Pamatuji si vás všechny
Yrsa Sigurðardóttir
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407609/bmid_pamatuji-si-vas-vsechny-6x4-407609.jpg
4
711
250
U ledového islandského fjordu leží vesnice duch. Královna islandské krimi přichází s mrazivým thrillerem, poprvé bez právničky Tóry, ale i tak naberete dech až na konci. Když se tři mladí lidé z Reykjavíku rozhodnou, že koupí dům v opuštěné obci v pustých západních fjordech, netuší, co všechno je tam čeká. Co bude odhaleno a co probuzeno. Gardar, jeho žena Katrín a společná kamarádka Líf se chtějí pustit do renovace domu, ale brzy se začnou dít divné věci. Na podlaze se objevují mokré šlápoty, někdo trousí po pokojích mořské mušle, ozývají se podivné zvuky. Mobily se jim záhadně vybijí a loď pro ně má přijet až za několik dní. Jiná cesta z oněch mrazivých pustin nevede. Jsou tu úplně sami. Nebo ne? V malém městečku na druhé straně fjordu vyšetřuje policistka Dagný spolu se svým kamarádem, psychiatrem Freyrem, sérii nepřirozených úmrtí. Stopa vede do zaprášených archivů s policejními složkami z minulého století. Jak by ale tehdejší zločiny mohly souviset s nedávným záhadným zmizením Freyrova malého syna? Záhady se vrší jedna na druhou a pomalu se začínají propojovat do řetězce děsivých událostí. Příšerná pravda musí být odhalena. Mrtví si někdy pamatují víc, než bychom si přáli… Ale pokud byste si snad chtěli říct „Vždyť je to jen spisovatelčina fantazie“, nebuďte si tak jistí a vězte, že příběh je (přinejmenším zčásti) postaven na skutečných událostech.... celý text
Literatura světová , Romány , Thrillery
Vydáno:
2015
,
Metafora
Originální název:
Ég man þig , 2010
více info...
Přidat komentář
Nuda. To se mám jako bát zlověstného smíchu a mušlí? Ani jedna sympatická postava. Obzvlášť trio v baráku mě silně nebavilo. Jedna hvězda za toho psa, toho mi bylo líto, že má tak debilní páníčky.
Za mě úžasná kniha při které jsem se opravdu bála. Četla jsem mnoho negativních komentářů a můžu říct, že pokud nežijete na Islandu, tak nemusíte tak snadno zapadnout do děje a některé věci vám budou unikat. Letos v létě jsme navštívili všechna místa a dokonce jsem se byla podívat do onoho sklepa a kniha pro mě dostala úplně nový rozměr. Když jsme si stavěli stan hned vedle hřbitova na Hesteyri s výhledem na fjordy a všude v písku byli vidět mušle, tak se mi dost svíral žaludek. Jsem zvědavá na další knihy
Tento rok som precital viac ducharskych knih, a teda od podivnosti ako Utazeni sroubu, cez poviedkove zbierky, nenasiel som nic take mrazivo dobre ako toto! Yrsa dokazala napisat tak vybornu ducharinu, plnu tych tajomnych naznakov, pohybov na periferii zraku, sramotov a odkazov, ze je to nakoniec mozno jedna z najlepsi ducharin ake som kedy cital. V podstate bezna zalezitost, par ludi na odlahlom mieste, odluceni od civilizacie. Hororovy zaklad namiesany z tych najbeznejsich ingrediencii ktore sme v hororoch uz citali x-krat. A paralelny detektivny pribeh, v ktorom nam na zaciatku naznaci zdanlivo nespojitelne, stratene deti, pripady vandalizmu v skolke a v kostole obesenu dochodkynu, je rovnako mrazivy. NAJLEPSIA YRSINA KNIHA. Seriu Tora som po dvoch knihach opustil ako dost nudnu ale toto prekvapilo. Ved ona ma talent na horory!!! Inak tu som si uvedomil, co je zakladom dobrej hororovej knihy. Pretoze na komentaroch vidim ze na ludi posobila rovnako ako na mna. Je to fokus na postavy, s ktorymi strach mozeme sprostredkovane zazivat, na ich pocity, ich kroky, zvuky okolo nich, pachy. Paradoxne opisovanie hroz a strasidiel, krvavych orgii tak neposobi ani zdaleka. Hroza sa odohrava v hlave, nie pred ocami. Hroza sa odohrava v pasiku svetla pod dverami. Ako za pocity pri citani drtivych 5 hviezd. Po docitani mam pevne presvedcenie, ze ist niekam v trojici nie je najlepsi napad. Vzdy ostane niekto sam. A ti dvaja sa urcite nepozeraju vasim smerom. :)
PS: Citas klasikov hororu, Kinga, Lovecrafta, a nakoniec zistis ze zimomriavky ti vyvola Sigurdardottir alebo nas Karika. No, tak to je.
