Pan Theodor Mundstock
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/1842/bmid_pan-theodor-mundstock-I6O-1842.jpg
4
791
101
Román Ladislava Fukse Pan Theodor Mundstock byl už na první pohled zvláštním a hned vyvolal pozoruhodný ohlas. Byl oceňován jako mimořádný literární čin. Zájem nevyvolalo samo téma - próza se přece vracela dvacet let zpátky do let války a okupace a pokračovala v řadě svědectví a dramatických vyprávění, někdy psaných i se smyslem pro komiku a ironii dějin. Ani se nevymykalo její prostředí a příběh; byly sice magické, odehrávaly se ve starobylých pražských ulicích a týkaly se tragédie Židů, jež se začínala hrůzně naplňovat. Zrovna probíhaly transporty do koncentračních táborů a šíři se strach. Co však hlavně upoutalo pozornost, to byla originalita autorova životního názoru a způsob vyprávění. Až podivně působí titulní postava nenápadného, čestného, pasivního úředníka, lpícího na lidské důstojnosti a dobrotě hledající postup, jak se ubránit a uniknout před blížícími se zlými hrozbami. Osobitá je vypravěčova perspektiva, takže četba provokuje nejistotu, nakolik je realita absurdní a temná, nebo banální a obyčejná, a zvědavost, jestli je příběh bláhový a groteskní, nebo smutný. Ani nevíme, jestli román myslí na tísnivý obraz doby, anebo na docela osobní autorovu úzkost. Právě ze sugestivní tajuplnosti se rodila autorova sláva zasahující nejenom českou kulturu. Hned následovaly překlady do mnoha jazyků a Pan Theodor Mundstock se tak obracel k těm, kdo se trápili tragédií holokaustu a existenční nejistotou soudobého člověka. Touto prózou začínala Fuksova dráha spisovatele, jež pak přinesla ještě další temné a bizarní příběhy a skládala přeludný obraz konce minulého století...... celý text
Přidat komentář
Je to kniha skvěle napsaná, je to kniha na čtení náročná, ale rozhodně stojí za přečtení. Ladislav Fuks mě neustále překvapuje.
Je cosi strašného na čtení Fuksových knih. Toto byla má třetí a ani jedna se rozhodně nečetla příjemně. Fuks dokázal mistrně to, co je pro mnohé spisovatele takřka nadlidským úkolem. Dokázal vykreslit hyperbolu a patos tak, aby to nebylo trapné. Docílil geniálního pocitu tísně, strachu, pomalého šílení tak, aby nezůstala pouze ležet na papíře, ale přenesla se i do srdce čtenáře. Zpočátku mohly kolísavé myšlenky a vjemy pana Mundstocka působit dojmem silně matoucím, až nepříjemným, ale stačilo dát knize čas pár desítek stran na jakési usazení a už to šlo samo.
První kniha pana Fukse obsahuje podobné prvky, jako jeho knihy budoucí, ovšem poněkud méně ostré a frekventované. Kniha vlastně připomíná jakousi sinusoidu. Opakující se motivy se objevovali střídavě s klamáním čtenáře, stejně jako se střídaly okamžiky rozumného vědomí se senzuálním nevědomím, sněním. Díky tomu všemu kniha nese neuvěřitelnou atmosféru, která ovšem také není jednotná. Temnota protektorátu, z části v období heydrichiády, se mísila a překrývala se skrytější, tajemnější atmosférou židovské tradice a mystiky. Při čtení bylo v několika případech nemožné nemyslet na Meyrinkova Golema. Zvláště pak poslední návštěva u pana Hause s setkání s Chaninou připomínalo mystickou atmosféru kolem Golema a dívka, bez bližších charakterových podobností, snad pouze podobná vzhledem, mi připomínala Rosinu právě z Meyrinkovy knihy.
Je strašlivý život a konec toho dobrého pana Mundstocka, váženého, dobrého a všemi milovaného Mundstocka, který si vybral metodu při které si tak trochu prošel peklem, které nakonec vlastně ani nezažil. Ale upřímně, nejsem si jist, jaký jiný, lepší konec by si kniha zakončila. Zdá se mi, že je přesně taková, jaká by být měla. Nu a nám nezbývá nic jiného, nežli přemítat a spekulovat nad tím, kdo že to byl ten holoubek, co to byl ten Mon, jaká byla úloha SiMona a vlastně celé knihy. Opravdu skvělé.
