Paměť mojí babičce
Petra Hůlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36022/bmid_pamet-moji-babicce-3R5-36022.jpg
4
734
128
Druhé vydání románu, který se stal českou literární událostí (získal mj. cenu Magnesia Literera za objev roku a umístil se na prvním místě ankety Lidových novin o nejzajímavější knihu roku) a byl přeložen do řady evropských jazyků. Dvaadvacetiletá studentka Petra Hůlová debutovala v roce 2002 mimořádně vyzrálým prozaickým dílem, jehož děj se odehrává v Mongolsku a osou příběhu je strhující vyprávění žen tří generací o všem, co v životě viděly, zažily, protrpěly. Kniha je psána živým jazykem s množstvím místních slangových výrazů, vtahujících čtenáře do jedinečné atmosféry života v Mongolsku.... celý text
Přidat komentář
je neuvěřitelné jak byla spisovatelka mladoučká, když knižku napsala. a taky se mi nechce věřit tomu, že je češka a není mongolského původu. je to perfektní. všechno jsem jí věřila a to řešení knihy - každá kapitola je popis událostí očima jiné ženy z rodiny je prostě super. můj šálek kafe. díky za zážitek
I když jde o poměrně útlou knihu, je nesmírně bohatá a vztahy mezi jednotlivými postavami (vypravěčkami) by se daly dlouze rozebírat. Minimálně o nich během čtení i po něm dlouho přemýšlíte. Hůlová popisuje problém, který je hádám typický pro nespočet rozvojových zemí, které momentálně prožívají překotný vývoj. Rozdíl mezi tradiční způsobem života a životem ve městě je obrovský (zvlášť v rozlehlém Mongolsku). Jakmile se tam přestěhujete (jako hlavní hrdinka románu), velkoměsto vás polapí, rodině ze stepi se odcizíte a už není cesty zpět...
Autentická forma vyprávění plná mongolských výrazů to posouvá ještě o něco dál a kniha je tak opravdu jedinečným a nezapomenutelným zážitkem.
Do této knihy je vpředená nějaká strašně temná a nevyzpytatelná magie, protože jinak by to prostě nešlo dočíst. Kniha je totiž hnusná hnusná hnusná svým dějem, kde všem postavám naprosto chybí empatie a byť jen snaha o porozumění, všichni se nekonečně míjejí v nekonečné stepi a z každého i sebenepatrněji načrtnutého prostředí dýchá horký hnilobně sladký a lepkavý pach neodvratnosti. A přitom je to tak krásné, tak přesahující člověka, až to hypnotzuje. Ne, spíš paralyzuje...
Střípky z mongolské všednosti a každodennosti... jako korálky na niti, v jejichž navlékání se střídá několik žen. A tak se nám ve výsledném náhrdelníku objevují hliněné korálky, tvrdé jako udusaná stepní půda kolem géru v Rudejch horách, plastové korálky, blyštivé jako laciné pozlátko bordelu Žlutýho květu a zažloutlé korálky vyrobené po večerech z ovčích kůstek. Nádhera! Složitá mongolská jména a slova vytvářejí obrovskou autentičnost příběhu a skvěle fungují s nespisovnou češtinou. Absence slovníčku mongolských výrazů mi nevadila, naopak - bavilo mě nacházet význam slov v kontextu (třeba takový "erlíc" mi trval aspoň 50 stran). Propojování dějových linií bylo dokonale promyšlené, včetně chronologie - osud jedné postavy se čtenář dozvídá postupně z vyprávění ostatních. O Mongolsku toho zatím moc nevím a moc se mi líbilo, co všechno jsem se z knihy dozvěděla. I když nebýt v některých "venkovských" pasážích zmínek o autech, klidně bych si myslela, že čtu příběh z 18. nebo 19. století. Prolomit šifru názvu knihy se mi sice nepodařilo, ale jinak jsem velmi mile překvapená.
