Pasačka koz aneb Návrat marnotratné dcery

16.08.2023

Strašná bichle s malými písmenky. Ale vtipný, zajímavě psaný, do příběhu vstupuje autor se svými vsuvkami k textu. Ke konci mě nadšení opustilo, mohlo to být klidně kratší. Děj trochu zpomalený, ostatně stejně jako život na brazilském venkově.

15.06.2022

První Amadův román se v mé knihovně objevil ani nevím odkud. Prostě tam byl a já si ho jednou přečetl. A bavil mě. Na druhý jsem narazil v knihovně při výprodeji a bavil mě ještě více. Při výprodeji v místní knihovně jsem už bral každou knihu s jeho jménem. A tahle je naprosto výborná. Formou i obsahem velmi květnatý příběh z jihoamerického maloměsta druhé půle 60. let, v němž Amado prolíná dramatický román, komedii, romanci, satiru, velmi jiskrnou erotiku, ironii, politiku, sociální kritiku i ekologii. Moc nemám rád, když si dílo (nebo autor jeho prostřednictvím) povídá přímo s odběratelem (čtenářem, divákem), ale tady je to skvělá součást příběhu. Obsahem výborná, formou naprosto skvělá kniha. Amado si mě dokázal získat hodně rychle.

06.05.2022

Amado, Amado..jak dokážeš vtáhnout do dějě ! málem bych ti odpoustila i to nekonečné opakování různých přívlastků..co ale nemůžu odpoustit tomuto mistrovi slova a atmosféry, jsou ty neustálé kozy, kozičky, kozlíci...a jediné, co je v hlavách občasnů Agreste, je sex, sex a zas jen sex. S kozou, kozlem, dvou či čtyřnohými..asi jim to teplo leze na mozek či co.
Po pomalém a rozvláčném popisu Tietina návratu do Agreste mi i konec přišel velmi rychlý a uspěchaný. Tieta byla velice svéráznou figurkou, jak ostatně Amadovi hrdinové bývají. Akorát ty rodinné, velmi křehké a blízké (jak jinak je kulantně nazvat, žeano) vztahy si mohl odpustit. Jak kdyby tam těch bab bylo málo. Zrovna Tieta musí koukat pod noční košile a hledat tam "nohy od stolu" - musím citovat autora ;)
Pěkné a povedené dílko. Městečko a jeho lidičkové jako na dlani. Jejich dobré i špatné vlastnosti, pozitiva i chyby. Charaktery pestrobarevné. Kus ekologie, chamtivosti, korupce, jak už to v tom světě chodí. Každý si najde svého oblíbence.
A přiznejte se - kdo z vás by nechtěl na dovolenou do Mangue Seco ?

10.03.2021

Sáhla jsem po další Amadově knize. Autor mně opět připravil báječný čtenářský zážitek. Amadův jazyk je velmi bohatý. Skládám poklonu českým překladatelům, kteří se s ním vždy bravurně vypořádali. Amado dokáže do svých románů a povídek převést atmosféru bahijské společnosti a kultury tak živě, že máme pocit, že dýcháme tamější vzduch. Baví mě charakter jeho postav, který není černobílý. Postavy pocházející z podsvětí společnosti jsou často zahrnuty kladnými vlastnostmi, jež vyvažují jejich poklesky. Příběhy spodiny nejsou hrabáním v morálním bahně. Amado věří v člověka. Líčení erotiky není samoúčelné, ale zapojené do obrazu bahijské povahy. Hlavní hrdinka románu Návrat marnotratné dcery je nespoutaná a neohrožená Tieta, kdysi povětrná mladice, nyní kultivovaná bordelmamá. Po návratu do rodné obce se stává všemi milovanou dobrodějkou božského formátu. Zaslouží se o zavedení elektřiny a záchranu obce a kraje před znečištěním. Předvede rozhodné činy jako Amazonka bránící svůj lid. Kauzalita děje je vybroušená. Autor komunikuje se čtenářem a pohrává si s ním. Vkládá do svých próz mnoho literárních a kulturních myšlenek. V Amadově literární trajektorii se tento román nachází někde mezi realismem Mulatky Gabriely a vybroušeným osobním stylem Zmizení svaté Barbory.

11.10.2012

Děj se odehrává ve Svané Anně z Agreste, zkráceně Agreste, malém zapadákově na severovýchodě Bahíe, kde není nic jen čistý vzduch, léčivá voda a nádherné pláže v Mangue Seco. Titulní hrdinku Antonietu (zdrobněle Tietu) vyhnal otec, protože byla poněkud povětrná. Když se po letech vrátí jako bohatá vdova ze Sao Paula, mají ji lidé div ne za světici, protože je ke všem velmi štědrá, vlastní rodinu i s otcem nevyjímaje. V románu je spousta barvitých figur a figurek, jak už to tak na venkvě bývá, zvlášť když autor píše poněkud satiricky. Ze stránek přímo dýchá ta ospalá atmosféra, která vlivem mnoha událostí, jež jsou osnovány na nejvyšších místech pěkně houstne. No a nic není, jak se zdá být. Amado se opět ukazuje jako jedinečný vypravěč a tuto velmi dobrou knihu bych v jeho bibliografii přiřadil k románům Dona Flor a její dva manželé a Mulatka Gabriela.

Docela by mě zajímalo, kdo vymyslel ten český název. V originále je to Tieta do Agreste (Tieta z Agreste). On ten český název v podastatě vystihuje, o co v knize jde, ale vypadá tak šíleně brakově, že mi to připadá, jako by jím chtěl nějaký soudruh v roce 1983, kdy u nás kniha vyšla, vyloženě odradit lidi od koupě.