Patrick Melrose II.

05.12.2023

Mateřské mléko je výborná kniha, která svého času aspirovala na Bookerovu cenu (tu jí vyfoukla kniha Dědictví ztráty od Kiran Desai – četl jsem obě, a být porotcem, jednoznačně by u mne vyhrálo právě Mateřské mléko). Opět je to kniha na jedné straně velmi vtipná, na druhé ovšem nemilosrdně sžíravá až depresivní. Výborně ztvárňuje boj hlavního hrdiny o to, aby, když už vlastním dětem nedokáže předat moc pozitivního plynoucího z jeho vlastní osobnosti, je uchránil alespoň před důsledky toho negativního, co si prožil sám – zkrátka aby podvědomý rodinný vzorec nepředal další generaci. Že to vůbec není jednoduché, o tom vypráví i příběh druhé hlavní postavy – Patrickovy manželky Mary, která ve snaze dopřát svým dětem mateřskou péči a lásku, kterou sama neměla, utíká do druhého extrému, když se hlavně mladšímu synovi věnuje na úkor takřka všeho ostatního, včetně sebe a manžela. Poslední díl série – Konečně – je z mého pohledu také dílem nejslabším. Autor se tu zjevně snaží příběh jaksi zakončit, nechat svého hrdinu zmoudřet a dodat celé sérii alespoň jiskřičku naděje na závěr, činí tak ovšem na můj vkus až příliš mnohomluvně, rozbředle a nesouvisle. Dostávají tu ve svých vnitřních monolozích i jednání navenek svůj prostor téměř všechny dosud přeživší postavy (i dvě mrtvé – rodiče hlavního hrdiny), autor čtenáře seznamuje s jejich velmi rozmanitými pohledy na svět i jednotlivé události ze série, ale nejsem si jistý, jestli je to úplně nejvhodnější formát. Ovšem i tady se najde řada výborných pasáží, takže i přes tu slabší druhou část hodnotím celou knihu plným počtem hvězdiček a vřele doporučuji k přečtení.

09.10.2022

I při čtení druhého svazku mne motivovala moje chuť pustit se časem do minisérie s Benedictem Cumberbatchem v hlavní roli. První svazek, který jsem hodnotila 4 hvězdami, mne dost zaujal, a tak jsem chtěla vědět, co bude dál. I když jsem nakonec měla s druhým svazkem určité problémy, tak jsem nakonec ráda, že jsem tomu dala šanci.
Pentalogie Patrick Melrose je dost zevrubně pojaté hledání identity jedince. Autor, který se tu do určité míry vypovídává z vlastních životních zážitků, tu pracuje s myšlenkou, jak moc člověka do budoucna ovlivňuje chování ostatních, rodinné zázemí, manipulace, výhružky, ubližování.
Samotný hlavní hrdina je sám o sobě dost komplikovaný svým sebedestruktivním chováním - otázka pak je, jestli by se k tomuto chování dostal, kdyby měl jiné dětství? Nebo byl ke svému divokému způsobu života předurčen již při narození? Co všechno nás vlastně na cestě životem ovlivňuje?
Patrick není člověk, kterého by každý chtěl mít ve svém životě, jeho chování je dost často na pár facek. Ale přitom si nemyslím, že by to byla 100% zcela jeho vina. Vlastně mi ho bylo dost často líto, protože se jako člověk stal obětí, které nebylo pomoženo v tu chvíli, kdy to potřeboval nejvíc. Patrick je dle mého svým způsobem kontroverzní postava, která není nijak černobílá - má své klady i zápory a je dost komplexní, což mám v knihách ráda. A tady to je hodně vidět, protože je Patrick vystaven dost toxickým věcem, které tu jeho povahu dost podtrhují a obnažují ji na dřeň. Ve výsledku - toxické prostředí a chování jsou v této pentalogii na denním pořádku a dost těžko se z toho vymaňuje. V tomto ohledu na mne příběh působil hodně tíživě jako balvan plný bolesti a deprivace, který se nedá jen tak odvalit.
Nesnadná byla tato pentalogie i po jazykové stránce. Od čtenáře vyžaduje silnou míru soustředění - ideálně má-li člověk možnost knihu číst ve větších časových blocích někde v klidu, aby měl možnost pořádně se do textu ponořit a nechat se textem pohltit, aby na něj text co nejvíce zapůsobil. Přiznám se, že mě osobně "rozkouskované čtení" při cestách MHD s touto knihou moc nepomohlo.
Tento druhý svazek, který obsahuje knihy 4 a 5, nakonec hodnotím 3 hvězdami. Přiznám se, že kniha 4 mi dala docela dost zabrat - trochu mne dostala do čtecí krize. Nevím, co přesně se změnilo, ale najednou jsem se do toho příběhu vůbec neuměla ponořit. Těžko jsem se tím prokousávala, jako bych zabředla do nějakého emočního bahna, z kterého jsem se neuměla vymotat. Skoro jsem přemýšlela, že celý svazek odložím nedočtený. Kniha 5 mi to ale zase vynahradila, protože se podle mne nesla dost podobně v duchu knih 1, 2 a 3. Jako by kniha 4 prostě něčím dost vybočovala a byla něčím děsně odlišná. Ale nevím přesně čím.
Každopádně i když jsem s Patrickem místy trochu bojovala, jsem ráda, že jsem to zkusila. Tato pentalogie přináší drsná témata, která v čtenáři vyvolávají nejednu otázku. Za to jsem určitě moc ráda, protože mne to zas přinutilo o něčem více přemýšlet...

