Peggy Guggenheim a sen o šťastí

Ani já jsem o Peggy nevěděla, a to si myslím, že se o dějiny umění po všech stránkách zajímám dost... ale bylo to zajímavé počtení a sledovat její zrání do sebevědomé ženy, která si jde za svým snem, unese zátěž a ještě navíc dokáže pomáhat... to se mi jako příběh líbilo. Samozřejmě jsem si vyhledávala některé zmíněné obrazy a snažila si pustit fantazii navolno, abych je uměla umístit do své představy Peggyiny galerie. Pěkně strávené chvilky. Ještě mi pár životopisů z téhle řady zbývá, tak jsem zvědavá, který ke mně přijde jako další.

Peggy Guggenheim, jméno, které jsem doposud neznala. Ale jsem moc ráda, že jsem se díky této knížce o ní dozvěděla víc. Sledujeme Peggyin život v letech 1937-1942. Pohybuje se mezi pařížskými bohémy, miluje umění a ráda by otevřela vlastní galerii. V Evropě se schyluje k válce a umění se zdá být až na druhém místě, ne však pro Peggy.

Miluji „béžovky“, zbeletrizované životopisy. Obzvláště o pro mě neznámých lidech, kdy se dozvím tolik nového. Ještě navíc, kdy se děj převážně odehrává v mé milované Francii. Z textu je cítit opravdu velká láska k Paříži a umění, a to jsem si moc užívala.

V průběhu celé knihy potkáme spousty slavných umělců – malířů a spisovatelů, a lidí, kteří jejich práci obdivují. Samotná Peggy by pro umělce doslova dýchala. a i v nelehkém období druhé světové války se bude snažit umění chránit.

Knížka se mi četla moc dobře, ponořila jsem se do příběhu a chvílemi jsem měla pocit, že čtu skutečný deník Peggy Guggenheim. Navíc se mi příběh propojil s několika jinými knihami, které jsem četla o umění té doby a bylo skvělé, jak se mě to celé pospojovalo.

Čeká vás také skvělý doslov, ve kterém se dozvíte, co se stalo s jednotlivými postavami z knihy později.

Určitě skvělá kniha a moc ráda si ji přidávám do mé sbírky „béžovek“.

(SPOILER) Chtěla jsem se o "Guggenheimech" něco dozvědět, ale v téhle knize je toho jen pramálo. Pouze Peggy, neukotvená, nevíme kde se v Evropě vzala a proč, jen že odešla od manžela a děti jsou v internátě a se zbytkem rodiny nemá žádné nebo hrozné vztahy. Ale jako správná americká dědička, z vyšší třídy, bohatá, je mimořádně sebevědomá a má sen otevřít si galerii moderního umění v Londýně. Miluje ovšem Paříž, kde také má přístup k umělcům té doby, které chce vystavovat a prodávat (pokud ovšem chtějí i oni...). Je tvrdohlavá, na nikoho nebere ohled, ale podléhá i svým vášním a sebevědomým umělcům (např. Samuel Beckett). Tahle první část se mi docela líbila.
Ale touha po práci s výtvarnými díly moderny ji žene dál. Galerie neprosperuje, takže muzeum moderního umění? Ale co s tím ukřičeným kníratým skrčkem a občas zachycenými nevyžádanými zprávami o dění za humny, nakonec až nepříjemně blízko? Válka šla zprvu mimo ni, ale nakonec to bych jeden vír zběsilého úprku a stěhování mezi přáteli ve Francii a Švýcarsku, nakonec zpět do Ameriky.

Kniha byla velice zajímává, dostáváme se do několika měst v rozmezí pár let ze začátku druhé světové války, dozvídáme se o zakladatelce Guggenheimova muzea, která měla nejdříve galerii, ale víte jak otevírat v době začínající války cokoliv nebylo asi moc rozumné:) Myslím ale, že by bylo zajímavé napsat o Peggy ještě více než jen těchto pár let jejího života:)

Za mne jenom samá pozitiva. Krátký úsek ze života Peggy Guggenheimové se odehrává na pozadí druhé světové války a tak nechybí ani dramatické události, kdy jsou v sázce lidské osudy a taky umělecká díla.
Sen o štěstí je kniha podle mého gusta. Krásné čtení.

Velmi zajímavé čtení, jediné co mě trochu mrzelo, že autorka mapuje jen velmi malý úsek života Peggy Guggenheim.

Knížka o Peggy byla pěkně napsaná,držela jsem ji palce aby se dostala do Ameriky,odkud puvodne pocházela ona a celá její rodina.Peggy byla dost odvážná,aby v době kdy se blížila válka,každý odjel z Paříže,ona zustavala a sbírala umělecké díla pro svoji osobní sbírku,která se dochovala dodnes.Knížka byla pěkně napsaná,děj plynul.

Přitažlivá obálka - a bohémská Paříž - to je začátek tohoto životopisného románu o mecenášce umění Peggy ....

