Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311414/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty-gVf-311414.png
4
2295
456
Nešikovný mladý muž ujde 1 500 kilometrů pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje. Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám.... celý text
Přidat komentář
Byla jsem možná z prvopočátku k této knize trošku skeptická. Ovšem, překvapila a moc mile. Pan Zibura má skvělé postřehy, je vtipný a jeho básničky jsou originál. Krásné je také zpracování celé knihy doplněné a moc hezké ilustrace. Více se mi asi líbila Nepálská část, ale to asi proto, že je mi citově bližší.
Dlouho jsem nevěděla, která část byla pro mě poutavější - jestli je třeba to vůbec řešit - ale myslela jsem, že to bude část tibetská, ale nakonec spíše část čínská. Líbí se mi autorovy postřehy, krátké, výstižné...mám ráda cestovatele jen tak...
Druhé vyprávění od Ládi mi sedlo víc. I když pořád mi ten jeho „ostrovtip“ úplně nesedí, bylo v knížce víc úsměvných momentů. Závěrečný komentář o tom, jak se máme dobře a doma nejlíp byl, omlouvám se, dosti patetický. Nakonec se musím přiznat, že by mě víc bavilo syrovější vyprávění.
Jiný kraj, jiný mrav. Země profláklá turizmem, nebo čínský drak s neustálou kontrolou. Zapůsobilo. Nějak se mi tam nechce a hlavně se vyhnout lidem. :D Arabové a židé jsou nám tak jako tak bližší, i když se vzájemně chceme vyvraždit, jinak si docela rozumíme. :D
Závěr; knížka mě nechala v rozpolcenosti. Styl psaní mi přišel lepší, Láďa se někam posunul, co je super. Celkově však nevím, zdali jeho pouť je dostatečně silný materiál na knížku. Nakonec to byl hodně ledabyle vylouhovaný čaj. Láďovy objevy nejsou nikterak objevné, tedy pro něj ano, ale jinak to zapadá do postřehů desítek lidí před ním a čtenář se nedoví nic, co by nebylo i na prima zoom nebo čt2. I chůze se scvrkla na nejsnazší způsob přepravy. Co k čemu. Četlo se to líp, ale nakonec to bylo hrozně prázdné. Promiň. :(
Pro mne prijemnejsi forma nez u prvni knihy. Nejak se mi to cetlo lepe, kdyz putovani nebylo striktne rozdelene podle dni.
Tato kniha je plná vtipu a problémů jednoho člověka, který si umí udělat legraci sám ze sebe. Upřímně tedy Cesta do Jeruzaléma se mi líbila víc, ale určitě i teď jsem mohla být spokojená. Ladislava sleduji i na Fb a musím říct, že působí jako inteligentí člověk a já se zasměji nad každým jeho příspěvkem. Knížku doporučuji každému, kdo si chce oddechnout a od srdce se zasmát :)
Naprosto skvěle pojatý "cestopis". Úsměvné, poutavé...
S určitým nadhledem popsaný čas strávený v úplně jiném světě, než je ten náš "běžný, obyčejný" život.
Místy jsem mu záviděla, místy mi ho bylo líto.
Ale užila jsem si to.............
Vtipný a netradiční cestopis o jednom odvážlivci, který pěšky prošel Nepál a Čínu. Opravdu netradiční dobrodružství díky tomu, že nenocuje v hotelech, ale spoléhá na hvězdné nebe či pohostinnost lidí - protože přeci jen tak se nejlépe pozná zdejší kultura. Díky jazykové bariéře se Ladislav Zibura občas připlete do situací, které jsou ať už více či méně milé. Jediné, co mi příběh lehce kazilo, byl cyklus Špatné básně, které byly místy nevhodné.
Posloucháno audioknižně - velmi se mi líbí, že si autor audioknihu namluvil sám a je tak opravdu osobitá.
Příjemné čtení při kterém jsem se párkrát smála tak hlasitě, že na mě lidé v okolí koukali jako na blázna. Člověk má hned chuť hodit všechny starosti našeho každodenního života za hlavu a také někam vyrazit. Kniha je zpracovaná moc hezky, ale chyběly mi fotografie přímo z cest (autor v knize neustále zmiňuje co všechno si fotil, ale žádnou z fotek v knize bohužel nenajdeme).