21.08.2021

Skvělé, bizarní, vtipné, nesnesitelné, přeintelektualizované. Druhá část příběhu o Patricku Melrosovi se točí kolem "jeho" žen, zastihuje svého antihrdinu v té části života, v níž by podle těch chytrých měl mít jasno a prostor vlastních psychóz nabídnout svým dětem... což je ale prakticky nemožné. Jsem ráda, že jsem se s ním seznámila, protože snad nikdy nebudu tak mimo, jako je většina postav na pohřbu Eleanor - a už dlouho jsem nebyla tak ráda, že jsem něco dočetla. A mimochodem - top téhle pentalogie zůstává stále Špatná zpráva.

25.05.2021

Vidím to podobně jako kolega Bob v recenzi přede mnou. Během čtení jsem bojoval s protichůdnými pocity, děj mě vlastně vůbec nezaujal - celá tahle parta bezduchých britských snobů je mi nepříjemná - ale cosi mě nutilo číst dál. To cosi je autorova výborná stylistika a skvělý překlad do češtiny. Výtvarné zpracování, včetně portrétu na obálce, je opět skvělé jako u prvního dílu.

18.03.2021

Druhý díl mě až tolik nezaujal, ač určitě byl myšlenkově bohatší a hlubší. Chyběl mi tam víc rebel, šílenec, zůstal jen ublížený Patrick, vyrovnaný nebo vyrovnávající se, a filosofující děti. Autor je určitě genius, ale první část mě bavila víc. Knihu Marně hledám slov, jsem četl už před mnoha lety. Tento střípek, nebo spíš střep, mi chyběl. Za mě také 3,5.

18.03.2021

Tragi(komický) životní příběh Patricka Melrose se mi tady ztrácel v záplavě intelektuálních dialogů a úvah, i šestileté dítě mluvilo stylem “Chci říct, že mozek je přece součástí těla a mysl je vnější duše”. Zástup nesnesitelných charakterů mi nakonec oživila v samém závěru dlouhého románu skvostná Fleur - a konečně jsem se i zasmál! Po prvních třech dílech jsou tyto dva docela zklamání. Určitě se podívám i na seriál a tuším, že filmové zpracování se mi bude vyjímečně líbit víc než literární předloha. 3,5*

06.01.2021

Vážení a milí, tohle je prostě kniha, jejímž přeložením do našeho krásného jazyka se kompenzuje překlad všeho braku kolem. Načekal jsem se dlouho, panu Nagymu to ale je nutné odpustit, i když mě ujišťoval, že to bude dřív (!), haha.

Ke knihám...
Máte-li při týhle četbě pocit, že čtete něco jízlivýho, brutálního a mysteriózního dohromady, nejspíš se nepletete. Je to tak nabouchaný cynismem a britským sarkasmem, že vlastně jen kloužete po náladách Patricka Melrose. Úvahový vstupy, zejména ve 4. díle jsou dotažený tak akorát, aby se ten závit neurval. Když se Patrick sjede, ať už pilulkou, herákem nebo whiskou, vždycky mu to věříte, chápete, co prožívá, přestože ho nechcete obhajovat, jelikož autor mu sám dal Kainovo znamení. Pokud někdo trpí byť jen náznaky manželské krize a není si jistej v kramflecích, ať raději po tomto (a ani po Klaunových názorech!) nesahá, mohlo by to pálit (tsssss). Zášť, kterou Patrick cítí kromě vyvolených osob víceméně ke všem, kdo s ním byli ve styku je oprávněná a my jako čtenáři s tím, jak se rozhoduje, nic neuděláme. Jestli Tomaševskij říkal, že to, jak se ohledně hrdiny cítíme, určuje autor, tak jsem dost na pochybách, ale to by bylo téma do úplně jiného okénka.

Děkuji za pozornost a uděluji této silné sérii 10/10. Také děkuji intuici, která mě v knihovně navedla k tomuhle skvostu.