Pavoučí dům

kniha od:

Pavoučí dům obálka knihy
Mé hodnocení:

KoupitKoupit eknihu

Když začnete číst tuto knihu, může se vám stát, že ji na chvíli odložíte. Nemusí vás hned na první pohled zaujmout. Vzdálené prostředí Maroka zápasícího o samostatnost v 60. letech tohoto století, spousta arabských a francouzkých slov a rčení charakterizujících obě strany velkého zápasu vás mohou zpočátku i zdržovat. A přece nazval americký kritik G. Vidal autora zakladatelem amerického psychologického románu a Ch. Bukowski považuje knihu, kterou máte před sebou, za nejlepší autorovo dílo. Vydržíte-li u něj, uvidíte, že se vám to vyplatilo. Poznáte nejen kus současných dějin exotické země v severní Africe, ale i sondu do psychologie člověka, ať žije kdekoliv. Protože všichni jsme především lidmi, ať už žijeme na kterémkoliv poledníku či rovnoběžce. A přece jenom je v nás tolik odlišného. A právě toto podivuhodné prolínání obecně lidského a specificky marockého, islámu, křesťanství a občas i židovství v každodenní praxi patří k nesporným přednostem knihy. Kolik je v každém z nás z Amra, Stenhama, Mosse i Lee i všech dalších postav a postaviček, může být někdy až znepokojivé, a přece je dobře to vědět. Pavoučí dům není kniha nijak oddychová, není však ani suchým filozofováním. Doufám, že až ji přečtete, dáte mi za pravdu. Anotaci sepsal Dominik Lukeš...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43014/pavouci-dum-43014.jpg 4.49
Žánr
Literatura světová, Romány, Cestopisy a místopisy
Vydáno, Volvox Globator
Orig. název

The Spider´s House, 1955

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (1)

Kniha Pavoučí dům

KnihovniceVěra
09.05.2017

Kniha mi nepadla do noty, vnímala jsem ji jako vážnou symfonii, nelogickou, nesrozumitelnou, těžkou, která vyvolává pocit beznaděje a ničím mne neobohatila. Po 150 stranách nudy a zoufalství se hrdinové konečně setkávají na náboženské slavnosti, avšak o jejím pravém obsahu, smyslu a konci (obětování ovcí) autor mlčí.
Celý děj/neděj probíhá převážně jen v myslích hrdinů vláčených událostmi (místní chlapec Amr, který stále od něčeho nebo někoho utíká) nebo je netečně pozorujícími (autobiografický spisovatel Stenham, namyšlený cynický cizinec). Pominu, že je zahlcena arabskými výrazy, na to jsem si sepsala slovníček, abych stále nemusela listovat zpátky. Ale vůbec jsem nepobrala, proč jednou hrdinové vybuchují vztekem a vzájemným násilím, ale pak náhle jim autor vkládá do úst poučná moudra, která by u nich nikdo nečekal.
Bylo to o ničem, jen jsem si odškrtla splněný bod čtenářské výzvy jako při povinném výchovném koncertu.