Peníze od Hitlera
Radka Denemarková
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13957/bmid_penize-od-hitlera-IVX-13957.jpg
4
635
165
Druhá autorčina prozaická kniha je opět groteskně potemnělým příběhem, panoptikem, v němž se ve dvou časových rovinách léta 1945 a léta 2005 odvíjí osud Gity Lauschmanové, dívky, která po návratu z koncentračního tábora, zjistila, že se nemá kam vrátit, že útlak a běsnění neskončily, a Gity Lauschmanové, ženy, která chce na sklonku života dosáhnout spravedlnosti.... celý text
Přidat komentář
Nesmírně silné téma, nesmírně silný závěr: posledních pár stran mě dokázalo zbavit jakéhosi pocitu utahanosti, který ve mně při četbě stále sílil.
Ona utahanost nepramenila z nedostatku dějovosti, ale z autorčina stylu. Na můj (jistěže naprosto subjektivní) vkus užívá až příliš metafor, neobvyklých přirovnání, ojedinělých slovních spojení, mnohdy to působí spíše jako autorská exhibice nežli potřeba cosi sdělit. Forma zde zkrátka pohlcuje obsah, nebo ho přinejmenším rozmlžuje, a to mi vzhledem k tématu přišlo upřímně líto.
Tato kniha je v seznamu povinné četby na střední škole, kde jsem v minulosti studoval. Knihu hodnotím na 3,5 hvězdičky, tj. 70 %. V minulosti jsem také viděl video od jedné booktuberky, které se kniha líbila a doporučovala tuto knihu ostatním čtenářům. Bohužel se nemohu připojit k tomuto hodnocení. V tomto roce jsem přečetl knihu se stejným námětem, tj. odsud sudetských Němců z naší země - VYHNÁNÍ GERTY SCHNIRCH, kterou napsala Kateřina Tučková a kniha se mi líbila mnohem více. Je na zvážení středoškoláků, jestli si tuto knihu vyberou k maturitě. Pokud bych se mohl přenést do studentských let, vybral bych si raději knihu VYHNÁNÍ GERTHY SCHNIRCH, která je sice také náročná na čtení, je mnohem rozsáhlejší, ale po stylistické a obsahové stránce je mnohem přístupnější a více čtenáře vtáhne do děje, alespoň v mém případě tomu tak bylo. Kniha získala ocenění čtenářů Magnesia Litera 2007.
Kniha Peníze od Hitlera má 6 částí, obsahuje prolog a epilog. Jednotlivé kapitoly jsou pojmenovány a střídají se v nich průběžně příběhy hlavních postav. Musím říci, že kniha byla pro mě náročnější na četbu stylem, jakým autorka knihu zpracovala. Některým pasážím jsem úplně neporozuměl, kniha pro mě nebyla příliš čtivá. Někdy jsem pociťoval, že se mi čtení táhne a to není u mne dobré znamení. Téma knihy je určitě závažné a na zamyšlení. Vyskytovaly se okamžiky, které byly pro mě překvapivé a soucítil jsem s hlavní hrdinkou Gitou Lauschmannovou. Pochopil jsem a schvaloval jsem její odhodlání bojovat za spravedlnost a za uznání křivd, které byly napáchány na její rodině a potažmo na ní osobně.
V knize jsem nalezl nějaké myšlenky. Kniha obsahuje také fotografie Evy Fukové, které jsou zobrazeny na počátku jednotlivých částí knihy.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Když člověk pozná, co všechno život obnáší a jak málo je v davu spravedlivých, měl by odejít. Včas. Jenomže ještě pořád zbývá naděje, že cosi zůstává skryto. Něco, co se člověk dozví, co pochopí v příští minutě, za nejbližší zákrutou.
A především, a to si, Denisi, jednou provždy zapamatujte: já nechci být odškodněna jako Němka. Já chci být odškodněna jako člověk, kterému se stalo bezpráví. Jako člověk, jako občan, který byl postižen neprávem. Chci, aby se řeklo, že tady byl páchán zločin.
Důležité je, kdo co koná. Říkat může kdokoli cokoli. A psát také.
Denisi, člověk je zodpovědný za své činy. I když nikdy neovlivní, jak jsou interpretovány.
Kdo ze sebe dělá kost, toho sežerou psi.
Radku Denemarkovou mám raději jako překladatelku, například v Rozhoupaném dechu. Jazyk mi nevadil,naopak někdy i potěšil neobvyklým slovním spojením nebo metaforou, ale Gerta Schnirch jasně poráží Gitu Lauschmannovou,ve všech ohledech...
Poslouchala jsem na VS jako audioknihu, ktera byla temna a strasidelna. Doporucuji.
