Peníze od Hitlera
Radka Denemarková
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13957/bmid_penize-od-hitlera-IVX-13957.jpg
4
631
164
Druhá autorčina prozaická kniha je opět groteskně potemnělým příběhem, panoptikem, v němž se ve dvou časových rovinách léta 1945 a léta 2005 odvíjí osud Gity Lauschmanové, dívky, která po návratu z koncentračního tábora, zjistila, že se nemá kam vrátit, že útlak a běsnění neskončily, a Gity Lauschmanové, ženy, která chce na sklonku života dosáhnout spravedlnosti.... celý text
Přidat komentář
Nevím, jestli mi po přečtení této knihy nehrábne stejně jako hlavní hrdince, ale některé expresionisticky vylíčené scény opravdu nemůžu dostat z hlavy a obávám se, že mi budou strašit v kouli už navždy. Téma je v podstatě velmi podobné jako u Gerty Schnirch a metaforické zpracování mi určitě nevadí, ale celé to vyznívá jako jedna velká naturalistická deprese. V podstatě nevím, jak s literaturou tohoto druhu naložit - ať už Gerta Schnirch, Zuzanin dech nebo Peníze od Hitlera - všechno to jsou knížky, které přečtete jedním dechem, ale zanechávají ve mně stejný pocit beznaděje jako Zola nebo Šlejhar. Chápu potřebu české literatury se s tématem holokaustu a odsunu Němců nějak vyrovnat, ale nevím, jestli o tom chci ještě někdy cokoli číst v beletristické podobě.
Vím, že Radka Denemarková není konvenční spisovatelka a že od ní člověk nemůže očekávat oddechový příběh, ani způsob vyprávění, ale tady mi to přišlo už trochu moc a zbytečné.
Příběh knihy je velmi silný, ale forma se mi nelíbila. Místy děj hodně ředila a to je škoda.
Moc ráda bych knihu ohodnotila více hvězdami, opravdu moc. Jenže příběh staré dámy byl zkrátka jen těžko uvěřitelný. Snaha šokovat čtenáře (nebo o co autorce šlo, nevím) pokazila jinak kvalitně zpracovanou látku (vztahy Čechů a Němců po válce).
Myslím, že konzumní čtenář se tady nenají. Komplikované podání tomu silnému příběhu jen slušelo. Vytáhlo ho nad líbivě zpracované příběhy na podobné téma, kterých je dnes přehršel. Rozhodně to byla příjemná změna, ačkoli náročnější na udržení pozornosti. A není na škodu se jednou u literatury hluboce zamyslet a soustředit se.
Ufff! Konečně jsem dočetla. Téma zajímavé, ale zpracování horší. První polovina výborná, ale dál... Měla jsem problém sledovat časové linie, někdy jsem ani nepochopila kdo co dělá nebo mluví. Bylo to hodně zmatené což knize ublížilo. Jsem hodně zklamaná, o to víc, že jsem se na tu knihu těšila.
Příběh je čtivý, chytlavý, pochmurný, beznadějný - stejně jako nespočet jiných knih, které jsou svědectvím událostí souvisejících s 2.světovou válkou. Styl překypující metaforami a rétorikou, která mi ke starým lidem nějak nesedí, pro mě nedokázal vykresli jedinou postavu, která by byla milá a příjemná, se kterou by mi bylo čtenářsky dobře. Jednoduše mě tato kniha nenadchla.
Styl psaní této knihy byl pro mě největším problémem. V knize je obrovské množství metafor, díky kterým pro mě bylo mnohem složitější knihu pochopit. První část byla na počet metafor nejhorší. Další části byly o něco lepší. Věty jsem často krátké a úsečné. Občas jsem měla problém s časovým zařazením události. Příběh je zajímavý, ale bez metafor a přirovnání by se vešel do sto stran.
65%
....Ne doba, lidé jsou vinni
...Člověk je zodopovědný za své činy. I když nikdy neovlivní, jak jsou interpretovány.
...Ano, jistě, slovy se dá hodně napáchat. Ničemu se jimi nedá zabránit.
Hodně silná, depresivní, smutná knížka. O to horší, že se to skutečně stalo. Je to moje první přečtená s touto tématikou, proto nemohu srovnávat. Květnatý a mnoha metaforami prodchnutý styl autorky, krátké věty apod. mi zpočátku moc nesedl, pak jsem si částečně zvykla. Ale některé pasáže byly pro mě hůř pochopitelné, chvíli trvalo, než jsem se v ději zorientovala. .
Za sebe mohu říct, že je dobře, že takový příběh byl napsán.
Silný příběh absurdních obvinění a nepotrestaných mnohonásobných křivd, jakoby potvrzující známé rčení, že spravedlnost je slepá (v tomto románu hlavně ani vidět nechce) ... o lidské malosti, omezenosti a hamižnosti, o odvaze a nesmiřitelnosti. Příběh, o jakých stojí za to psát a číst.
