Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311414/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty-gVf-311414.png
4
2294
456
Nešikovný mladý muž ujde 1 500 kilometrů pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje. Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám.... celý text
Přidat komentář
Mám pocit, že jsem četla jinou knížku než většina komentujících pode mnou. Vtipná?!? Dvakrát mi cukly koutky, jinak mi soustavné pokusy o vtip připadaly křečovité až trapné. Zibura neustále podává staleté pravdy, jako kdyby je před ním nevyslovila spousta chytřejších a on je právě vymyslel. Asi generační rozdíl...
Nejvíc mi ale vadil ten propastný nesoulad mezi formou a obsahem - líčit syrové (místy až "nechutné") zážitky knižně spisovným jazykem, používat přitom přechodníky, téměř archaismy a šroubovaná souvětí, to jsem dobrou poloviny knížky rozdýchávala :-) Jak už napsal někdo níže, o Nepálu a Číně jsem se toho moc nedozvěděla.
Abych jen nekritizovala - upřímně obdivuju Ziburovu odvahu, odolnost, pozitivní přístup i za těch nejhorších podmínek. Opravdu klobouk dolů! Ale do další jeho knížky už se určitě nepustím.
:D on ten Ládin, je spratek, a drzej spratek a taky občas pěkně vzteklej.. a to je super.. Knížka (tento komentář by měl patřit pod všechny tři dosud vydané) je plná sarkasmu, ironie, cynismu.. Osobně mě někdy pěkně štve, že otáčím stránky zaplněné od shora dolů textem. U Láďových knih mi vyhovuje, že si můžu oddechnout, když otočím další stránku, dočtu kapitolu, konečně můžu zvednout oči, usrknout čaje, zakousnout se do jablka .. otočit stránku a číst dál. To mě strašně baví. Odlehčenost ilustracemi, kapitolami a hlavně! ty vsuvky vsazené do odlišného barevného pole. ("vysvětlivky" ) jsou super.
Jako bonus: zachráněná štěňátka, jednorožci, pandy,.. a objevování odlehlých míst. // Tamtudy nechoď, nic tam není... a právě proto, tam jde. Improvizace, spontánnost, někdy drzost, trocha štěstí, náhody..a štěňátka.. ach, ty štěňátka.. Ladislave, Ladislave!
Spoiler: :D - "Mnohokrát jsem si ověřil, že existuje vtip, který dokáže člověka rozesmát i v té nejzoufalejší situaci. Je to vtip o morčátku.
""Včera jsme pohřbili morčátko. // Ježíš, to je mi líto.A kdy umřelo? //Myslím, že někdy dneska nad ránem.// :D :D
Doufám, Ladislave, že už máš v hlavě další pouť, na kterou si vezmeš svůj deník.. ;)
Buddhisti a komunisti jsou propracovanější než Jeruzalém, ale z mého pohledu je jim to spíše na škodu. Ubylo syrovosti a autentičnosti ve prospěch vtípků, zajímavých obratů a básniček. Někdy jsem se smála nahlas, jindy mi toho přišlo až moc. Čínská část mi přišla zbytečně rozvláčná, nepálská byla o dost zajímavější. Ještěže zůstaly myšlenky o cestování, cizích kulturách a dobrých lidech, ty umí princ Ládík podat opravdu mistrně. A já už se těším na Arménii s Gruzií.
Tak tohle je teda pecka!!!
Skvělá kniha, vtipne napsaná.
Moc se mi líbila část, kde Ladislav putoval po Nepálu.
Určitě doporučuji !
Moc se těším, až přečtu další Ziburovy knihy.
Za mě určitě 5*
Po "40 dní pěšky do Jeruzaléma" se Vám to může zdát takříkajíc na jedno brdo, Princ Ládík opět někam jde a zažívá u toho zajímavé situace. Není to kniha na jeden zátah, není to čtení napínavé a po cca 100 stranách už ani vždy překvapující. Tohle vše jsem od knihy očekávala a tak mě nemohla zklamat. :) Pokud máte navíc podobný smysl pro humor, bude pro Vás kniha příjemným odpočinkem (i když nahlas se smát to úplně zas nenutí jo). Kromě toho se o obou zemích dozvíte zajímavé informace a krásné ilustrace od Tomski&Polanski to výborně doplňují!
