Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320712/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty-q8Q-320712.png
4
2293
456
Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám.... celý text
Přidat komentář
Moc hezká knížka, bavila mě, pěkně jsem si početla i jsem se zasmála. Autora dost obdivuji, mladý kluk - prostě dobrý. Dobrý přístup k životu, pěkné a zajímavé postřehy, závěr knihy opravdu velice pěkný. Knížka je taková pozitivní, pěkně jsem si u ní odpočinula a četla jsem ji v klidu, pomalu, nic mě nehnalo pořád číst dál, ale vždy jsem se těšila, až zase budu číst dál. Taková čtenářská pěší pouť. Prostě super. I pěkné ilustrace. Určitě knížku doporučuji.
Kniha, která se mi velmi líbila. Je napsaná krásnou češtinou, vtipná a plná pěkných postřehů tohoto mladého poutníka. I jako jeho první kniha si zaslouží také plný počet bodů.
Tak tohle je přesně jedna z knížek, u které mě mrzí, že můžu dát jen pět hvězd. Vtipně, poutavě a krásnou češtinou napsaný cestopis, ze kterého se dozvíte, jak lidé v Nepálu a Číně skutečně žijí. Pro klasické turisty obrážející historické a jiné zajímavosti asi nic moc, ale pro zvídavé čtenáře bažící po poznání, jak se žije jinde, moc pěkné čtení. Princ Ládík je sice, co si budeme povídat, v zásadě pěkně odrzlý spratek. Ale při té jeho bezprostřednosti a bezelstnosti se na něj prostě nikdo nemůže zlobit a všechno mu prochází. Vlastně mu ten jeho přístup k životu závidím. Ono vůbec není na škodu nebrat sebe a svět okolo příliš vážně, i z nezdarů a nepřízně osudu vytěžit něco pro zasmání a proplouvat životem s nezdolnou vírou, že všechno dobře dopadne. Pak aspoň člověku nehrozí, že skončí na pilulkách proti depresi :o)
„Až na pár problémů jsem celou cestu proplul s takovou lehkostí, až mě to samotného překvapilo. Myšlenka ujít stovky kilometrů napříč chudým a neprobádaným Nepálem a nevyzpytatelnou Čínou se totiž pohybuje na hranici mezi zajímavou expedicí a naprostým bláznovstvím. Vyrazit na cestu v rozpadajících se botách, bez jakékoli přípravy, funkční pláštěnky či stanu a pořádného slovníku, pak tuto hranici ještě posouvá. A přesto to šlo. Ono totiž jde všechno na světě, když je člověk pro svou myšlenku dostatečně odhodlaný a není na ni sám. Já na svou cestu nebyl sám ani jediný den. Nemyslím si, že by snad úplně všichni, které jsem na ní potkal, byli v jádru vstřícní a čestní. Já ale přesně na tyto hodnoty apeloval a dal jim najevo svou důvěru, kterou nezklamali. Přístup je to lehkovážný a nepochybně na něj jednou doplatím. Už teď mi ale přinesl tolik dobrého, že až jednoho dne skončím okradený a nahý uprostřed lesa, pořád se mi to bohatě vyplatilo. Dost možná se u toho budu i smát. Smát se je totiž vždycky dobrý nápad, protože si svět kolem můžeme vykládat tak, jak se nám zachce. Utváříme si ho sami. Právě díky této interpretační svobodě pro mě náročná a fyzicky vyčerpávající cesta obyčejně představovala hezký výlet a mnoho problémů se mi podařilo obrátit v celkem legrační záležitost.“
Knizka se mi moc libila. Dost jsem se u ni nasmala. Ladikuv humor mi proste sedne.
Hodně mě bavila. Mám prostě ráda Ziburu a jeho špatný smysl pro humor, jak říká. Obsahově určitě zajímavá, ukazuje pohled na životy obyčejných lidí na druhé straně světa. Proto hodnotím velmi kladně.
Jeruzalém se mi líbil přece jen o něco víc, ale Ladislav i zde nasadil vysokou laťku pro milovníky pěší turistiky a dokázal to opět velmi zajímavě odvyprávět. (Audiokniha)
Opět audio... První knížka se mi líbila víc, nevím přesně proč. Možná se mi to už oposlouchalo... Už mi to přijde méně vtipné. Styl putování byl naopak v téhle druhé knize mně bližší, Ladislav cestovatelsky zraje. Literárně ale - nevím, nevím. V každém případě autora stále pokládám za skvělého sympaťáka.
Přestože jsem odpůrce cestování, kniha mě pobavila, někdy poučila, mnohdy jsem ji však nepochopila. Někdy na mě vtipnost v knize opravdu působila křečovitě, jakoby za každou cenu.
Jednu hvězdu musím přidat za spisovatelovu odvahu - tohle bych já nedokázala ani prstem po mapě :-)
Ke sbalení ruksaku mě však kniha nenalákala, spíše jsem myslela na to, zda si pan cestovatel někdy ze svých cest nepřivezl nějaké živé nájemníky, například štěnice.
Knihu jsem měla půjčenou z knihovny, a protože se na ni stojí velká fronta, raději nedočítám a rychle vracím, aby si užili i další čtenáři.
A proč že jsem vlastně knihu četla? Ze zvědavosti, vážení, ze zvědavosti.
