Pád do Maelströmu a jiné povídky

od:

Pád do Maelströmu a jiné povídky

Výbor 14 povídek amerického romantického prozaika, básníka a esejisty E. A. Poea, považovaného za zakladatele moderní detektivky a hororu, kongeniálně doplňují kresby českého malíře a ilustrátora Aléna Diviše. V životě i tvorbě obou umělců najdeme mnohé paralely. Oba spojují dramatické životní osudy završené osamělou smrtí v hmotném nedostatku, oba měli zálibu v baladických příbězích s tajemnou atmosférou a také v jejich charakterech lze vystopovat shodné rysy. Tato lidská i umělecká spřízněnost patrně inspirovala Diviše k vytvoření rozsáhlého souboru čítajícího přes šedesát kreseb spojených se spisovatelovými povídkami. Ty se sice dočkaly řady reedic a výborů, ale s Divišovými ilustracemi vycházejí poprvé, a to po více než padesáti letech od jejich vzniku....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29410/pad-do-maelstromu-a-jine-povidky-29410.jpg 4.596
Žánr:
Literatura světová, Horory
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (6)

Přidat komentář
Elephant13
07.01.2017

Poe - Mistr svého oboru. Geniální navození strachu a úzkosti. Hltáte, hltáte a najednou je konec.

Schullerka
05.05.2016

Některé povídky jsou úžasné (např. Černý kocour) a některé mě naopak vůbec nebavily (třeba Maska červené smrti). Styl psaní Poea je skvělý, a rozhodně si chci někdy přečíst víc jeho povídek. Líbí se mi, že pohled na horor je úplně jiný v dnešní době a v povídkách zakladatele hororu. Poe se obejde bez motorových pil a zombíků, a stejně ve vás může vyvolat strach.

Romanka89
14.01.2016

Krásné vydání Poeových povídek doplněné působivými Divišovými ilustracemi. Velmi mě potěšilo když jsem jednou toto vydání dostala k Vánocům, jedno z nejkrásnějších vydání Poea jaké jsem měla kdy v ruce.

Nemesis
22.06.2014

Edgar Allan Poe – můj literární miláček, jeden z mých prvních „průvodců“ literaturou a můj první, kdo mě přivedl k hororovému a detektivnímu žánru. Jak napsal Charles Baudelaire ve své studii (Poe, jeho život a dílo): „Poeův život, jeho mravy, jeho způsoby, jeho fyzický zjev, všechno, co vytváří celou jeho osobnost, se nám jeví jako cosi temného a zářivého zároveň. Byl to zvláštní člověk, okouzlující a jako jeho dílo poznamenaný nepopsatelnou pečetí těžkomyslnosti…“ – a ano, přesně to nás k Poeovi stále táhne, proto nás stále zajímá, proto je stále obdivován a proto z něj čerpá mnoho dalších (nejen literárních) tvůrců.

Ke knize samotné… nakladatelství Argo opět odvedlo skvělou práci! Obálka je poutavá a ilustrace A. Diviše v ní jsou ponuré, temné a neskutečně poutavé. Vše spolu dokonale ladí a je radost tuto knihu vždy otevřít.

Nemůžu si pomoct, ale miluju tu Poeovu ponurou atmosféru a pomalu se plížící tragédii, která je zkrátka nevyhnutelná. To jak umí popsat rozpad osobnosti, dopad šílenství, jak umí navodit atmosféru… je jednoduše neskutečné. Poe je právem titulován jako „Otec detektivního žánru“, nebo jako „Mistr hororu“. Díky mu za to, že vnesl do literatury něco nového, že využil nové prvky, že se nebál být originální a že své psaní ani přes nevelký úspěch nevzdal! Jsem ráda, že mohu číst jeho temné příběhy a nemůžu se dočkat, až jednou Poea představím svým dětem.

