Pantáta Bezoušek

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Prosté vyprávění o bodrém venkovském dědečkovi, který při návštěvě v rodině svého syna v Praze poznává nejen krásy města, ale i rozdílný způsob života venkovských a velkoměstských lidí.

https://www.databazeknih.cz/images_books/empty_m.jpg 4.149
Žánr:
Humor, Romány, Literatura česká
Vydáno:, Nakladatelství F. Šimáčka
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Kniha Pantáta Bezoušek

Přidat komentář
sgjoli
26. května

Pantáta Bezoušek je velmi milým čtením, které v sobě velmi příjemně kontrastuje život člověka zvyklého na život ve vesnici, který se najednou ocitne ve velkoměstě. Bezoušek je bezelstný, svérázný tatík, který si ale ví rady a svým laskavým jednáním si získává lidi kolem sebe. A mně se přesně tohle děsně moc líbilo. Laskavý humor, milé postavy, příjemná atmosféra - to všechno skvěle zapadalo do sebe a celkově ta kniha byla příjemným pohlazením po duši.

mazda333
03.11.2018

Na to, že to byla povinná četba, jsem si knihu dost užila a přečetla ji velmi rychle. Má takové krásné kouzlo a milou atmosféru, a při tom se tam vlastně nic neděje (nebo možná právě proto). I po letech na ni vzpomínám a mám občas nutkání do ní znovu nahlédnout.

Radka1911
09.10.2018

Poprvé jsem knihu četla jako dítě. A stejně dnes jako tehdy - milé pohlazení na duši.

helenkan
15.09.2018

Knížka přesně určená k odpočinku.

Marekh
07.04.2018

Kniha se mi líbila. Pobavila mne i humorná scéna v obchodě, kdy si Pantána Bezoušek chtěl koupit knihu. :)

Damato
23.08.2017

TAk krásně mile, pohodově a odpočinkově se to četlo, že jsem byla ke konci zklamaná, že jsem knihu dočetla.

babicka_amalka
14.02.2017

půvabné, ať už čtete jako dítě či dospělý;
život neměli rozhodně lehký, ale kde se povedly rodinné vztahy, byla to taková neuspěchaná pohoda;

Kočitánka
03.02.2017

Literaturu konce 19. století mám ráda. A ani příběh starce, který se vydává za synem do Prahy, mne nezklamal. Je mi sympatické číst o někom, kdo se obává cesty vlakem stejně, jako se já ještě pořád bojím letu letadlem. O někom, kdo je při pohledu z Hradčan omámen rozlehlostí „kamenného moře“ střech a arkýřů. Byla bych já podobně unesena třeba Tokiem? Nejspíš ano. Pantáta Bezoušek se snaží pochopit pražský život, ale přesto mu uniká. Bloumá staroměstskými uličkami, obdivuje chrámy, ale nakonec stejně utíká na periférii za vůní čerstvě zorané půdy. Najde si přátele, zamíchá se do života zamilované dvojice, na kolenou hýčká své dvě vnučky – aby ho to nepřekonatelně táhlo zpět na venkov. Pantáta Bezoušek není ani za mák bodrý, přesto by se mi líbilo mít takového dědečka.