Pád

OMG! Co to proboha živého bylo? Hlavu mám z toho úplně v pejru, a vůbec to nepobírám. Dočteno jen silou železné vůle. Musela jsem vědět, co z toho v závěru vyleze... Prosím pěkně, taky vám přišlo, že z toho nevylezlo vůbec nic? Jen totálně ujetý psycho, bez hlavy a paty?
Kdybych už od autora nepřečetla tolik knih, nejspíš bych ho hodila na černou listinu.
Horor? Jako že fakt? Strach a napětí jsem tu jaksi nenašla. Možná tak úděs z toho, kolika stránkami se ještě musím prokousat...
Omlouvám se, ale tohle opravdu ne.

Jedná se o mysteriózní thriller (horor).

Hlavními postavami jsou RICHARD a ANNA, kteří letí nočním letem z Edinburghu do Bratislavy. Richard v Eninburghu požádal Annu o roku a Anna souhlasila. Jsou velmi šťastní. Vedle nich si přisedne ERIK (20 let), který má tajemství. Vypráví jim děsivou příhodu a prozradí něco, kvůli čemu se let změní v noční můru plnou ryzí hrůzy.

Střídají se různé úhly pohledů hlavních postav.

Příběh se odehrává na počátku pandemie COVIDU.

Kniha se zabývá tématem spánkové paralýzy. Dodnes není pořádně prozkoumaná. Při každém usnutí hrozí smrtelné nebezpečí.

Kniha byla zajímavá a příběh mi nahnal strach. Atmosféra byla pro mě strašidelná. Knihu jsem přečetl během jednoho dne.

Příběh jsem si spojoval s filmy Noční můra z Elm Street, kdy hlavní hrdinové dělali všechno proto, aby neusnuli a nedostali se tak do spárů Freddyho Kruegera.

V knize se vyskytovaly vulgarismy a jemné filosofování.

Kniha má pěkný přebal.

Určitě není dobrý nápad vzít si tuhle knihu do letadla. To jsem neudělal, ale na dovolenou jsem si ji přibalil do kufru. Utvrdil jsem se, že číst jedině na pláži nebo v hotelu. Dalo by se to nazvat jako Slovenská Noční můra z Elm Street v letadle do Bratislavy za časů pandemie ve víru absolutního šílenství s filozofickým podtextem. Je to i dost těžko hodnotitelné, já jsem od pana Kariky četl dvě knihy, viděl dvě filmové adaptace, ale nějak se nedokážu napojit, být ohromený...Přesto bych chtěl podtrhnout, že umí vybudovat vždy velmi působivou atmosféru v podobě ledové pěsti, sevřeného hrdla či mrazu v zádech u svých čtenářek a čtenářů.

Spisovateľ Karikovho formátu si jednoznačne zaslúži ďalšiu šancu na rehabilitáciu po jeho predošlom prapodivnom počine Hlbina. Ten k nám totiž zrejme neprišiel z hlbín autorovej tvorivej psyché, ale z hlbín sáčku s toluénom. V prípade tejto knihy ma však extrémne zaujala téma, lebo so spánkovou paralýzou som už pekných pár rázy mal tú „česť“ a bola to fakt riadne ľadová a intenzívna sprcha... (údajne vraj pomáha nezaspávať na chrbte, ale skôr na boku, ťažko povedať).

Iným čitateľom prekážajú nesympatické postavy a áno, dá sa im dať za pravdu. Anna používa jazyk, na ktorý som ako lingvista a jazykový purista extrémne alergický a stále verím/dúfam, že nikto príčetný toľkými anglicizmami slovenčinu nezasviňuje (ak teda nemá 15 rokov a netrávi celý svoj život na instagrame). Za toto ide každopádne hviezda nadol. Richard je podľa všetkého úspešný bratislavský žralok, takže tiež nič moc, ale s takým Erikom by som pokojne na pivo zašiel.

Prostredie Škótska mi nič nehovorí, ale je to každopádne svieža zmena oproti Ružomberku alebo nejakému tomu nižšiemu či vyššiemu slovenskému pohoriu. Dynamika tomu nechýba, v jednotlivých časových rovinách sa dalo orientovať bez problémov. Knihu som pokoril na jeden záťah už v priebehu jediného dňa, no a v takýchto prípadoch platí, že menej ako štyri hviezdy dať nemôžem. No a môže byť zlá kniha, ktorá začína citátmi od Schopenhauera a Nietzscheho? No to teda, že nie... Keď už si človek raz za rok amputuje mozog a siahne po literatúre tohto typu, nebolo to žiadne sklamanie. Tunajšie hodnotenie v tomto prípade pokladám za nespravodlivo nízke.