Koho neděsí představa pohřbení zaživa, tlukot srdce zavražděného pod podlahou, přicházející smrtelná nemoc, tiché kroky dlouhou chodbou za doprovodu hodin bijících půlnoc, podivné vraždy v ulici a bezradná policie anebo upálení zaživa? Poe dobře věděl, že tohle děsí každého!

Závěrem:
„Kdo teď zabloudí do doliny,
Spatří oknem krvavým
hrůzné, fantastické stíny
křepčit k tónům drásavým,
a jak peřej proudí branou
smečka zběsilá;
zří ji věčně rozchechtanou –
úsměv navždy ztratila.“

pet-kyval
25.10.2011

[108/11] Poe je… byl… rozdvojená tvůrčí osobnost. Měl dvě spisovatelské tváře a dvě vášně. Alkohol a manželku - ne nutně v tomto pořadí. Propadal jim a tak máme možnost se dnes zabrat do opravdu temných hloubek depresemi štvané duše a poměrně odpornému charakteru, který bychom v postavení hrdinů sáhodlouhých románů a sto dvacet minut rozvleklých snímcích nejspíše nenáviděli, a nebo na ně shlíželi s odporem a povýšeností. Místo toho všichni sice víme jak to s miláčkem amerických spisovatelů dopadlo, ale nijak se nad tím nepohoršujeme a řadíme ho do skupinky těch „vyvolených“, kteří se zkrátka svezli na dráze závislosti také či onaké a přitom se nebáli zaplatit absurdně předražené jízdné.

Někde jsem četla, že se jím nechal hodně ovlivnit R. D. Bradbury. Co je na tom pravdy nevím, ale je fakt, že jakousi spřízněnost mezi nimi cítím, i když Bradbury je přeci jen trochu jiná kategorie. Rozdíl vidím hlavně v tom, že Poe psal vlastně o sobě, o svém duševním rozpoložení, nočních můrách a jakýchsi šílených snech a obavách. Ironií pak zůstává, že jsou daleko působivější právě ty povídky, ze kterých deprese a strach jen kape a ty „střízlivé“ nejsou naopak ničím výjimečné. Třeba právě zde už v titulu označená povídka ‘Pád do Maelströmu‘ mě ničím zvláštním neuchvátila. Není napsaná vůbec špatně, ale nemá kouzlo a sílu okamžiku. Možná to je i tím, že si to těžko dokáže někdo představit, prožít si to na vlastní kůži a přitom o tom stihnout přemýšlet. Že to byl zajímavý námět, o tom se nemusí ani moc diskutovat, ale efektivnost by to mohlo získat snad jen jako metafora.

Druhá a třetí povídka, to bylo zase naopak něco na můj mlýnek. Užila jsem si absurdní krásu čirého zoufalství a šílenosti, čistou krásu zrůdnosti a dychtivosti po smrti. Jestli to byla touha po smrti vlastní a nebo těch co se pohybovali kolem, to není tak jednoduché říci. Sice Poe většinou píše velmi… vztahovačně vůči své osobě, a nebo to tak zkrátka jen vnímám já, ale kdo dnes ví, jestli celou tu dobu jen nepopisoval to, jak by ublížil sám sobě, jak by zahubil s chutí své já. Třeba celou tu dobu čteme o něčem jiném, než co se nám zdá. Třeba se snažil zbavit svého druhého, duševního já, které ho sužovalo a pomalu zabíjelo.

Kvothe
10.04.2011

Dobrý výběr známých Poeových povídek - přesto ještě některé schází, ale vydání knihy je skvělé - stojí za umístění do knihovny - je velká škoda, že se dnes více knihám nevěnuje podobrná grafická (snad to tak lze nazvat) péče. O malokteré knize je dnes možné říci, že patří do knihovny jen kvůli svému vzhledu - A. E. Poe tam navíc patří i díky svému literárnímu umu, který však není třeba popisovat, protože o něm snad nikdo nepochybuje. Mimochodem vyšlo i velmi pěkné vydání Poeova následníka - Lovecrafta - Vyděděnec a jíné povídky. Hororové povídky jsou asi pro grafiky zajímavé.