Útěk do pekel

11.08.2017

Kniha s arogantním macho hrdinou Pavlem Venclem, jehož život je plný zvratů, pádů, akcí, nepostrádá napínavé chvíle a vtipné pasáže. Pro mě vydařený, čtivý román a jsem zvědavá na jeho druhý díl.

09.07.2017

Po zkušenostech s panem Niedlem v oblasti historického románu ze středověku, jsem byl zvědav, jak se popasuje s akčním hrdinou, sice opět zasazeným do historických kulis, tentokrát druhé světové války. A musím řici, že to bylo velmi příjemné překvapení, s jakou bravůrou se zostil s akcí, né nepodobnou americkým akčním hrdinů. Ale ten československý, byl opět jiný, až příliš paličatý, asi víc zahleděný do sebe, neměl problém řešit věci, tak, že by to nikdo nečekal. Prostě prvky psychopatického chování, bez empatie a citu, které se určitě né všem budou libít. Ano něco bylo trošku nadnesené, ale za mě to byla opět super jízda, a protože nezastavujeme, jenom přibrzďujeme už chvátám na další pokračování.

24.05.2017

Tak za mě tedy moc vyvedená kniha. Hromada děje, žádné zbytečně dlouhé popisování. Sice mě zpočátku Pavel Vencl moc nenadchl jako osoba, ale každého hrdinu nebo hlavní postavu není nutné obdivovat. Prostě byl svéráz, ranař, žil svůj život jinak.
Jako první jsem četla sérii Platnéře, která se mi taky líbila.
Ale tohle je úplně něco jiného.
Hodně autorů píše ve svém stylu, ve své linii a moc se jednotlivými díly neodlišuje.
U pana Niedla ale toto neplatí.
Hned sáhnu po pokračování. Zajímá mě, co bude s Pavlem dál.

18.05.2017

Tohle je takovej hukot, že mi z toho tempa málem shořel límec. Nejenom, že je příběh neuvěřitelně nabušenej a má spád jak horská peřej, ale ještě je tam krásně popsaný, jak člověk může být v úzkých jen díky době, ve které žije. Vlastně v té velké mašině na mletý maso nemáme nikdo moc na výběr...
100%

05.03.2017

Osobně ve mně Útěk do pekel ze všeho nejvíc evokoval undergroundový román z prostředí 2. světové války. Může za to v první řadě hrdina Pavel Vencl, který si mé sympatie získával skutečně nesnadno. To, že je cynický, je vcelku plus, ale kromě toho je taky sobecký, arogantní a machistický. Fanděte někomu, kdo s klidnou hlavou znásilní jen proto, že ho berou holky. S takovouhle figurou se vážně ztotožňuji těžko.
Na druhou stranu příběhu nelze upřít spád. Problém jsem měl jen s uvěřitelností, protože některé scény často připomínají divadelní etudy a nepovedené dialogy tomu jen nahrávají. S tím souvisí i moderní styl vyjadřování, kterým je kniha psána. Ač se František Niedl snaží zachovat co nejvíce dobových reálií, stále jeho vyprávění připomíná spíše dobrodružku ze současnosti než z dob minulých. Navíc jsem tak trochu čekal boj s nacisty, čemuž se ale hlavní postava vyhýbá jak čert kříži. Chce jen mastit karty, píchat holky a užívat dne. Což je fajn, ale číst o tom málem šest set stran?

24.02.2017

Všechny hvězdičky a ještě je jich málo. Naprostá bomba, ještě lepší než Poslední batalion. Těším se na další.

16.02.2017

Druhá kniha od autora a a narozdíl od té první, kterou jsem nebyla schopna dočíst, mě tato zcela pohltila.Skvělé!

07.11.2016

Velké překvapení. Od pana Niedla jsem četla Skleněný vrch, který se mi líbil. Ale odsoudila jsem ho k malému českému sice dobrému ale českému autorovi. A teď se stydím, neboť ta kniha je velkoformátový příběh muže, který procestoval celý svět a kterého mlátili na všech frontách a který podepsal spolupráci snad se všemi tehdejšími režimy a atd. A místy se dokonce zasmějete, dost překvapivě na dobu, v níž se děj odehrává. Nemůžu se ubránit, Pavel Vencl mi svou štrapácí připomíná jistého stoletého Alana Karlssona. Akorát, že toho nemlátili...

22.08.2016

U mne první kniha od Fr. Niedla a musím řící,že jsem se nemohla odtrhnout.Kniha nepostrádá humor, napětí i popisky míst,akorát ten konec mi přišel.že bude asi další díl.Tak jsem na něj zvědavá Knihu mohu doporučit .

26.05.2016

Kniha se čte dobře, děj má neuvěřitelné tempo, což je ale mnohdy na škodu, protože, než se stihne rozvinout jeden příběh, už autor utkíká k dalšímu. Myslím, že člověk s takovou náturou, jakou má Pavel Vencl, by mezi nacisty či ve vězení nepřežil. Ale, kdo ví, třeba ano.