Všechnu chválu již tu napsali jiní přede mnou, nezbývá toho moc co dodat. I já jsem se dost pobavila. Láďův humor je inteligentní a místy mě připomíná povídky Šimka a Grosmanna. O Nepálu a Číně jsem se opravdu moc nedozvěděla, zato jsem se často od srdce zasmála. Jsou tu také i hezké věty k zamyšlení, jako třeba :
"Evropané cestují, řada lidí z jiných kontinentů ale nikdy nepřekročila hranice vlastní země. Kdyby každému obyvateli planety jednou za život přespal doma cizinec, alespoň bychom věděli, na koho vlastně těmi jadernými hlavicemi míříme. "
Hodnotila bych knihu na 80%, ale ten závěr knihy se mě tak líbil a až skoro dojal, že jsem pár procent přidala.
Za mě pecka!!!! Kluk, kterýmu je nějakejch pěta šesta dvacet - čestina krásná, slovní obraty vynikající, sranda převeliká )))) Moc mu fandím a těším se na další knihu z jeho pera.
Byla jsem i na jeho "onemanshow" o knize Pěšky mezi budhisty a komunisty - mám podepsanou knihu i s namalovaným jednorožcem - šťastná to žena ))))
Budu opakovat slova těch, co psali dříve. Príma počtení, vtipné komentáře a i trocha ponaučení. Myslím si, že jsem dobrodruh, ale vydat se do Číny bez znalosti jazyka, písma, bez mapy, to už chce kus odvahy. Každopádně Vám Ládíku fandím (trochu závidím mladí a tu odvahu). A ujisťuje mě to, že děláme dobře, když necestujeme s cestovkami. Třeba vidíme o něco méně "Top památek", ale prožíváme víc místní atmosféru a trocha bloudění k tomu patří.
Kam míříte příště? Těším se i na přednášku, bude, ne?
Obě knihy od Ladislava Zibury se mi moc líbily, nechyběla jim odvaha, nadhled ani sympatický humor. Jako bonus měly velmi příjemné a nápadité ilustrace, přičemž každá byla jiná a originální. V každém případě mě čtení bavilo a něco nového jsem se dozvěděla. Co si budeme povídat, do Číny se asi jen tak nepodívám. Už teď se těším na další vyprávění z Ladislavových cest!
Druhý cestopis „Pěšky mezi buddhisty a komunisty“ jsem s úsměvem na tváři dočetla v autobuse, při dnešní ranní cestě do zaměstnání. Musím dodat, že autobus byl plný školáků, převážně těch menších. Když přímo na místě určeném pro autobus, spatřil náš řidič auto, které také přivezlo dítě do školy, začal velmi intenzivně troubit (což bych ještě pochopila, nemělo tam co dělat). Co jsem ale nějak „nepobrala“ a poněkud mě to při pondělku rozladilo, byla velmi „neslušná“ nadávka, kterou řidič autobusu před dětmi pronesl k onomu řidiči a vypadal, že je na to i patřičně hrdý. Děti se uculovaly a ty nejmenší slovo pro jistotu hned zopakovaly, aby ho nezapomněly. Takže řidič autobusu obohatil školáky o tak již pestrou zásobu „vybraných slov“ a mně ráno zrovna moc nezpříjemnil. Co dodat? No, myslím, že je nejvyšší čas vyrazit na nějakou dalekou cestu!
Bylo to velmi fajn čtení :-) Jakmile jsem dokončil část o Nepálu, dal jsem si pauzu a Čínu dočetl o měsíc později. Nepálská část se mi líbila o trochu víc, nicméně Čína také překvapila. Pravidelně jsem se smál Zibiho vtipným komentům a situacím. Každodenní pohostinnosti a jejich stejnorodost ke konci trochu nudila, ale je zřejmé, že jinde ve světě si lidé více váží života a nebojí se ho užívat i v takových rozličných životních podmínkách. Kniha mi dala velký pohled do života, který běžný člověk neuvidí. My Češi by jsme si měli daleko více vážit hodnot naší země a nás samotných, a neměli bychom být stále jak já říkám "zaprdění". Díky Zibi ;-)
Ráda kupuji lidem knížky, které si chci sama přečíst. Do této jsem ke všemu dostala krásné věnování na přednášce ve Scale ,,Díky za všechno, ať je kniha pro kohokoliv." Přestože jsem se na zmíněné přednášce díky kouzlu autora zasmála víc než u knihy, každou stránku jsem si náramně užila. Byl to příjemně strávený čas s velice milou a vtipnou knihou.
Knížku jsem si chtěla koupit už dlouho, nakonec se mi to povedlo až na přednášce v kině Aero. Je super!
Knížka o pěším putování po Asii. Knížka je vtipná, jen některé pasáže jsou nudnější. Každopádně styl psaní se mi líbil víc než u první knihy autora.
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Kniha Pěšky mezi buddhisty a komunisty je v
| Právě čtených | 98x |
| Přečtených | 3 306x |
| Čtenářské výzvě | 1 052x |
| Doporučených | 162x |
| Knihotéce | 841x |
| Chystám se číst | 746x |
| Chci si koupit | 180x |
| dalších seznamech | 11x |
Krásné vyprávění mladého muže. Jeho pohled na život a přístup k životu byl velmi osvěžující. A ten závěr o české kotlině - ten mě rozplakal...