Pálenka: Prózy z Banátu
Matěj Hořava (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207489/bmid_palenka-prozy-z-banatu-661fae7de8154.jpg
4
300
63
Mladý český učitel přijíždí učit místní děti číst a psát. Ony ho učí podpalovat oheň v kamnech kukuřičnými středy. Toulaví psi, rozšlapané moruše, kvetoucí zlatobýly, vzdálený hukot Dunaje. A postupně přicházejí vzpomínky, jako by se věci přiházely znovu: léta strávená v gymnastické tělocvičně, divadelní prkna, studia v Německu, samota různých pobřeží a cest. Tváře lidí, prchavé momenty blízkosti. Mladý autor Matěj Hořava přichází s meditativní, autobiograficky laděnou a stylisticky výraznou prózou. V krátkých, hutných kapitolách, psaných barvitým jazykem, krouží kolem podstatných životních událostí i zdánlivě prchavých pocitů, které si však člověk kdovíproč pamatuje až do smrti: určitý úhel světla, pohled ženy, která bude či nebude jeho, vytí vlka na stráni. Před čtenářem se tu postupně rýsuje jedno zvláštní mládí, jeden svérázný způsob existence.... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem četl v rámci přípravy na cestu do Banátu, abych nasál atmosféru.
Samotného Banátu zde bylo ovšem méně, než jsem čekal. "Přítomnost" (autorův pobyt mezi českou komunitou v Rumunsku) je totiž často zastíněna vzpomínkami z dřívějších dob. Matěj očividně trpí "prokletím paměti", sám píše o "ubývání přítomnosti" a jeho usilovnou snahu o únik z minulých životů v textu přímo hmatáme.
Jazyk je vskutku vytříbený, autor promýšlí každé slovní spojení a velice si dává záležet na výsledném dojmu textu na čtenáře. Ten je neskutečně silný. Některé scény, ať už z Banátu či odjinud jsou tak dokonale, emotivně popsány, že jsem je musel "rozdýchávat".
I proto vyhovuje členění knihy - do stručných a výstižných, velmi hutných kapitol. Pro můj způsob četby (po malých soustech) ideální, jelikož se mezi čtením rád zamýšlím nad obsahem či skrytým poselstvím nebo jinými souvislostmi.
"Pémové" skutečně žijí v "jiném, starším, tišším, voňavějším čase". Tři vesničky našich krajanů, jež jsem v Banátu navštívil, na mě působily kouzelně, velmi "zklidněně", abych tak řekl. Řeč i oděvy místních jen napomáhají k dojmu skanzenu vesnice z 19. století.
V Gerníku je překvapivě celkem dost "velkých bílých stavení s modrými okenicemi", něco mi ovšem říká, že jsem viděl právě to, kde Matěj pobýval.
Co mě však překvapilo mnohem více, bylo mlčení lidí při mé zmínce právě o této knize a jejím autorovi. Vzhledem k odloučenosti místních a tomu, že ve vesnici zbyly dnes už jen necelé tři stovky obyvatel bych se hodně divil tomu, kdyby pana učitele neznali. Ptal jsem se asi deseti lidí a většina se odpovědi vyhýbala nebo říkali, že mi to nemůžou říct (ne že nevědí, ale "nemůžou" - Je v tom snad něco více? Snaží se autor knihy opět utéci vzpomínkám a "spálit mosty"?), jedna "modernější" rodina řekla, že o knize ví, ale ještě jí nečetla. Autorovo příjmení je prý pseudonym, což by potvrzoval i záznam v seznamu učitelů vyslaných do Gerníku na internetových stránkách.
No, nevím. A už se v tom šťourat nebudu. Matěj by jistě nebyl rád. Snad se mu někde vede dobře a daří se mu konečně "zapomenout", když si to tak moc přeje.
Já na Banát rozhodně nezapomenu (krajina vskutku svérázná a úchvatně krásná) a to i díky této krásné knížce, která je skutečným uměleckým dílem.
Krásná kniha. Krásný jazyk. I ten smutek v knize je krásný. Pro mě výsostná literatura. A navíc podobné zážitky z dětství, z paneláku. Generační blízkost se nezapře.
Máte pocit, jako když se touláte po banátských kopcích a vdechujete atmosféru zrajících švestek a moruší.. Nádherná čtivá a lyrická kniha, která ve vás zanechá omamný závan léta společně s třeskutým vichrem zimy... Čest mladému talentovanému Matěji Hořavovi..