22.03.2016

Kniha se čte jedním dechem. Pokud by se knihy chopil Hollywood, pak by se jistě jednalo o kasovní trhák v kategorii akčních filmů. Bohužel příběh je však, objektivně vzato, nereálný.

28.12.2015

Otcem hlavního hrdiny Pavla Vencla je ve skutečnosti nejspíš Bob Saint-Clare, matkou Mata Hari a strýcem Pérák, mytická postava válečné Prahy... Nemůžu si odpustit tuhle lehkou ironii, protože tolik štěstí v neštěstí a snad i nadpřirozených schopností jako má on je na období devíti let a jeden román až nehorázně moc. Od pobytu v Buenos Aires jsem už více čekal na rozuzlení celého příběhu, než na další, tak trochu uměle, třebaže umně natahované vyprávění tohoto uprchlíka životem. Stejně jako v komentáři @Sauerkraut i mně pobyt v Anglii silně připomínal román Nebeští jezdci a daly by se asi najít i další knihy s podobností čistě náhodnou... Přes to všechno je to celé velmi čtivé, dávám za čtyři a určitě si přečtu i volné pokračování této knihy - Hráč.

13.10.2015

Vzdal jsem to v necelé čtvrtině: už dávno jsem se nesetkal s tak odpudivým hrdinou: arogantní, nepříjemný frajer, podvodník, který nenávidí snad každého, s kým se setká a jehož jediným koníčkem je sex, který autor s gustem podrobně popisuje. Nic proti sexu, ať žije sex, ale skoro na každé stránce? Možná jsem si jen spletl žánr, s pornem jsem nepočítal. Už si ani nepamatuji, kdy jsem šel pod tři hvězdičky.
20 % (48 hodnotících je nadšeno v průměru mnohem více: 89 %? :-)).

29.09.2015

Napínavé čtení,od začátku až do konce.Kniha mě nejvíce bavila do Anglie,pak už mi to chvílemi zavánělo nadsázkou,ale i tak jsem přečetla jedním dechem a doufám,že ani další díl nebude zklamáním.

31.07.2015

Chvílemi jsem cítila k hlavní postavě až odpor, ale to již patří k její charakteristice a vykreslení atmosféry, bohužel poslední třetina již začala být unavující, klidně kniha mohla být o 100 stránek kratší, ale i přesto velmi doporučuji.

03.05.2015

Knížky Františka Niedla mě prostě baví. Po třech přečtených knížkách o Hynkovi Tasovi z Boru jsem si vzal na cesty "Útěk do pekel" a rozhodně nelitoval.
Líbilo se mi to ještě o něco více než historické příběhy z husitských válek. Hlavně proto, že tady nejsou tak krkolomné formulace a nejsou tady žádné bitvy, které se Niedlovi příliš nedaří psát. Jinak oceňuji sympatického hrdinu, nadhled nad historickými událostmi, výborné dialogy a neustále zábavný děj. A občas super naturalistické scény, výborná chlapácká mluva i smýšlení. A jako nejlepší věc hodnotím, že hrdina nepodléhá žádným ideologiím, které lidem vymývají mozek, ale snaží si zachovat vnitřní svobodu.

18.02.2015

mám rozporuplné pocity- Pavel a Praha mě bavili hodně (ale opravdu to nebylo kvůli erotickým pasážím, ty si najdu v jiné literatuře a lepší), Rakousko a dál pobavilo středně. V Anglii se něco zlomilo-ta story mi příliš připomínala román Nebeští jezdci. Tu část jsem skoro vnímala jako plagiát a trochu jsem na knihu zanevřela. Po Anglii už to nebylo ono, každopádně čtivé to bylo. Jako klad bych zdůraznila napětí, a akční jazyk plus velký nadhled nad určitou etapou dějin, který Čechům určitě chybí. Tématicky bych tu Pavlovu životní cestu, zmítanou těžkými časy, přirovnala k románu "Mluviti pravdu", (ačkoliv tam šel hlavní hrdina opačným směrem, ne proti zdi...) a psychologicky mi to hodně připomnělo Zpověď hochštaplera Felixe Krulla od Thomase Manna.

Za to, že autor u Útěku do pekel nepřiznal, že už publikoval jako Vzpomínky jednoho lumpa, hodnotím odpadem.