Jeho zpracování mne bohužel neoslovilo tolik jako obsah samotný, ne ani kvůli jeho syrovosti, úsečnosti, agresivitě, jako kvůli ubíjející přemíře metafor a pomstychtivých představ hlavní postavy, černobílým vedlejším postavám (spíše karikaturám), jednání postav bylo pro mne občas nesrozumitelné, fraškovité a za hranou uvěřitelnosti ... což je, uznávám, ryze subjektivní handicap milovnice propracovaných psychologických románů.
Cteni tehle knihy "boli" - cosi se Vam zadira pod kuzi (vystihla to Chytus se zadrenou triskou). Stejne tak to vystihla Rihatama - nelibi se mi to, desi me to, ale neda mi to - musim cist dal. Jeste se mi nestalo, abych tak jazykove bohatou (a tedy na cteni ne uplne jednoducho knizku) precetla tak rychle. U podobnych knih mam vzdycky problem s psanim komentaru, protoze cokoliv napisu mi v porovnani s bohatym slovnikem plnych metafor prijde male a ubohe. Radku Denamarkovou jsem neznala a tato kniha ke mne prisla vlastne nahodou a stala se zjevenim. "Stara dama vzpomina" na navsi jedne vesnice, kde kdysi davno, nez byla nucena odejit "tam", byl domov....nez osud zabouchnul vrata a zahodil klic. A ani potom ji osud nedopral pokoje. Smrt prvniho ditete a hlavne okolnosti, za kterych k ni doslo, by porazily i silnejsiho jedince. Zvlastni, na jedne strane usecny styl (kratke vety) na strane druhe styl pomerne kosaty....co by jiny autor odbyl jednou vetou, Radka Denamarkova rozpitvava az na dren. Napred jsem dala 4 hvezdicky, protoze druha cast knihy se mi uz cetla hure a dej trochu preslapoval na miste. Pri psani tohoto komentare jsem si vsak znovy privolala vsechny emoce, ktere ve mne jak obsah tak forma vyvolali a "musim" zmenit na 5.
Ke knize jsem přistupovala s jistým očekáváním. Věděla jsem, ze se nejedna o lehkou četbu, avšak některé události mnou hluboce otřásly a ja musela knihu na chvíli odložit. Jsou jisté věci, které ja již nedokazu pochopit a naplňují me smutkem a znechucenim, o to vic, jedna-li se o křivdy dnešní doby. Kniha je melancholická, s minimem dialogů.
Temný příběh. Lze dosáhnout spravedlnosti? Lze napravit křivdy?Výborně napsáno.
(2012)
I po několika letech o tomhle příběhu přemýšlím, zkusím i další knihu autorky.
Silné téma, ale bohužel jsem byla zklamaná. Nesedí mi styl autorky. Vše je na mě až přespříliš květnaté, někdy jsem se ztrácela v paralelních příbězích. A pokud se podívám na holá vyprávěcí fakta a odmyslím omáčku, tak se obávám, že se kniha zmenšila na max. 50 stránek. Chtěla jsem ji dočíst, abych si mohla udělat ucelený názor a nekritizovala když jsem se seznámila jen s částí místo celku. U knihy jsem se trápila a počítala stránky, kdy už bude konec.
Židé trýzněni dějinami, s těmi našimi jsme se stále nevyrovnali. Kniha šokující až k otupění.
Štítky knihy
Židé vraždy česká literatura nenávist Sudety poválečná doba vysídlení Němců holokaust, holocaust Magnesia Litera přeživší holokaustu
Autorovy další knížky
| 2006 |  Peníze od Hitlera |
| 2018 |  Hodiny z olova |
| 2011 | Kobold |
| 2005 | A já pořád kdo to tluče |
| 2014 | Příspěvek k dějinám radosti |
Kniha Peníze od Hitlera je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 866x |
| Čtenářské výzvě | 156x |
| Doporučených | 55x |
| Knihotéce | 194x |
| Chystám se číst | 503x |
| Chci si koupit | 73x |
| dalších seznamech | 9x |
Tahle knížka pro mě byla emoční nálož. Říkala jsem si, že to přece není možné. Tolik ran osudu, kolik zla, nenávisti, nebo „jen“ malosti a zbabělosti hlavní hrdinka zažila. Nejhorší na tom je, že asi ani dnes není samozřejmé, že etnikum, národnost, barva pleti a podobné věci nejsou důležité, důležitý je člověk a jeho činy. Jak říká autorka (není to přesný citát) „Nikdy to není dobou, to jsou konkrétní lidé.“
Oceňuji i způsob, jak se některé věci postupně odhalovaly, jak to bylo s Adinem mi došlo hned, na konci mě jedna věc i trochu šokovala.
Jazyk a styl se mi líbil. Je ovšem pravda, že asi nesedne každému.
Posloucháno jako audiokniha.
edit: Z toho, co hlavní hrdinka zažila, by se musel zbláznit každý normální člověk.