Na styl psaní jsem si rychle zvykla, trošku jsem se nejdříve ztrácela v lokacích, ale pak se vše usadilo a od půlky jsem si knihu užívala. Pokud ji přečtete na jeden zátah jako já, ten den už do hlavy nic jiného nedostanete... Pár věci mi zůstalo nezodpovězených, alespoň mám nad čím přemýšlet.
Sami před sebou stejně nikam neutečeme, i kdyby jsme šli na kraj světa....
Trochu mi přišlo, že autor pocit vlastní předurčenosti k určitému životnímu nezdaru ilustruje životem lidí v banátu, jejichž možnost vykročit z prostředí prodchnutého vůní pálenky je, zdá se, mizivá. Na rozdíl od autora se ale zdá, že jsou s tímto osudem smířeni...Každopádně vykreslení tamější krajiny a celkové atmosféry je, troufám si říct, zcela přesné, a tyhle popisy plné barev a vůní vyvažují jinak dost depresivní vyznění celé knížky.
Báseň v próze. Učesané, lyrické miniatury, kde není slova navíc a přesto z nich na člověka silně doléhá hořko-sladká atmosféra, ať už malých vesniček v Banátu, severočeského panelákového sídliště nebo jiných míst, v nichž se autor ve svých vzpomínkách nachází.
"Pálenka ze švestek a kulovatek; to je krev tohoto kraje... I teď mám s sebou láhev a občas usrkávám... Na každé z těch salaší jsou sudy, demižony, kanystry nebo láhve s pálenkou... A i tady, tady na hřebenech, nečekaně mezi dvěma habrovými lesy: i tady náhle padá dolů strání sad plný dozrávajících švestek či kulovatek... Dozrávají u domů, v obřích závrtech v polích (místní jim říkají prostě a krásně jámy), dozrávají u cest, u krchova, u kostela... Divoká krev tohoto kraje: opojná i zkázonosná; napájející i jako oheň požírající; rozproudí řeč i zboří svět křivým slovem; napřáhne ruku k přátelskému stisku i ke stisku hrdla ve víru polonevědomé rvačky; vytahuje z hrobů pravěké vzpomínky a do plamenů háže, co se přihodilo včera... Dobro, či zlo, zde nelze rozhodovat: pálenka, ta pohostinná, kterou vám nabídne každý sedlák v poli, když se lopotí za propoceným plavohřívým koněm; pálenka - ta samá, ze stejné láhve - se pak podepíše podlitinami na tváři jeho ženy a dětí (švestkové podlitiny; dozrávající kulovatky kolem očí)..."
Knížka mě opravdu oslovila a zasáhla, protože jsem také prožila několik let jako učitelka v rumunském Banátu. Jak úžasně dokázal autor vystihnout spoustu mých osobních zkušeností, ať už depresivní mlhavé podzimy, věčný boj s kamny a mokrým dřevem, nemoc (podařilo se mi tu první zimu uhnat si zápal plic), všudypřítomné "křapy" - neboli drby o všem a o všech, ale taky neopakovatelné kouzlo krajiny, místních lidí a tajuplných příběhů, které ožívají za dlouhých zimních večerů, při odpočinku na poli, v hospodě. Smekám.
Banát je má srdeční záležitost a čas, než se tam zase vrátím, si tak můžu krátit knihou věnovanou Banátu :) paráda :)
O knihu jsem se začal zajímat poté, co byla zmíněna v diskuzním pořadu na ČT Art: Jasná řeč Josefa Chuchmy. Zalistoval jsem si v ní několikrát v knihkupectví a věty mě tak oslovily svou poetičností, že jsem si ji "zařadil na seznam plánů na čtení".
Přišly vánoce a objevila se pod stromečkem.
Musím říct, že jsem s chválou trochu vystřízlivěl. Je to lyrické čtení, ale vzhledem k tomu, že je náročné udržet pozornost při čtení poetických obrazů, které se střídají a posloupnost a návaznost tak uniká..velmi lehce se u téhle Pálenky usíná....tož si dáme ještě do druhé nohy!
Ve velkém bílém domě kdesi daleko nad Dunajem si nad horkou kávou brumlá Minulost s Přítomností. A venku? Tam spadla kulovatka.
Bylo to pěkné, nádherné popisy banátské krajiny, melancholie, ale po pár povídkách už to začalo být monotónní.
