Pád Cařihradu

od:

Pád Cařihradu

Barvitá románová freska líčí životní podmínky lidí, jejich myšlení, mravy a předsudky ve středověkém středisku východní civilizace – Cařihradu v roce 1453. Náboženské spory jsou tu především spory politickými a skrytým bojem o moc. Román je psán formou deníku mladého muže, který nedokázal odhalit skutečný smysl své živo... celý text

Barvitá románová freska líčí životní podmínky lidí, jejich myšlení, mravy a předsudky ve středověkém středisku východní civilizace – Cařihradu v roce 1453.

Náboženské spory jsou tu především spory politickými a skrytým bojem o moc. Román je psán formou deníku mladého muže, který nedokázal odhalit skutečný smysl své životní pouti a zahyne při obraně umírajícího města. Umírá i jeho životní láska, dcera předního byzantského úředníka, která se obětuje v naivní víře pro své město i za čest rodu, v němž nechyběla zrada. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/40_/40986/pad-carihradu-40986.jpg 4.3203
Originální název:

Johannes Angelos (1952)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Josef Šimon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (30)

Přidat komentář
Lector
12. července

Moje třetí kniha od Waltariho. Číst jeho knihy je potěšením. V historických románech dokáže navodit dobovou atmosféru a snaží se být faktograficky přesný, pokud to jde (je nutno vzít v úvahu, že svá díla tvořil před několika desítkami let (a není nic dynamičtějšího než výklad historie).
Pád Cařihradu mi připomíná Feuchtwangerovu „Židovku z Toleda“. Na pozadí významných historických událostí, přesněji řečeno na pozadí střetu křesťanství s islámem je popisován příběh lásky lidí s rozdílným vyznáním. V tomto případě je židovská víra nahrazena ortodoxním vyznáním.
Konfrontace obou směrů křesťanství se také hluboce promítá do vztahu obou protagonistů a do textu knihy. Stává se pískem hozeným do soukolí vztahu vyvolaného fyzickou láskou. Právě velký důraz na vztah obou milenců pro mne byl tentokráte mírně rušivý. Přestože události vedoucí k pádu Cařihradu jsou popisovány poměrně věrně, jsou rozmělněny v dialozích o víře, či spíše o osobních postojích k víře toho druhého, kterých bylo na můj vkus přece jen trochu moc.
Jazyk je však skvostný. Vyjadřování se snaží navodit styl myšlení typický pro středověk. Pro moderního čtenáře to působí archaicky, ale tohle nejsou Hry o trůny.
Za zmínku stojí aspekt, který dnes nabývá na významu. Obyvatelé Cařihradu v důsledku vypjatých vztahů s katolickou vírou velmi často upřednostňovali vítězství tureckého sultána a upadnutí do područí islámu nad pomocí západních věřících a potenciálním rizikem upadnutí do područí papeže. Má to svůj dobový kontext, návaznost na Velké schizma a vydrancování Cařihradu Křižáky v roce 1204, ale přesto se nelze nepozastavit nad určitými analogiemi v současnosti. Hlouběji to komentovat nechci – to by patřilo spíše do sekce „diskuze“.
Případným čtenářům, kteří se zajímají o historickou stránku věci, doporučuji mapu (je v ní vyznačeno i místo, která bránil Giustiniani):
https://en.wikipedia.org/wiki/Fall_of_Constantinople#/media/File:Siege_of_Constantinople_1453_map-fr.svg

Jaruš7
13. června

Nezaměnitelný, skvělý styl, vydala jsem se po cestě poznání s M.W.
Jedno starobylé slavné město a hned tři názvy, Konstantinopol, Cařihrad ( pád - květen r. 1453 ), Istanbul. Deník začíná v prosinci v roce 1452 , blíží se konec Byzantské říše, název města mu dal císař Konstantin I. Veliký a neubránil ho Konstantin XI.
Bohatý příběh z historických pramenů, plný tajemství a citový konfliktů, lásky a vzdoru v opevněném městě očekávajícím napadení sultánem Mehmedem II.
Pro příhodnější pohled na netu jsou obrazy - výjevy z dobytí Cařihradu. Už jen pohled na enormně mohutné hradby - pozn. dobyvatelé je podkopávali,
ta obrovská děla, která bortila toto opevnění, tisíce obléhatelů na pevnině i na moři, boj a obrana se vším utrpením pohlceném v marnosti. Naděje na život s láskou se zdá neuskutečnitelným snem. Citát : " Přišla má láska s vůní hyacintů. Hřích je zrada všeho co člověk umí a zná. "
Boj o bohaté město na rozmezí víry latinské, (křesťanské), řecké a muslimské. Dodnes horké a citlivé místo na mapě světa.
Z MP3 + obrazy + wikip. = úžasný, poučný a pozoruhodný zážitek.

