Pár nohou
Monica Dickens
Úsměvný román o radostech a strastech ošetřovatelské služby v malé nemocnici v době prvních fašistických náletů na Anglii. Román má autobiografické rysy, autorka v něm s humorem zachycuje své působení v nemocnici, kde byla vystavena nejen velké námaze, vysílení, těžké práci, ale i náladám pacientů a svých představených.
Literatura světová , Romány , Biografie a memoáry
Vydáno: 1981 , Lidové nakladatelství
Originální název:
One Pair of Feets , 1977
více info...
Přidat komentář
Vtipně napsaný příběh o peripetiích ošetřovatelské práce, potvrzující, že zdravotnický personál to nikdy neměl (a nemá) snadné, tím spíše během války.
Příjemné oddechové čtení, kde člověk může odpozorovat i lecjaké zajímavé reálie z tehdejší doby, ale jsou to příhody bez nějaké hlavní zápletky s opakujícími se motivy pacientů a jejich chorob... takže to začalo být po nějaké době nudné a chybí tam motivace knihu opravdu dočíst, protože konec k ničemu konkrétnímu nesměřuje.
Pro mě trochu zdlouhavé čtení bez výraznějšího děje. Popis na obálce mě zaujal, ale dočetla jsem jen, abych dočetla...
K této knížce mne přitáhlo slavné jméno Dickens a dostalo se mi neočekávaného: příjemné, lehce sebeironické počtení z prostředí ošetřovatelek za 2. světové války. Neměly to holky jednoduché...
Pár nohou
Kniha Pár nohou je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 50x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 43x |
| Chystám se číst | 7x |
| Chci si koupit | 1x |
Kniha, kterou čtu opakovaně. A nejčastěji, když se mi zrovna nedaří. Beru ji i jako učebnici psaní, protože autorka dokáže velmi málo slovy vtipně charakterizovat postavu nebo událost tak, že ji plasticky vidíte. Jde o vzpomínky autorky na roční nemocniční službu. Zachycuje dřinu a tvrdý chléb nemocničních ošetřovatelek. Pokud byl nálet, mohlo se stát, že uprostřed noci přivezli do nemocnice desítky zraněných lidí. Autorka výmluvně zachycuje vše pohlcující tělesnou únavu, ale hlavní pozornost zaměřuje na kolegyně ošetřovatelky (zejména ty služebně vyšší, protože sama byla začátečnice) a vztahy mezi nimi. Je značně kritická a pokud je svědkem hlouposti, snobství, povýšenosti, pokrytectví, žárlivosti, nadutosti, nezvládnuté ctižádosti nebo jakékoliv jiné slabosti, neopomene je vtipně zdůraznit. Sama se vykresluje jako bytost s vlastním názorem a znalostí svých práv a jako tichou rebelku, která se na svět nemocnice dívá s vnitřním nadhledem (někdy i svým způsobem přezíravě). Neschází jí sebevědomí a dokáže se bavit.