Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320712/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty-q8Q-320712.png
4
2295
456
Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám.... celý text
Přidat komentář
Princ ládík je prostě borec. Od začátku do konce je to skvěle a vtipně napsané a člověk si jen představuje jak by se sám zachoval v situacích, které Láďa zažil, a že jich opravdu nebylo málo.
Kniha mě pobavila. Zasmála jsem se, něco nového jsem se dozvěděla, prostě odpočinkové čtení. Obdivuju Láďu, že se pouští na cesty sám. To bych nedala. A dostal mě ten konec, jak krásnou máme zemi.
Stále víc přicházím Ladislavu Ziburovi na chuť - není to jen výborný vypravěč a vtipálek, ale také křehký muž (v tom nejlepším slova smyslu), který dokáže vystihnout a srozumitelně popsat okamžiky, které přesahují "tady a teď" jeho putování. Ladislav Zibura nepíše čistokrevné životopisy; zdá se mi, že mnohem spíš píše cestopisy po krajině cestovatelovy duše. Pokud jste jen trochu vnímaví, můžete cestovat s ním.
Velice zajímavé povídání ve stylu "on the road". Vtipné a velmi lidské. S inteligentními filosofickými postřehy. Cítím velký obdiv nad takovým fyzickým výkonem; a samozřejmě velkou odvahou pustit se na takovou pěší tůru. Jako malou výhradu mám pouze občasnou autorovu sebestřednost.
Skvělá kniha na léto, pro ty komu stačí cestovat jen v představách. O zábavné popisy cest, myšlenek a situací není nouze. Velké plus za mě mají i ilustrace, které dodávají knize na zajímavosti.
Pohodovka
Knihu jsem si chtěl přečíst již dříve, ale v období stresu, karantény atd. je tato kniha ještě o to výraznější, krásně se u ní člověk odreaguje. Líbilo se mi vyvážení popisů, přímých řečí, vtipů, za mě ideální cestopis!
Vřele doporučuji!
Bohužel jsem to nedočetl. Ze začátku sice něco nového, ale pak to bylo furt to samé jednotvárné.
Opět je to vtipné vyprávění doplněné nádhernými ilustracemi. U této knihy Ladislav poprvé navázal spolupráci s ilustrátorem, který vtiskl nakonec všem jeho knihám podobu malého uměleckého zážitku. První kniha se tak zpětně dočkala nového kabátu a všechny následující knihy už se těchto ilustrací a kvalitního papíru drží. Ladislav má knihy rád minimálně stejně jako cestování. Je to vidět a je to cítit. Tyhle knihy chcete mít v knihovně a nezůstanou jenom na ozdobu, jejich přečtení vám garantuji.
(audiokniha) Musím uznat, že mě Ziburovo pojetí cestopisu příjemně překvapilo. Ono už v kdysi viděném AZ Kvízu, se dalo vytušit, že to bude fajn člověk a pohodář.
První polovina o Nepálu mě úplně cestovatelsky navnadila, že jsem se hned díval, kolik stojí letenka do Káthmándú :) . . . Tak si říkám. Není to snad ten pravý znak dobrého cestopisu? V druhé, trochu slabší polovině o Číně se mi hlavně líbilo to filosofování a alespoň částečný vhled do mentality místních lidí, která mi přijde pro Evropany těžko pochopitelná, a navíc opředená různými předsudky.
Jinak mi celkově přišlo zajímavé, jak Ladislav dokáže poutavě převyprávět i úplně obyčejné všední zážitky, které by mnohý ani nezmínil.
Závěrečný oslavný epilog o naší zemi mě úplně dojal. Jen ta pohostinnost a nezištná ochota nám oproti východu bohužel docela chybí.
Cestopisy moc nečtu a bylo to příjemné zpestření. Ve druhé polovině knihy jsem začala mít intenzivní pocit, že se to pořád dokola opakuje - jenomže o tom ta kniha vlastně byla. Prostě šel, někoho potkal, jedl, spal, šel, někoho potkal, jedl, spal. Je to zajímavý paradox, že na jednu stranu to byl velký stereotyp a na druhou stranu byl každý den vlastně úplně jiný, bez plánu a s překvapením. Autorův styl psaní se mi líbil. Často byly vtipy sice tak trochu předpřipravené, ale proč ne, něčím se autor na cestě potřeboval zabavit.
Klidně si po nějakém čase další autorovu knížku přečtu. Takže celkově doporučuji, ale rozhodně nečekejte, že se o Nepálu a Číně něco dozvíte. Je to víc o cestě pěšky bez stanu a pláštěnky než o navštívených zemích.