Náročnější četba, jazyk je zajímavý - Denemarková pracuje s neobvyklými metaforami a jinými obraznými pojmenováními, což mi nevadilo. Téma je ožehavé, nedořešené a stále citlivé. Prolog a epilog na mě zapůsobily jakýmsi "wau" efektem.
Když se příběh začínal rozvíjet, čtenáři nezbývá než soucítit s hlavní pstavou. Osud s ní zametá i nadále i přesto, že sama je nevinná - jen po válce převážil její německý původ nad tím židovským.
Gita ale sama na druhé straně působí nesympaticky, nemá na první pohled žádný bližší vztah se svou dcerou ani s vnučkami, i když se postupně dozvídáme příčiny jejího chladného chování, sympatie už se zpátky nevrátí...
Pak přijde již zmíněný "wau" efekt a zbude rozporuplný pocit z Gity, ostatních postav i celé knihy.
Kniha je náročná na čtení. Ze začátku jsem se vůbec nemohla začíst, v dějích jsem se ztrácela. Po čase jsem si však na styl vyprávění zvykla a na knihu změnila názor. Jednotlivé postavy mě občas pěkně rozčilovaly. Celý příběh je neuvěřitelný, téměř až absurdní. Ale taková asi ta doba byla, neuvěřitelná a absurdní.
Pro mě dost náročné na čtení. Námět sám o sobě se vryje pod kůži, když si člověk tu krutou dobu jen představi. Občas si přečtu knihu s válečnou tématikou, ale v tomto připadě mi autorčin styl nesedl. Ztrácela jsem se, některé pasáže jsem musela číst znovu.
Pro mne jedno znejzásadnějších děl české literatury po roce 1989, které v podstatě "prošláplo cestu" Tučkové či Mornštajnové.
Příběh zajímavý, chytlo mě to, ale vypravěčský styl hrozný. Nejen, že to docela lezlo na nervy, ale bylo to až na hranici srozumitelnosti. Občas jsem si musela určitou pasáž přečíst znovu a luštit, co se komu tedy událo.
Příběh ze začátku nabere velmi rychlý spád, nicméně konec se velmi táhne. Moje první setkání s autorkou, která má specifický styl, který mi moc nesedl.
Nemůžu si pomoci. Nelíbí se mi to, netěší mě to, děsí mě to, ale nedá mi to. Musím číst dál a dál. Nemůžu přestat. Dočtu a začínám znovu od začátku. Denemarková mě vtáhla do svého poválečného příběhu, jehož krvavé pařáty rozdírají paměti, vzpomínky a životy generace současné, jako lákají bludičky do hlubokého močálu, jako přitáhne ostré světlo lampy můru do své smrtící záře. Jsem vlastenec. Velký vlastenec. Ale nechci být slepý a hluchý vlastenec konejšící se bezpečím své pohodlné ulity. Tlusté čáry za sebou příliš často nechávají tlusté křivdy. Byly spáchány nenapravitelné škody a hrůzy, Benešovy dekrety ale asi byly nezbytné. Nebyl prostor pro posuzování jednotlivostí, bolesti bylo příliš mnoho. Problém ale byli, ostatně jako vždy, bezskrupulózní oportunisti, kterým neměl být ponechán takový prostor k nespravedlivé, nesprávné a mnohdy smrtící, opět, seberealizaci. Denemarková má výjimečný a jedinečný dar popsat v detailu skutky, myšlenky a pocity, i ty nejstrašnější.
Po knize jsem sáhla na základě tématu odsunu Němců po 2. sv. v., o který jsem se začala zajímat. Příběh byl opravdu silný, kniha na základě toho velmi emotivní. Kladete si otázku, jak se tak strašné věci mohly stát a proč se o nich vlastně dodnes skoro nemluví. Jak už bylo řečeno níže, vypravěčský styl mi také úplně nesedl, víc mě pohltila např. knížka Vyhnání Gerty Schnirch, která se taktéž věnovala tématu odsunu Němců.
Já jsem tu knihu na jednu stranu strašně nenáviděla, na druhou stranu jsem se od ní nedokázala odtrhnout a hltala jsem každé slovo.
Já hloupá jsem se na příběh vůbec nepřipravila a tak jsem netušila, co mě čeká. A pak s přícházejícími projevy nespravedlnosti, bezcitnosti a zla jsem se cítila hůř a hůř. Přibližně v polovině knihy jsem se cítila tak nanic, až jsem nevěřila, že dokážu v četbě pokračovat. Bála jsem se, co ještě přijde. Ale kniha je napsaná tak skvěle, že jsem ji nedokázala odložit.