Dokonale popsaná atmosféra, která musela panovat v tehdejší židovské komunitě a dopad této atmosféry na pocity, životy a myšlení lidí. Dopad nejistoty, úzkosti a strachu z nevyhnutelně nejasné budoucnosti byl hrozný a pro nynější generaci je stěží pochopitelný. Autor mistrně svým stylem vyprávění vystihl smutné a beznadějné pocity lidí tušící tragický konec jejich života.
Kniha se ze začátku rozhodně nečte lehce. Pak si ale člověk uvědomí, že to je záměr pro vykreslení duševního zdraví hlavního hrdiny. Kdo má knihu i s doslovem, jednoznačně nebude zmaten. Za mě opět dobře srávený čas nad kvalitní a zajímavou knihou.
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Ponurá, mysteriózní atmosféra, krásná čeština... Pana Theodora jsem si oblíbila...
obsedantně kompulzivní jednání a schizofrenie hlavního hrdiny je zábavná a mistrně popsaná; jen se hanbím, že mi závěrečná pointa se jménem došla až po druhém čtení
Nebylo to mé první setkání se spisovatelem, ale prokousávala jsem se pomalu, snažila se vše náležitě pochopit a představit - ne vždycky to šlo. Psychotické stavy páně Mundstocka mi daly pěkně zabrat. Téma je ale silné, pro mě osobně velmi, v profesním životě se zrovna s holokaustem často potýkám a tato kniha byla šancí vidět situaci jinak, zevnitř zoufalé komunity, která nezná dne ani hodiny... Závěr je drsný, ale neumím si představit, že by byl jiný.
Doba druhé světové války a utrpení židovského obyvatelstva je v podání Ladislava Fukse jiné. Nemá smysl, abych se pouštěla do sáhodlouhých popisů. Jednak to udělali jiní a jednak mi to přijde zbytečné. Určitě doporučuji přečíst.
„Nebyla to hrůza ze stanného práva. Nebyla to hrůza z gestapáků v šedých kožených kabátech. Nebyla to hrůza z táborů a z těch kobek s plynem. Nebyla to vůbec hrůza z ničeho toho, co přinesla tato bídná, temná, zločinná, barbarská doba, to peklo nelidskosti, mučení a žalu, nebyla. Byla to nesmírná děsivá hrůza z toho, že pro toho chlapce, který v něj tolik věřil, vlastně v životě nic kloudného neudělal...“
Pan Theodor Mundstock je ztělesněním úzkostlivosti. Vyděsí ho cokoli, libovolná a libovolně malá odchylka od jeho uklidňující každodenní rutiny. Probíhající holokaust je katalyzátorem jeho strachu a také příhodnou projekční plochou, na které můžeme jeho chvění se soucitem sledovat – ale byl takový už dřív.
Přesto si myslím, že strach není tím nejsilnějším v něm, podle mě je tím nejsilnějším v něm ... láska. Ne, nemyslím teď zamilovanost do slečny Ruth, myslím lásku, která definuje jeho obecný vztah k lidem, která ho nutí znova a znova svádět ten zdánlivě beznadějný souboj s vlastní předurčeností. Pan Theodor Mundstock totiž svým úzkostem nepodlehne, nepoužije svoji bojácnost jako alibi pro ukrytí se ve svém světě. Naopak! Vychází ze svého kutlochu do nepřátelského vesmíru, protože cítí, že může být tím, kdo jiným lidem přinese radost nebo útěchu (krásná věta: „Copak slovo, sdělené s duší tak spřízněnou, nevykoná zázrak?“), v případě mladého Šimona je dokonce tím jediným, který může pomoct. Já vím, jsou to drobné činy, žádné odvážné sabotáže ani riskantní odbojářská činnost, ale pro někoho jako je pan Theodor Mundstock je to jako by zachránil celý svět. (nedává ze svého nadbytku, ale ze svého nedostatku, pokud bych se to pokusil vyjádřit biblicky :-)
Takže v mých očích není pan Theodor Mundstock strašpytel, ale hrdina! Ne proto, že není slabý, ale proto, že se své slabosti zkouší postavit!