Povídky se mi moc líbily, bylo mi blízké vesnické prostředí, autorovy vzpomínky a poetická jemnost.
Po dlouhe dobe knizka, co me zaujala, nadchla a ktera ma donutila premyslet o sobe, o svete a o zivote... Navic naprosto nenasilnou formou... Moc povedene!
Taková jednohubka, kterou jsem si z knihovny vzala ze zvědavosti kvůli ocenění Magnesia Litera. A přesně se mi trefila do nálady, úplně si mne omotala kolem prstu a nemohla jsem přestat, dokud jsem nedočetla poslední stránku. Nádherný jazyk, nikde ani slovíčko nepřebývá, místy hravý, ale vždy vyvolává náladu. Zajímavé je třeba časté používání středníků a závorek, (ty mám taky v oblibě). Prostě poetické vyprávění se pohybuje mezi více časovými i geografickými body, cítíte vůni tlejícího listí, za chvíli se vám chce přiložit bílé habrové polínko do rezavých kamen a po pár stranách odháníte včely bzučící kolem dozrávajících moruší. Z nedávných čtenářských zážitků mi při četbě naskočili třeba Bruno Schulz, Herta Müllerová nebo Zsuzsa Bánková.
Znovu zvítězila zvědavost. Začetl jsem se do knihy, kterou ocenila Magnesia Litera. Smutek, tichá radost, Banát, přírodní motivy, vzpomínky na minulost a básnické obraty se prolínají tímto souborem povídek, které vzdáleně připomínají dílo Ludvíka Vaculíka. I když Pálenku nezařadím mezi své TOP TEN a nebudu se k ní vracet, musím uznat, že je napsaná velmi dobře. Ocenění si zaslouží.
Po několika prvních stranách knihy jsem dostala pocit, že z knihy ční silné ovlivnění poezií. Po několika dalších kapitolách se mi to ozřejmilo, je tam vliv starých čínských básní, proto ta jemnost, to básnické kouzlo. Knížka je poutavá, nádherná, pro mě osobně lahůdka, po přečtení jsem začala okamžitě číst podruhé, aby mi přinesla nejen neuchopitelnou krásu, ale abych si ji zařadila, uchopila. Hořava se urputně snaží o přesnost výrazu, vrší synonyma, aby toho dosáhl, je poetický. Přitom témata, kterými se zabývá jdou často na dřeň života, do hluboké bolesti. Doporučuji všem, kdo o sobě a světě přemýšlejí, kniha umí zvláštním způsobem uchvátit.
Opravdu silný a nevšední debut, který mě osobně ozvěnou připomněl ukrajinské autory Mychajla Kocjubynskije a Vasyla Stefanyka. Z českých autorů jsem si pak vzpomněl na prózy tasovského spisovatele Karla Švestky. Z klasiky pak na Marcela Prousta; v případě Pálenky ve skromnější a pro mě osobně snesitelnější podobě.
Předností Pálenky je lyričnost a to, že se texty táhnou a chutnají stejně dobře, jak správně nalitá a vychlazená slivovice. Texty jsou to reflexivní a prolínají se do nich jak vzpomínky autora na dětství, tak krátká zamyšlení a usebrání na pomezí prózy a poezie, spíš je to ale ta poezie. Výhradu tak mám jen k té lyričnosti, které je někdy až moc užvaněná, ale to je čistě osobní pohled, protože ono to asi k tomu kraji, který stále ještě žije napůl v mýtu, a kde se vše vtěluje do příběhů a legend, neodmyslitelně patří. A pak je tu taky ten všudypřítomný pocit osamělosti, kterou se zřejmě autor snažil nejednou (neúspěšně) přechlastat a propsat se z ní.
Štítky knihy
učitelé, učitelky vesnice Banát Magnesia Litera
Pálenka: Prózy z BanátuKniha Pálenka: Prózy z Banátu je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 395x |
| Čtenářské výzvě | 84x |
| Doporučených | 32x |
| Knihotéce | 116x |
| Chystám se číst | 232x |
| Chci si koupit | 37x |
| dalších seznamech | 9x |
Jedná se spíše o střípky příběhů než o povídky. Banát je v poslední době poměrně populární a pro cestovatele do těchto končin je tak kniha povinností. Ostatní, kteří o Banátu neslyšeli, nejspíš nebudou mít ponětí, proč kniha vlastně vznikla.