Pamatuji si vás všechny
Yrsa Sigurðardóttir
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/269909/bmid_pamatuji-si-vas-vsechny-f17-269909.jpg
4
711
250
U ledového islandského fjordu leží vesnice duchů... královna islandské krimi přichází s mrazivým thrillerem, poprvé bez právničky Tóry, ale i tak naberete dech až na konci. Když se tři mladí lidé z Reykjavíku rozhodnou, že koupí dům v opuštěné obci v pustých západních fjordech, netuší, co všechno je tam čeká. Co bude odhaleno a co probuzeno. Gardar, jeho žena Katrín a společná kamarádka Líf se chtějí pustit do renovace domu, ale brzy se začnou dít divné věci. Na podlaze se objevují mokré šlápoty, někdo trousí po pokojích mořské mušle, ozývají se podivné zvuky. Mobily se jim záhadně vybijí a loď pro ně má přijet až za několik dní. Jiná cesta z oněch mrazivých pustin nevede. Jsou tu úplně sami. Nebo ne...? V malém městečku na druhé straně fjordu vyšetřuje policistka Dagný spolu se svým kamarádem, psychiatrem Freyrem, sérii nepřirozených úmrtí. Stopa vede do zaprášených archivů s policejními složkami z minulého století. Jak by ale tehdejší zločiny mohly souviset s nedávným záhadným zmizením Freyrova malého syna? Záhady se vrší jedna na druhou a pomalu se začínají propojovat do řetězce děsivých událostí. Příšerná pravda musí být odhalena. Mrtví si někdy pamatují víc, než bychom si přáli...... celý text
Literatura světová , Romány , Thrillery
Vydáno: 2015 , Metafora
Originální název:
Ég man þig , 2010
více info...
Přidat komentář
Nevím, co napsat. Jako kdyby to psal někdo jiný. Příběh mě vůbec nebavil, hrdinové byli nesympatičtí a trojice v domě se chovala jako banda momentálně postižených. Nelogické dialogy, myšlenkové pochody houbičky na nádobí... Být tam, zatluču jim okna, dveře a do baráku pustím nějakou tísnivou melodii, ať zešílí a pak se pobijou :).
Duchařina jako námět mi vůbec nevadí. A ani tady tomu nebylo jinak. Dokonce jsem jásala, když se na zárubni dveří objevily drobné, zřejmě dětské bílé prstíky a divný hlas ze tmy varoval před nebezpečím. Pěkné byly přízraky na vodě - tuleni připomínající možná hlavy utonulých :)? Hezké, vážně jo, hlavně když je kniha čtena v noci.
Plus moje oblíbené přízraky na nemocniční chodbě. Ty miluju.
Zajímavě zapůsobily i různé naschvály, které duchové už tak nějak běžně a s radostí páchají. Přemisťují věci, různě vržou a škrabkají a všelijak znepokojivě se projevují :).
Ovšem to bylo tak asi vše. Zbylé autorčiny knihy byly o řád, dva, tři výš.
Možná je to tím, že tady nebyla žádná výraná hlavní hrdinka (hrdina), zkrátka někdo, kolem něhož by se události odehrávaly.
(SPOILER) Dala jsem jen 3 hvězdičky, jen nevím, jestli je to dané slabším dějem nebo tím, že detektivky nejsou můj šálek čaje. Nebavily mě pasáže s vyšetřováním vandalství. Čekala jsem, že se příběh s bývalými spolužáky nějak více rozvine. Linka s přáteli na chatě, kdy nevíte, kdo nebo co na ně číhá nebo, zda je vše jen v jejich hlavě mě bavila víc, i když jsem čekala jiný nebo větší zvrat. Vztahy mezi hrdiny mi přišly překombinované. Dobře byla dle mého zpodobněna bolest otce ze ztráty syna a následné smíření.
Tohle se Yrse fakt těžce nepovedlo. Četl jsem její knihy s Tórou, ale tato kniha mě docela zklamala. Jenom ze sympatií dávám tři stars.
Mrazivá duchařinka. Atmosféra byla opravdu povedená. Příběh se mi líbil. Co bych čekala trochu více rozpracováno, tak byla část, kdy trojice přátel jela "rekonstruovat" nemovitost. Bylo to těžko uvěřitelné a celkem odbyté. Z postav mi byla sympatická Dagný a Freyer, ale nelíbilo se mi, že z něj udělala autorka v jeho očích postavu podivína. Závěr jsem tak trochu čekala a bylo to hezky vysvětleno.
