Pelyněk s medem
Eugenio Montale
Výbor z veršů italského básníka přibližuje jeho tvorbu, charakterizovanou působivou hudebností.
Přidat komentář
16.04.2013
....Tvůj bratr zemřel mladý, tys byla to
střapaté děvčátko, jež na mě hledí
z oválku podobenky ve své ,,póze".
Psal hudbu, nevydanou, neslyšenou,
dnes pochovanou v kufru, vyhozenou
na smetiště. Třeba ji nevědomky
někdo vymyslí znovu, zůstává, co je psáno.
Miloval jsem ho, aniž jsem ho poznal.
Nikdo naň nevzpomínal mimo tebe.
Nepátral jsem po ničem: teď už je to
zbytečné. Po tobě zůstal jsem jen já,
pro koho existoval. Ale je možné,
víš to, milovat stín, když sami jsme stíny....
2
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2001 |  Anglický roh |
| 1984 | Pelyněk s medem |
| 1979 | Příležitosti |
| 1984 | Šťastná setkání. Moderní italská poezie |
| 2011 | Eseje |
Kniha Pelyněk s medem je v
| Přečtených | 7x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 4x |
| Chci si koupit | 1x |
Tedy - pelyněk s medem se bude prolínat i ve většině jeho básní, minulost ztrácí tvar a za sebou cítí básník jen chvějící se prázdno. Život a jeho trmácení je jako výstřel z pušky. Budete se prodírat jeho verši nahuštěnými do prostoru a máte smutně žasnout, že víc už není, tedy víc než ta ubohost, v níž se mísí mrtví s živými.
„Ve skutečnosti je umění pro všechny a pro nikoho,“ napsal Montale. „Na vytvoření jednoho, je potřeba příliš mnoho životů.“
Lepší básně psal, když už psal pro své lásky. Xenie, stručné dárečky pro Mušku, která mu zemřela.
Nositel Nobelovy ceny. (Anglický roh v překladu Jana Vladislava jsem nečetl.)