Pán much
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30446/bmid_pan-much-Cwo-30446.jpg
4
2836
451
Románová prvotina anglického spisovatele (básníka, romanopisce a dramatika), která získala autorovi přední místo nejen v současné anglické, ale i ve světové tvorbě. Román, který autor (jako všechny své prózy) nazývá bájí nebo mýtem a pro který autor doslovu navrhuje termín symbolické podobenství. Příběh zasazený do utopistického rámce ne příliš vzdálené budoucnosti. Na pustém ostrově se zachrání část chlapců, kteří byli při letecké evakuaci z atomicky zasažené Británie vojensky napadeni. Chlapci čekají na vysvobození a pokoušejí se žít v nějaké životaschopné organizaci. Nejprve si vybudují jakousi ideální společnost na základě demokratických principů, vštípených rodinou a školou, ale vše se začne hroutit, jakmile je třeba, aby se vydělili „lovci“ symbolizující barbarskou živočišnou touhu po krvi. Autor zde předvádí svou vizi společnosti a odvěký svár dobra se zlem v lidském nitru.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 1993 , Odeon
Originální název:
Lord of the Flies , 1954
více info...
Přidat komentář
Nad tou dokonalostí se pozastavuju zas a znovu. Prostý příběh, ale zároveň tak mrazivý a plný archetypů, které zná každý.
Miluju ten jazyk, tu stručnost, ale zároveň je v ní všechno.
Škoda, že som sa k tomu pred desiatimi rokmi. Vtedy by ma tá kniha uchvátila. Teraz síce bola dobrá, no čítala sa pomerne rozpačito, čo ale chápem, keďže je napísaná z pohľadu chlapcov na začiatku puberty. Pre nadšencov klasiky odporúčam, pri istých scénach mi dokonca ušla slzička.
Ako sa dá žiť v spoločnosti bez pravidiel?
Ťažké pre mňa ohodnotiť hviezdičkami. Kniha ma totiž nestrhla, ale má pár dobrých aspektov. Poďme si ich prebrať.
Dej mi prišiel tak nejak skratkovitý, urýchlený. Hneď sa ocitáme na ostrove a ja som sa úprimne mierne strácal. Rýchlo som ale našiel, takže v pohode. Zase ale ani tá skratkovitosť nejak neprekáža, nemám pocit, že má autor o niečo ochudobnil. I keď priznávam, mohol byť dôraz aj na iných chlapcov.
Ralph aj Bravčo sú mi miestami nesympatickí a najradšej by som ich okríkol. Toto ale neberiem ako mínus. Sú to predsa len deti a tie niekedy lezú na nervy. Takže za mňa Golding splnil svoj plán napísať príbeh s detskými postavami, ktoré by sa chovali ako dospelí.
Čo musím vyzdvihnúť, tak sú scény medzi Ralphom a Jackom, kde sa Goldingovi darí budovať hutnú atmosféru. Naozaj som cítil napätie, keď tí dvaja argumentovali. Taktiež Jackova dekadencia bola celkom uveriteľná.
Čo naopak musím okritizovať, je to, akým spôsobom je tá kniha písaná. A neviem, či je to tak aj pôvodne, alebo sa niečo stalo počas prekladu. Zo začiatku mi to prišlo chaotické. Ralph je vo vode a následne do tej vody vstupuje. Ale ako, keď v tej vode už bol? Plus tie opisy nočnej oblohy, kamenia a tie psychadelické scény ma nebavili. Neskôr som ich začal prelietavať očami.
Samotná myšlienka nie je originálna, proste čo sa stane s ľuďmi v spoločnosti bez pravidiel, keď majú moc, ale páči sa mi ako bola podaná.
Nemôžem povedať, že by Boh múch nebol zaujímavou knihou. Mala slabšie momenty, momenty, ktoré ma nebavila, ale i silné momenty. Celkovo ma ale nestrhla, nebola to taká tá kniha, ktorú musím hneď brať do rúk.
P.S.: Veľmi sa páči obálka vydania z roku 2023.