V knihách Ladislava Fukse má všechno více vrstev a žádný z významů není nikdy zcela zjevný. To pomáhá vytvářet nezaměnitelnou atmosféru (v tom je Fuks i v tomto románu skvělý!), ale taky dává čtenáři svobodu si dílo interpretovat svým způsobem. Takže jsem v tom zjevně smutném konci, který završuje opravdu mimořádně tísnivý příběh, našel i něco naději-vzbuzujícího. Říkal jsem si totiž, jestli se mi v něm nechce říct, že když něco děláme s dobrým úmyslem a ze všech sil, že výsledek nakonec není to nejdůležitější.
„On náročný není. Ohně vřelosti, plamenná obejmutí, to ne, na ty by se od lidí, kteří ho neznají, ani neodvážil myslit, on doufá jen v docela malinký plamínek.“
(SPOILER) Theodor Mundstock byl jen jiné národnosti, ale jednoho dne začala válka... dostal lístek, věděl dobře, co znamená, to věděli i ti, co Židé nebyli. Konec tragický , ale jinak než je u většiny čtenářů ze začátku předpokládané.
Fuks je můj oblíbený spisovatel. Hrozně se mi líbí, jak si umí hrát s atmosférou. A tady tomu není jinak. Sugestivní, temné, psycho.
Velice zajímavý psychologický román. Zároveň zobrazující utrpení židovského obyvatelstva za 2. světové války.
Ústředním tématem tohoto psychologického románu je boj s úzkostí a strachem. Hlavní protagonista se snaží vypořádat s tíživou skutečností, že může dojít do jeho poštovní schránky smrt v podobě předvolání. Jeho bídný psychický stav je příznačný také schizofrenií v podobě halucinogenního "stínu" Mona, se kterým vede tu a tam dialogy. Z jeho vnitřního soužení ho vytáhne až jakési prozření, kdy se tváří tvář velmi těžkému úkolu, jehož nesplnění by určitě znamenalo transport, rozhodne místo zoufání a beznaděj pro jakýsi pragmatismus a metodickou přípravu. Vší silou a myšlenkami se upíná jen k tomu, aby přežil.
Využívá své schizofrenie a co nejpřesněji se snaží představit si všechna úskalí, aby zmaximalizoval svou šanci na přežití. Jeho myšlení už nepluje ve vodách strachu a nejistoty, ale dochází klidu díky sugesce, že ho už nic nemůže rozhodit a se vším počítá; zdá se, že je smířený i s hrozbou smrti.
I přes tragický konec, který upozorňuje, že život má proti nám vždycky eso v rukávu, se mi přístup pana Mundstocka velmi líbil. Našel jsem ponaučení do každodenního praktického života: že totiž lamentovat a zoufat si nad problémy je zbytečné. Radostnější život, vnitřní klid a svoboda je, myslím, skryt v aktivním řešení problémů a pomoci ostatním lidem než v truchlení nad svými starostmi. Důležitá je vůle žít a snaha překonat svou bezmoc. Smrt a neštěstí sic může přijít kdykoli, ale oboje bude očekáváno s klidem a odevzdaností. Nutno podotknout, že naše úzkosti se s těmi pana Theodora a jiných Židů nedají srovnat.
Tato kniha není o koncentrákách nebo ghetech. Ale o holokaustu je. Je totíž o strachu z koncentráku. O naději a snech: Já snad ne. Je i o vítězství nad tímto strachem. U některých knih jsem zvědavý na konec, jak to dopadne. Tato je jedna z těchto mála knížek. Takovýto konec jsem nečekal, ale při zpětném pohledu mi příjde přímo příznačný.
