Paní Dallowayová
Virginia Woolf
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421203/bmid_pani-dallowayova-lh7-421203.jpg
4
774
122
Londýnské jitro, červen 1923. Paní Clarissa Dallowayová jde do květinářství pro výzdobu na svůj dnešní večírek. Než však tahle událost pro lidi z lepších kruhů nastane, strávíme v její společnosti obyčejný den, který nás nenechá na pochybách, že pod slupkou stárnoucí, průměrné středostavovské paničky bije srdce se stejně vroucí pravidelností, s jakou se na Toweru každou čtvrthodinu hlásí Big Ben. Woolfová však nejenže rozbíjí klišé o jedné snobské madam. Technikou proudu vědomí a s přispěním vedlejších postav tohoto okouzlujícího letního capriccia před námi postupně odhalí skutečné nitro paní Dallowayové, které působí věrněji než sebetrefnější realistický popis, a také její obrovskou žízeň po životě. Próza inspirovala světoznámý román M. Cunninghama Hodiny a stejnojmenný oscarový film.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2019 , OdeonOriginální název:
Mrs Dalloway , 1925
více info...
Přidat komentář
Kniha nádherně zachycuje úplně jiný svět. Svět, který je pro dnešního čtenáře snad příliš subtilní: proud slov a gest, ve kterém Woolfová a její současníci vidí nekonečnou barevnost a jsou schopni rozlišit stovky drobných nuancí. Mé vidění (stejně tak jako spousty jiných čtenářů - soudě podle komentářů) je bohužel v této oblasti velmi limitováno. Proto se kniha čte těžce a místy se až může zdát, že se mluví tzv. naprázdno. Dnešní čtenář je zvyklý jít spíše po ději, a to není to, co Woolfová nabízí. Počátek tohoto neporozumění ostatně pozoruje sama Woolfová již na svých mladších současnících: "Ti mladí si totiž nedokázali povídat...Ty ohromné zdroje anglického jazyka, moc přenášení citů, kterou nám nakonec dopřává, to nebylo nic pro ně."
K této knížce jsem se dostala přes povinnou četbu na VŠ. Říkala jsem si, že mi nezabere moc dlouho ji přečíst (vzhledem k tomu, jak je tenká), ale musím říct, že jsem občas musela zabojovat, abych to vůbec dočetla. Některá místa byla zajímavá, některá méně, občas jsem se vyloženě nudila. Jako náhled do lidské duše a lidského prožívání mi to přišlo zajímavé a také mi přijde zajímavé zpracování toho, jak několik postav vnímá stejný okamžik, stejnou událost. Každopádně se toto dílo chystám přečíst znovu.
Je pravdou, že ač je krátká, tak není lehké ji přečíst jedním dechem. V těch pro mnohé jednoduchých, nudných věcech, je totiž ukrytá hloubka příběhu paní Dallowayové. Proto je tolik těžké knihu číst. Samotné mi trvalo dost dlouho, než jsem dočetla poslední stránku, ale rozhodně jsem nelitovala.
Čo tým chcel autor povedať?! Milujem tú jej celú životnú metaforu. Kto na to nie je, ten to ani nepochopí...
Úžasná kniha, skvělý překlad Kateřiny Hilské. Kdybych mohla, dám šest hvězdiček.
Po dlouhé době kniha, která se četla dobře, svižně, ale bohužel byly i místa, kdy jsem se u četby nudila... Nicméně, je důležité pochválit propracovanost díla. Psychologický popis života, přesný popis myšlenek každé osoby a propletenost mezi postavami byl často zajímavý až dojemný. Četbu bych jen doporučila :)
Jak bohatý je vnitřní život ženy...a co všechno se dá prožít za jeden den...v porovnání s ,,Hromadou odstínů šedi,,..neporovnatelné!!!! ..ten úchvatný jazyk..ta hloubka..a atmosféra, prostředí...krásné...:-):-)
Ach, ach, ta sympatie k akvarijním rybkám! Imprese okamžiků však maskuje povrchnost - jejich ideje jsou zmateným těkáním, jejich doteky zalapáním po dechu, jejich umění nudnou součástí středostavovského světa. Vyvrhněte je z něj a budou zbaveni ochranného zbarvení. Zbloudilé trosky mezi květinami a čajovými šálky. Řezané clarissy.