Tato kniha mě dostala. Moc se mi líbilo, jak v sobě mísila spoustu různých žánrů a prvků. Ta symbolika byla úchvatná a děj tak akorát šokující, aby se čtenář začetl a už nechtěl přestat. Nejzásadnější pro mě ale byly proměny charakterů postav. Moc se mi líbilo, že si Ralph našel cestu k Čuňasovi. Žádná z postav zde nebyla křišťálově čistá, každá někdy pochybila. A tak to je i v našich životech, nikdo není jenom dobrý a zlý, i když teda musím říct, že na Jackovi toho moc dobrého nebylo. Ta jeho krvelačnost mě děsila. Bylo tam tak akorát nezodpovězených otázek. Rozhodně chápu, proč je tato kniha součástí kánonu nejen angloamerické literatury.
Príbeh mi nesadol už od začiatku, kde sa stretávame s anglickými chlapcami, ktorí práve prežili pád lietadla. A podľa mňa na to reagovali veľmi veľmi vlažne, veď iba spadlo lietadlo a čo. To bolo prvé, čo ma tak zarazilo. Ale potom to celkovo išlo dole kopcom, proste ich správanie mi nesedelo od začiatku do konca. Prišlo mi, že anglickí chlapci, (pravdepodobne) z internátnej školy, by mali nejaký režim, disciplínu a celkovo by na prežitie išli úplne ináč. Taktiež ich tam bolo veľmi veľa a v záplave mien som sa strácala, navyše okrem pár z nich, ktorí nejakým spôsobom vynikali, mi všetci ostatní prišli proste rovnakí. Ani štýl písania mi úplne nesadol - ako čítalo sa to fajn, v podstate to bolo aj zaujímavé, ale zdalo sa mi to také kostrbaté, jednoduché, nevedela som sa vžiť do príbehu. A keďže som približne vedela, čo sa má v knihe stať, tak som čakala nejaký väčší zvrat, respektíve väčšie “zdivočenie. Ale tak, aspoň som to prečítala a utvorila si svoj názor, aj keď ma mrzí, že nie je pozitívnejší.
Kde se vzali, tu se vzali. Parta kluků. Svárlivost, ráj proměňující se v peklo. Ty drobné paralely s demokratickým zřízením, vhled do sociálních záležitostí a úskalí svobody.
Panímanda - výraz, který obohatil mou chudokrevnou slovní zásobu....
Díky za ty dary perlorodek lastur literatury :).
Když jsem si četl název této knihy, nevěděl jsem, co od ní čekat. Rozhodně jsem nepředpokládal přežívání dětí na opuštěném ostrově à la Robinson Crusoe. Děj je zprvu nezáživný, poté jsem se od tohoto příběhu nemohl odtrhnout. Až ke konci jsem si uvědomil, že Pán Much je jiné jméno pro Belzebuba - démona, jenž je spojen s problematikou tohoto díla: kde se bere v lidech zlo? Dle mého názoru je to zajímavá kniha s mnoha podněty k zamyšlení a stojí za to přečíst.
Dlouho opomíjená klasika, ke které jsem se dostala až v době, kdy na mém srdci nezanechala až tak hlubokou stopu. Vyslechla jsem v audioknize a zpracování bylo velice příjemné.
Dva roky prázdnin: co by se nejspíš stalo. Námět i celkové směřování jsou dobré, ale přeci jen má dílo svoje mouchy (haha). Nejméně povedený mi přišel tragický konec oné obávané „stvůry“. Přečteno v originále.
Musím souhlasit s uživatelem Lazarus, ničím zajímavá klasika.
Nevím, zda byl příběh psán pro děti, ale mě jako dospělé nic moc nedal. Možná kdybych četla před xx lety, byl by názor jiný, ale vzhledem k tomu, jak je kniha vychvalovaná i v jiných příbězích a rozebírána ze všech úhlů pohledů, myslím si, že i mě, jako dospělou ženu, by měla zaujmout. Nezaujala.
Další z knih, ke které jsem se dostala díky maturitní četbě a i teď, o pár let později, z ní mám smíšené pocity. První půlku knihy se víceméně nic neděje, je zde hlavně popisován ostrov. Druhá půlka knihy už se více rozjede a je tu jeden zvrat za druhým, hlavně u jednoho okamžiku jsem se cítila hodně znepokojená, protože jsem to vůbec nečekala, až mi z toho přejel mráz po zádech. Konec knihy velmi dobře graduje a nutí číst dál. Je tu hezká práce se symboly, kdy každý chlapec představuje určitou povahu a lidské chování. Dávám ale 3 hvězdy, možná jsem od knihy čekala víc.
