Paní Dallowayová

Paní Dallowayová https://www.databazeknih.cz/img/books/75_/75141/mid_pani-dallowayova-KFU-75141.jpg 4 771 122

Londýnské jitro, červen 1923. Paní Clarissa Dallowayová jde do květinářství pro výzdobu na svůj dnešní večírek. Než však tahle událost pro lidi z lepších kruhů nastane, strávíme v její společnosti obyčejný den, který nás nenechá na pochybách, že pod slupkou stárnoucí, průměrné středostavovské paničky bije srdce se stejně vroucí pravidelností, s jakou se na Toweru každou čtvrthodinu hlásí Big Ben. Woolfová však nejenže rozbíjí klišé o jedné snobské madam. Technikou proudu vědomí a s přispěním vedlejších postav tohoto okouzlujícího letního capriccia před námi postupně odhalí skutečné nitro paní Dallowayové, které působí věrněji než sebetrefnější realistický popis, a také její obrovskou žízeň po životě. Próza inspirovala světoznámý román M. Cunninghama Hodiny a stejnojmenný oscarový film.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány , Pro ženy

Vydáno: , NLN - Nakladatelství Lidové noviny
Originální název:

Mrs Dalloway , 1925


více info...

vendylein
vendylein
11.03.2024 4 z 5

Na tuhle knihu musíte mít náladu a čas. Jazyk je nádherný (skvělý překlad Kateřiny Hilské!), ale může být těžké držet pozornost. Za mě to určitě není kniha "do MHD", kdy si přečtete stránku cestou do práce a stránku o dva dny později cestou z práce. Zkrátka si to chce vyhradit čas a nechat se unášet obrazy, proudem vědomí...

mgeisselreiter
mgeisselreiter
04.02.2024 1 z 5

Typ knihy, kterou jedni obdivují a jiní zatracují. Tentokrát jsem v té druhé skupině. Chápu (díky doslovu), o co autorce šlo, ale ten její styl je pro mě nestravitelný. Asi 2/3 knihy jsem četl, aniž jsem dokázal vnímat, co čtu, těžko se mi na to soustředilo a popravdě jsem ani neměl chuť se s četbou zdržovat a více se jí zabývat. I když její raná díla prý ještě "netrpí" tímto uměleckým "vyšinutím", nemám chuť už Woolfovou nikdy číst. Za tento román dávám slabých 30%, 4. 2. 2024.


Goldmund
Goldmund
31.01.2024 4 z 5

Tak jsem se konečně odhodlala. Nebudu lhát, z díla Virginie Woolfové jsem měla respekt, a proto jsem čekala, až přijde ta “pravá chvíle. :) Začátkem knížky jsem byla docela překvapená, protože jsem se poměrně rychle nechala vtáhnout do proudu myšlenek paní Dallowayové (hodně se mi líbily ty pasáže na cestě do květinářství, prostě celkově z ulic Londýna) i dalších postav. Každopádně tak po 50 stránkách jsem měla takovou menší “krizi, nějak jsem nebyla schopná se začíst ani se kloudně zorientovat. Naštěstí tato krize vydržela tak 10 stránek a potom už to šlo opět jedna báseň. Za mě 4,5*, krásný a neobvyklý čtenářský zážitek a moc ráda si přečtu i další knížky této autorky.

101evca
101evca
30.01.2024 4 z 5

Každý má svojí verzi života. Každý vnímá sám sebe i své blízké jinak. Je paní Dallowayová šťasná, nešťasná, bohatá, chudá, praktická, nebo pompézní, chytrá, hloupá, krásná, nebo obyčejná? Kniha nehledá pravdu, ani odpovědi, ani nic co by se dalo nazvat závěrem. Nádherný jazyk plný bohatých metafor a snových obrazů mi místo toho obnažil duše mnoha postav, které na stránkách dýchají a žijí svůj den tak, jak jim jejich okolnosti a emoce umožňují.
Schopnost Virgine Woolfové chápat zákoutí lidského srdce, zmatené chuchvalce každodenních pocitů a vůně květin na každé stránce dohromady vytváří příběh, který bude v mám srdci rezonovat ještě dlouho.