Petrben
12. května

Velmi kvalitní historická četba. A přece jen, nyní, když Evropu znovu ohrožují muslimové, je dobré se takto s jejich kulturou a povahou seznámit a možná se i poučit. Jediné, co mne nenadchlo, byly zdlouhavé a složité filosofické úvahy hlavního hrdiny.

Valyk
19. února

Ajaj, tak tohle byl omyl... Přečetl jsem to, ale nemohu tuto knihu hodnotit lépe. Je to zdlouhavý, patetický, mnohdy nelogický. No, raději se nebudu rozepisovat.

JanPřemysl
28. ledna

Tato kniha se nečte, podle mého zážitku sice ano, jakoby čtete, ale přitom diskutujete s autorem jak to vlastně všechno bylo. Zrovna tahle kniha by rozhodně byla dobrou a záživnou ukázkou, jak by mohla vypadat hodina dějepisu. Mika Waltari rozhodně předvedl dílo s velkým D na začátku slova.

Peleus
28. ledna

Jde o velmi Waltariovské dílo. Podrobné popisy, precizní práce s historickými fakty a jeden vyfabulovaný lidský osud. Nicméně i přes svoje nesporné kvality a hlubokou stopu, které ve mně zanechalo, musím přiznat, že u některých, na můj vkus, dosti zdlouhavých filosoficko-náboženských úvah hlavního hrdiny se mi chtělo dobrovolně skočit z cařihradských hradeb.

jadran
26.06.2016

I při vědomí nesporných kvalit Sinuheta i Etruska je tohle moje Waltariho nejoblíbenější kniha. Jednak proto, že je mi mnohem bližší moderní historie, která začal právě u jedné ze základních epizod popsaných historicky zcela věrně a s filosofickým podtextem, jednak s pochopením onoho smutku autora, který do knihy vložil pocit beznadějné ztráty a nevratných změn Evropy a hlavně Finska po druhé světové válce, kdy se zdálo že stejně jako turecké armády není křesťanská Evropa schopná zastavit a nastává soumrak křesťanské civilizace, tak nikdo nezastaví v Evropě komunistické barbarství a brutalitu. Finsko se sice shodou okolností na čas alespoň z hlediska vnitřního uspořádání ubránilo Sovětskému Svazu ve dvou devastujících a krvavých válkách, ale samotní nejvyšší finští politici byli přesvědčeni, že nakonec komunismus zvítězí a jejich postoj byl, držet to, jak to nejdéle půjde. Kdo zná lépe finské dějiny XX. století, ten pochopí, co tím myslím a domnívám se, že to tak vnímal i autor. A v tom je právě ta síla historie - pár let po dobytí Cařihradu byl brutálně cílevědomý Mehmed poražen při obléhání Bělehradu, což byla první drtivá porážka do té doby nezastavitelných Turků (i když jejich další eliminace z křesťanské Evropy se táhla ještě dalších více jak 200 let) a pouhých 13 let po Waltariho smrti se rozpadl do té doby zdánlivě nezastavitelný a neotřesitelný kolos, ohrožující permanentně jeho vlast.....

tlllk
09.01.2016

myslím že audio verzia je oproti knihe mierne skrátená i keď v popise je ničo iné (390str. za 10 hod.), čo sa podpísalo pod trochu iným pocitom z knihy ako pri Etruskovi či Sinuhetovi. Na druhú stranu konečne si hlavný hrdina vybral partnerku, ktorú som nemal chuť po celú dobu uškrtiť.

de_baques
21.12.2015

Opravdu vynikající kniha, příběh velmi rychle vtáhne čtenáře do děje a zrychlující se spád událostí, které směřují do neodvratné katastrofy je mistrovským vyprávěním o statečnosti a zradě na straně řecko-janovsko-benátské a touze po moci a krutosti na straně turecké.

martin č.
02.11.2015

Přečetl jsem Pád Cařihradu znovu (snad po 20ti letech), pod dojmem toho, že aktuálně sbírám byzantské mince a čtu byzantskou historii. Kdysi mě Waltari ovlivnil asi nejvíc ze vše autorů. Jeho křesťanství, neustálé hledání, hluboké filosofické i melancholické úvahy hlavních hrdinů na pozadí převratných historických epoch, které mám i díky němu rád.
Dnes jsem knihu četl mnohem poučeněji, s větším nadhledem, vědomím toho, jak vše dopadne, místy jsem vnímal autorovu jistou patetičnost a i přesto všechno jsem z knihy měl znovu velikou radost. Jsem zpětně velice rád, že to byl právě Waltari, kdo mne před tou jednou až dvěma dekádami tolik oslovoval. Stejné kvality dobré literatury, hlubokých myšlenek i věrných historických reálií jsem nenašel asi u žádného jiného spisovatele.