Pána much jsem si chtěla přečíst už hodně dávno, ale z nějakého důvodu jsem se k tomu pořád nemohla dostat. Tak jsem nakonec sáhla po audioknize a konečně si na tuhle klasiku mohu udělat vlastní názor.
Autor tu využívá motivu robinzonády - po vzoru Robinsona Crusoea, - aby na příběhu skupinky chlapců zpracoval otázku společenských norem chování a jejich důležitosti. Řeší otázku morálky, soudržnosti, dodržování pravidel, společenských konvencí. Zamýšlí se nad tím, jak silný tento lidský konstrukt je, když se ocitnete sami na ostrově, mimo civilizaci, kde na vás nikdo nedohlíží a kde vás nemá kdo soudit, když provedete něco, co je z hlediska společenských konvencí, morálky a nějakého obecně přijímaného etického kodexu považováno za špatné a nemorální.
Jak dlouho vám ty morální zásady mohou vydržet, když ztrácíte s každým dnem naději, že se dostanete zpět do civilizace, kde se dané morální zásady dodržují? Jak snadné to je, aby se skupinka lidí a jejich jakákoliv morálka rozpadla? Stačí jeden člověk, co na morálku přestane dbát, a postupně se vám všechno hroutí jako domeček z karet.
Nároky na jednotlivce dostát svým zásadám a standardům jsou obrovské - člověk je sám sobě soudcem a katem. A velmi snadno lze sejít z cesty, nechat se svádět zbytkem skupiny k nepravostem. V tomhle ohledu mi kniha přišla dost silná. Vidím v tom hlavní přesah, co si z toho člověk může odnést. Myšlenky, které stojí za to, aby se nad nimi člověk pozastavil.
Přesto nějak nedokážu hodnotit lépe než 3 hvězdami. Čekala jsem od textu hodně, ale asi byla má očekávání příliš velká - vzhledem k tomu, jak moc slavná kniha to je. Nevím, no. Asi si to budu muset ještě nechat víc projít hlavou. Teď však dokážu hodnotit jen průměrně. Asi jsem prostě čekala, že to na mne bude mít větší dopad.
Poslouchala jsem jako audioknihu, která se mi poslouchala dobře, díky interpretaci Michala Zelenky, který to namluvil velmi dobře - jeho hlas je velmi příjemný k poslechu.
Celkově doporučit mohu a názor si holt udělejte sami...
Určitě fajn si připomenout, že tato klasika existuje. Upřímně mě to nějak zvlášť nezaujalo. Dvě hvězdičky dávám za místy napínavé pasáže a zajímavé podrobné popisy džungle a přírody kolem.
Nijak zvlášť zábavná klasika. Vzhledem k velice častému odkazování v mnoha dílech napsaných až po tomto výtvoru je nutno přečíst. Ovšem je třeba varovat, že jde o mládežnický román pro děcka kolem 15-ti let. Já se k Pánovi much dostal až na zralá kolena a proto můj zážitek je minimálně rozpačitý. Možná kdybych knížku četl před 30-ti lety, vzpomínal bych na ni dnes jako na kult. Takto dodnes vidím třeba Sandokana, i když vím, že vidět jej dnes tak jde o pěknou sračku.
Nečekejte spisovatelský um, nečekejte nápaditý příběh, nečekejte zajímavá rozuzlení a chytře konstruovaný příběh a možná se budete bavit. Během let z něj sice mnozí chytrolíni vyčetli mnohá ponaučení a lecjakou symboliku, ale osobně věřím, že je většina vycucaná z prstu a autor jak to napsal, tak to myslel. Psát moc neumí. Můj osobní amatérský názor. A tři hvězdy proto, že mě bylo blbé dát jen zasloužené dvě. Které si poctivě zaslouží
Několik měsíců před Pánem much jsem četla Humankind od Rutgera Bregmana, který říká, že by se lidé mimo civilizaci rozhodně takhle zle nechovali a dokládá to i na skutečných příkladech různých malých společenství a i jednom případu s chlapci, kteří ztroskotali podobně jako ti v Pánovi much, ale na ostrově si pomáhali. Myslím, že právě Bregmanovi věřím spíš než Goldingovi. Ale zároveň je popis úpadku a barbarství děsivě realistický a myslím, že Golding skvěle vystihuje to, jak může korumpovat touha po moci a také náš sklon jako lidí rozdělovat se na "my" a "oni".