Kariku mám velmi rád, ovšem tahle knížka se mu vůbec nepovedla. Je zde několik věcí, přes které jsem se prostě nepřenesl. První z nich je naprosto nevěrohodný a místy zcela naivní popis myšlenkových pochodů hlavní hrdinky, Karika má očividně problém vžít se do opačného pohlaví a vidět věci z jeho perspektivy, tak to místy vypadá opravdu divně. Hlavně to ale taky brání tomu, aby čtenář mohl s hrdinkou jakkoliv hlouběji sympatizovat. Od druhé poloviny knihy se příběh začíná cyklit, děj na palubě letadla se motá na místě, přechody mezi realitou a iluzemi se stírají, ale takovým způsobem, že to člověk po chvíli už očekává a spíš ho to otravuje. V určitý moment jsem se přistihl, že mě to celé vůbec nebaví.

Zvláštní je i samotný styl, který vytváří dojem, že kniha vznikala velmi spěšně a možná dokonce s určitým přispěním generátorů textů. Důvodem, proč si to myslím, jsou takové ty typické triády holých vět ve stylu "Ticho. Náraz. Pád." Na tyhle člověk naráží opravdu frekventovaně, je to do očí bijící.

Kniha byla zajímavá námětem. Spánková paralýza se nevyskytuje často.
Jinak mě dílo výrazněji neoslovilo. Postavy nebyly dvakrát sympatické a po překonání počátečního chaosu v časech, jsem dočetla bez toho, aby mi spadla brada úžasem.
Trhlina je stále na prvním místě.

Kniha Pád začína presne tým, prečo vôbec po Karikovi siahame. Prvá polovica je skutočne zaujímavá, má výborný ťah na bránku a autor v nej opäť dokazuje, že vie vybudovať hutnú, mrazivú atmosféru a vtiahnuť čitateľa do deja. Problém však nastáva v momente, keď sa kniha prehupne do druhej polovice. Autor tu, bohužiaľ, opäť padá do svojich typických, zamindrákovaných a prehnaných opisov. Príbeh ide bokom a nastupuje ťažkopádny lovecraftovský štýl plný abstraktného kozmického strachu. Výsledok? Únavné čítanie. Úprimne, koho reálne baví čítať dvesto strán naťahovaných popisov pocitov a neuchopiteľného zla, kým dej absolútne stojí? Ak bude Jozef pokračovať v tomto ubíjajúcom trende, je dosť možné, že po jeho knihách jednoducho prestanú siahať aj jeho doterajší fanúšikovia. Ako sám autor napísal tuším v Smäde/Hlade, tieto svoje "úžasné" novely a romány píše, odkedy si vybudoval nové podkrovie. Nuž, ak to podkrovie inšpiruje len k nekonečným depresiám a dvestostranovým opisom ničoty, možno by pre záchranu jeho tvorby bolo najlepšie, keby sa radšej čím skôr presťahoval.

Na začátku jsem myslela, že budu číst další skvělý Karikův misteriozní román z prostředí Edinburgu, pro mě win, win... Ale čím déle jsem četla, tím jsem se svému nadšení vzdalovala. Hlavní premisa mi přijde už docela za čarou na to abych tomu chtěla uvěřit a svést se na vlně autorových myšlenek.... Takže za mne spíše ne..

Dost mě mrzí, že musím dát nelichotivé hodnocení, protože Kariku mám fakt ráda. Trhlině, Strachu a Hlubině se, za mě, ve sféře československého hororu nemůže nic rovnat (snad s výjimkou Ignis Fatuus). Ale tohle mi nesedlo, což je co říct, pač se vše odehrává v letadle a já létání miluju, nacpěte mi ho kamkoli a máte mě.

Že byly nesympatické postavy, to bych přežila, to je Karikova klasika, se kterou se počítá. Ale dost mě rozčilovaly ty přeskoky mezi postavami (nějakou dobu mi trvalo, než jsem se zorientovala ve vypravěčích a čase) a těmi, kdo si kaleidoskop "předávali" (mimochodem, tam jsem děsně cítila motiv jednoho staršího horroru, který se mi příšerně zadral pod kůži... fuj).

