Paní Curieová

Tohle je moje letitá srdeční záležitost. Vše už tu bylo napsáno. A já jsem jen ráda, že knihu někdo stále čte a že nezapadla.

(SPOILER) Marie Curie Sklodowská, jméno, jehož nositelka přitahuje celosvětovou pozornost jako magnet, a které mě přimělo otevřít i tuto knihu. Když jsem se začetla do jejího životopisu vydaného 4 roky po její smrti v roce 1938, můj obdiv k ženě-vědkyni ověnčené dvěma Nobelovými cenami - za fyziku (výzkumy radioaktivity) a za chemii (objevení radia), náležitě vzrostl. V nebývale slabém těle (co by se Maňa starala o jídlo nebo spánek, když výzkumy jsou tak důležité...) přebývala silná osobnosti, která dokázala pohnout světem. Svou morální a vlasteneckou silou (jak vůči okupovanému Polsku, tak adoptivní Francii) a nesmírnou obětavostí pro druhé. Role dvojnásobné matky pak její životní dráhu dokonale rámuje.

Marie dokázala věci, ke kterým by nepobrala odvahu ani většina mužů, natož žen. Marie Curie Sklodowská jako první žena získala Nobelovu cenu. Jako první žena byla jmenována profesorkou na pařížské univerzitě v Sorbonně. A jako první žena byla nominována do Akademie věd. Tady ale přece jen nepřekonala bariéru androcentrismu a šovinismu. Jenže život Maňi byl o překonávání překážek od útlého mládí v cestě za jejím snem - dostat se z carským Ruskem okupovaného Polska na studium na vysokou školu v Paříži. Jenže intelekt a nadání nebyl v rodině Sklodowských s omezenými finančními prostředky vlastní pouze Marii, ale i jejím sestrám a bratrovi. A i když to byla Maňa, kdo uměl číst už ve 4 letech, nikdo jí nic zadarmo nedal, ani přednost ve vzdělání před sourozenci. Stipendium, které nakonec získala, vrátila, když si vydělala první peníze. Je přece tolik dalších chudých studentů, kteří jej budou potřebovat.

Po vypuknutí 1. světové války je to právě Marie Curie, která přijde s nápadem pojízdného rentgenového vozu - tolik zraněných a bez možnosti správné operace. Ona ale nejenom hýří nápady, ona sama sedá za volant, mění gumy nebo opravuje motor, když je to třeba. Marie Sklodowská by však nebyla úplná bez svého manžela Pierra Curie, jednoho z nejvýznačnějších francouzských fyziků. Výzkumy na poli radioaktivity, polonia, radia... jdou stejným dílem na vrub obou vědců. A to za neuvěřitelně nevyhovujících laboratorních a finančních podmínek.

Pierrova tragická předčasná smrt odsoudila Marii k životu ve smutku a osamění, přes blízkost dcer a přátel. Ne však k nečinnosti. I slávy a celé řady čestných doktorátů a medailí se nakonec Marie dočká. Nic, o co kdy ve svém životě stála. To byla vždy a jenom vybavená laboratoř a služba vědě a druhým. Pozoruhodné je, že smrtelná povaha vědeckého dítěte Marie a Pierra – radia – nikdy žádného z nich nepřiměla k odstupu či snad ukončení výzkumných prací. A tak neúprosná, osudová logika stála nejenom za naplněným životem Marie Curie Sklodowské, ale i za jejím bolestným koncem. Životopis Marie z pera její dcery Evy, která se na rozdíl od své matky dožila téměř 103 let, je nejen ohromující a poutavý, ale také inspirující.

Bylo mi ctí, madamme Curie Sklodowská!

P.S.: z ediční poznámky nakladatelství Maraton, které knihu vydalo v reedici v roce 2021. "Překlad Evy Svalové jsme (...) doplnili o vynechaná slova, části vět, i celé rozsáhlé pasáže, a to v celkovém rozsahu cca deseti normostran. Vynechávky se týkaly nejrozmanitějších témat: kritických vyjádření autorky o Slovanech; pasáží o ruské utlačovatelské politice vůči Polákům; politických, sociálních a filozofických názorů Marie a Pierra Currieových; náboženských témat; odstavců pojednávajících o zájmu Pierra Curieho o spiritismus; pasáží o francouzském vlastenectví Marie Curieové za první sv. války; zmínek o setkávání a přátelství Curieové s monarchy, západními politiky a dalšími osobnostmi."