Kniha se četla celkem dobře, ale konec příběhu jsem nepochopil. Totálně nedořešené osudy hlavních postav... Autorka mohla tak cca 20 stránek přidat. Na druhou stranu má člověk možnost si dokončit knihu sám ve své fantazii.
Kniha je hodně mysteriozni. Ze začátku jsem si dávala kratoucke pauzy mezi kapitolami, abych to rozdychala. Bohuzel, čím jsem byla blíž konci, tim min toho tiziveho pocitu jsem měla, a vic mi začali vadit postavy. Konec nebyl úplně dle mého gusta ale budiž. Určitě si někdy v budoucnu prectu další knihy autorky.
Mám ráda její krimi romány, zápletky a překvapivá rozuzlení. Pamatuji si vás všechny ale určitě není její klasický krimi román. I přesto mě zaujal. Kniha měla spád a dobře se četla. A já jsem se místy bála :-)
(SPOILER)
Yrsu mám ráda,ale víc líbí se mi její "tajemné" zápletky, v sérii s právničkou Tŕou, které pak vyustí v logické vysvětlení. Tady v té knize byl logickým vysvětlením duch/duchové, lépe řečeno duše zemřelých hledajících klid a pomstu nebo zadostiučinění.
Postavy jsou hezky vykreslené aněktré bych nejraději prohodila oknem, kniha je hodně čtivá a na čtivosti jí neubírá ani to že sledujeme dvě dějové linky, které se postupně proplétají až se na konci spojí. Lépe se mi, ale četla linka Freyera. V lince Katrín, Líf a Gardara bylo od začátku jasné, že si zažijou peklo na opuštěném ostrově a ještě uprostřed zimy... Vztah mezi Líf a Gadarem pro mě nebyl překvaní co mě překvapilo, byl snaha Gadara zabít Katrín a to už dlouhodobá když si to tam všechno tak hezky připravil. A co mě fakt naštvalo bylo to, že z této trojice přežila mrcha Líf.
I když duchařině moc neholduji, tak v minulosti jsem četl od autorky sérii Huldar&Freyja a byl jsem spokojený. Teď, během čekání než na mě s novou knihou ze zmíněné série vyjde řada v knihovně, jsem se tedy rozhodl zkusit tuto duchařinu. Musím říct, že přes všechny blbosti (např. chování některých postav) mě příběh bavil a čtení jsem si užil. Atmosféru to má skvělou a knížka je tak dobře čtivá. Ovšem už se těším víc na klasickou scandi-krimi bez nadpřirozena :-)
Kniha má velmi zajímavou anotaci. Kniha má skvělý námět, prostředí a strhující příběh. Kapitoly končí otevřené a nutí vás číst dál, neboť skončí v tom nejlepším. Příběh je napínavý, čtivý a je skvěle napsaný, že jsem knihu nemohla číst v noci. Souvislosti mezi případy, které jsem se na konci dočetla, jsem vůbec nepředvídala a nečekala. Konec mne opravdu překvapil. Těším se až si přečtu zbytek knih od autorky. Knihu určitě doporučuji všem.