Nedočteno. Z knihy jsem měla dojem, že je to vlastně jen prezentace vyčůraného Pražáčka, který zneužívá pohostinnosti místních, kteří ryjí bídou pusou v zemi. Zajídal se mi ten způsob. Jinak vtipná přirovnání má, to ano.
Knihu jsem poslouchala v době lockdownu, kdy nemůžu jet ani mimo okres a cestovat muzu, tak prstem po mapě. Líbilo se mi Ládíkovo nadšení i styl humoru. Určitě si poslechnu další
Do podobné akce se, ani se svým stále trvajícím cestovatelským nadšením, už asi nepustím. Bohužel. Chybí mi k tomu Ládíkovo mládí, elán a bezstarostnost. Teď tak mohu jen zavzpomínat, jak jsem dnes ráno tajně překročil hranice okresu a nakoupil potraviny, nebo jak jsem v jeho věku dojel vlakem do Varny a prošel a projel stopem bulharské pobřeží Černého moře až k turecké hranici a zpět, spal na plážích a živil se ovocem a zeleninou, mlékem, chalvou, bílým pečivem a šiškou dovezeného kvalitně vyškoleného českého turistického salámu. A byli jsme tam dva plus dvě.
Ládíkovy cestovní příhody mám ale moc rád. Jeho pohled na lidi a země (zvlášť na tyto: Nepál a Čínu, tak vzdálené a odlišné) je znovu originální, vtipný, optimistický, zábavný a poučný, i když se některé situace občas opakují. Jo, určitá monotónnost k tomuto druhu cestování prostě nerozlučně patří.
90 % (zatím 1789 hodnotících dává průměr 85 %).
40 dní pěšky do Jeruzaléma byla první kniha od Zibury, která je fakt super. U této knihy už bylo trochu cítit té komerce (tedy ne v tom cestování, ale že Ladislav už něco zažil, něco napsal, už je tak trochu hvězda...). Děj mi přišel na ten rozsah až trochu chudý, jakoby v Nepálu a v Číně toho autor moc nezažil. Ovšem styl psaní s typickým autorovým humorem je stále přitažlivý a zábavný. Proti prvotině je to slabší, ale pořád hodně dobré. 75-80%, 30. 3. 2021.
Poslouchal jsem jako audioknihu.
Se Ziburou mám jeden zásadní problém. Při jeho cestopisech mám chuť se vším fláknout, vykašlat se na práci a prostě jen někam vyrazit. Je to skoro až masochismus pustit si cestopis v době, kdy člověk skoro nemůže opustit ani svou vesnici, ale princ Ládík dokáže dokonale zvednout náladu. Z jeho knih sálá neuvěřitelný optimismus a i opravdu krizové situace dokáže podat s nadhledem. Není to jiné než jeho ostatní knihy, ale to člověk asi ani nečeká.
Jen mě mrzí autorova naivita když za ochotu místních se odměňuje neziskovkám. Dotyční z toho určitě nic nedostanou a pravděpodobně ani jiní potřební.
Navíc jsem se nedověděl jestli viděl Terakotovou armádu.
Knížka je určitě velice zajímavá. Popisuje kulturu dvou zemí, zcela odlišných od našeho evropského světa - Nepálu a Číny. Jen mi trochu chybělo více zaměření na určitá místa. Jinak je knížka zase něčím trochu jiným na rozdíl od ostatních knížek tohoto druhu. Autorův styl psaní jsem si nakonec osvojila a sžila se s ním.
Další zajímavé putování.
Bohužel však nesouhlasím s autorovým přístupem - využiju pohostinnosti místních lidí, ke kterým se často vetřu a kteří jsou mnohonásobně chudší než my v ČR a místo toho, aby jim tuto pohostinnost nějak oplatil a projevil vděčnost - koupil jídlo nebo dal rodině nějaké peníze, tudíž by ho mohlo hřát u srdíčka, že mohl pomoci konkrétní rodině - Ládík by neschudl a jim by to pomohlo, tak později pošle peníze neziskovce, kde vůbec neví, na co se peníze použijí a ve většině případů se ani nedostanou k těm, kteří to opravdu potřebují.
To mi přišlo velmi neuctivé, vypočítavé a místy až buranské, zvlášť, když je toto chování popisováno na několika místech. Bohužel mi to zkazilo dojem z celé knihy.
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Kniha Pěšky mezi buddhisty a komunisty je v
| Právě čtených | 96x |
| Přečtených | 3 313x |
| Čtenářské výzvě | 1 053x |
| Doporučených | 162x |
| Knihotéce | 842x |
| Chystám se číst | 745x |
| Chci si koupit | 179x |
| dalších seznamech | 11x |
Tato kniha mi přišla mnohem slabší než ta o Arménii a Gruzii - o Číně jsme se nedozvěděli prakticky nic, jelikož Ladislav pořád jen bloudil kolem jedné silnice.