Dvě věže
J. R. R. Tolkien
Pán prstenů série
< 2. díl >
Druhý díl světoznámé trilogie, zaujímající dnes čelné místo v klasické světové fantasy. Druhá část Pána prstenů vypráví, jak se vedlo každému členu Společenstva Prstenu od jeho rozbití až do příchodu Velké tmy a propuknutí Války o Prsten, o níž se bude vyprávět ve třetí a poslední části. Ilustracemi knihu opatřil dosud nepřekonaný „tolkienovský“ ilustrátor Alan Lee.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2006 , ArgoOriginální název:
The Two Towers , 1954
více info...
Přidat komentář
Druhý díl už je čtivější než první, avšak stále jsem této knižní sérii nepřišla na chuť. První polovina knihy mne bavila více. Frodo jakožto hlavní hrdina stále jen odpočívá pokud zrovna nestoluje s hostiteli, kteří jej strašně obdivují, zatímco Sam nespí, nejí, hlídá, zachraňuje, přemýšlí co dál a donekonečna obdivuje svého pána a lituje jeho těžké břímě.
Možná je to tím, že jsou tyto knihy určené spíše mladší generaci ač nejsem žádná vysokým věkem stihnutá osoba.
Ve druhém díle se nám děj maličko komplikuje, ale ráz zůstává a ponechává svou sílu vrrrčích drápů.
Místy je děj nudný a zdlouhavý. Jakmile začala část s Frodem a Samem, knihu jsem odložil a až po půl roce se k ní opět vrátil. Každý si v ní najde světlé i stinné stránky. Mě osobně se v knize líbily ty akční pasáže jako bitva v Helmově žlebu, pochod Entů na Železný pas a z Frodovy části od kapitoly "Schody v Cirith Ungolu" až do konce...tam už to mělo šťávu a skvělou atmosféru.
Bohužel jsem viděl film jako první a hodně při čtení používám fantazii z prostředí a postav tak jak to bylo natočeno, škoda že to nebylo naopak....moc mě baví pasáže, které jsou pro mě nové, proto jsem se i rozhodl pro toto čtení a nic na tom nemění, že kniha je prostě kniha.
Nedá se nežli jinak než opět zatleskat geniálnímu autorovi tohoto podivuhodného fantasy světa.
Děj už je ve Dvou věžích krásně rozjetý. Na nejmenší ploše se tu stane nejvíc věcí, a tak, pokud si vás Tolkien získal (což je dost pravděpodovné), se už knížka čte opravdu sama.
Čím dál, tím lepší :)
https://podzimnislunce.wordpress.com/2016/05/08/pan-prstenu-dve-veze/
Opäť nádherné oddychové čítanie! Tak knihy tretej (kde sme svedkami smutného Boromirovho odchodu, vytrvalosti Aragorna, Legolasa a Gimliho, znovuzrodenia Gandalfa, prebudenia entov (nielen) vďaka Smíškovi a Pipinovi, napínavej ochrany Helmovho žľabu i Sarumanovho pádu), ako aj knihy štvrtej, kde sa pomalším tempom dozvedáme o osudoch Froda, Sama a biedneho, zradného Sméagola-Gluma na dvoch rôznych cestách k Hore osudu, kde sa zoznamujeme s, mne veľmi sympatickou, postavou čestného, múdreho a chrabrého Faramira, ako i s obludnou Odulou, a kde si máme možnosť vychutnať čaro skutočného priateľstva a oddanosti.
Dle mého názoru o něco slabší než Společenstvo prstenu. Prvních asi sto stran jsem se pořád nedokázala úplně začíst a chtěla jsem knihu odložit, pak už to bylo lepší. Některé části se neskutečně pomalu a dlouho vlekli a jejich čtení mi občas připadalo jako za trest (u části s Enty a Stromovousem jsem skutečně trpěla. Něco tak zdlouhavého jsem snad ještě nikdy nečetla). Společenstvo prstenu si kdykoliv ráda přečtu znovu, ale k tomuhle dílu bych se už asi nevrátila.
Tempo se podstatně zrychluje než u Společenstva prstenu a druhý díl trilogie se mi tak četl výrazně lépe (možná to ovšem bylo dané i tím, že jsem měla víc prostoru číst v kuse využívajíc spánku svého milého děťátka). Přestože kniha třetí, věnující se osudům Aragorna, Legolase, Gimliho a Pipina se Smíškem, je akčnější, kniha čtvrtá popisující osudy Froda a Sama je také čtivá a zajímavá. Při druhém čtení po nějakých 20 letech (bože, vážně jsem to napsala? Jsem už tak stará?! :-)) mi učarovala postava Stromovouse. S ním na mne dýchla atmosféra Silmarillionu. A to, jak se nakonec letitý ent ukvapil, je obdivuhodné - do lesa budu opět nějakou dobu vstupovat s pokorou. Co kdyby nějakého jizerskohorského huorna napadlo, že jsme stejně jako Saruman sešli z cesty moudrosti? ;-)
Před čím ovšem smekám nejvíce je autorova práce se slovy (smekám zde i překladatelce, protože v AJ jsem nečetla) - zejména popisy krajiny jsou úžasné a před čtenářovým zrakem se plasticky otevírá země, v níž díky Tolkienovi zná každý kámen a kterou by chtěl poznat a projít spolu se svými hrdiny.