Knihu jsem četla na Čtenářskou výzvu jako prvotinu. Smekám před autorkou, je to parádně napsané. Ale i když jsem se snažila, kniha se mi obsahově nelíbila, protože ty příběhy byly pro mě "šokující". Doufala jsem poznat jinou kulturu, mongolskou, a setkala jsem se tam více méně s tím, co je VŠUDE. Možná i tím, že se jednalo o Mongolsko, i když nedokážu vysvětlit, proč jsem si myslela, že jsou tam tak nějak... etičtější, morálnější?, jsem víc v šoku. Snad je tam hodně z autorčiny fantazie. Přesto doporučuji.
Mongolsko je země, kterou většina z nás asi míjí, není často na programech cestovek, v našem povědomí je zaznamenána pouze bohatýrská doba Čingischána, poušť Gobi, nepříliš velká hustota obyvatel, satelitní postavení země s dopady, které jsme zažili i my. Přesto zde žijí stejní lidé. Přechod do nových časů z letitého způsobu života, kdy obyvatelé byli dokonale přizpůsobeni svému prostředí a žili v souladu s přírodou do nových časů pro mnohých znamená spíše pohromu. A to i pro rodinu hlavní hrdinky této knížečky, kterou jsem naopak barvitě a hluboce prociťovala právě proto, že jsem se ke každému slovíčku místního dialektu musela propracovat sama, Petro, moc děkuji, jste úžasná.
Wow, nemám slov. Tohle jsem od dvaadvacetileté slečny nečekala. No, nicméně bude to mít (nebo už má) v dalším psaní o to těžší. Tohle se fakt skoro překonat nedá!!!
Příběh o slabých ženách, které jsou ve skutečnosti silné a jdou si za splněním svých snů tak, jak dovedou a jak jim to prostředí, kde vyrůstaly umožňují. To, že většinou skončí ne moc dobře je dáno spíše vnějšími okolnostmi než tím, že by si za to mohly samy. No, abych pravdu řekla, tak ženy v Mongolsku těch možností jak uspět a dojít štěstí moc nemají. Buďto skončí na vesnici a budou otročit mužovi, dětem a rodičům a nebo ve Městě, kde je tak přeplněno těmi, co utíkají z venkova, že šanci na úspěch ztrácí ještě před tím, než o něj začnou usilovat. Jediné co mají tyto mongolské ženy společného se všemi ženami na světě je touha po lásce, dětech a uznání. Při četbě knihy jsem se díky mongolským slovům v textu cítila být součástí života všech pěti hlavních postav... Přestože to podle mě není zrovna odpočinkové čtení, určitě doporučuji všem, co mají rádi rodinné ságy bez příměse červené knihovny.
Příběh je silný, prostředí exotické, zpracování brilantní. A stejně mě, podobně jako u jiných knih autorky, děsí ta prázdnota vztahů. Nikdo tam nikoho nemá prostě rád. Tak obyčejně, oddaně, s důvěrou, empatií a zájmem... Zejména matka vůči dcerám, neumím si představit, že bych svoje děti takhle jen zdálky sledovala. Neumím si představit, že žiju a moje dcera je bez domova někde opuštěná. Děsí mě to.
Knihu jsem si vybrala na základě Čtenářské výzvy - Kniha, která byla přeložena do angličtiny.
Vůbec by mě nenapadlo si takovou knihu koupit a nyní jsem ráda, že jsem si mohla přečíst tak silný příběh. Chvílemi mi bylo až těžko a hodně smutno. Jen k originálním mongolským výrazů mi chyběly vysvětlivky.
V první řadě mne zaujalo zpracování knihy, kdy jsem na stejné osoby a události mohla postupně nahlédnout očima pěti různých vypravěček. Nečetla jsem nikdy nic z prostředí Mongolska, takže i tohle pro mne bylo poměrně zajímavé, jelikož jsem se mohla dočíst něco o reáliích Mongolska a o životě tamní rodiny.
