Pět japonských novel

18.12.2023

Velmi zajímavý soubor.

23.11.2023

Jsem si téměř jist, že předchozí majitel, vlastníci knihu, nikdy nedospěl dál, než k Jošiovi. Soudím tak z toho, že sám jsem se při čtení jeho životních strastí několikrát nachytal, že s tím budu muset seknout. Druhou indicií mi bylo zjištění, že lehké opotřebení knihy s narůstajícím dějem, je stále menší a u konce Jošiova dobrodružství, stránky stále byly spojeny svými okraji. Škoda toho. Po Jošiovi to byla paráda. Poučení na závěr. Někdy je třeba trpět, protože po dlouhém utrpení, přichází intenzivní rozkoš, úměrně kratší délce utrpení.

18.12.2022

(SPOILER) nalezena v knihobuce...se Sněhovou zemí jsem měla tu čest už v jiné sbírce Jasunariho Kawabaty, takže jsem si tento text osvěžila..ostatní byly pro mě novinkou. No a můžu podepsat hodnocení OOphagy...nenapsala bych to lépe.první dvě mě totižto nejenže nenavnadily do čtení, ale tak nějak jsem chápala, proč ta kniha skončila v knihobudce...taková mizérie po Japonsku...komplikované vztahy, prodejné ženy vs. manželky...a hlavní hrdinové se místo řešení plácají v kruhu..dialogy, chození kolem horké kaše. Tragédie, kterým by šlo zabránit. Styl myšlení a jednání natolik vzdálený od našeh evropského standardu. V druhé povídce hrdina s hemoroidy a jeho milenka s pohlavní nemocí, manželka sžíraná hněvem, zlostí...a co teprve děti ? vytvořte si vtah k těmto hrdinům. Přestanete se divit rituálním sebevraždám. Životopis Šunkin zas pozvedl laťku, akorát sama ŠUnkin mě docela štvala svým přístupem k život a okolí, zejména ale ke svým vlastním dětem...a její žák a partner mě iritoval tím, jak se našel v submisivní roli otroka. Pozvedl Šunkin na božský piedestál, kvůli ní se oslepil, kvůli ní zavrhl vlastní děti ( ta práce mě poznamenává víc, než si myslím ....analyzuji patologie ve vztazích a vidím kořeny v dětství :D)..každopádně skvěle napsáno...
No a Mechanismus - sžíravé zrcadlo. Poetickou Sněhovou zemí se pak literární sešlost uzavírá...Chce to nechat dojmy uležet...

14.02.2021

Pro mě první setkání s Kawabatou. Sněhová země je neskutečná próza. Uhranula mě. Samozřejmě i další povídky sbírky jsou výborné, ale tahle jednoznačně vyčnívá.

20.08.2019

Nevím, jestli je to dobou napsání knih, jinou kulturou nebo špatným překladem, ale novely si místo v mé knihovně nenašly. Jsem ráda, že jsem vyzkoušela něco jiného. Znovu bych už ale nečetla.

Zařazeno do čtenářské výzvy 2019 jako kniha od asijského autora.

02.01.2019

Rozhodně je to podle mého těžší čtení, příběhy jsou prosté, tak prosté, že si dost lidí musí myslet, že je to spíše šílené. Příběhy pojednávající o kurvách, zakázané lásce, řešení zdravotních vztahů, smrti dětí, vztahu žák/učitelka atp....Podle mého si dost lidí nepřipustí, že to takhle skutečně mohlo být. Zkráceně dobré ale těžší na čtení.

02.07.2017

Začala jsem Yukiguni, protože je to jedno ze stěžejních děl japonské literatury a hodně jsem o ní slyšela. Byla pro mě naprostým zklamáním a na dlouho mi zkazila čtenářský požitek z dalších novel (btw pouze 1 z 6 japanistů mi řekl, že je to super dílo).

Upřímně, pokud neznáte trochu blíže japonskou kulturu a historii, spousta věcí vám v textu unikne nebo vám nic neřekne. Ale přesto jednu stranu vidíte, že i Japonci se potýkají s stejnými „lidskými“ problémy jako my, ale mnohdy se je snaží vyřešit úplně jinak. Na druhou stranu se hrdinové se potýkají i se spoustou pro nás nepochopitelných společenských a kulturních bariér. To, co je u nás banálnost, je pro ně nepřekonatelná překážka a nad jednáním některých postav jen nechápavě kroutíte hlavou.

Z novel je také dobře patrný život obyčejných Japonců (občas skoro až spodiny) z přelomu minulých dvou století a nelehký úděl japonských žen. Je zřejmé, že tehdejší ženy neměly moc způsobů, jak se realizovat a prožít svůj život svobodně, podle svého (a ani dnes jim konzervativní japonská společnost v tomto ohledu nevychází vstříc).

Nejsem si jistá, zda je tato kniha vhodná pro „běžné“ čtenáře jako „první“ seznámení s japonskou literaturou.

02.01.2016

O japonsku jsem toho moc nevěděl a o moc lepší to není ani po přečtení pěti novel ze země vycházejícího slunce. Zaujalo mně, že přes rozdílné kulisy se řeší víceméně stejné problémy jako v literatuře evropské

09.10.2015

Velmi kvalitní a vyvážený výběr čtenáři přibližuje prostřednictvím literatury Evropě zcela odlišné Japonsko svou kulturou a životem. Jedná se o díla vrcholných japonských klasiků, kupodivu všichni píší "o životě" - nejde o žádné literární či jiné experimenty, naopak i přes dobu svého vzniku všechny novely působí jaksi nadčasově, moderně. 80%, 9.10.2015.

05.07.2015

Zajímavá ukázka vývoje japonské literatury - oceňuji styl výběru (zajímavé sledovat, jak některé evropské literární proudy ovlivňovaly Japonsko), některé novely mne opravdu zaujaly.

27.05.2013

Celou knihu nesou nahoru hlavně texty Džuničiró Tanizakiho a Jasunari Kawabaty. Realismus povídek " V kalném proudu" (***) a "Žena, která si vzala jed" (***) zůstává ve stínu zbývající trojice poněkud matný, je skoro škoda, že jimi kniha začíná, protože by mohly některé méně motivované čtenáře odradit. Kafkovská záležitost "Mechanismus" (****) o jakési fotografické dílně, v níž všichni všechny podezřívají z touhy zcizit patentované postupy, je poutavá spíše formálně, ale pobaví i sžíravou ironií mezi řádky. Naprosto neodolatelná je vypravěčem reflektovaná nespolehlivost předchozího líčení jednoho z protagonistů celoživotního sado-maso vztahu učitelky a žáka/paní a služebníka v próze "Pokus o životopis Šunkin" (*****), která nabízí všechny chutě a odstíny tradičního Japonska v netradičním propojení. Závěr patří okouzlující novele "Sněhová země" (*****), jejíž nepatetický, ale vrcholně estetický subjektivní lyrismus nelze zprostředkovat komentářem, ten si musíte prožít, nebo alespoň pročíst.