V tomto ohledu se opět musím myšlenkami vrátit k filmovému zpracování, které lokacemi předloze rozhodně neuškodilo. Jen děj filmu se již více liší (doporučuji podívat se na prodlouženou verzi s vynechanými scénami, osobně se mi nejvíce líbí ta, kdy má uražená hlava kamenného krále opět korunu), a to je dobře, protože vedle sebe mohu i nadále stavět knihu a film, obojí mohu mít ráda, aniž bych druhé musela zavrhnout. Jakožto závislý čtenář však doporučuji nezůstat jen u pohyblivých obrázků a rozhodně sáhnout po knize, protože ten niterný zážitek, kdy fantazie čtenáře pracuje sama, je sám se svými prožitky a tají dech nad osudy hrdinů, nemůže stříbrné plátno nahradit.
Na závěr ještě tichý a uznalý dík Samu Křepelkovi. Pokud jsou takoví všichni zahradníci v Kraji, chci se tam přestěhovat. Kéž bych i já měla takového přítele po boku až všechna světla zhasnou.
Trochu překvapivě, po těch dekádách, zjišťuji, že nejméně sympatická postava je pro mě Gandalf, takto hybatel dějin, strážce pořádku a proklamovaný mudrc, jak sám sebe rád nazývá, který se přesto nedovede zbavit přehnané chvástavosti, dětinské touhy po efektu a z toho plynoucího sklonu k neefektivnímu přenosu informací. Naopak Gimli, romatnická duše a pevný charakter, je překvapením příjemným, a to nejen pro vybroušenost mluvy. Vůbec je Tolkien, v duchu ostrovní literatury, mistrem krasořečnění.
Druhé pokračování Pána Prstenů jsem četla, když mi bylo 13 a to ještě předtím, než jsem šla kina (což se mi bohužel nepovedlo u prvního dílu). Byla jsem velice nadšená, pamatuju si, že jsem knihu tak hltala, že jsem ji nechtěla odložit ani na Silvestra. Knihu jsem tak mohla okamžitě srovnat s filmem, film mám hodně ráda, ale kniha je kniha.
Musím přiznat, že první část knihy mě moc nebavila. Kupříkladu taková kapitola se Stromovousem nebo Cesta k Železnému pasu. Těšila jsem se, až se děj stočí trochu jinam. Naopak druhá část knihy mě bavila hodně, byla snad ještě lepší než první díl a nemám jí co vytknout. A vzhledem k tomu, že filmy moc dobře neznám, byl pro mě konec knihy velkým překvapením.
Smekám svým pomyslným kloboukem a klaním se Tolkienovi u nohou. Další geniální kniha, která dokazuje genialitu tohoto spisovatele a také to, že knihy jsou prostě kouzelné. Knize nic nechybí - je zde velmi pevné pouto přátelství, neuvěřitelná odhodlanost a mnoho dalšího. Famózní kniha!!!
Dle mého názoru je kniha o hvězdu lepší než předchozí díl. Sice jako by dílo obsahovalo dvě knihy, jak se rozdělila hlavní linie, ale obě cesty sledují příběhy, které je radost číst.
Jestli se mi ta kniha líbila? Bylo to ještě lepši než první díl. Podle mě tam nejsou žádná ,,hluchá´´ místa, kde by se dalo zaseknout. Moje fantazie se opravdu vyřádila :D Jediné mínus bylo (netýká se to knihy) pro mě to, že jsem měla hodně málo času a čtení jsem trochu roztáhla na delší dobu (asi 2týdny). Kdybych měla víc času slupla bych to jako malinu. Smutné je, že už se blížím ke konci :( už jenom Návrat krále a Simarilion :( !
Náročnější čtení, ale rozhodně stojí za to se tím popisováním krajiny občas prokousat! :)
Štítky knihy
přátelství elfové zfilmováno Středozem, Středozemě (Tolkien) bitvy rozhlasové zpracování fantasy Pán prstenů hobiti
Autorovy další knížky
| 2006 |  Společenstvo Prstenu |
| 1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
| 2007 | Návrat krále |
| 2006 | Dvě věže |
| 2007 | Húrinovy děti |
Kniha Dvě věže je v
| Právě čtených | 94x |
| Přečtených | 11 682x |
| Čtenářské výzvě | 365x |
| Doporučených | 942x |
| Knihotéce | 3 507x |
| Chystám se číst | 896x |
| Chci si koupit | 262x |
| dalších seznamech | 64x |
Knížka je dobrým pokračováním Společenstva prstenu - nezklamala. Stejně jako SirMartinius jsem prvně viděla film, takže jsem ho porovnávala s knižní předlohou a ta se mi líbila. Jen pasáž s enty je trochu nudná.