"Jak ta pradávná píseň probublávala naproti stanici metra Regent's Park, země se dosud zdála zelená a kvetoucí, přestože vycházela z tak hrubých úst, z pouhé díry v zemi, taky zablácené skrze zacuchaná vlákna kořenů a propletených trávami, přesto ta stará bublající zurčící písníčka, jak prosakovala sukovitými kořeny nekonečných věků a kostrami a poklady, plula s pramínky po chodníku a dál po ulici Marylbone a dolů do k Eustonu, ještě dodávala živiny a zanechávala mokrou skvrnu."

Imor
Imor
08.10.2023 3 z 5

Mám ráda popisné knihy, ale čeho je moc toho je příliš. Jeden den prožitý obyčejnými lidmi a popis jejich myšlenkových pochodů - nebylo to špatné, na udržení pozornosti nesnadné avšak radost z "návštěvy" Londýna s podrobným popisem všech ulic a parků beru jako bonus.

Zemlja
Zemlja
25.09.2023 3 z 5

Začala jsem ji číst po knize Hodiny, která zmiňuje autorku i knihu. No, nutila jsem se do toho. Je to pomalé, nedějové. Prostě se v tom topíte. Moc jsem to/postavu, nechápala.

Malýmedvěd
Malýmedvěd
01.09.2023 3 z 5

Můj druhý pokus o Virginii Woolfovou. Bojím se jí a do třetího pokusu už nepůjdu. Proud vědomí je zajímavý styl, ale mně bytostně nesedí. Oceňuji jazykovou formu. Oceňuji psychologii postav. Oceňuji propojenost mezi postavami. Uznávám, že to je dobrá kniha, ale není pro mne.

keselylenka
keselylenka
14.06.2023 3 z 5

Je třeba si přiznat dvě věci. Vůbec jsem to nepochopila a Woolfová nebude moje ideální autorka. Jazyk knihy je krásný, o tom žádná, ale myšlenkové pochody autorky a přeskakování mezi nimi mi přišlo, jako by to psal někdo na drogách.

ArkAngel
ArkAngel
20.12.2022 4 z 5

Zjevně jednoduchý příběh Paní Dallowayové staví především na silně psychologizovaných postavách, kterým skutečně vidíme do hlavy a vnímáme, co si myslí. Hlavní ženská hrdinka zde navíc čelí otázce lásky, kdy je otázkou, zda se rozhodla správně a taky je tu otázka toho, co jí doba vůbec umožnila. Čtenář má navíc možnost nahlédnout pod pokličku vyšší třídy a prozkoumat ulice Londýna minulého století.

Elea
Elea
15.12.2022 4 z 5

Mám ráda knihy V. Woolfové, ovšem jen jednou za čas a když mám na ně náladu, určitě to není žádná oddechovka.

hEmy_
hEmy_
12.10.2022 odpad!

Nevím, co jiného bych mohl ohodnotit odpadem než tohle (tj. v rámci literatury, kterou mám vůbec odvahu číst). Epika: 0. Lyrika: -68. Humor: error 404. Myšlenky a úvahy: minimálně zvláštní. Profit: ???

Renatka11
Renatka11
06.08.2022 3 z 5

K Paní Dallowayové mě přivedly jak mé oblíbené Hodiny Michaela Cunninghama tak chuť přečíst si konečně něco i od samotné Virginie Woolfové. Ale až teď, na třetí pokus, se mi povedlo knížku dočíst a i přes jejích pouhých 150 stránek a maximální soustředění to pro mě byl docela oříšek a příběh šel trochu mimo mě. Co se mi ale líbilo, byly časté zmínky londýnských ulic a míst, které mě do mého oblíbeného města při čtení přenášely.

Janca001
Janca001
24.07.2022 3 z 5

U této knihy člověku může chvíli trvat, než se začte. Není to úplně pro každého, ale ten kdo v tom nalezne zalíbení, tak si to čtení užije. I když kniha nemá děj, tak se tu dozvídáme informace o všech postavách. Ale hlavně jsou tu vyjádřeny jejich pocity a myšlenky, které vás úplně pohltí.
Pěkné čtení, ale jak už jsem napsala ne pro každého.