Celé to tentokrát bylo jaksi nedotažené, nepropracované, jako kdyby šité horkou jehlou. Potěšilo by mě mnohem podrobnější rozplétání historie, pátrání po původu kaleidoskopu, mapování mýtů o Cizinci a náhlém úmrtí zdravých dospělých ve spánku (to téma mě docela zajímá, bohužel jsme to kdysi zažili v širší rodině a byl to příšerný šok, korunovaný tím naprostým neporozuměním PROČ), ideálně ala Trhlina. Chápu, že cílem možná bylo přenést na čtenáře uspěchanost a stres postav při rychlém úprku před děsy / covidem... ale přijde mi, že to moc nezafungovalo.

V podstatě nic nepřekvapilo. Závěr byl v duchu celé knihy uspěchaný, trochu moc absurdní. Vývoj a rozhodnutí postav očekávané (já tomuto typu závěrů říkám, v duchu milovaného Twin Peaks, Fire, walk with me). Zamrzelo mě, že to příliš nenavázalo na mapu divných míst ze Slovenska (čekala jsem aspoň jeden odkaz na Čebrať nebo Tribeč) - škoda, škoda, od autora Karikova typu se už bere jako povinnost, že bude s každým dalším dílem dál stavět vesmír... což tady bylo v podstatě jen na úrovni halucinací.

Prostě - námět vynikající, zpracování nic moc a to je děsná škoda. Nijak jsem se nebála, přečetla jsem to za večer, některé úseky jsem cíleně zrychlovala a jen prolétla (Edinburgh - děsná pruda, vypravěči protivní jako pr..kýnko na záchodě, pořád jen v hnusném počasí chodí odněkud někam, děsí se a přesto nic moc nedělaj). A pak jsem šla s klidem a spokojeně spát (ehm). Snad to příště bude lepší.
PS: Čtenářská výzva - kniha odehrávající se v uzavřeném prostoru (flashbacky se nepočítaj :)

Myslím si, že pokud někdo chce s Karikou začít, je Pád ta nejlepší volba. Podle mne kniha není vůbec špatná, navzdory rozsahu se vám dostane motivů okultismu, magie i paranormálních jevů. Tajemného Skotska. Prolínání realit a střídání úhlů pohledu a různých časů stupňuje napětí, své hrdiny Karika nechává propadat se z jedné noční můry do druhé. Sen prosákl do skutečnosti, nebo skutečnost do snu? Občas tápete. Chcete najít odpověď. Nositelem zla je tu kaleidoskop, který místo barevných sklíček a tančících korálků tvořících překrásné ornamenty, otevírá dveře děsu a hrůze, o kterých se vám ani nesnilo. Tahle malá kniha v sobě ukrývá spoustu odkazů, například na dílo Lovercrafta nebo na staré dobré faustovské téma: Zaprodat se či se nezaprodat?

Kniha je skvělý společník na cesty, je malá, nezatíží brašnu. Do letadla či do autobusu, čtení na pár hodin, které si dáte na jeden, dva zátahy.

Zklamání. Od autora jsem četla jen Trhlinu, která byla skvělá. Toto jsem však přelouskala jen proto, že mi kniha byla darována. Nudilo mě to, bylo mi zcela jedno, jak to s postavami dopadne. Těšila jsem se na mrazivý pocit, na ten ale nedošlo. Myšlenka zajímavá, ale zpracované tak, že lituji promarněného času.

Kniha je naprostý chaos v mé hlavě....
Bylo to svižné, zamotané, tajemný cizinec a záhadný kaleidoskop.
Z druhé strany musím podotknout, kdo má živou představivost, tak to prožil se všemi....
Spánková parylýza, super námět...
Trhlina je ale stále na prvním místě.

