Patent zvaný toleranční
Eva Melmuková
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122906/bmid_patent-zvany-tolerancni-9Wh-122906.jpg
4
9
3
Toleranční patent zaručující relativní náboženskou svobodu vydává císař Josef II. roku 1781. Kromě doposud jediného státem povoleného římskokatolického vyznání, umožňuje série dokumentů také existenci dalších tří křesťanských vyznání. K listinám patentu však byla vydána série doplňujících nařízení a výjimek. Nevztahoval se například na Ašsko. Monografie Evy Melmukové líčí atmosféru doby a problémy i konflikty v období před a po vydání patentu.... celý text
Přidat komentář
Nedá se očekávat, že by tato kniha byla hromadně čtena. Je napůl vědecká, i když je zde patrná snaha o co nejvíce srozumitelný jazyk i pro historiky amatéry.
SPOILER!
Jak známo, Josef II. se stal vládcem v době, kdy ideový monopol brzdil možnosti ke zlepšení hospodářské prosperity. Toleranční patent vydal 13. 10. 1781. Tato kniha mimo něj skýtá mnohá data a události, které je dobré si připomínat. Uvedu alespoň pár z nich. Na území Habsburské říše byla do roku 1624 všechna nekatolická náboženství právně nelegální. V roce 1753 zakázala Marie Terezie prodávat duchovenstvu v kostele i před ním voskové svíce a obětní figurky. Důvodem byla ochrana pro podnikání občanských voskařů. V roce 1767 byl zrušen takzvaný zpovědní krejcar, který bylo povinné odvádět při zpovědi kněžím. Ještě snad jedna informace. Dne 31. 12. 1780 byly zrušeny náboženské komise, které vyhledávaly a obracely kacíře. Další jejich výsadou bylo pálení knih.
Knihu doporučuji.
Supr, skvěle se četlo, doporučuji! A našla jsem tam zmínku i o mé malé vesničce! Za to velké plus :)
Štítky knihy
stát a církev 2. pol. 18. století protestantské církve náboženské poměry evangelíci a katolíci toleranční patent
Autorovy další knížky
| 2013 |  Patent zvaný toleranční |
| 2017 |  Evangelíci v rané toleranční době v Čechách a na Moravě |
| 2011 | Setkání po dvou staletích |
| 1991 | Ohlasy padesátých a šedesátých let |
| 1999 |  Putování staletími v Telči |
Kniha Patent zvaný toleranční je v
| Přečtených | 15x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 14x |
| Chystám se číst | 8x |
| Chci si koupit | 2x |
Otevřela jsem knížku den před státnicemi, takže jsem ji hodlala spíš prolistovat, ale nakonec jsem ji přečetla se zájmem. Toleranční patent je pro autorku východiskem k pojednání o českých prostestantech, žijících do roku 1781 v ilegalitě, a o jejich postupném začlenění do společnosti během toleranční doby, tj. do 60. let 19. století.
Eva Melmuková hojně cituje z protokolů, jež pořizovaly komise při evidenci protestantského obyvatelstva. A protokoly jsou vždycky zajímavý pramen, jelikož nám umožňují nahlédnout do myšlení a vyjadřování (většinou prostých) lidí, kteří by po sobě žádné egodokumenty nenechali. Konkrétním "příběhovým" sondám na základě těchto dokumentů ovšem předchází obecné pojednání o náboženských poměrech českých zemí a osvícenských reformách, díky čemuž je knížka přístupná i pro laika.
Na "Patentu" je znát, že autorka působila coby duchovní protestantského sboru. Některé její komentáře mi přišly až příliš emotivní, historické postavičky nekatolíků se jí jevily apriorně sympaticky, rozhodnutí některých osob přihlášených k protestantismu vrátit se zpátky ke katolictví vždycky interpretovala jako důsledek nátlaku a zastrašování (bez další pramenné opory) atd. Dějiny pojímá teleologicky, jako linii neomylně až "úmyslně" spějící od těžkých časů k prosazení lidských práv a osvobození její církve.
Na druhou stranu... když čtu marxistického historika, taky počítám s tím, že bude psát marxisticky, a logicky mu to nevyčítám, takže nebudu paní Melmukové vyčítat její křesťanskou ideologii. Práce je to i tak poctivá, vědecky objevná a čtivě napsaná. S některými dílčími předpoklady lze asi nesouhlasit (kontinuita protestantských sítí od Bílé hory do Tolerančního patentu? - což je námitka doc. D. Tinkové, ne moje), ale celku to neubírá, kolegům studentům klidně doporučuji. :)