Je ale fakt, že místy se mi kniha trochu hůře četla - trochu jsem se ztrácela v postavách, hlavně v tom, kdo vlastně je otec které dcery Alty a Túlega.
"Žena bez dítěte je jako strom bez plodů. Osamělej a třeba silnej, ale k ničemu. Takovejch stromů jsou ve stepi sousty. Vyrůstaj z puklin skal, kroutěj se podle větru, ale žádná včela k nim, jak je rok dlouhej, nezaletí. Děsí mě tyhle stromy, děsí mě ženy bez dětí." s. 170-171
Zdá se mi, že čím dále na východ se člověk narodí, o to silněji má v sobě zakódovanou tu národní hrdost, která se v Evropě už moc nenosí a o to palčivější osud potkává děti ze smíšených svazků, ze kterých jejich jinakost vyloženě čiší.
Vztahy a problémy popisované v knize jsou takřka nadčasové, celé by se to vlastně mohlo odehrát v jakékoli době a jakékoli zemi. Je to velmi silný příběh, takže je až neuvěřitelné, že toto napsala 22letá holčina. Ale vzhledem k tomu, že je vystudovaná mongolistka, měla pro příběh zasazený v takto exkluzivní lokaci ty nejlepší předpoklady.
Nicméně nerozumím, proč knihu nedoplnila o slovníček s vysvětlivkami mongolských slov, která text jinak pěkně oživovala (přišlo mi, že to zrovna tenhle nedostatek ochuzuje čtenáře o určitý „další“ prožitek, nevím, kolik lidí bylo například schopno rozklíčovat, že onen ulánbátarský bordel se vlastně jmenuje „Ráj“).
Náhled na život v pro nás trochu exotickém Mongolsku. Opravdu skvělá kniha, do které jsem se okamžitě začetla.
Nejlepší, co autorka napsala. Na druhém místě Stanice Tajga. Zbytek je jen balast, kterým se autorka snaží cosi sdělit. Dle mého soudu se jí to moc nedaří a poslední knihy se těžko čtou, a nebaví mne.
Velmi zajímavé i když dost smutné čtení, ale hodně mi vadilo, že při té přemíře mongolských výrazů nebyl nikde žádný vysvětlen a některé so domyslet opravdu nejde.
Nezapomenutelná kniha! Je neuvěřitelné, že tuto knihu autorka napsala v 22 letech, podle mě hodně vyzrálé dílko, určitě si zasloužila ocenění! Knihu jsem četla hned, když vyšla - v r. 2002 a do dneška si pamatuju, že mě zaujal takový lidový vypravěčský styl autorky a velmi bohatý slovník ( i když rozhodně ne spisovný) a že šlo o takový kaleidoskop zážitků, myšlenkových pochodů, názorů a citových vazeb v jedné mongolské rodině. Za mě určitě plný počet hvězdiček!
Štítky knihy
ženy česká literatura rodinné vztahy Mongolsko mezigenerační konflikt Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2002 |  Paměť mojí babičce |
| 2008 | Stanice Tajga |
| 2006 |  Umělohmotný třípokoj |
| 2019 | Zlodějka mýho táty |
| 2014 | Macocha |
Kniha Paměť mojí babičce je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 1 100x |
| Čtenářské výzvě | 148x |
| Doporučených | 75x |
| Knihotéce | 228x |
| Chystám se číst | 464x |
| Chci si koupit | 47x |
| dalších seznamech | 9x |
Příběh jedné rodiny mongolských pastevců vyprávěný očima matky, jejích 3 dcer a vnučky, která vyrostla ve městě. Každá má jiná svá tajemství, jiné hořkosti a jiné zkušenosti. Každá si rodinný příběh vykládá svýma očima a ví něco jiného z doslechu od příbuzných a podobně.
Kniha zajímavě vypráví o životě v prostředí pro Evropany úplně neznámém.
Ze začátku jsem si nemohla zvyknout na hovorový jazyk, pak už se kniha četla lehce.