Musím přiznat, že jsem knihu přečetla s potěšením a bavila mě. Je psána svižným, svěžím jazykem, ochucena patřičnou dávkou lehkého humoru a sebeironie, prosycena celou řadou autorových postřehů a jeho vlastního vnímání asijské reality. Kniha je zajímavá nejen tím, že představuje střípky z každodenního života obyčejných Nepálců a Číňanů, ale prozrazuje mnohé i o autorovi... a tím potažmo nastavuje zrcadlo i nám....Oceňuju Láďovu odvahu vyrazit samotnému s baťůžkem na zádech do krajin natolik vzdálených kulturně i fyzicky a čelit tamním každodenním výzvám bez záruk tradičního pohodlí nabízeného cestovkami, bez znalosti místního jazyka a s vědomím, že vlastně nic nevím .....Je to samozřejmě autorova volba, která mu však dovoluje odhalovat jak neznámá místa a mentalitu lidí zdejších kultur, tak jeho vlastní nitro....Za zdánlivým valem autorovy sebeironie a decentního sebemrskačství se skrývá vnímavá duše, která ví, že neexistue jen černé a bílé, že v životě je třeba umět dávat i brát a lidi dobré i zlé najdete všude...... "Za celý večer jsme si neřekli jediné slovo, ale přesto jsme si dokonale rozuměli. Nevěděli jsme o sobě nic víc než to, že jsme lidmi. A právě lidská blízkosta důvěra překlenuly všechny rozdíly mezi námi..."
překvapuje mně, kolik lidí kniha rozesmála.Mně ze začátku přišla možná trochu zábavná, než jsem si uvědomila CO VLASTNĚ čtu.To, že ten člověk - míněno autor- se chlubí tím , jak propracovaně vyjídá a vypíjí ty nejchudší lidi na světě a cítí se uražen, pokud někdo od něj chce cokoliv zaplatit.Prostě profesionální parazit, který své umění zdokonaluje.Knížka mi nepřinesla jediný poznatek o navštívené zemi-prostě NIC, programově.Tak si říkám, jestli opravdu přemýšlet o smyslu knih, někde jsem četla zajímavou recenzi- na jiném webu, že kdyby chodil na páse a svým humorem popisoval, jak se potí, bolí ho nohy , vyjde to na stejno...Do oblastí, kam jiní lidi jezdí pomáhat, zakládají školy, vozí léky, učí děti a investují sami sebe to má Ládík opačně, jezdí je vyjídat, ........
Málokedy sa stáva, že ma nejaká kniha rozosmeje a ešte menej, že sa smejem počas celého jej čítania. Pekné ilustrácie, hromada informácií, svižný štýl písania a humor, s ktorým Zibi komentuje celú svoju cestu, to celé dáva dohromady skvost medzi cestopismi, ktorý je narozdiel od bežných turistických sprievodcov niekde inde. Toto je cestovanie, nie to, že človek príde do exotickej destinácie a potom sa pol dňa škvarí na slnku na prepchatej pláži.
Tento cestopis pro mě byl pastvou pro oči i mysl. Nejenže se mi líbilo moc pěkně napsané povídání o cestě Nepálem a Čínou, ale také mě pobavil humor prince Ládíka. Například dodatečné informace o pandách, které jsou v učebnicích přírodopisu težko objevitelné!
Taková cesta musí být skvělá životní zkušenost a ráda bych jednou zkusila něco podobného. A do té doby? Princ Ládík!
Princ Ládík nikdy nezklame. Jeho bezelstnost a vytříbený vztah k lidem prostě nemá konkurenci. Doporučuji i jeho projekci (stand-up), naživo se jedná o ještě větší zážitek.
Nepál mě hrozně moc bavil :-) po přečtení první knihy jsem byla doslova nedočkavá a hltala stránku za stránkou... pak přišla Čína a já si říkala, aaa ta první byla lepší...