Setkání se známými i neznámými osobnostmi - Joyce, Beckett, Dalí, Cocteau ....

Ale také nastupující období fašismu...

Přesto cítím sympatii k této ženě, která žila pro umění a lásku a své bohatství investovala do umění .... a zanechala tu po sobě kulturní odkaz....

Výborný román, nádherný překlad. Nic rušivého, krásná čeština.
Přece jen víc beletrie než životopis o bohaté ženě, o mecenášce, o bytosti, která milovala umění a toužila po lásce, kterou ji zjevně mohl poskytnout kdekterý muž s uhrančivýma očima.
Líbilo se mi to moc, ale přece jen bych uvítala, kdyby se děj odehrával v jiném desetiletí.
Já nevím, prostě mi ten luxus v kontrastu s válkou a utrpením jiných židovských rodin přišel nějak nepatřičný.

Přes knížečku můžete nasávat atmosféru tehdejšího světa, ve kterém se pohybovala Peggy Guggenheim. Finanční zázemí ji dovolilo věnovat se tomu, co ji přitahovalo : umělecká avantgarda, ve které se dobře cítila a umění, které začala sbírat. A sponzorovat mladé nadějné umělce. Knížka mapuje její pobyt pouze v Paříži a Londýně, končí úspěšnou záchranou své sbírky převozem do NY. Více se nedozvíte, klouže to po povrchu, pokud za relevantní informaci nepovažujete, kolik mužů zkřížilo její život.
Své jméno ale Peggy navždy spojila s uměleckou galerii v přenádherných prostorách paláce Venier dei Leoni, kterou založila po válce v Benátkách... Můžeme obdivovat obrazy, sochy, mobily (to jsou
pohyblivé sochy), nádhernou zahradu a nádherný výhled na Canal Grande. Pokud Vás nezastaví Mariniho socha koně s jezdcem (Anděl města).
Muzeum v NY vzniklo na popud jejího strýce Solomona, obdiv sklízí jak stavba samotná (působí velkolepě nejenom z pohledu od Central Parku, ale i samotným vnitřním neuzavřeným prostorem, prostě architektonický skvost), tak i bohaté sbírky. Díky dlouholetému řediteli muzea v NY panu Thomasovi Messerovi, nesmírně noblesnímu člověku s kořeny v naši republice, se podařilo srovnat napětí, které kdysi vzniklo mezi Peggy a strýcem (resp jeho partnerkou) a Peggy souhlasila s tím, aby její sbírka byla spravována společně pod Guggenheimovou nadací.

Štěstí, láska; každý ten sen nosí v sobě. Pro naší hlavní hrdinku Peggy je to láska k výtvarnému umění, obětuje i rozchody i "maminkovskou péči". Její sen je vybudovat stánek výtvarného umění jaký poznává v Paříži, bohužel přichází rok 1938 a okolnosti ji přinutí pomáhat výtvarníkům židovské národosti k útěku do Ameriky, ona sama s rodinou odlétá posledním vypraveným letadlem z Portugalska do New Yorku. Tam nastává hledání nového domova, ale hlavně prostor pro převezené umělecké poklady. Za dobu pěti let obsažených v této knize se setkala s mnoha slavnými jmény, jako byl Marcel Duchamp, Yves Tanguy, Samuel Beckett, Max Ernst a mnozí jiní. Kdo má rád výtvarné umění, tuto knihu přivítá, kdo má rád cestování, toho zaujme podrobné putování napříč Amerikou, kdy rodina hledá nový domov. Láska k Paříži však přetrvává.

Londýn, Paříž, USA a sběratelka umění Peggy Guggenheimová v letech 1937 - 1942. To je Sen o štěstí od Sophie Villardové.

Knížka mě neskutečně rychle pohltila a připadalo mi, jako bych já sama cestovala mezi Londýnem a Paříží a poznávala slavné umělce. Během čtení jsem si ráda dohledávala doplňující informace na internetu a moc mě to bavilo.
Našla jsem si obrazy malířů a další umění, které Peggy uchvátilo - např. Ptáci v prostoru, nebo velká jména, jako jsou Kandinskij, Cocteau, Max Ernst, Tanguy.

Když vypukla 2. světová válka, někteří umělci (a i další lidé) prchali do USA, dokud to jen šlo. A Peggy se při té příležitosti rozhodla moderní umění zachránit. Jaká byla její forma odboje/jak se rozhodla pomoci uprchlíkům? To si přečtěte sami a já věřím, že se u toho nudit rozhodně nebudete.

Krátké kapitoly hnaly příběh kupředu a díky časovým údajům se ani nemáte šanci ztratit. Byla to má první kniha z této řady a stoprocentně nebyla poslední.

„Všechno se točilo kolem umění a lásky,“ prohlásila Peggy Guggenheimová v posledním rozhovoru před svou smrtí v roce 1979.