Pánbůh vám požehnej, pane Rosewatere aneb perly sviním

05.07.2020

Satirický podtext románu je zřejmý již od jeho prvních stránek. Břitký humor, pro který mám Vonneguta tak rád, se prostě nezastaví před ničím. Hlavní hrdina, kterého výčitky svědomí donutí stát se filantropem, má mé sympatie, i když je svým okolím za své chování považován za blázna. A tak si spolu s Kilgorem Troutem (oblíbenou postavičkou autora) říkám: kéž by jich bylo na světě více.

28.02.2020

"PS: Kdo doopravdy vládne téhle potrhlé zemi? Tihle kreténi určitě ne."

Kdo si nikdy nezkoušel představit, že je multimiliardář a může si dovolit vše, na co si vzpomene? Nejspíše se to každému stalo alespoň jednou. No a tohle je kniha o tom, jak to také může dopadnout.
A koho při tom napadlo, že vlastně neví, co by s ním taková situace udělala? Stal by se z něj primitivní nabob, úspěšný byznysmen či mecenáš a filantrop?
Tahle kniha vás donutí se nad takovouto situací zamyslet. Kde jsou hranice bezmezné dobročinnosti na jedné a sobeckosti na druhé straně. Obrovské bohatství sebou nese především obrovskou zodpovědnost a mám obavy, že se na to v (nejen) naší postkomunistické současnosti tak nějak zapomnělo.
Musím se přiznat, že mám pro Vonneguta slabost už od půle 80 let minulého století a ta mě nikdy nepustila. Miluji jeho sarkastický a ironický humor, který je ale současně plný lidskosti a humanistického pohledu na svět. A tady je obojího v dostatečných dávkách. A Kilgore Trout samozřejmě nesmí chybět.

"„Budu stoprocentně říkat, co mi pan Trout radí, a nezměním ani to nejmenší ze svého vzezření. Ale přece jen bych rád, kdybychom si mohli ještě jednou projít, co mi pan Trout radí."
"Vždyť je to tak prosté," ozval se Trout. Měl sytý, hluboký hlas.
„Už jste to probírali tolikrát," řekl senátor.
„Ale i tak bych si to radši poslechl ještě jednou a naposledy," žádal Eliot.
„Tak dobře," Trout si mnul ruce a upíral na ně oči, „to co jste dělal v Rosewateru, nebylo vůbec šílené. Byl to zřejmě nejvýznamnější sociální experiment současnosti, protože se v docela malém měřítku zabýval problémy, jejichž zdánlivá hrůznost nakonec díky důmyslným strojům zachvátí celý svět. Problém spočívá v tom, jak máme milovat lidi, kteří jsou naprosto zbyteční. "

20.02.2019

Jsem ráda, že jsem se donutila i přes počáteční nemožnost se začíst (zlom ca. na str. 50) v četbě pokračovat. Ačkoliv závěr mohl být silnější. Nemohu si pomoct, ale přijde mi, že autor na konci nevěděl, jak by to utnul. Každopádně se to vyvíjelo velmi slibně.

17.12.2017

Moje patnáctá kniha od autora, ale tenhle počet jsem nahnal za dob studií, kdy patřil mezi mé největší oblíbence. Vlastně jsem už hodných pár let od něj nic nečetl. Přiznám se, že od této knihy jsem čekal trochu víc. Jistě - styl psaní, členění textu, výběr hlavní postavy, humor, absurdita příběhu, vždypřítomný Kilgore Trout - podle toho bych i v této knize Vonneguta poznal, i kdyby jméno autora snad zapomněli uvést. Ale něco mi tentokrát chybělo - možná snad, že se Vonnegut pustil do tématu, které je mi poněkud vzdálené (určitě opravdu nikdy nebudu muset řešit, co dělat s nadbytkem peněz :-)).

05.02.2015

No, nic moc. Moje třetí kniha od Vonneguta a čekal jsem více. Většinu času jsem se spíše nudil a čekal, kdy to skončí. Pánbůh požehnej za 160 stránek.

24.11.2014

Oproti ostatním knihám od Vonneguta jsem se tolik nebavil. Řekl bych, ale že to je spíš proto, že téma je až moc reálné a aktuální a narážky ve mě vyvolali divně nepříjemný pocit, že spoustu věcí se dnes a denně děje kolem nás. Vím, že tohle je běžné u jeho knih, ale zrovna u téhle jsem to vnímal nějak silněji.

26.02.2012

Jak mám Vonneguta ráda, tak tady prostě nevím. Mělo to myšlenku, mělo to vtip, ale občas jsem se v tom trochu ztrácela. Každopádně mě stále baví ta Vonnegutova různorodost, pestrost; co knížka, to originál.