P.P.S.: z doslovu Dany Drábové: "Díky lidem jako Marie Curieová-Sklodowská, s jejich neúnavnou snahou porozumět zákonům přírody, dnes žijeme v době pozoruhodného a chvílemi omračujícího pokroku..."

Životní příběh slavné vědkyně, objevitelky, držitelky Nobelovy ceny, a to dokonce hned dvakrát. Její osobní i pracovní cestu nám popisuje dcera Eva.

Miluji životopisné knihy, a když jsem objevila tuto v knihobudce, nutně jsem ji potřebovala. Navíc jsem před časem četla zbeletrizovaný životopis Odvaha snít, který nebyl špatný, ale spíše mě jen tak navnadil, abych se o této výjimečné ženě dozvěděla více. Což se v této knize povedlo.

Marii tu sledujeme od jejích pěti let až do její smrti. Dozvíme se tak o životě v Polsku i o polské historii, která nebyla snadná. Poznáme Mariinu cestu do Francie, jak se poznala se svým mužem a jak spolu bádali a pátrali, až se jim podařilo objevit dva nové prvky.

Tím, že knihu píše její dcera, a navíc je tu spousta dopisů, poznáme paní Curie takovou, jaká skutečně byla. Nechybí tu ani fotografie, které jsou příjemným zpestřením. Trošku jsem se bála, aby se mi kniha dobře četla, přeci jenom byla napsaná už v roce 1938, ale bála jsem se zbytečně, místy jsem jí četla, jak kdyby to byl napínavý román.

Pokud se chcete dozvědět vše o Marii Curie, rozhodně si tuto knihu přečtěte.

Kolikrát jsem jméno Marie Curie slyšela a vlastně jsem o ní nic moc nevěděla. Takže nadešel čas se o této vědkyni dozvědět víc. Bylo pozoruhodné číst, jak moc byla houževnatá a čeho všeho dosáhla. V jakém neutěšeném prostředí studovala a pracovala. Překvapilo mě, že její manžel i ona odmítali pocty, ocenění i možnost žít život klidnější a pohodlnější. Raději zvolili náročnou práci, která oba velmi vyčerpávala. Ta neutěšenost se táhne celou knihou.

Ahojte.
Niekedy čitateľ musí vyjsť aj zo svojej "čitateľskej"zóny a prečítať si knihu, ktorá nie je z jeho súdka. Občas zvyknem siahnuť aj po biografiách a som veľmi rada že som mala možnosť si prečítať práve túto knihu o jednej úžasnej žene, manželke,mamine a predovšetkým ako ju pozná svet ,vedkyne, ktorá aj napriek tomu že žila v dobe,kde ženy neštudovali šla za svojím snom...
Mária prezývaná Majka,Maruška alebo "Ančovička" je najmladšia z piatich súrodencov manželov Władislawa a Bronislawi Sklodowskích. Najstaršou dcérou bola Žofia, prezývaná Zoška,Bronislawu nazývali Broňou,Helenu Helou a Jozefa Jožo...
Keď mala Mária desať rokov,jej mamina zomrela na tuberkulózu a neskôr aj najstaršia dcéra Žofia...
Najkrajšou izbou v ich dome je pracovňa,kde stôl a kreslo sú vo francúzskom štýle v mahagónovéj farbe, potiahnuté nezničiteľným červeným zamatom. Práve tu ju záujme tlakomer, ktorý visí na stene,jeho pozlátené ručičky sa ligocú na bielej stene,o ktorý sa profesor pravidelne a s láskou stará...
Druhá vec, ktorú Máriu záujme je polička s niekoľkými priehradkami, ktorá je zaplnená podivnými a pôvabnými predmetmi,ako sú sklenenné skúmavky, jemné váhy,vzorky minerálov a práve tu sa zrodí jej láska k chémii a k fyzike...
Mária v sedemnástich rokoch ovláda nemecký, ruský, francúzsky, poľský a anglický jazyk a niekoľko rokov pracuje ako učiteľka v rodine...
V roku 1891 odchádza na parížsku Sorbonnu,kde urobí ako prvá žena v histórii prijímacie skúšky z fyziky a z chémie,tu v roku 1894 spoznáva Pierre Curieho, svojho budúceho manžela,za ktorého sa vydá o rok na to...
Pierre Curie sa narodil 15.apríla 1859 v Paríži ako druhorodený syn lekára Eugéna Curieho...
V 16. rokoch maturuje,v 18. má diplom a v 19. rokoch ho menujú laborantom na prírodovedeckej fakulte...
Zostrojí ultracitlivé váhy "Curieovy váhy". Neskôr sa pustí do bádania o magnetizme a podarí sa mu objaviť základný zákon "Curieho zákon"...
Svadobnú cestu obsahujú manželia Curieovci za šlapaním do pedálov,kde si doprajú prepych v podobe samoty vo dvojici za kúzelných nocí a dní...
Svadobnú cestu absolvujú manželia Curieovci za šlapaním do pedálov, kde si doprajú prepych v podobe samoty vo dvojici za kúzelných nocí a dní ...
V roku 1987 sa im narodí dcérka,ktorej dajú meno Irene, ktorá pôjde tiež v šlapajách svojich rodičov...
O dva roky neskôr manželia Curieovci objavujú prvok, ktorému dajú meno Polónium a neskôr objavia aj Rádium...
Po vyčerpávajúcej bitke sa Márie konečne podarí v roku 1902 izolovať od 1/10g čistého rádia a po prvýkrát určuje aj jeho váhu - 225...
V roku 1903 získavajú Nobelovú cenu v oblasti fyziky a v roku 1911 získava Mária Nobelovú cenu za chémiu...
Piere Curie zomiera pod kopytami konského záprahu v roku 1910 a Mária v roku 1934 na dlhodobé pôsobenie rádiových paprskov...