Cestopisy nečtu, ale tato kniha je skvělá. Pobavila mě a postarala se o příjemné odpoledne. Už jsem si myslel, že podobný humor v českých knihách zanikl. Tento je výrazně kultivovanější, než prvoplánové vtipkování, se kterým se setkáváme ve většině humoristických knih.
Více než cestopis je to spíš kniha z cest psaná s humorem. A autor má dost osobitý humor. Pro mě je to kniha, kterou po chvilkách otevřu, kousek přečtu pro pobavení a zase nechám na čas ležet. Tak si ji užiji mnohem líp, než kdybych ji četla na jeden zátah. Líbily se mi vložené básně. Byly místy trochu kostrbaté, ale vtipné :-) Škoda, že v knize nebyly žádné fotky.
Stejně jako Pěšky do Jeruzaléma, i tahle Ziburova kniha je psaná s nadhledem a vtipem a čte se výborně. Nepál o něco lépe než Čína, která se stávala po několika stranách lehce stereotypní.
Styl psaní Ladislava Zibury je velice příjemný a čtenářsky atraktivní. Tento cestopis zahřeje u srdce každého, kdo netouží jen po tom se o místech navštívených autorem dozvědět nějaké technikálie, ale je pro něj důležitější ponořit se do zážitků, jež autor na místě zažil. Pokud patříte do druhé skupiny, z knihy budete nadšeni a zhltnete ji jedním dechem. Navíc je velice vtipná, přičemž humor autora je velice lidský, což kvalitu knihy ještě více umocňuje. Ano samozřejmě to není vrcholné dílo světové literatury, ale mnoho lepší odpočinkové četby v tomto žánru pravděpodobně nenajdete.
Vtipný a chytrý cestopis, co víc si přát. Taky se vám chce někam jít? :-)
A opět moje milovaná Novosvětská. Ach.
Letošní letní prázdniny jsem začal i ukončil ve společnosti Zibury. Na začátku července jsem si přečetl "40 dní pěšky do Jeruzaléma". Kniha mě nadchla a motivovala k cestě, kterou jsem v průběhu prázdnin podnikl. Letní sezónu jsem pro změbnu zakončil druhou knihou autora, která mě až na perfektní grafické zpracování už tolik nenadchla (a taky mě teď už nečeká nic jiného než školní rok...).
Autora nadále považuji za sympatickou a inspirativní osobnost a jeho přístup k cestování i životní filozofii obdivuji. Ale myslím si, že jeho styl (který mu neberu) stejně sedí více ke krátkým facebookovým statusům nebo přednáškám než k plnohodnotné knize. Vtipy jsou stále stejně četné (na můj vkus jich je až moc) a bohužel stejně blbé a křečovité (většinou). Některé epizody tak bohužel působí dost nevěrohodně až smyšleně.
To jsem ovšem tak nějak očekával, největší problém jsem měl s monotónností knihy. Ruku na srdce, ono je to chození, setkávání s místními a hledání noclehu opravdu pořád dokola. Zvlášť patrné to bylo v případě Číny, kdy se to slovy jako "kamion", "čaj", "překladač" nebo "déšť" jen hemžilo, a to od začátku do konce. Vlastně to Ziburovi ani nemůžu mít za zlé. Z mé vlastní (malé) cestovatelské zkušenosti vím, že člověk o svých zážitcích hrozně rád vypráví, ale zážitky jiných ho zpravidla nudí. Je to pochopitelné, intenzivní vjem prostě NELZE jakkoliv předat člověku, který na daném místě v danou chvíli nebyl, ať už slovy, fotkou nebo na papíře. Když někomu o věcech, co jsem zažil, vyprávím, často mě až zaráží a trápí, jak špatně se mi hledají ta správná slova a jak zoufale celou skutečnost zkresluji. Jinak to ale prostě nejde. Nakonec jsem byl i za ten humor celkem rád. Také si myslím, že kdyby šlo o kulturně bližší destinaci, kde by se dalo aspoň trochu domluvit, zajímavých zážitků by bylo také víc.
