosi vyjímečného nebo až absolutního na lásce, která je tu portrétována. Dokazují to tyto řádky: "V normální době by tohle tiché okouzlení nejspíš dlouho nevydrželo. V letech dospívání, kdy je člověk zamilovaný do lásky, vidí lásku ve všech pohledech; žádostové a nestálé srdce ji sbírá jako pyl od jedněch dívčích očí k druhým; nic ho nenutí, aby se usadil." Přes všechen sentiment je zde přiznáno, že láska je pomíjivá, prchlivá jako pyl, který snadno odvane vítr času. To jen Petr a Lucie měli to 'štěstí' že jejich láska vykvetla ve válečné Paříži, kde bují v konstrastu k všeobecnému dojmu, že životy lidí jsou jen "řetězce, v němž se každý z článků zahryzává do šíje druhého, sytí se jeho masem, raduje z jeho boleesti a žije z jeho smrti." A nakonec smrt vítězí, protože smrt vždycky zvítězí nad láskou – ale zde to není smrt tragická, to by musel zemřít buď Petr, nebo Lucie. Ale oni umírají spolu, ve stejnou chvíli, těsně k sobě přimknuti. Smrt není v této novelce nic jiného než zánik, bez účelu, výstřel do tmy, bomba letící vzduchem, neznámo, kam dopadne. Je to lhostejná, tupá síla a výsledek, kterého dosáhla, bylo zničení jedné bezvýznamné lásky, prchavé, ale nekonečně krásnější než cokoli jiného...
Petr a Lucie svým idealismem, který je toho dobrého druhu, tedy osloví spíše mladé lidi. Ti se dokáží ztotožnit s postavami a s tím, co prožívají, první třetinu, než na scénu nastoupí Lucie, myslím zvlášť ocení fanoušci románu Kdo chytá v žitě, protože Petr je vzdálený příbuzný Holdena Caulfielda. Já osobně si nemyslím, že tu máme knihu nějákým způsobem zásadní pro literární historii, to ale neznamená, že mě nemohla hluboce, hluboce dojmout. Ale příčina toho, proč na mě tak zapůsobila, je, že je mi 17 let (tedy v době, kdy píšu tyto řádky, nevím, jak starý jsem právě Teď.) To je věk, kdy je člověk idealismu otevřený, i když se sám v zádném případě za idealistu nepovažuje (ovšem třeba i takový povrchní nihilismus, kvůli kterému my mladí čteme Gellnera, může být svého druhu idealismus). Tato kniha je pochopitelně velmi oblíbená i jako povinná četba, dokáže oslovit studenty určitě více než například Proust anebo starší Flaubert, kteří nepojednávají o tématech pro mladou generaci tak atraktivních. Navíc je rozsahově na hraně toho, čemu se ještě dá říkat novela, a taková kniha o 90 stránkách je pro některé studenty nesmírně atraktivní. Věřím, že díky těmto vlastnostem se stále nachází ve školních osnovách a udržuje si takovou popularitu.(Zde ji má v seznamu přečtených zařazeno téměř 12 000 uživatelů - údaj z r. 2021, zajímavé ale je, že mimo českou republiku je to kniha docela bezvýznamná. Zvláštní jev, který by si zasloužil další zkoumání.)
Čím je kniha nesmírně zajímavá je její stylistická stránka. I ta je značně sentimentální, ale jsou tu použity vynalézavé metafory, přirovnání, epitetony a zajímavé větné stavby, které dodávají textu barvitost a světší o obrazotvornosti, kterou se Rolland téměř vyrovná svému Vídeňskému příteli, Stefanu Zweigovi, kterého jsem si překřtil na pana Metaforu. Zweigova básnická hra s prózou je vyjímečná a jeho knihy je slast číst. Rolland někdy kolísá na hraně nevkusu, to ale zase vyvažuje sentencemi, aorismy, generalismy (můj neologismus asi), všemi těmi citáty, které si čloběk podtrhne tužkou. A některé jsou pozoruhodné: "Byl příliš citlivý, než aby si vystačil sám."

Anna 13
včera

Takový zásah jsem od povinné četby nečekala… Zásah přímo do srdce.
Dílo, které mě přesáhlo… Ke kterému cítím, že se nedokážu vyjádřit.

Potřebuji si ho přečíst ještě jednou. Ale stejně neobjevím a nevstřebám vše.

Petr a Lucie je četba, která se zaplétá do mladého čtenáře tak silně právě proto, že je stejná jako čtenář sám… Je to tak silné. Tak silné, až z toho jde strach…

Krásnější než sen… Nejněžnější literatura. Srdcervoucnost. Blaženost.


LenaBR
26. listopadu

Toto dílo mě upřímně moc neoslovilo, nenašla jsem zde nic obohacujícího.

Jíťa512
24. listopadu

V sedmnácti letech, když jsem to četla poprvé, bych hodnotila plným počtem hvězdiček. Dnes mi to milostné vzdychání v Paříži během války tak úžasné nepřišlo.

n.ezn.amy
23. listopadu

Příběh dvou mladých lidí v průběhu první světové války v Paříži, kdy náhodné setkání v nich probudí vzájemnou lásku a touhu po společném životě. Ovšem válka je všudy přítomná a své oběti si nevybírá. Klasická protiválečná povinná školní četba, kterou přečtete za jedno odpoledne, ale pocit z ní vám zůstane nadlouho.

Miliarda
22. listopadu

Kniha o lásce dvou mladých lidí, kteří však zprostředkovaně prožívají válečné útrapy a v jejich myslích se line předzvěst neblahého konce. Ačkoliv "romantická" literatura není mým šálkem kávy, příběh Petra a Lucie zasazený do válkou zasažené Paříže mě velmi oslovil a konec jejich příběhu poměrně dost překvapil. Četbou této klasiky určitě neuděláte chybu.

animovanej medv
15. listopadu

Četla jsem jí podruhé a mohla bych znovu. Je to kratičký příběh, ve kterém je vše.

_Brunetka_
20. listopadu

Tohle je dokonalá povinná četba a já se do ní zamilovala! Je napsána nádherným a lehkým stylem, četla se prostě úžasně. Hlavní hrdiny jsem si maximálně oblíbila a líbila se mi jejich rozdílnost (do této doby jsem netušila až na vyjímky, že je možné si hrdiny z povinné četby natolik zamilovat a navíc ještě této teorii nefandil ani velmi malý rozsah knihy). Objevila jsem tu spoustu nádherných myšlenek a nestačily by mi znaky pro to, abych vám je tu všechny vypsala. Už teď vím ale, že se k nim nejednou vrátím. Líbilo se mi pozorovat 1. světovou válku očima tak mladých lidí a upřímně jsem obdivovala jejich sílu, pomocí které si v tak kruté době dokázali najít důvod proto, aby se těšili na další den. Láska mezi nimi, nad kterou se neustále vznášela hrozba toho, že nevěděli, jestli se dožijí dalšího dne, mi lámala srdce. Konec mě naprosto rozložil a nenechal mé slzné kanálky nečinné. Jak jsem říkala už výš, tohle bylo smutné, nádherné a dechberoucí čtení, které by vás ZA ŽÁDNOU CENU nemělo minout.

1 ...