Skvělá kniha, kterou jsem četla v mládí a nechala ve mně silný dojem.

Skvělá kniha, kterou jsem četla v mládí a nechala ve mně silný dojem.

Její příběh jsem neznala a skláním se nad ním i nad její osobností a inteligencí.

Skvělá kniha, čtivá. Když jsem ji našla v knihobudce, tak jsem vůbec netušila jaký poklad si to domů nesu! Je v ní zachyceno i dětství a mládí Marie Curie prožité v Polsku, které mě moc zajímalo a také jak se jí povedlo vystudovat v Paříži. Knihu mohu jen doporučit.

Kniha "Paní Curieová" od Ève Curieové je nejen biografií slavné vědkyně, ale také poutavým portrétem výjimečné osobnosti. Dílo nezkoumá pouze vědecké úspěchy Marie Skłodowské Curieové, ale vytváří komplexní obraz této inspirativní ženy, jejíž vůle a odhodlání překonávaly překážky až k hranicím neuvěřitelného.

Autorčin důkladný výzkum a schopnost vnést do díla emocionální hloubku umožňuje čtenářům proniknout za závoj veřejně známých událostí a nahlédnout do nitra osobnosti Marie Curieové. Nezaměřuje se pouze na její profesní úspěchy, ale rovněž na soukromý život, jehož složitost dodává příběhu autenticitu.

Nejvýraznější je možná schopnost autorky odhalit rozměr citů, snů a bojů, které provázely život Marie Curieové. Úsilí, které vynakládala na dosažení svých cílů, i chvíle pochybností a bolesti, vše je zde popsáno s jemnou citlivostí a ohromným respektem.

Tato verze knihy, vydána v kompletním znění, nabízí čtenářům možnost poznat osobnost v celé její rozmanitosti.

I přes uplynulé desítky let od jejího původního vydání si "Paní Curieová" udržuje svou působivost a přitažlivost. Je to dílo, které oslovuje nejen milovníky vědy, ale všechny, kdo hledají inspiraci v příběhu mimořádného lidského úsilí a odvahy.

Děkuji nakladatelství Maraton za možnost seznámit se s touto knihou.

Zajímavý pohled na život slavné vědkyně. Přestože knihu psala její dcera, zdála se mi napsaná dost objektivně.
Ženy vědkyně jsou trošku jiné a pro vědu, a práci vůbec, dost často obětují i rodinu. To mi přišlo trošku smutné. ... Ale asi to tak muselo být...