Je hrozné, co s člověkem udělá strach. A tohle je rozhodně nejsugestivnější kniha o strachu, kterou jsem kdy četla. Popravdě nevím, jestli jsem vůbec kdy při čtení nějaké knihy pocítila tak intenzivní úzkost, smutek a bezmoc. Strach a úzkost jsou tedy hlavními aktéry téhle knihy. Nikoliv předobrý Pan Theodor Mundstock, ale strach, který nejprve ovládl jeho myšlení a poté i jeho činy. Ubohý pan Theo. Jak hrozně mi ho bylo líto. A s ním všech, kteří prožili život, nebo jeho část, v hrůze. PS: nechápu, že mi tohle mohl dát Zdeněk číst před spaním. Měla jsem při čtení momenty, kdy jsem cítila takovou tíseň, takový smutek, že se to nedá vypovědět slovy. A proto dávám pět hvězd panu Spisovateli, který ta slova našel a jdu číst Malého prince v komiksovém vydání. O přátelství, lásce a naději
Skvělá kniha, které není co vytknout. Toto je obraz složité lidské duše, střetnutí zlé reality a lidské bezbrannosti v době fašismu, postihuje intenzitu a hloubku myšlení obyčejného Žida, který se až groteskně připravuje na pobyt v koncentračním táboře. Dílem prostupují znaky symbolismu ( časté motivy plachetnice, prachu, ulice a dlažby). Groteskno zde jde ruku v ruce s tragičnem, což umocňuje intenzivní prožitek čtenáře. Jde o jedinečný počin, jelikož se nezaměřuje na popis utrpení židů v koncentračním táboře jako ostatní knihy, ale zaznamenává pocity hlavního hrdiny ještě před tím, než k transportu dojde. Nelze nedat plný počet a i ten je málo.
Ještě z gymplu jsem si pamatovala, jak tahle kniha skončí. To mě ale neodradilo a pustila jsem se do ní. Místy je jazyk náročnější, než běžná literatura, to ale dává románu přednost. Skvěle vykreslená příprava a myšlenky hlavního hrdiny. Postavil se svému osudu čelem, ale taky až trošku bláznovsky. Oceňuji, že osud Židů v tomto případě není vykreslen jako utrpení, které zažívali v koncentračních táborech, jako je tomu podle mě u většiny knih, které se jich týkají, ale jako utrpení a hlavně ponížení, které zažívali před tím, než byli do těchto táborů posláni - tisknutí si tašek na prsa, aby skryli hvězdu, strach z toho, že nevědí, co je v daných táborech čeká, atp.
Knihu oceňuji 5 hvězdičkami, zaslouží si to.
Náročné a rozhodně silně působivé čtivo. Zajímavé prohazování přítomného a minulého času a mnohdy značný labyrint myšlenek, který ale vždy vede nějakou cestou ven - ať už ve formě symbolů nebo uvědomění, že myšlenky člověka pod neskutečným stresem a strachem prostě jednoduché být nemůžou. A závěr pak naprosto infarktoidní - představoval jsem si asi čtyři různé konce, ale takovéhle zakončení jsem opravdu nečekal. ... "Mone, Mone..."
Náročnější než Spalovač. Fuks zde používá archaičtější výrazivo a trochu těžší sloh, ne tak čtenářsky přívětivý. Přesto jde o obdivuhodnou knihu, která skvěle vystihuje onen strach, který asi musel mít každý, komu za Hitlerovi války hrozil koncentrák. Atmosféra je přímo hmatatelná a je nepříjemné se v ní brodit. Zejména začátek knihy je esence zoufalství a marného boje s nelidskostí.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) prvotina okupace Československa holokaust, holocaust transporty
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Kniha Pan Theodor Mundstock je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 1 232x |
| Čtenářské výzvě | 91x |
| Doporučených | 83x |
| Knihotéce | 207x |
| Chystám se číst | 406x |
| Chci si koupit | 69x |
| dalších seznamech | 12x |
Je třeba se prokousat začátkem, který mnohým čtenářům vůbec nebude dávat smysl. Postupně ale do sebe začne vše zapadat jako střípky mozaiky a příběh začne nabírat obrátky. Židovské tématice se snažím vyhýbat, ale tahle kniha je jiná - skvěle vykreslená temná atmosféra doby (bez zbytečného zacházení do obecně známých dějin) a mistrovsky popsané myšlenkové pochody pana Mundstocka. Zajímalo by mě, jak Ladislav Fuchs přišel na všechny metody tréninku na koncentrák... Groteskno a tragično tu jdou ruku v ruce vstříc nevyhnutelnému konci.