Autor není schopný udržet ani myšlenku, ani větnou stavbu. Stylisticky neobratné: "Auto mého nevlastního otce JSEM MĚL STÁT za vraty v zahradě." - s.9 (...) "Jestli BUDE MÍT STÁT na ulici auto se šoférem, bude to problém." - s. 115. Jazyková synonymita (včetně popisu erotických scén) prostoduchá. Hrubé pravopisné chyby - kromě akuzativů např. str. 107 - "Protáhl jsem se provazy a podal ČudlovY ty dotazníky."
Navíc po 9 letech vydává pod jiným názvem (Útěk do pekel). Za pochvalnou ódu na závěrečné stránce mám chuť dát odpad.
Zajímavá recenze - http://ceskobudejovicky.denik.cz/kultura_region/recenze-niedl-zahral-v-romanu-na-umounenou-fletnu-rozkose-20120517.html.
Do str. 90 kromě "umouněné flétny rozkoše" autor synonymně používá další metafory: kormidlo, rádlo, pyšný stvol, drahý sval, kravský roh...
------------------------------------------------------------
Za všechny pseudorozhovory s milenkami jeden ze str. 81:
Díval jsem se asi vyjeveně. Ne, díval jsem se vyjeveně. "Takže tys mě použila."
"Tak jako tys mě použil skrze znásilnění k ukojení svého chtíče, tak já tě použila skrze znásilnění zase k něčemu jinému. Jsme si kvit."
"A to bych jako, kdybys přišla do jiného stavu, to bych si tě měl jako..."
"Nebuď směšný, to by bylo to poslední, co bych na tobě vyžadovala."
Na jedné straně mi spadl kámen ze srdce, na druhé mne to poněkud uráželo. Byl jsem prostě použit jako chovný králík.
------------------------------------------------------------
Přirovnání ke králíkovi působí celkem vtipně - už na str. 9 (úprvních 5 stran románu) autor popisuje postelovou scénu:
"...rozvibroval jsem před vyvrcholením svou pánev neskutečným staccatem - tak jak to dělá králičí samec - a pak jsem zaječel - tak jak to dělá králičí samec - a pak se s ní převalil na bok. U králíků se na bok převaluje samec sice sám, ale my zase nejsme přece jenom žádní králíci."
------------------------------------------------------------
Po 90 přečtených stránkách nemám dál motivaci číst.
Z výše uvedeného usuzuji, že autor a) chová králíky, b) snaží se popisovat historii prvoplánovitě prostřednictvím postelových scén.
------------------------------------------------------------
Přežil jsem ještě asi 300 stránek vypravování doktora filozofie, karbaníka, boxera - což je všechno jedna postava (!) - vrah Pavel Vencl. Při útěku přes rakouské hory, Švýcarsko, Francii, Británii (divil jsem se, že supermanský Paul potřeboval loď, vždyť mohl přeplavat :-) ), USA... Mexiko a Argentinu jsem už jen prolistoval.
V závěru se "překvapivě" Vencl vrací do Československa. Setkání v lágru s otčímem a vlastním otcem (bolševikem) jen podtrhuje šeherezádovské autorovo vyprávění... Bohužel autor ve vyprávění pokračuje ještě v Hráči...
Pravidelně se opakující se popisy Pavlových sexuálních dobrodružství jsou nenápadité stejně jako opakující se vězení a výslechy Vencla. Toho nelze ani označit slovem hrdina, protože je veskrze nesympatický.
Za jediný klad považuji aluzi na Londnova Tuláka po hvězdách. Venclovo putování sice může připomínat metamorfózy Ed Morella, ale Venclova dobrodružství jsou kombinací červené knihovny, rodokapsu (i když pořádně nakynutého), pokleslé erotické literatury a kovbojky.
Historie je prezentována uměle. "Večer jsem nehrál, protože Mojžíš byl mrtvý a já seděl zády opřený o jedinou zeď a přemýšlel o tom, kolik minut mi zbývá. Byl 6. červen 1944 a ten den se staly dvě významné události. Byl popraven Mojžíš a v Normandii se vylodila spojenecká vojska. Ale o té druhé události jsem ještě nevěděl."
"Nápaditý" popis postavy Mojžíše:
"Jeho příběh byl banální, až na způsob jeho vyřešení. Žena s ním už nechtěla spát, právě pro abnormální rozměry jeho přirození. Vcelku se jí nebylo ani co divit, když musela několikrát po aktu vyhledat vyšetření. Mojžíš se trápil a trpěl tím, i když se dá říct, že svoji manželku chápal. Dělal u popelářů, a když přišel jednou v noci na směnu, řekli mu, aby šel domů, že je stávka. Tak šel. Ale doma to bylo zlé. Doma uviděl v posteli mrskající se zadek, sice tmavý, ale cizí a pánský. Tak ten zadek a všechno to, co k němu patřilo, vzal a vyhodil z pátého patra. Jeho žena hrozně křičela, a tak ji vzal za krk, držel ji asi patnáct centimetrů nad zemí a díval se jí do očí tak dlouho, dokud v nich nezhasla poslední jiskřička. Když si uvědomil, že to co drží v rukou, už není jeho žena, položil ji na postel, uhladil vlasy a odešel do pokoje jejich dětí."
Vzhledem k tomu, že se Vencl s Mojžíšem potkal ve věznici, tak autor popisuje hierarchii vězňů z hlediska sexuálního postavení. Autor tedy obohatil Venclovy zážitky o sdílení cely a lože s Mojžíšem...