Sice mi trvalo přes 2 týdny, než jsem knihu dočetl, ale rozhodně to za to stálo. Lyrická duše Woolfové zde našla skvělé uplatnění, šla do hloubky, co se týkalo psychologie postav, bravurně popisovala jejich pocity a prostředí, ve kterém se ocitaly a jež se vám díky jejímu talentu a práci s jazykem rázem objevila před očima. Nepotřebovala epické scény k tomu, aby napsala naprosto úžasný, leč útlý román, který se vám vryje do paměti a zůstane tam na hodně dlouhou dobu.
Úžasná smršť realismu, impresionismu, experimentálnosti, dokonce existencialismu v příběhu, který mě chytl hned na první stránce a nepustil mě a nenechal mě vydechnout, dokud jsem ho nepřečetla.
Myslím si, že toto nie je ľahké čítanie. Mne sa čítala dobre, lebo tesne predtým som bola na návšteve v Anglicku, takže som potom s pani Dé chodila úplne s prehľadom po Londýne.
Strašné, bohužiaľ musel som to čítať ako povinnú literatúru. Po cca 85 stranách, ktoré mi trvalo prečítať približne päť dní, som to vzdal a začal som to preskakovať po 10 stranách, pričom som zistil, že som o nič neprišiel a že pani Dallowayová rieši ešte stále tú istú myšlienku ako na strane 85. Ani sa nečudujem, prečo V. Woolfová skočila do rieky.
Krásné možná jazykem, ale já v něm onu výjimečnost neviděl :( Škoda...
Rozsáhlé popisy myšlenek jedné postavy, které po několika stránkách přeskočí jednou krátkou větou na další. A kdo bedlivě nezkoumá vybroušenost každého slova se díky tomu lehce ztratí.
Tato kniha není vhodná k běžnému čtení, ale k bádání.
Mistrovské dílo od úžasné spisovatelky. Na čtení jsem musela mít ticho a klid. Musela jsem se soustředit na každé slovo, abych pochopila sled událostí. Virginia Woolfová v této knize předvedla impresionismus, který se v knihách jen tak nevidí. To, co sama zahlédla v Londýně, to vložila do své knihy. Navíc v každé postavě je kus z ní. Největší kus z Woolfové má Clarissa Dallowayová, má nejen velkou část z její povahy, ale také její gesta, chůzi. Paní Dallowayová je pro mě úžasné dílo od úžasné spisovatelky.
Paní Dallowayová mě překvapila hned dvakrát - poprvé počtem stran (nejspíš kvůli mylným asociacím na Paní Bovaryovou) a podruhé bohužel tím, že jsem s knihou téměř až do úplného závěru bojovala, nemohla jsem se začíst. Bylo těžké sledovat skoky mezi myšlenkovými pochody různých postav, kterých na tak krátký román pro mě bylo přespříliš, v kombinaci se složitými souvětími.
Ale aby komentář nebyl tak kritický - kniha mě dokonale dokázala přenést do atmosféry londýnského červnového dne 20. let, moc se mi líbila symbolika Big Benu a olověných kruhů.
A hlavně pomohla člověku důrazně připomenout myšlenku, že čas je velice pomíjivá veličina.
Mě tato kniha tedy těžce zklamala. Nechápu, jak může být pokládána za její nejlepší dílo - mně osobně se daleko více líbilo "K majáku" i "Orlando". Mně zkrátka "Paní Dallowayová" přišlo jako zdlouhavé, nudné dílo.
Tuhle knihu jsem četla kvůli filmu Hodiny a asi jsem od toho čekala hodně. Vůbec to nebylo takové jaké jsem si myslela a bylo to pro mě trocu utrpení to vůbec dočíst.
Štítky knihy
anglická literatura modernismus proud vědomí
Autorovy další knížky
| 2008 |  Paní Dallowayová |
| 2004 |  K majáku |
| 1994 | Orlando |
| 2006 | Deníky |
| 1998 | Vlastní pokoj |
Kniha Paní Dallowayová je v
| Právě čtených | 20x |
| Přečtených | 1 190x |
| Čtenářské výzvě | 107x |
| Doporučených | 65x |
| Knihotéce | 359x |
| Chystám se číst | 459x |
| Chci si koupit | 90x |
| dalších seznamech | 19x |
Vyprávění jako imprese. Výjev zastavený v mikrookamžiku, vypravěčka létá mezi skutečnostmi a nahlíží do nejjemnějších detailů. Pak se scéna opět rozjede a proudí v ní život, čas teče. Opojení děním. Další zastavení u obrazu celku, u barev, tvarů, zvuků, detailů. Láskyplně se dívající citlivé a nesmírně vnímavé oko. Věty jako dlouhý obchvat, uchvácení. Vědomí více postav v prolnutí. Zároveň s dějem vnějším. Tekuté obrazy.