V 9. měsíci těhotenství mě do knihovny vozí přítel a tak jsem si říkala, jaj chybí mi 15 stránek, tak to vrátím, když tam jedu... Ale ne, nevrátila... a dočetla a ten konec byl pro mě natolik krásný a strhující, že mi tečou slzy ještě teď :-)
Velmi se těším na přednášku "princeládíka" v Jablonci, až tohoto muže, který se nebojí jít na dno svých sil a pak o tom s humorem napsat, osobně zažiju :)
Zasmála jsem se a ještě víc se přesvědčila, že Čína je místo, kam se chci jednou podívat.
Cesta Nepálem mě moc bavila. Dokonce jsem si říkala, jak se Ládík od své první knížky zlepšil a vypsal. Bohužel putování Čínou mě naopak nebavilo vůbec, bylo to vlastně stále stejné dokola, chvílemi jsem se nudila a těšila až společně dojdeme do cíle.
Každopádně knížka stojí za přečtení, opět nahlídneme do naprosto odlišných kultur a krajů nám na hony vzdálených. A já už se moc těším na putování s princem Ládíkem po Arménii a Gruzii :)
Kniha je super na cestování MHD, příp. vlakem či jiným dopravním prostředkem, ale rozhodně se nedá číst v kuse u šálku čaje. Autor mě překvapil pouze jeho konspirační teorií o počasí a některými postřehy v přehledných rámečcích o kulturních rozdílech. Asi na třech místech byl autor i trochu vtipný, nicméně jinak mě kniha v globálu zklamala vzhledem k hodnocení na 87%.Abych autora nezatratila a jeho filosofii předem neodsoudila, možná navštívím autorovu přednášku, věřím, že bude skvělým řečníkem s audiovizuálními podklady a zkusím si přečíst jeho první knihu, ať jeho styl více poznám. Účel knihy u mně byl asi splněn. Zaujal mě Nepál i Čína a možná na základě četby zkusím navštívit svou vysněnou zemi. Nicméně na foru o knihách se sluší hodnotit převážně styl autorův, proto je mé hodnocení takové, jaké je. Kdybych však měla oklasifikovat to, jak se Zibura choval, když hlavně z počátku knihy místy i kritizoval obyvatelé země, dala bych mu hvězdičku jen jedinou. Je nepřístojné kritizovat něčí život v jiné kultuře, obzvláště, když mi daní lidé v nouzi pomohli.
Tato kniha mě velmi bavila za prvé proto, že byla vtipná, za druhé proto, že jsem se díky ní dozvěděla pro mě zajímavé věci a za třetí proto, že jsem po celou dobu obdivovala autora v tom, do jakého dobrodružství se pustil
Výborně popsané a vypointované zážitky a příhody. Kniha se navíc skvěle doplňuje s jeho živou přednáškou plnou fotek, videí a recitací. Bavilo mě to
Efča59: To asi bude tím, že nejedete Ladislavově vlně humoru. (Nerozuměly bychom si ani spolu.) Právě i to za tím všeználkovstvím je ve skutečnosti humor.
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Kniha Pěšky mezi buddhisty a komunisty je v
| Právě čtených | 98x |
| Přečtených | 3 307x |
| Čtenářské výzvě | 1 052x |
| Doporučených | 162x |
| Knihotéce | 841x |
| Chystám se číst | 745x |
| Chci si koupit | 180x |
| dalších seznamech | 11x |
Existují knihy, které pokud chcete hodnotit jako knihy, musíte se oprostit od vašich sympatií nebo antipatií k autorovi či k popisovaným dějům. A to je pro mě toto dílo, tento "Zibura". I když je to opravdu těžké, protože jméno autora je třikrát větší než název knihy a hlavní hrdina je v podstatě autor a ještě se to ani nesnaží nijak zakrývat. Ale na druhou stranu - všední okamžiky v nevšedních zemích popisované nevšedním jazykem. Vyprávění o cestách doplněné cestopisnými informacemi "pod čarou" (nebo spíš v boxíku na okraji stránky). A skvostné ilustrace. Já jsem spokojená. Hype, nehype, tohle stojí za to si přečíst, i když je vám ten blonďatej mladíček nesympatickej.