Natyna3
Natyna3
15.07.2022 3 z 5

Kniha založená na toku myšlenek, spíše než na ději. Je třeba jí věnovat čas a přistupovat k ní raději s očekáváním zajímavých filozofických témat, než s očekáváním strhující četby. Pokud tak, ovšem učiníte, myslím, že V.W. má co nabídnout.
,,…vášně zůstávají silné jako dřív, ale člověk už nabyl- konečně!- sílu, která dodává existenci tu skvostnou chuť, sílu zmocňovat se zkušeností a pomalu je nazírat v různém světle.“

dr.horrible
dr.horrible
20.05.2022 4 z 5

Výborne vykreslený vnútorný svet postáv, ale nebudem klamať, ten zmätený štýl mi prišiel rušivý.

booklovertina
booklovertina
10.04.2022 4 z 5

Niektoré príbehy sú priamočiare a hneď nám prezradia prvé i posledné, iné naopak kľučkujú – skáču z miesta na miesto, robia obrátky, vracajú sa tam, kde začali. Zahmlievajú, kĺbia v sebe viaceré skutočnosti...

A presne taká je aj Pani Dallowayová – ako cesta veľkomestom – putujete z miesta na miesto, pešky či autobusom sa presúvate sem a tam, pozorujete okolie, spoznávate ľudí. Občas sa pri niekom pristavíte, prehodíte slovko, navzájom sa podelíte o obavy, aj keď nie tak celkom, veď predsa nemôžete stratiť tvár... Zrazu pred vás na chodník dopadne nešťastník hľadajúci pokoj v náručí smrti, no vy ho len prekročíte a idete ďalej. Nasadíte si masku chladného nezáujmu, myšlienky rozutekané na všetky strany, len nepatrný šum v pozadí vášho trápenia.

Či už sa mestom presúvate po svojich, na bicykli alebo len prstom po mape, román Pani Dallowayová je ako váš tieň – zavedie vás na všakovaké miesta, alebo skôr k všakovakým ľuďom. Manželka zbohatlíka, vojnou strápený veterán, dobrodruh-navrátilec, zatrpknutá šedá myška či milujúca manželka márne sa snažiaca uľaviť svojej polovičke v nepochopiteľnom trápení mysle... Niekoho sužujú banality v podobe absentujúcej pozvánky na obed, iní sa trápia s posttraumatickým stresom, vyrovnávajú sa s myšlienkami na samovraždu či opätovne jatria rany starej lásky.

Pani Dallowayová nepatrí ku knihám, ktorých dominantou je dej (veď usúďte sami, že opis dňa smerujúceho k náhodnému večierku – k akejsi výstrednosti londýnskej smotánky – zrovna nesrší dynamikou), oveľa dôležitejší je v jej prípade prekrásny jazyk, prešpekulovaná hra so slovkami či bohato vykreslený vnútorný svet postáv, ich radosti, trápenia a bôle, ktoré postupne, kúsok po kúsku odhaľujeme, no v jej prípade to ani nevadí, Virginia Woolfová absenciu akcie viac než vynahradí.

Je to love story? Tragický obraz nekonečného trápenia jedincov? Či možno kritika súdobej spoločnosti? Nuž, Pani Dallowayová si uchmatla z každého rožku trošku a hoci poetický štýl, ktorý zosobňuje, zrejme nesadne každému, za pozornosť rozhodne stojí.

Ďumbierka
Ďumbierka
21.03.2022 4 z 5

Mňa osobne táto kniha veľmi bavila. Dej mal svoje osobité tempo. Nikam sa nik nenáhlil, iba ak na oslavu / párty pani Dallowayovej. Resp. to bola taká nejaká udalosť tohto dňa...

Páčilo sa mi opísanie jednotlivých postáv aj celá atmosféra mestečka. Každá postava si žije svoj život a my ako čitatelia sme mali možnosť nahliadnuť do ich dňa a dozvedieť sa aj čo to z minulosti.
Nič nebolo však ohraničené a jasne dané a mňa to bavilo. Jednoducho som si plynula tým dňom spolu s postavami a ich monológmi.

Virginiu ako autorku mám rada.
Táto kniha mi to len potvrdila. Jej denníky, ktoré som počúvala ako audio knihu ma totálne nadchli a chcela som skúsiť aj niečo ďalšie.

A skvelá správa je, že táto kniha (konečne po nejakej dobe) vyšla aj v slovenčine.
Ja som ju teda čítala v češtine, vlastne aj ďalšie Woolfovej knihy - Vlny a K Majáku mám v českom jazyku.