Celkově jde o příjemnou knihu, které ale chybí nadšení, které jsem z první knihy tak intenzivně cítil, a která se taky trochu opakuje. Upřímně doufám, že třetí kniha, pro změnu z Kavkazu, bude o dost lepší. Už teď se těším, jak si jí ukrátím dlouhou chvíli uprostřed zimy, a budu se těšit na další dobrodružství, které hodlám podniknout.
Knížka je moc hezky psaná, nádherně ilustrovaná, veselá s vtipnými situacemi (někdy ale tlačí příliš na pilu).. tak proč se mi ji nedaří dočíst do konce? Ač jsem cestovatelský snílek tělem i duší (ó jak ráda bych se podívala do Nepálu..) prostě mi nejde.. po pár stránkách čtení o tom jak Ládík putuje po svých jsem tak unavená, jako bych celou tu štreku šla s ním, a po pár minutách u knížky usínám :D... bohužel, chybí mi tam to něco co vtáhne do děje a nepustí..knížku jsem po 50ti stránkách vzdala a proto nehodnotím
Cestopisy nečtu, ale tohle mě zaujalo. Oddechové a humorné čtení ovšem některé pasáže táhlé. Posledních cca 50 stran jsem už jenom proběhla. A teď návrat zpět k detektivkám a fantasy.
Dočteno, bylo to milé, oddechové a psáno s humorem. Bavilo mě to, přestože podobné žánry opravdu nečtu.
Kolik lidí dnes cestuje. Autem, letadlem, lodí, na motorce, na kole, v trabantu, na oslu i pěšky; okolo světa, okolo Evropy, po nejvyšších horách, nejhlubších údolích po stopách Emila Holuba, seriálu Hra o trůny nebo sněžného muže a nebo jen tak rovnou za nosem. A kolik z nich o tom píše, fotí a točí! A přesto, nebo právě proto netradiční cestopis "prince Ládíka" po Nepálu a Číně mezi nimi vystupuje. Alespoň pro mě určitě. Pro svůj kouzelný přístup k cestě, k zemím, kterými prochází, k tradicím, které objevuje a hlavně k lidem, které potkává. Nic neplánuje, skoro nic nenese (ani pláštěnku :-) ), je ztělesněním rčení "šel, kam jej nohy nesly". Ale úplně nejvíc mě baví jeho pohled na svět, na události, které jej zcela nečekaně (ovšem někdy taky dost předvídatelně) potkávají, baví mě jeho roztomilá schopnost se ztratit a přitom dojít k cíli, i když je nakonec vlastně jiný, než předpokládal a toto vše pak velmi vtipně okomentovat a nabídnout čtenáři. Vždy jsem si přála jen tak jít a na nejbližším rozcestí si vybrat směr jen podle toho, která cesta se mi líbí víc. Povedlo se mi to jen velmi omezeně a v malém. Zibi však tento koncept dovedl k dokonalosti a to navíc v zemi, kde není radno se jen tak "potulovat". Na necelý měsíc mi umožnil chodit s ním a ten pocit naprosté svobody cesty si prožít aspoň zprostředkovaně. To, že mě po všem tom toulání a smíchu v Epilogu dokázal i naprosto nečekaně dojmout a dokonce rozbrečet, už je jen krásná tečka za skvělým čtenářským zážitkem!
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Kniha Pěšky mezi buddhisty a komunisty je v
| Právě čtených | 96x |
| Přečtených | 3 313x |
| Čtenářské výzvě | 1 053x |
| Doporučených | 162x |
| Knihotéce | 842x |
| Chystám se číst | 745x |
| Chci si koupit | 179x |
| dalších seznamech | 11x |
Já nevím, opravdu jsem se snažila tu knihu dočíst....ale posledních 100 stran jsem už jen proběhla. Rozhodně nemohu doporučit někomu, kdo už cestoval někdy sám s batohem na zádech. Nevím, jaký je autor ve skutečnosti, ale celá kniha je protkána "všeználkovstvím" a rádoby vtipy, u kterých jsem se ale nesmála.....Jedna hvězda alespoň za ilustrace.