Jako asi třináctiletý jsem viděl v televizi černobílé zpracování této knihy a udělalo to na mě takový dojem, že od té doby jsem jak slavný Jarka Metelka. Na Dušína mi ještě kus chybí. Ten příběh se mi dostal tak hluboko pod kůži a byl jsem tak roztrpčen tím fanatismem a zlem, že dodnes nesnesu, když někdo ubližuje slabším.
Nicméně jsem se po letech rozhodl si přečíst knihu, která je vážně skvělá.
Dávám 5 hvězd.
Tak tohle mi sedlo. Hádám, že od zvířat se lišíme tím, že si předáváme moudra a vštěpujeme zásady a menší děti u kterých tento proces ještě není úplně dokonán zdivočí rychleji.
Nejzajímavější postavou byl rozhodně Čuňas, který se vědom si od začátku svých fyzických nedostatků snažil intrikovat. Vyhlédl si jemu alespoň částečně otevřenou postavu a tu se snažil držet u kormidla. Kdyby ostatní byli alespoň částečně inteligentní, tak by si je jistě podmanil, takto ale cítíme po celou dobu pouze beznaděj.
Začátek je lehce zmatený. Skupina chlapců na opuštěném ostrově. Pouze chlapci, žádné dívky, žádní dospělí. Nenápadně je zmíněná havárie letadla. Poloha ostrova je neznámá. V hlavní roli je pozorování chování skupiny lidí, chlapců, kteří se musí vypořádat s extrémními podmínkami i sami se sebou. Tento motiv je opakován v různých obdobách. Kniha se stala inspirací pro pro seriál "Survivor".
Keď sa náš životný priestor zúži na jeden ostrov a nemá nám kto vládnuť, musíme vládnuť sami. To si povedal nie jeden, ale hneď dvaja preživší po havárii lietadla. Zárukou napätia je, že všetko sú to deti, a dospelého medzi nimi niet. Deti dokážu byť až zarážajúco kruté, najmä ak sú dlhodobo vystavené extrémnym podmienkam. Nejde teda len o prvoplánové prežívanie na opustenom ostrove, ale román je alegóriou na spoločnosť a boj o moc, kde proti sebe stoja demokracia a totalita. Zobrazuje sa pomalý, ale o to znepokojujúcejší úpadok hodnôt a prepad do anarchie, spôsobený surovosťou prežívania, beznádeje, a v neposlednom rade osobnými ambíciami. Záver je mimoriadne znepokojivý a prišiel mi ako náhle strhnutie sa zo spánku v dôsledku budíka. Jasné, postavy sú typizované a schematické, ale to k alegorickému stvárneniu sveta patrí. Jediné negatívum je zastaraný jazyk a spôsob písania, keď sa v jednu chvíľu opisuje džungľa a v druhú sa už hovorí o niečom úplne inom bez akejkoľvek nadväznosti. A ešte ma prekvapilo, že v románe nevystupovali žiadne dievčatá. Môžem si len predstavovať, ako by sa ich prítomnosťou všetko zmenilo. Chlapci by o ne bojovali alebo by ich schladilo ženské slovo?
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Kniha Pán much je v
| Právě čtených | 42x |
| Přečtených | 4 223x |
| Čtenářské výzvě | 835x |
| Doporučených | 279x |
| Knihotéce | 701x |
| Chystám se číst | 1 315x |
| Chci si koupit | 244x |
| dalších seznamech | 46x |
Posloucháno jako audio, četl Michal Zelenka. A četl moc pěkně moc poučný příběh. Příběh, ve kterém si v každém věku vezmeme něco jiného. Je mi jasné, že v pubertálním věku bych si odnesla hlavně to dobrodrůžo. Být na ostrově bez dohledu dospěláků. Co může být lepšího? Za to teď vidím, že k násilí vede v davu zkratka. Autor na skupině dětí přesně vystihl to nadšení stáda z populistických kroků. To, že rozum ve vyhrocených situacích opravdu nevyhrává. A taky to, že strach má velmi velké oči. Autor své dílo dal do kategorie symbolické podobenství a trefil se přesně. Nadchlo mě to.