Polská vědkyně Marie Curie Skłodowská mě očarovala už v mém mládí a teď jsem se moc ráda dozvěděla o této ženě, matce, manželce, vědkyni..., spoustu pro mě nových informací. V této knize je krásně napsaný životopis, který napsala dcera této skvělé, nadané ženy. Doporučuji.

Byla pilná, cílevědomá, k sobě tvrdá, skromná, pracovitá, hrdá na svůj původ a také byla geniální. Svou houževnatostí, pílí a rozhodnutím pokračovat v započaté práci dokázala přes všechna překážky objevit a izolovat nový prvek, objevila a popsala radioaktivitu. To vše s minimálními prostředky, ale s maximálním nasazením.

Neskutečně laskavé a něžné čtení! Ačkoli se Eva Courieová nestala fyzičkou, prokázala talent literární. Skrze životopis Marie Courieové je zřejmé, že autorka svou matku a rodinu milovala a vážila si jí. A my si díky tomu můžeme Marie Courieové vážit i po lidské stránce. Byla jsem překvapená, kolik toho stihla vykonat a rozhodně se nejedná pouze o vědeckou práci!

Marie Curie Sklodowska - výjimečná, geniální, obdivuhodná polská vědkyně, která získala dvakrát Nobelovu cenu - v roce 1903 za fyziku za výzkum radioaktivity (spolu s manželem Pierrem Curie a Henri Becquerelem) a po manželově tragické smrti sama za chemii za izolaci čistého radia v roce 1911.
Měla dvě dcery - Iréne, která taktéž obdržela Nobelovu cenu společně se svým manželem Frédéricem Joliotem v roce 1935 za objev umělé radioaktivity. Druhá dcera Ève se stala spisovatelkou a novinářkou a je autorkou tohoto dechberouciho životopisu. Ève zemřela v roce 2007 v New Yorku ve věku 102 let.

Další příklad neobyčejně nadané a silné ženy a poklad z babicciny knihovny.

Skvělá kniha o jedné z největších a nejsilnějších žen všech dob.
Dcera Eva nám velmi čtivou formou servíruje život své fenomenální "mamuly".
Vždy jsem ji obdivovala za její píli a houževnatost a hlavně za to,že se dokázala prosadit v čistě mužském světě.Vždyť třeba v Českých zemích mohla první žena vystudovat univerzitu až v roce 1901.
Byla to bezesporu nevšední žena a nezbývá než dodat:Klobouk dolů madam Curie,nežila jste nadarmo a ještě jste svou výjimečností inspirovala řadu dalších lidí.

Ve vydáni z r.1964 je i výborný doslov od Františka Běhounka.

Velmi pěkné čtení o této neobyčejné ženě ....

Ona sama se nazývala pozitivní idealistkou - a svůj život dokázala naplnit cílevědomostí, skromností a pokorou k vědě ....

Setkání s podobně zaměřeným Pierrem bylo přínosem pro celý svět ....
V době seznámení jí poslal svoji publikaci " Symetrie ve fyzikálních jevech ... "

Takový dárek by každou ženu nepotěšil - ale Marie jej přijala i s nabídkou sňatku a strávila s ním roky plodné spolupráce - před jeho nečekaným odchodem ....

Zaujaly mne i její aktivity během 1. světové války v oblasti rentgenologie ....

A také spousta ocenění - včetně ceny Nobela ....

Pozoruhodné dílo - pro zájemce doporučím....

Autorce, dceři slavné vědkyně, se podařilo napsat opravdu čtivé dílo. Svou maminku líčí maximálně nezaujatě, ale zároveň velice lidsky. Dozvídáme se o její skromnosti, genialitě, neskutečné píli a dřině, kterou podstupovala. O jejích vědeckých objevech se dozvídáme prostě, nejde o žádné složité vědecké líčení, přesto nemíjí svou podstatu.
Vydavatelství patří velký dík za tuto knihu, kterou nejen oprášilo, ale opravdu pečlivě doplnilo o chybějící dříve cenzurované části. I když jde jen o "paperback", je kniha doplněna množstvím fotografií, nechybí doslov, v celém textu jsem postřehl asi jen jednu chybu. Dávám plných 5*, 12. 9. 2021.