Strašidelný pobyt tří přátel na ostrově se střídá s vyšetřováním zmizení chlapce na pevnině. Celá knížka je tajemná a plná záhad.
Dobře, bylo to napínavé, strašidelné. Ale v závěru nedodělané. Leccos jsme se nedověděli. Něco bylo jen v náznaku, tak sundávám hvězdu za nedopsané dvě tři stránky.
Na tuto knížku jsem se těšila. Líbila se mi, ale.. Nevím.. Čekala jsem od toho asi ještě trochu víc...
Tohle bylo opravdu divné. Když jsem otočila poslední stránku, ještě mi chvíli trvalo než mi došlo, že je konec. Nitky příběhu se motaly a šmodrchaly, na spoustu otázek jsem nedostala odpovědi. Nebyl to mrazivý příběh, spíš hrozně smutný...
Jsem docela zklamaná. Yrsu mám moc ráda a mám ráda i duchařinu, pokud není nějak přehnaná, ale tohle se mi úplně nelíbilo. Tady příběh sám i styl psaní byly pěkné a nijak se nelišily od předešlých autorčiných děl, ale kdyby se to tak moc netáhlo! Pravda je, že jsem s napětím skákala na další a další stránku, ale mohlo to být trochu dynamičtější. Ovšem sami duchové mi příjemně naháněli husí kůži, to je fakt. Bohužel musím ale souhlasit s tím, že konec byl uspěchaný a za mě ve spoustě věcí nedořešený, dokonce jsem některé věci a souvislosti vůbec nepochopila. Přitom si myslím, že některé postavy by si zasloužily nějaký pěkný a třeba i překvapivý závěr. No nevím...
Kniha sa mi čítala dobre, je to taká jednohubka na jedno či dve poobedia. Kapitoly sú krátke, na striedačku v nich sledujeme dve príbehové linky, a skoro každá kapitola končí napínavo. Napriek tomu mi kniha prišla rozťahaná, dej dopredu postupoval dosť pomaly a koniec mi potom prišiel až príliš zrýchlený. Nie všetky otázky boli zodpovedané. Tiež mi to neprišlo až tak strašidelné ako som očakávala a so správaním postáv v opustenej dedine som mala celkom problém, hlavne tie dve ženy boli na môj vkus až príliš hysterické. Vyšetrovacia linka mi prišla zaujímavejšia. S knihou som mala ešte jeden problém a to ten, že celý čas som mala pocit, že čítam knihu od Thorinna, ktorá sa odohráva na ostrove Öland a často som si musela pripomínať, že to tak nie je a že dej sa odohráva na Islande. Od autorky som predtým čítala aj knihu Posledný rituál a tá ma tiež nenadchla až tak, ako som čakala. To ma celkom mrzí, pretože Island je podľa mňa veľmi zaujímavý. Možno si od autorky ešte niečo prečítam, ale vyhľadávať ju pravdepodobne nebudem.
Od počátku kniha poskytuje mrazivý příběh a tedy něco, s čím se u knižních hororů málokdy setkávám. Zcela kontinuální mrazivost, napětí, psychické drama vyúsťující v zápletku, nepřetržitý strach z pohybů, zvuků, stínů, nehmatatelného cosi, co je mezi třemi lidmi. Něco, co skrývá identitu, má ji vůbec? Těžko říci, na zemi později předvídavá silueta postavy chlapce tomu naznačuje, ale panická až fobická hrůza, všudepřítomný strach z něčeho, co z podzemí jako slupky ožívá, oznamuje něco jiného, něco, co je zapotřebí prozkoumat, něco, co záhadu vysvětlí a ozřejmí. Kniha je čtivá, má v některých pasážích strhující účinky, zařadila bych ji mezi psychologické horory, neboť to mrazivo, napětí a zákeřno vyplouvá na povrch z lidské psychiky prostřednictvím jejího obyčejného vnímaní a naší fantazie. Knize ubírám jednu hodnotící hvězdičku, a to proto, že se mi spíše zdá, že skvělý rozjezd na začátku je někdy uprostřed trochu utlumen. Myslím si, že v hororech není nikdy strachu dost natolik, aby ho bylo nutné brzdit. Naopak si myslím, že když se napětí, mrazení v zádech a další polytématické vlastnosti psychologického hororu vyskytují hned na začátku, mělo by se v tom pokračovat a postupně je gradovat. Začátek mi připadá hodně vygradovaný, což označuji za přínos, ale poté jde stupnice směrem dolů a když zbývá cca 100 stran do konce, eskaluje se děj zase nahoru. Pečlivě propracovaná psychika hlavních postav a její vnímání v kombinaci s vnějším světem s typicky severským zpracováním. Doporučuji a těším se na další (stejné, snad i děsivější) knižní horory.
