Pastely

15.01.2023

Nevím, proč je tak těžké začít. Vždyť na tom nic není: obrázky jsem tvořila ráda, zažila jsem i jednu malou vlastní vernisáž v knihovně, a se stejně praštěnými lidmi jsem navštěvovala kurzy malování pastelem. Právě ten mi učaroval nejvíc, ty čáry, které jedna malá, ať už tuhá či drolící se, tyčinka může dokázat… a přitom k tomu stačí tak málo. Pastely mě nepřestávají fascinovat, ráda o nich čtu a dozvídám se o nových technikách. Jenom v práci s nimi jako by mi stále cosi bránilo, snad strach a určité obavy z toho, že mé obrázky nebudou takové, jaké si je představuji, strach daný i tím, že jsem se nijak neodbývala a pořídila si prostředky skutečně kvalitní.
Tak trochu závidím dětem jejich spontánnost a kreativitu: neptají se na hodnocení, nezajímá je výsledek – prostě popadnou pastelku… a tvoří. Ta jistá přirozená tvořivost je nám vlastní, tak kam se časem ztrácí? Jsme snad vůči sobě až příliš kritičtí, neboť své výtvory časem začneme navzájem srovnávat, porovnávat, hodnotit… a zpravidla i odsuzovat? I to je možné.
Dlouho jsem se bála něco „jen tak namalovat“ – stále jsem to své „kouzlení s pastely“ odkládala. Až před minulými svátky jako by se něco změnilo. Vnímala jsem takové zvláštní „pnutí a nutkání" uvnitř sebe a podivný neklid, jako by mě „svrběly packy“. Vůbec tomu nešlo odolat: popadla jsem do rukou své oblíbené balení pastelek a pastelů – a rodeo mohlo začít.
Pustila jsem se do výroby vlastích vánočních přáníček, jimiž jsem chtěla potěšit své přátele a známé. Napřed jsem si vytvořila jakýsi "prototyp", kam jsem vměstnala vše, co jsem chtěla: kočku, psa, dárečky, stromek a ozdoby. Přání bylo otvírací, uvnitř zářila velká letící hvězda s péefkem a velkými číslicemi. Jako inspirace mi posloužila sádrová soška usmívající se kočičky, pejsek se nabídl sám. Kompozice vypadala „použitelně“ a já s úsměvem zalovila ve sbírce svých malovátek. Suchý pastel jsem zamítla rovnou, neboť dobře vím, jak škodolibě rád se rozmazává i drolí, a na závěr navíc vyžaduje fixaci postřikem. A tak jsem s rozechvěním hrábla po balíčku těch nejdražších pastelů, které jsem kdy měla, a srdce jen plesalo, když jsem je každý zvlášť opatrně vysvobozovala z obalu, když jsem je něžně brala do rukou, když jsem jemně zkoušela jejich odstíny a vybírala ten pravý… Celá jsem hořela nedočkavostí a já se dychtivě pustila do díla: začala jsem u větví a stromku, těšilo mě, jak hezky dostávají svůj tvar, jak hezky vystupují do popředí… má radost však trvala jen do té chvíle, než mi dočista zezelenaly prsty i dlaně a celý obrázek připomínal jeden velký, obří, nedefinovatelný zelený flek: ta barva byla všude.
Zabývat se dalšími detaily již prakticky nemělo smysl, navíc tuhý čtverhranný pastel jemné kontury prostě nevykouzlí, přestože je fungl nový… Nezbylo než umýt tlapy - a jít na "verzi číslo dva". Tentokrát jsem již kolem sebe rozmístila hned několik mokrých hadříků, za což jsem si pak jenom blahořečila. Zvolila jsem i jiný postup: začala jsem drobnými detaily u postaviček, k čemu jsem vytáhla i pastelky, a až teprve v závěru jsem obrázek doladila volnými tahy pastelem. Nakonec jsem mohla být spokojená – a já se hned pustila do dalších verzí téhož.
Paradoxně nejhorší to však bylo s motivem pěticípé hvězdy uvnitř přáníčka: komety se všemožně kroutily, o nějaké "geometrické symetrii" se rozhodně mluvit nedalo, jeden roh vždy o něco širší na úkor druhého, to vše poněkud rozplizlé, se spoustou čar z nekonečného gumování... Mordovala jsem se s tím pěkně dlouho a až teprve ke konci své "velkovýroby" jsem v nějakém časopise našla prototyp hvězdičky, který mi naprosto vyhovoval. Stačilo jen vystřihnout, obkreslit… a bylo po starostech :-) Nakonec jsem byla spokojená, svému slibu jsem dostála – a spokojení byli i ti, jimž jsem svůj obrázek zaslala. Ten pocit mě hřál ještě dlouho...
Ano, nejtěžší je začít. Za mnohé, co jsem se o pastelu naučila, vděčím této příručce. Může fungovat jako „základní kánon“ těm, kteří se rozhodli techniku pastelu vyzkoušet, používat, ale i dovézt k dokonalosti. O pastelu zde najdeme snad vše, včetně návodů a tvůrčí inspirace. Tu knihu jsem v rukách držela nesčetněkrát, stále v ní objevuji něco nového… a jednou si ji určitě musím už konečně pořídit. A taky už začnu zase malovat :-)

Pastely jsou opravdu nádherná technika a je škoda, že už s ní moc umělců nepracuje. Naštěstí se najdou i výjimky - důkazem je skvělá mladá umělkyně Zdeňka Urbanová, která s nimi zachází naprosto excelentně.