Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311414/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty-gVf-311414.png
4
2294
456
Nešikovný mladý muž ujde 1 500 kilometrů pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje. Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám.... celý text
Přidat komentář
Ziburovo putování se mi opět líbilo. Moc toho sice nenaučí, ale umožní nám poznat místní obyvatele a zemi ve svém běžném chodu. Text doplněný o obrázky je sice fajn, ovšem mnohem více bych ocenila přímo fotografie dané věci. Kolikrát mi ty kresby přijdou až úplně zbytečné. Suchý humor sem zapadal a nebyl psán nijak na sílu. Více se mi líbila první část z Nepálu, u kterého si vybavím vesnice plné milých lidí i dobrého jídla. U Číny mi v hlavě zůstaly pouze tunely, policie a spaní pod širákem při dešti. Aspoň je zde vidět ta odlišnost. Chvíli si dám pauzu a poté se pustím do jeho třetí knihy.
,To nevadí, smaž tu hudbu, co tam je, ´ řekl mi Tibeťan. A tak jsem začal mazat písničky s názvy v tradičním písmu a nahrazoval je Beatles. Myslím, že podobná situace definuje proces postupného zániku původních kultur. Co na tom. Kdo jsem, abych někomu bránil poslouchat Beatles? Je to jako šířit evangelium. Jen Beatles zná víc lidí.
Opět jsem v případě cestopisu Ladislava Zibury sáhla po audioknize, kterou namluvil sám autor. A nebyl to vůbec špatný zážitek, byť teda oproti autorově předchozí knize o cestě do Jeruzaléma dávám jen tři hvězdy.
V případě obou knih/audioknih vidím určitou podobnost, a to v tom, že autor používá stejný způsob humoru a ironického a odlehčeného popisu situací, do nichž se dostává. To samo o sobě není samozřejmě hned špatně. To akorát když ty audioknihy slyšíte relativně dost brzo po sobě, asi se to trochu oposlouchá, člověk už tím humorem není tolik překvapen a ten vtip se možná trošinku ztratí. Nevím, možná to chtělo přeci jen trochu větší pauzu mezi jednotlivými cestami, abych i napodruhé ocenila to, co mne na stylu psaní, potažmo vyprávění Ladislava Zibury tolik bavilo při prvním setkání. Nicméně proto já dávám 3 hvězdy, místo 4, které dostala ode mne autorova jeruzalémská anabáze.
Nicméně i tady oceňuji ten nezdolný optimismus a vervu, s jakými se náš milý poutník vydává na svá dobrodružství, která jsou nejednou o krk. O to víc, když se ocitá v Číně, kde se možnost úspěšné mluvené komunikace v případě prince Ládíka rovná takřka nule, když chybí společný jazyk, kterým by šlo s místními lidmi mluvit. A přesto se každá, byť ošemetnější situace vždy podařila nakonec zdárně vyřešit. Obdiv, skutečně. Asi na to člověk musí mít povahu, kdy se nezhroutíte při každém sebemenším zaškobrtnutí. Být být odvážný a aspoň trochu si zachovat chladnou hlavu.
V tomhle ohledu je podle mne Ziburův přístup k cestování obecně inspirativní. Pokud chcete cestovat, vyjeďte, pokud máte možnost. A nebojte se toho. S trochou vůle se dá vyřešit řada překážek. Není nutné, abyste okamžitě vyrazili pěšky a zvlášť do Číny, pokud vás zrovna Čína neláká. Ale pokud člověka láká cestování aspoň trochu, může být tenhle cestopis takovým pomyslným šťouchancem, který člověka přiměje, aby se konečně odhodlal někam vyrazit - aby přestal hledat výmluvy, proč něco nejde, prostě se rozhoupal a odjel, i kdyby to mělo být třeba jen na pár dní. A tohle přesně já si z toho odnáším. Jop, já už pomalu plánuju pár pidi výletů...
Autor je velmi dobrý vypravěč, umí poutavě sesumírovat své myšlenky i názory. Asi víc mě upoutala první část věnovaná Nepálu. Osobně by mně bylo nejspíš líto, kdybych se s nemalými náklady vypravil do Číny a poznal tady hlavně silnice a tunely. Také jsem obdivoval autorovu zaseklost s jakou se ubytovával a stravoval u místních. Chápu, že se snažil poznat jejich život v syrové podobě, ale pak by snad stálo za to naučit se alespoň základy jejich jazyka. To, že za ním mockrát vyrazili policisté či běžní obyvatelé. zda nepotřebuje pomoct, svědčí o tom, v jakém oblečení se pohyboval. A i jeho zážitek z letadla při zpáteční cestě, kdy vedle nechtěl nikdo sedět, vše dokresluje.
Velmi příjemné čtení o putování do Nepálu a Číny. Ladislav píše poutavě,humorně a neotřele. Jeho putování je úplně jiné..V odlehlých částech,kde se seznamuje s obyčejnými lidmi a s jejich žitím mimo vyspělou civilizaci mě chytil u srdce,protože není důležitý hmotný majetek,ale ten duševní a také to,že máme kolem sebe rodinu a přátele.
Cestuji spíše do severských zemí, ale Ladislavovo vyprávění o Nepálu a Číně mě opravdu pohltilo a zvažuju cestu právě do Nepálu :). První část knihy (Nepál) se mi četla přeci jen o něco lépe, ale obě mě zaujaly svým humorem a naprostou bezprostředností.
První kniha, kterou jsem od Ládi Zibury četla a musím říct, že se mi velmi líbila. Humorná a poučná kniha. Až jsem se smála nahlas :). Pro relax a odpočinek zcela ideální. Určitě se brzo vrhnu na další.