Stolda
24.06.2015

Číst Waltariho je jako jít do neznáma, kam se ale těšíme, protože víme, že nás nejen na konci, ale i v průběhu čeká něco úžasného.

MKrat
30.05.2015

Nádherně napsaná kniha, jinak ji budou brát a hodnotit čtenáři dvaceticetí, jinak čtyřicetiletí a dále starší..mistrovství pera se jí neupře..

nightlybird
29.03.2015

S touhle knihou je to vlastně zajímavý propletenec - Waltari napsal dvě verze jednu pod názvem Nuori Johannes (česky Temný anděl) v roce 1951, o rok později se k tématu vrátil a přepsal je jako Johannes Angelos (česky Pád Cařihradu).
Knihy vyšly až po jeho smrti - druhá verze jako první (i když je uváděno, že jde o pokračování té první). Oficiální kritikou jsou označovány za jeho nejlepší díla, hodnocení čtenářů ale už tak vysoké zdaleka není (a asi ani Waltari si je bůhvíjak nepovažoval, když je strčil do šuplete). Sám jsem četl pouze slovenskou verzi ta obsahuje (údajně) obě verze redakčně upravené a můj názor je , že kniha zůstává trochu ve stínu jeho známějších historických románů. Stejně jako jeho méně známé Jeho království.
Jenom doufám, že Waltariho knihy nezapadnou pod hromadou "severských detektivek" a budou se číst dál.

LaCata
29.03.2015

Waltari mě zcela nepřipravenou vrhl doprostřed proudu vyprávění, kde mi nic neulehčoval, a jak se mi zdálo, ani nevysvětloval. Samozřejmě mě příliš nebavilo číst něco, čemu jsem nerozuměla. Kdo je na jaké straně, kdo na obou, co za národnosti vlastně v tom Cařihradu žilo, jakého byli vyznání – tahle epizoda dějin mě v mém vzdělání zcela minula! Teprve později začaly přicházet aha-momenty. Asi v polovině jsem se opravdu chytla a začalo mě to bavit. Ostatně uhrančivá atmosféra této kroniky ohlášené katastrofy města i jednotlivce mi ani dřív nedovolila to vzdát. Konec pak byl naprosto strhující. To ale nebylo moje hlavní překvapení. Po dočtení jsem si tu knížku vzala znovu a zjistila jsem, že celá první půlka, která mě tak nebavila, je úplně stejně dobrá jako ta druhá. Tolik objasnění, tolik neviděných náznaků! Také styl je od začátku tentýž, není žádný bod zlomu. Waltari má jasnou vizi a vede čtenáře (nikoli za ruku) k jejímu pochopení. Romány, které jsou při druhém čtení ještě lepší než při prvním, jsou vzácné, a zaslouží si všechnu pozornost světa i mých pět hvězdiček.

LenkaKa
18.03.2015

Tahle kniha mě až tak nenadchla, nakonec jsem ji dočetla, ale dalo to práci. S "Egypťanem" se to nedá srovnat.

Thrawn89
05.01.2015

Po estetické stránce bezchybné dílo, jak už je u Waltariho zvykem, obsahově však jde o jeho spíše slabší dílo. Do více než půlky postrádá kniha dynamiku a čtivost. Knihou jsem se tedy trochu prokousával, ale poslední třetina za dočtení stojí. Morálně-duchovní přesah mě příliš nezaujal.

Rasto
05.11.2014

Podle mě jedna z nejzajímavjejších knížek co se mi dostala do rukou. Na její čtení jsem se chystal bezmála rok, ale potom jsem se od ní nemohl odtrhnout a přečetl ji za čtyři dny. Je to pro mne, jako pro milovníka Istanbulu velice ceněná kniha.