Můj závěr tedy je takový, že kniha je brilantně napsaná, autorčin styl je i mým šálkem kávy, ale příběh samotný byl na mě příliš drsný - něco takového bych si rozhodně už nechtěla zopakovat.
Velmi silné a velmi skvěle napsané. Takové příběhy není možné přehlížet, ba naopak je nutné o nich číst, protože jsou stále živé. Autorka to opravdu skvěle umí s jazykovými prostředky. Co k tomu dodat více, člověk si to musí přečíst a prostřednictvím Gity se vcítit do doby plného zla.
Určitě téma k zamyšlení, nádherný jazyk, ale místy jsem se trochu ztrácela...
Velmi zajímavý příběh. Navrátivší Gita z koncentračního tábora slyší jen výčitky, proč tam raději nezůstala. Majetek si již rozdělili Češi, zpátky ji nikdo nechce.
Bohužel mi nesedl vyprávěčský styl.
Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Ze začátku jsem se hodně ztrácela, protože byl sestaven z metafor a občas jsem vůbec nevěděla jak se hlavní hrdinka do této situace vůbec dostala. Potom už jsem se ale plně začetla. Styl psaní autorky byl opravdu zajímavý a netradiční. Ale nevím, jestli jsem na tuto knihu byla úplně připravená. Ze všech těch hrůz mi běhal mráz po zádech a celou knihu jsem napjatě čekala, jak to dopadne. Neoblíbila jsem si snad jedinou postavu, všechny se mi v něčem strašně příčily (možná až na Denise), ale musím říct, že i to mělo své kouzlo. Celkově si myslím, že tato kniha stojí za přečtení, protože pojednává o něčem, o čem se u nás tolik nemluví.
Štítky knihy
Židé vraždy česká literatura nenávist Sudety poválečná doba vysídlení Němců holokaust, holocaust Magnesia Litera přeživší holokaustu
Autorovy další knížky
| 2006 |  Peníze od Hitlera |
| 2018 |  Hodiny z olova |
| 2011 | Kobold |
| 2005 | A já pořád kdo to tluče |
| 2014 | Příspěvek k dějinám radosti |
Kniha Peníze od Hitlera je v
| Právě čtených | 16x |
| Přečtených | 873x |
| Čtenářské výzvě | 157x |
| Doporučených | 55x |
| Knihotéce | 194x |
| Chystám se číst | 505x |
| Chci si koupit | 73x |
| dalších seznamech | 9x |
Pořád trochu tápu, co přesně o knížce napsat, jak vypsat všechny pocity, které ve mně zůstávají... Co napsat o příběhu, který je stylisticky naprosto skvěle podaný, ale pod kůží bolí, jak zadřená tříska? Co říct o tak nádherném jazykovém nadání, o tolika metaforách, o slovech, která kolem Vás tečou, ale zároveň Vás svým dravým proudem strhávají do hlubokých černých vod, ve kterých rozhodně být nechcete... Ne, tenhle příběh bolí. Ani z jedné z postav si nebudete chtít vzít příklad, protože to nejsou hrdinové z bájných příběhů. Jsou to lidi. Dělají věci lepší i horší. Každý v jiném poměru...
"Člověk zůstává stejný. Není naděje. Ani ve vás, ani ve mně, ani v našich dětech. Když všechny, jak tu stojíte a sedíte, postupně sloupnu z kůže, najdu to samé. Nelišíme se."
Hlavní hrdinka Gita nás provede těmi hlavními událostmi svého života tak chytře, nepojmenovává věci napřímo (například nikdy neřekne "koncentrační tábor", ale použije mnohem tíživější přirovnání "tam", "odtamtud"), ale stylem, kterým stará dáma vzpomíná, na člověka všechno dopadne ještě mnohem, mnohem víc... Pro mě jedna z top knih, které jsem měla možnost číst, jedna z těch, co zůstanou hluboko vryté už napořád...
"Víte vy vůbec, kolik sil a sebezapření mě stojí ta vaše laskavost? Vypěstovaná laskavost? Ta nekonečná zkouška, ten celoživotní experiment, jestli je možné, jestli to vůbec jde, chovat se lidsky? Mezi lidmi? Musíte hrát hry. A na výběr jich zas tolik není. Jinak si vás vyčíhnou a odreagují se na vás. Protože jste laskavý. Laskavost zaměňují za slabost. Učila jsem se přežívat mezi podlostí každý den. Jako člověk otužuje tělo ranní sprškou studené vody."
"Přemítal, proč se to hlavní o lidském životě nedozvíme. Ne proto, že by příběh končil, ale proto, že končí zásoba použitelných slov. Ano, jistě, slovy se dá hodně napáchat. NIČEMU se jimi nedá zabránit."