Jozef Karika kedysi písal úžasné hororové poviedky. Potom zistil, že nálepka horor nie je finančne lukratívna, detto písanie poviedok namiesto románov, zistilo to aj vydavateľstvo a ruka v ruke s tým obe strany dospeli k presvedčeniu (klamlivému?), že na hororových poviedkach nezarobia. A tak to začali označovať žánrovo inak (mystický triler, mysteriózny triler, záhadný triler, ponurý triler, šmolkotriler), autor zaprel žáner, ktorý ho stvoril, vybodol sa na poviedky, v čom bol paradoxne vždy najsilnejší a začal bravúrne poviedkové nápady naťahovať na väčší počet strán, aby to mohlo byť vydané ako samostatná kniha. Vinou toho vytváral divné vedľajšie linky, zbytočné scény, postavy neveľmi dôležité pre príbeh, do nekonečna rozpisoval scény, ktoré boli najlepšie krátke a úderné, dopisoval nové kapitoly, odseky, vety, aby mal toho viac. Tým rozriedil majstrovskú poviedku na nudný román. Presne to isté nájdeme i v Páde. Stal sa z neho obchodník s dažďom. Na poli nehororov stvoril na začiatku svojej spisovateľskej cesty skvelé pecky (V tieni mafie 1 + 2), no akonáhle spravil z hororovej poviedky hororový román, tak to (česť výnimkám – Smäd, Strach, Hlbina) dopadlo hrozne (Tma). Vrátane Trhliny, kde bol Jozef taký láskavý, že mi daroval šťavnaté cameo trola Kochčeru (žiaľ som sa neprebojoval do filmovej verzie, určite by som rád so svojím antiherectvom zahviezdil po boku uznávaného Tomáša Maštalíra) za to, že som si dovolil napísať negatívny názor na jeho knihu, lebo sa mi nepáčila (no len povedzte, toľko drzosti!). Jozef zakaždým príde s perfektným námetom (spánková paralýza, entita prikazujúca vám skočiť do priepasti atď.) a ja sa vždy nechám nalákať. Som to ja ale somár, však? Skoro zakaždým totiž žiaľ dostanem nesympatické postavy, avantgardný (podivín), prípadne zastaraný slovník (nemoc), ktorý je nechcene smiešny (mám na háku sa prestalo používať okolo roku 2010, Jozef, bral by som to ak by sa dej odohrával v deväťdesiatkach a bol by tomu uspôsobené aj práve vyjadrovanie postáv). K tomu banálny príbeh, nudné twisty (česť výnimkám) a slabý opis atmosféry, teda to, v čom bol kedysi báječný. Krásne to ilustruje scéna v Páde, kde sa postave zlomí necht. Autori, ktorých práca baví, by si to zvrhlo užili. Čitatelia spolu s nimi, verte mi. Jozef Karika vás len nudne v jednej vete informuje, že postave sa zlomil necht. Bodka. Ak chcete viac, máte smolu. Neviem, či Jozef vie, aké je to zlomiť si necht. Je to sakra ku*váreň! To nechcete zažiť. Áno. Stručný štýl vie byť rázny a úderný (Ketchum, Bukowski). Nepochybne. Lež, niekedy je skrátka len známkou bezradnosti a vyhorenia. Nechýbajú smiešne náhody (autor potrebuje, aby sa čitateľ dozvedel, čo na laptope študovala postava A a tak postava B náhodou drgne do stolíka s laptopom v spánkovom režime, displej sa rozsvieti a postava sa začíta do textu). Jozefa ako jeho (bývalý?) fanúšik v posledných rokoch často kritizujem za protivných mužov v hlavných rolách a komický slovník (mrte, pohoda, namotali, haluze, zalepilo mi, muselo mu prepnúť). Teší ma, že počúva moje názory. Takže z Pádu vyhodil muža a nahradil ho ženou (ktorá ale beztak pôsobí mužsky, niektorí muži sú proste necitliví, nevedia písať ženy a z textu je to poznať) a puberťácky slovník daroval iba jednej vedľajšej postave, ktorá je „zlá a zákerná“ a tak si domyslel, že ak je to niekto zlý a zákerný, tak nadáva a ak je niekto dobrý, tak nenadáva. Nuž... každý si urobí svoj názor. Pravdupovediac som zostal zarazený, že ani raz nepadne slovo „cool“. Samotná zápletka je chytľavá a občas sa Karikovi podarí dať dokopy nielen zaujímavé spojenie (tanec horúceho vzduchu), ale dokonca nápad (hoc vycucnutie oknom v lietadle je pochopiteľne odkopírované z Votrelca: Vzkriesenia). No väčšinu času je to mdlá banalita bez chuti a zápachu. Samozrejmosťou je vykrádanie slávnych filmových hororov, či už Kruhu, alebo jeho dobových ázijských (a amerických) napodobenín, kedy boli postavy prenasledované smrteľnou kliatbou prejavujúcou sa skrz technológie (videokazeta, fotoaparát, mobil...). Autor sa čoraz častejšia vracia k svojmu prapôvodnému Ja (viď. jeho knihy so za všetko hovoriacimi názvami Brány Meonu a Kurz praktickej mágie pre začiatočníkov). Plusy: prostredie lietadla, škótske opisy a osviežujúce skákanie od jednej postavy k druhej.