EvcaSuch
EvcaSuch
11.03.2022 5 z 5

Kdo čeká lineární příběh s od začátku jasně definovanými postavami, jednoduchou zápletku a vyústění, je na špatné adrese. Ne nadarmo se tomuhle stylu říká experimentální próza.
Přímé řeči jsou tu vlastně na vedlejší koleji, nestrhávají na sebe čtenářovu pozornost ani text nerozčleňují, jak jsme zvyklí. Popisy prostředí se prolínají s vnitřními monology postav, kdy musíte pozorně sledovat, kdy skončil monolog jedné a začal monolog druhé postavy. Celkově to ale dává člověku velmi plastický obrázek toho, o čem autorka píše. Zachytí to atmosféru, náladu, nejrůznější emoce.
Měla jsem z toho takový impresionisticko-kubistický pocit. Imprese těch nálad a kubistické znázornění postav ze všech úhlů i naruby.
Mně osobně se knížka moc líbila, oceňuji hloubku tragiky (příběh poválečného traumatu Septima) i lehce skrytý ironický humor (závěrečný večírek paní Dallowayové je takových momentů plný) stejně jako nápaditě poetické popisy a přirovnání.
"Zvonění Big Benu ohlašující půl se mezi nimi rozlehlo s neobyčejnou silou, jako by se silný, lhostejný, bezohledný mladík rozháněl činkami sem a tam."
"S dvojnásobnou inteligencí, než měl on, se musela dívat na svět jeho očima - což je jedna z tragédií manželského života."
"...; jeho rodinný život je určitě bez poskvrnky, až na to, že se zdálo vyloučené, aby bytost s tak nazelenalými rty a oholenými tvářemi kdy udělala tu chybu a měla otravné děti."

AriaLovesBooks
AriaLovesBooks
05.03.2022 3 z 5

Celkově není zrovna jednoduché popsat tuto knihu, protože autorka popisuje jeden den obyčejných lidí. A to, narozdíl od jiných knih, nemusí být pro mnohé tak lákavé. Ale jelikož jsem si přečetla dílo od Michaela Cunninghama, které nese název Hodiny a je inspirováno touto knihou Virginie Woolfové, tak mě to neskutečně nalákalo k přečtení tohoto titulu. A mám z toho dosti rozporuplné pocity...

Nemohu tvrdit, že by se mi děj jako takový vůbec nelíbil. Naopak mi přišlo opravdu zajímavé, jak autorka dokázala popsat celkem rozvinuté myšlenky různých lidí. Zároveň zde byla patrná práce s vykreslením psychického stavu daných jedinců. Má to jedno ale - nebylo to zas tak moc čtivé, jak jsem očekávala. Kniha se mi četla neskutečně pomalu a někdy mi některé věty připadaly vložené tzv. "na sílu" .

Knihu jsem si vybrala k maturitě a myslím si, že pokud si ji vytáhnu, bude rozhodně o čem mluvit. Ale rozhodně nebudu jeden z těch lidí, kteří tuto knihu opěvují. Dám vám jednu radu... Jestli si chcete přečíst knihu s nějakým takovým námětem, sáhněte raději po knize Hodiny od Cunninghama, protože je (alespoň dle mého názoru) čtivější.

Knihu bych doporučila nečíst lidem, kteří se nevyžívají ve zdlouhavých popisech. Pokud však máte rádi klasiku a techniku proudu vědomí, rozhodně tato kniha stojí za zkoušku.

Lucie Pfeifer.
Lucie Pfeifer.
22.02.2022 5 z 5

Virginia je naprosto skvělá spisovatelka, ale určitě není pro každého. Tuto knihu dle mého názoru dokáže ocenit pouze ten, kdo tomu čtení dokáže věnovat veškerou soustředěnost a ochotu vrýt se pod povrch každodennosti. Vidět věci jinak. Nebýt povrchní a lhostejný ke svému okolí, ale uvědomit si, že každý z nás si píšeme svůj vlastní příběh.

Štítky knihy

anglická literatura modernismus proud vědomí

Autorovy další knížky

Virginia Woolf
anglická, 1882 - 1941
2008  77%Paní Dallowayová
2004  82%K majáku
1994  82%Orlando
2006  88%Deníky
1998  85%Vlastní pokoj

Kniha Paní Dallowayová je v

Právě čtených20x
Přečtených1 186x
Čtenářské výzvě107x
Doporučených65x
Knihotéce358x
Chystám se číst454x
Chci si koupit89x
dalších seznamech18x