Edana
07.10.2014

Historické romány od Waltariho se jen tak nečtou, ty se vychutnávají. Čtenář ví, že tohle je opravdu literatura, podložená studiem, výzkumem a okořeněná vysokou dávkou talentu. Nemusí mít obavu z historických nesmyslů, ani z nelogického vývoje děje. Tohle prostě není dílo, které spíchnete za pár večerů.
Poslední dny křesťanského Cařihradu jsou sice z našeho (evropského) úhlu pohledu trochu smutným čtením (a čím blíže jsem závěru, tím je čtení děsivější), přesto knihu nelze než doporučovat. Silný příběh (nejen ten milostný mezi Janem a Annou, ale i příběh celého města, celého národa), skvěle popsané prostředí a atmosféra doby.
Jenom dvě malé poznámky k vydávání tohoto románu. Zaprvé, kterak je krásné a zajímavé, jak v různých zemích vydávají tento román pod naprosto odlišnými názvy: v originále stačilo Johannes Angelos (stejně jako třeba ve španělštině), v angličtině už to je Dark Angel (obdobně pak v němčině), u nás zvítězil motiv zničeného města - tohle mě prostě baví. Zadruhé - četla jsem "3. nezměněné vydání" a nedokážu asi úplně pochopit, jak někdo může třikrát vydat knížku, která má průměrně tak na každé třetí straně překlep nebo chybu.

braunerova
14.05.2014

Z téhle knihy jsem dost rozpačitý. Výborné pasáže o obléhání se střídají s rozvláčnými úvahami o lásce a náboženství. Několikrát jsem ji odložil, než jsem ji dočetl. Egypťan Sinuhet je podle mě mnohem lepší.

Richie1
25.04.2014

Perfektně popsané obléhání Cařihradu se zajímavým romantickým příběhem, zasahujícím do všech oblastí středověkého Cařihradu. Závěrečné fáze boje jsou velmi sugestivně vylíčeny a nezbývá než obdivovat hrdinství obhájců i nezdolné odhodlání sultána Mehmeda II. a jeho armády dobýt tuto poslední baštu bývalé obrovské říše.

Lenka Žofka
04.11.2013

Můj oblíbený "klasik"! Všechny jeho knihy dosud přečtené mě uchvátily, i když ty tlustší mi chvilkama neodsýpaly tak rychle.
Dá to ale člověku úžasnou představu, jak to kdysi vypadalo a chodilo. Rozhodně milionkrát lepší než učebnice dějepisu.

antonio22
23.10.2013

čtu komentář níže - taky jsem s velkou pompou doporučil mojí sestře a předal jako největší dar :-) no mi se kniha velmi líbila a od waltari pro mě nejlepší!!!

petulajda
20.09.2013

Nějak mi to nesedlo :-( Byla mi doporučena a s velkou pompou předána jako nejlepší dar a přečíst to byl mor, trvalo to rok. Snad bude Egypťan Sinuhet lepší...

filipika
07.07.2013

Román, který mi vyrazil dech. Dokonalé. Klobouk dolů nejen před Waltarim, ale i před překladatelem Markem E. Světlíkem. Vždy je tak důležité zachovat jazyk a atmosféru originálu i doby, do níž je román zasazen, a tady se to, věřím (i když neumím finsky), určitě povedlo.

tomashewk
05.03.2013

Jako vždy výborný Mika Waltari potácející se nad otázkami života a smrti, nad pomíjivostí lidského bytí se svým často klasicky sinuhetovsky rozporuplným hrdinou. Pád Cařihradu má díky popisu připravované bitvy a jednotlivých bojů větší spád, než například více přemýšlivý Temný Anděl.

džanaka
30.01.2013

Odehrává za v Cařihradu obleženém a posléze bobytém Turky.

V této knize je i znatelný duchovní rozměr.

vitavita
11.04.2012

Výborný román, jako většina od M.W.

Mayanea
22.08.2011

,,Vědění je jediná svoboda člověka."

Společně s dalšími velkými myšlenkami byla i tato vetkána do románu jako hedvábná nitka do gobelínu. Mnohé myšlenky (nejen) Jeana Ange byly krásnější než-li Anna Notaras.
Byla to vůbec láska ? Jane, Anno, bylo tomu tak? Kdykoli se objevil dialog mezi těmito postavami, cítila jsem spíše chlad a odstup. Ale byla to prý láska. Oba našli svůj konec stejně tak jako jsem já našla poslední stranu této knihy.
Před otevřením jsem ani netušila, kdy a kým byl dobit Cařihrad. Teď už mi to nikdo z paměti nevymaže, i když se mě na to asi málokdo bude ptát...

Vavča

Část jedné ságy, musím sehnat ty předchozí. Uvidíte Cařihrad a ucitíte atmosféru a postavy knihy téměř na dotek. Waltari je mistr výpravných historických fresek, které představí příběh jedné postavy a v něm to podstatné z doby. Akademici ani prozaici nemohou Waltarimu konkurovat.

Márinka

Waltari mi vždycky dává zapomenou na nudné hodiny dějepisu. Dala bych ho do osnov.