Zatím nejslabší kniha od Kariky. Jeho knížky miluju, ale začíná se dost opakovat a tak nějak to ztrácí to kouzlo.

Bohužel jsem udělala tu chybu, že jsem začala číst Pád hned poté, co jsem dočetla Smršť... Místo stařeny v černém se mi tak dostalo tajemného Cizince v černém. Dlouhé pařáty, skřípavý hlas, strach z pronásledování jak přes kopírák. Rozdíl jen v tom, že hrdinové jednoho prchají před příznakem autem, druzí na palubě letadla.
Téma spánkové paralýzy je pro horror skvělé, škoda jen, že nám svůj záměr autor prozradil hned na začátku. Od té chvíle víte, co se všem postavám děje a po pár stránkách to začne být dost nuda. Navíc, pokud znáte Karikovy knihy, s happyendem tak nějak nepočítáte.
Mám pocit, že v poslední době má autor čím dál větší potřebu ventilovat své filozoficko-psychologicko-ezoterické názory o životě, smrti a všem tom tajemném mezi tím. Podle mě to ale jeho příběhům ubírá na atraktivnosti. Asi si dám od Kariky chvíli pauzu...

Mě jeho knížky baví, bojím se a zároveň nechápu...chybí mi reálné vysvětlení, takže přijmu co je...

Recenziu pre Fandom.sk napísala Ena. Úryvok z recenzie:

"Jozef Karika si už na Slovensku vybudoval stálu a pomerne veľkú fanúšikovskú základňu. Mnohí z týchto čitateľov mu odpustia všetko. Aj priveľa opisov, opakovanie už niekoľkokrát povedaného či nudné časti. Dokonca aj nečakané náhody, ktoré posúvajú dej tam, kam autor potrebuje, a nad ktorými by sa iný čitateľ kriticky zamyslel. Pád sa skrátka ničím nevymyká z priemeru. Dostanete román a v ňom všetko to, čo od autora očakávate, spôsobom, na aký ste u neho zvyknutí. Ale ak patríte k skalným fanúšikom, zrejme budete nadšení..."

Celú recenziu nájdete na Fandom.sk https://www.fandom.sk/clanok/recenzia-jozef-karika-pad

Jsem fandou Karikových knížek , např. Trhlina je jedna z nejlepších.... Pád mi přijde naopak jednou z těch slabších. Ale i tak slušný průměr. Zajímavé jako audiokniha, opět perfektní zpracování. Zaujal mě styl psaní, krátké holé věty, rychle za sebou, děj běží, ale je to na mne příliš repetitivní až únavné. Opět dobrý námět, pověst o Cizinci, chtělo to možná uchopit trochu jinak (jiný úhel pohledu, stačí poodstoupit a hned to vypadá úplně jinak...).

Pokud už jste nějaký horor od Jozefa Kariky četli, tušíte tak nějak, co můžete očekávat. A dostanete to i tady.
Zajímavá zápletka, která čtenářům i hlavním postavám zamotá hlavy. Události na hranici reality, sny a fantazie - kde přesně je ta hranice? To mnohdy neví ani čtenář, ani postavy. Jak moc je to uvěřitelné, to ať si posoudí každý čtenář sám. To všechno máme i tady.
Je to napínavé, akční, svižné, neměla jsem pocit, že bych se nudila. Zápletka zajímavá, bavila mne. Důvod, proč ale hodnotím průměrně, je ten, že od autora toho mám načteno / naposloucháno už víc věcí, takže je pro mne těžší najít v těch dílech něco, co by mne překvapilo, odbouralo či vyvolalo nějakou intenzivnější emoci. V tomto ohledu na mne fungoval velice silně Strach, Trhlina a Smršť, kdy jsem teda prožívala silné emoce. Strach dosud považuji za autorův nejlepší horor a za nejlepší horor, co jsem vůbec kdy četla - takhle vyklepaná jsem nikdy u ničeho nebyla jako právě u Strachu.
Každopádně jsem ráda, že se mi Pád dostal do rukou, resp. do uší. Tohle byla svižná jízda, kterou jsem si uměla užít, byť emocionálně mne to nezasáhlo tolik jako autorovy jiné knihy. Nevím, přijde mi, že tohle byl víc thriller než horor. Ale solidní.