V pořadí druhá kniha, kterou jsem od Ladislava Zibury četla. Opět je plná zajímavých informací o místě i lidech. Nechybí ani dávka humoru a optimismu. Bylo zajímavé číst o naprosto odlišné kultuře a životě.
Milá kniha, která se velice dobře čte. Psaná s humorem a optimismem, který vás pobaví i potěší, když zjistíte, že všude najdete dobré lidi a všude může být krásně i když to vždycky není jednoduché.
Moje druhá kniha od autora. První se mi líbila víc. Pokud si pamatuji dobře, tak tato kniha byla dřívější v pořadí a možná i proto mi styl, jazyk apod nepřijde ještě tak dobrý jako v pozdějším díle. I tak ale kniha byla určitě fajn, ráda si od L.Zibury v budoucnu ještě něco přečtu, nyní ale potřebuji pauzu, nemohla jsem se do knihy začíst a pak už už dočkat konce.
Další zajímavá kniha o cestě, kterou se jen tak někdo nevydá. Díky panu Ziburovi za to, že zkouší hranice turistických možností a za jeho milý jazyk, kterým dokáže své zážitky zprostředkovat.
Když jsem začínal číst tuto knihu, třetí od Ladislava Zibury, napadlo mne, zda to nebude v podstatě to samé, pouze z jiných končin, zda čtení může být opět zajímavé a poutavé. A bylo. Vyprávění jiskří humorem snad ještě více, než v předchozích dvou knihách! Opět kniha o lidech jiných krajů a mravů, pobavila mne dokonale. Krásně se četly i poslední strany opěvující naši zemi. Nebude dlouho trvat a pustím se do další knihy autora, mám je již všechny v knihovně :-) !
Ziburu jsem zažila přednášet své "Prázdniny v Česku" a až poté si našla jeho první knihu a schválně jinou. Musím říct, že živě byl jeho humor lepší. Nebylo to špatné a docela dobře se to četlo, ale z živého přednesu jsem měla lepší dojem než z knihy a proto jsem asi čekala víc.
Za mě opět za plný počet hvězd, pobavila, poučila. Oceňuji bohatou, krásnou češtinu.
Se mi zdá, že čím další mnou přečtená kniha od Zibury, tím je to slabší. Knihy sice nečtu od data vydání, ale asi to je mou rukou. Sice zajímavé zápisky, ale podle mě to nemělo moc šťávu. No nic, ještě mi chybí od Ládi dvě knihy, tak snad zas najede na svou obvyklou vlnu.
Bylo příjemné procestovat s panem Ziburou místa vzdálených zemí, o kterých se tolik nemluví. Většinou lidé jezdí za památkami a známými místy a málokdo se pustí do toho objevovat život obyčejných lidí a na cestách být ještě obyčejnějším člověkem než oni. Zvlášť do Číny to byla bez znalosti jazyka určitě veliká odvaha. Jen jsem se nedozvěděla, jestli viděl tu terakotovou armádu, kterou chtěl navštívit v závěru cesty a těšil se na to. Snad se mu to povedlo.
Posloucháno v autorově audioverzi, místy humorné, až dojemné, místy krásně realistické postřehy z cest po zemích dalekých. Pan Zibura si čtenáře získává svou skromností a láskou k lidem a snahou poznat, jak žijí, ať putuje kamkoliv.
Ladislav Zibura si mě svými zážitky z cest a humorem získal už u své první knihy ,,40 dní pěšky do Jeruzalém'' - což byl také první cestopis, který jsem kdy četla. Tak jako ta první, i tato druhá kniha je plná úžasných barevných ilustrací a spoustou zážitků tentokrát z cesty po Nepálu a Číně.
K Asii, a cestopisům právě z ní, mě to poslední měsíce hodně táhne. Těšila jsem se na spousty informací o Číně. Bohužel těch informací tu zase až tolik nebylo, spíš zážitky s místními obyvateli, vesničany... Ale i to mělo své kouzlo. Bohužel jsem ale čekala asi trochu víc. Část o Nepálu, kterým vyprávění i pouť začíná, mě až tolik nebavila. Dokonce mi přišlo, že ani ten autorům smysl pro humor nebyl tak barvitý a vtipný jako v předchozí knize.
Čtení ale rozhodně nelituju. Prostřednictvím Láďových zápisků z deníku a zajímavostí týkajících se obou národů si rozhodně nepřijdu nijak ochuzena a čtení mě bavilo - i když Čína byla za mě lepší (čistě subjektivní pocit - asi hlavně proto, že Čína mě jako země zajímá a láká více než Nepál).
Určitě se plánuju pustit do všech dalších Ziburových knih a už teď se těším, kam díky němu a jeho cestopisům ještě zavítám!
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Kniha Pěšky mezi buddhisty a komunisty je v
| Právě čtených | 98x |
| Přečtených | 3 308x |
| Čtenářské výzvě | 1 052x |
| Doporučených | 162x |
| Knihotéce | 841x |
| Chystám se číst | 745x |
| Chci si koupit | 180x |
| dalších seznamech | 11x |
Na můj vkus příliš stereotypní vyprávění. Pořád dokola o tom kde autor spal a jedl. Stroze se mění jenom prostředí ve kterých je autor prováděl. Uznávám, že pár krát mně vyprávění opravdu rozesmálo - zejména ve druhé polovině knížky, ale když to vemu jako celek, tak to bylo stereotypní a místy až nudné. Ty umělecké opisy scén a hrátky s jazykem se po několika stranách omrzí a pak je mám tendenci už spíše přeskakovat protože jsou to jenom opakující se prázdná slova. Několik fotek by bylo rozhodně víc než tolik slov.