Strávila jsem víkend v přírodě a když už mi stín nestačil, rozhodla jsem se zchladit nějakou tou duchařinou. A byly to vcelku solidní dva dny čtení. Námět není nikterak originální (skupina se rozhodne odjet do neobydlené oblasti, o které kolují nejrůznější zvěsti bez jakékoliv pořádné přípravy) a popravdě jsem si k žádné z postav nevypěstovala nějaký hlubší vztah a jejich osud mi byl více méně lhostejný (což u hororu činí docela závažný problém). Jejich chování bylo místy nelogické a stejnou výtku mám i k samotné zápletce. Svést všechno na duchy mi přijde jako laciný způsob jak se vyhnout vysvětlování (a že spousta věcí nebyla nikdy vysvětlena). Hodnotím 3 hvězdičkami, protože i přes veškerou mou kritiku kniha splnila svůj účel a já se i několikrát během čtení bála. Jinak ale vcelku průměrná duchařina. 3/5
(SPOILER) Ja som sa teda nebala, ale koniec s Katkou som tiez nepochopila, ci sa stala duchom. Inak to nebolo zle, mna viac bavila cast s psychiatrom, ako ti traja v dome. Inak bohovsky napad v zime ist opravovat dom, a kto by tam aj tak chodil, ked uz z toho hotel chceli spravit.. Mam radsej knihy s Huldarom a Freyou
Dalo se to čekat, Yrsa se odhodlala. Duchařina probublává většinou jejích detektivek, vždy se ale nakonec objeví racionální řešení. Tady nechala autorka vybuchnout pravou islandskou sopku, co vystřeluje duchy po západních fjordech a nechává čtenáři volný průchod skrz hranici mezi thrillerem a hororem. Obě linie příběhu jsou přinejmenším zajímavé, po jejich splynutí se napětí rychle stupňuje a dostává na to známé maximum, kdy četba odkládá spánek na jindy.
85 % (aktuálně 584 hodnocení s průměrem 81 %).
Na tuto knihu jsem slyšela jen samé pozitivní ohlasy a tudíž jsem měla velmi vysoká očekávání... Musím říct, že byla beze zbytku naplněna! Příběh má výbornou atmosféru, líbilo se mi prostředí i hlavní postavy, obě dějové linky mne bavily stejně, což se mi většinou nestává a nezklamalo mě ani zakončení celého příběhu... Prostě skvělé čtení od začátku do konce!
Knížka nás přivádí do staré, opuštěné vesnice na islandský ostrov, kde se tři přátelé rozhodli zrekonstruovat starý dům na turistickou ubytovnu. Nikdo z nich však netuší co všechno je tam čeká... Bohužel ani jedna z postav mi moc nepadla do oka, věčně se jenom dohadovali a Líf byla opravdu na facku. Jejich trápení v promzlém domě střídají pasáže o psychiatrovi Freyrovi a jeho osobní příběh, kdy se mu před několika lety ztratil syn. Přestože mě jeho kapitoly moc nebavily, to, jak se poté spojily s příběhem tří přátel na Hesteyri bylo fajn. Asi jako všechny ostatní, tak i mě dost mrzí, že spousta věcí nebyla na konci vůbec vysvětlena a závěr ve vás zanechá hodně otázek. I tak to byla ale fajná duchařina, možná místy trošku přemrštěná, takže celkový dojem za tři hvězdy.
Očekávala jsem kriminálu, takže jsem duchařskou tématikou byla mírně zaskočena. Pravda, detektivní zápletka tam byla, a to překvapivá, nápaditá. Knížka se výborně četla, střídání dvou linek podrthovalo napětí a nutilo k rychlému čtení. Jelikož mě děsí cokoli s duchy, tak jsem se u knihy řádně bála. Uz mám nachystané další knihy od autorky.
Štítky knihy
Island tajemství horory duchové a přízraky islandská literatura severská krimi Vandalové islandské detektivky zmizení dětí
Autorovy další knížky
| 2017 |  DNA |
| 2015 | Pamatuji si vás všechny |
| 2018 | Černá díra |
| 2007 | Poslední rituál |
| 2008 | Mrazivé světlo |
Kniha Pamatuji si vás všechny je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 901x |
| Čtenářské výzvě | 139x |
| Doporučených | 51x |
| Knihotéce | 343x |
| Chystám se číst | 430x |
| Chci si koupit | 78x |
| dalších seznamech | 6x |
Během vlny veder jsem náhodou natrefila na autorku s nevyslovitelným jménem a příběhem tak mrazivým, až z něj trnou zuby. Když se vydáte po stopách duchů, počítejte s tím, že oni zas mohou chytit vaši stopu... Víc než na to, jak dopadnou postavy, jsem ke konci byla zvědavá, jak si autorka se začmodrchanými souvislostmi poradí a jestli bude rozuzlení dávat smysl. A kupodivu jo. Postavy nejsou nijak zvlášť sympatické, a popsané jsou s chladným odstupem, asi jako když sledujeme lidi na ulici. Jednu jedinou jsem odhadla správně. Zato poznatky si odnáším hned dva: 1. malý duch je děsivější než velký a 2. láska není jediná emoce, co trvá až za hrob.