Neuvěřitelně dobře napsané! Atmosféra islandského pobřeží a opuštěné vesnice je temná, depresivní a děsivá a skvěle se doplňuje s druhou linií příběhu.Vše do sebe výborně zapadá a střípky informací,jenž se během čtení čtenář dovídá,se na konci složí do obrázku tak prohnilého,jako je samotná podlaha v onom domě na pobřeží.Skvělé!Tomu říkám duchařina v její nejlepší podobě!
Tak tuhle Yrsu jsem tedy nezdolala. Dvakrát odloženo, a když jsem se doplížila do třetiny, nic moc se od počátku nezměnilo, jen se přidalo několik dalších linek příběhu, až to bylo už podivně zmatečné - ztracený klučina jednoho hrdiny se objevuje jiným už vyděšeným hrdinům v opuštěné vesnici u nedostupného fjordu? A ještě píše tajemné vzkazy do školky? Rádoby hororové, detektivka to pořádná není. Nešlo to.
Napínavá duchařina, tak jak jsem čekala. Severská literatura je vždy tajemná, mrazivá a je na ní něco, co mě přitahuje. Okolí, postavy, vztahy a dějové linky, je tam vše dokonale popsáno. Mám chuť se vypravit do Ísafjörðuru a lodí do Hesteyri a pořádně prozkoumat okolí. Knížku doporučuji.
Vědět, že půjde o duchařinu, tak knihu nečtu. A to i přesto, že autorka psát umí víc než poutavě. Jenže mně prostě to nadpřirozeno nesedí.
Váhal jsem mezi čtyřmi a třemi hvězdičkami, nakonec dávám nižší hodnocení. Začnu tím pozitivním. Dvě dějové linky, které se prolínaly mě bavili, i postavy mě přišli zajímavé a dobře vykreslené. Mám rád duchařské a mysteriózní příběhy, a v této knize jsem se toho dočkal tak na půl. I přesto, že kniha není příliš dlouhá, tak mi přišla roztahaná. Děj začínal nabírat spád až na konci a najednou bum, konec. Dočkal jsem se sice odpovědí na pár otázek, ale další byly nezodpovězené, a to mi vadí. V celkovém hodnocení je to fajn kniha, ale obávám se, že za pár dní na ní zapomenu.
Kniha je opravdu perfektní. Jedna z nejlepších duchařin co jsem doposud četla. A pro mě zatím i jedna z nejděsivějších. Opravdu jsem při čtení měla velice často hodně nepříjemné pocity. Dokonce jsem první večer knihu musela odložit, protože jsem byla sama doma a asi bych neusnula. I přes všechny tyto nepříjemné pocity, pro mě byla kniha návyková. Hned ráno jsem knihu zase vzala do ruky a četla a četla a četla. Kapitoly jsou vždy ukončeny tak, že vás to prostě nutí číst dále. Touha vědět žene čtenáře dopředu, a když vás dožene až na konec obou příběhů, jste v šoku. Alespoň já byla. Vše je vysvětleno, vše spolu souvisí, ovšem je třeba si připustit, že může být i, jak se říká, něco mezi nebem a zemí. Jsem velice ráda, že jsem si konečně knihu přečetla. A myslím si, že ji jen tak z hlavy nedostanu.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky
Severská literatura prostě pohodová a prosluněná nikdy nebude a je to tak dobře, člověk aspoň vždycky dostane přesně to, na co se těší. Atmosféra byla vykreslená perfektně, moc se mi líbilo rozdělení příběhu na přeskáčku na dvě části. Skoro až do konce mě nenapadlo, jak mohou být příběhy propojeny a o to víc to pak člověka dostane. Na konci každé kapitoly nás čekal nějaký zvrat, takže jsem měla nutkání pokračovat dál tímto příběhem a neskákat ke druhému, ale toto řazení rozhodně má svůj smysl. Nemohu říct, že jsem se vyloženě bála (ale přiznávám bez mučení, že jsem také většinou četla ve dne a ne o samotě), ale mrazivý pocit jsem rozhodně měla. Konec jsem si představovala trochu jinak podaný a celkově na pět hvězd příběhu něco málo chybělo. Tuto autorku ale rozhodně ještě v budoucnu vyhledám.
Štítky knihy
Island tajemství horory duchové a přízraky islandská literatura severská krimi Vandalové islandské detektivky zmizení dětí
Autorovy další knížky
| 2017 |  DNA |
| 2015 | Pamatuji si vás všechny |
| 2018 | Černá díra |
| 2007 | Poslední rituál |
| 2008 | Mrazivé světlo |
Kniha Pamatuji si vás všechny je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 901x |
| Čtenářské výzvě | 139x |
| Doporučených | 51x |
| Knihotéce | 343x |
| Chystám se číst | 430x |
| Chci si koupit | 78x |
| dalších seznamech | 6x |
Část s Katrin mě velmi bavila, bylo to napínavé a strašidelné, ale část s Freyrem mě vyloženě nudila.
Konec byl nevysvětlený a zmatený.