Pád

(SPOILER) Přiznám zklamání. Pád řádím vedle Propasti, která kdyby byla poloviční... byla by pro mě snesitelnější.
Karika je mistr v natahování napětí - chcete vědět víc, ale v podstatě se toho zase tolik neděje. Po neustálém umírání Gavendy v Hlubině mě ale už jen tak nenatáhne. :)
Tři postavy vyprávějí v ich formě - tohle Karika taky umí, ví jak vtáhnout do příběhu. Tady mi to kazilo vkládání anglických výrazů, které používaly všechny tři postavy, byť by to asi nejvíc slušelo jen Erikovi. Takhle postavy jaksi podivně splývaly. To, co mohlo dát osobitost bylo použito pro všechny.
Konec nepřekvapil, škoda, Karika začíná používat stále stejné vzorce/šablony.
Motiv spánkové paralýzy zkombinované s okultním předmětem bylo ale zajímavé a originální, byť se s průběhem této "nepříjemnosti" neztotožňuji. Spánková paralýza mě občas postihne, ale ještě nikdy mě nekousla a nesedí ani většina projevů v knize. Muž v klobouku, ani Freddy Krueger mi u postele nezevlují a snad zůstanou jen u pana Kariky :D. Mně naprosto stačí nejasné obrysy a pak jeden zcela jasný, ale ... mno, co strašidelného je na malé holčičce, která stojí v nohách postele a natahuje k vám ručičky, zatímco vy můžete jen otevírat a zavírat oči ;)

Ve srovnání s jinými současnými českými a slovenskými autory tohoto žánru má Karika prostě bezkonkurenčně propracovanou psychologii postav a hlavně přirozené a uvěřitelné dialogy, vnitřní i ty výslovné. Pro mě radost.

Nahlédl jsem do Propasti ( a ona nahlédla do mě ), dostal jsem Strach a ten ve mě vytvořil Trhlinu, přežil jsem Pád. A co teď? Možná dostanu Hlad a Žízeň a pak půjdu Na smrt. S Mafií nechci mít nic společného. Budu se opakovat. Zážitek z přečtení Trhliny už asi nic nepřekoná. A Pád bude mít čestné místo v knihovně, protože je podepsán od autora. Děkuji Jozefe, pokud čteš i tyto příspěvky.

Já musím říct, že si to u mě pan Karika po posledních zklamáních vyžehlil.
Mělo to spád, opět zajímavé téma!
Občas se mi chtělo zvracet... skvěle napsané ;-)

Bohuzel pritazene za vlasy. Preskakovala jsem cele stranky. Nebavilo me to. Karika byval dobrej, ale uz je to nuda. :-(

Karika už napsal lepší knihy, myslím, že už se nepřekoná. Ale mě jeho styl prostě baví.
Spánkovou paralýzou občas trpím, tak jsem si prožitky hrdinů dokázala dost živě představit.

Pád mě bohužel neoslovil. Přišlo mi to zvláštně ploché, postavy mě vlastně ani nijak moc nezaujaly. Námět byl dobrý, ale zpracování mi nesedlo.

Kniha mě moc nebavila ,přišla mi slabá.

Pri čítaní Karikovho románu "Pád" ma zovrela deštruktívna sila, paralizovala ma žeravá obruč. Všetko sa rozpadlo na fragmenty. Tie sa rozmazávali, až sa rozpadli. Ich nápor ma uvrhol do cudzoty, ocitol som sa niekde inde. V neznáme, ktoré sa vymyká všetkému, čo som zažil, aj tomu, čo si viem racionálne predstaviť. Smery i vnemy sa pomiešali, navôkol vírili podivné tvary. Neprestajne sa menili, prekrúcali, popierali geometriu aj logiku. Špirály sa stáčali dovnútra a zároveň vytáčali von. Kruhy sa rozširovali donekonečna, zatiaľ čo sa sťahovali do jediného bodu. Živé farby sa prelievali, splývali v snovom kaleidoskopickom víre. Bolo to niečo desivo neskutočné. Bolo to päťhviezdičkové čítanie.

Motiv byl zajímavý, ale knížka jako taková mě osobně vůbec nebavila, postrádala jsem to, co se mi na Karikových knihách vždy líbilo. Navíc mi vadil vulgární jazyk většiny postav

Spíš banální nabádavý výkřik ("žij svůj život tak, aby ti nevadilo ho prožívat znovu") než funkční horor kvalit Trhliny. Veliká škoda. Bod navíc za kaleidoskop - to je rekvizita, která slibuje mnohé (zde nevyužito).

Útlá kniha Jozefa Kariky, měla jsem představu - knížka na jeden večer. Omyl k některým myšlenkám v knize jsem se opakovaně vracela, abych je lépe pochopila, takže mi dělala společníka témeř týden. Příběh se odehrává v letadle letícím z Edinburghu do Bratislavy, ale také v Edinburghu. Tak se nám pěkně střídá prostředí s jednotlivými pohledy hlavních hrdinů. Otázkou je, co je realita a co sen, co se nachází na rozhraní reality a snů, jaká to je sféra, která není ani imaginární ani reálná, ale něco mezi tím, syntéza těchto dvou pojmů. Jedná se o thriller a hlavním tématem je spánková paralýza, noční děsy, úzkokst, která zabíjí a k tomu všemu sehrál nezastupitelnou úlohu v tomto děsivém příběhu kaleidoskop, takže pozor, kdo ho vlastníte, nedoporučuje se do něho koukat, jinak se ocitnete v ohrožení života.

Kariku miluju. Ale z nějakého důvodu v posledních knihách rezignoval na děj a budování příběhu. Pokud potřebuje detailně prezentovat své filozoficko-spirituální teorie, proč nezvolí samostatné pojednání? Tohle byl blábol, stejně jako předchozí tři, čtyři knihy. Mrzí mě to, protože Karika má obrovský talent a i z této patlaniny občas vykoukla dobrá věta. Asi tak jedna za celou knihu. To byly časy, kdy člověk nespal a jeho knihu odmítl dát z ruky. Hm. A to vysázení velkým písmem, aby kniha vypadala tlustší, a přitom jde vlastně jen o krátkou novelu? Hele, Jozefe, proč to děláš? Lenost? Nebo už tě to nebaví?

Na Karikovi mám závislost a tak není divu, že jeho dalším mysteriozním thrillerem jsem nadšen. Myšlenkově trochu navazuje na jednu povídku z Hladu, přidá troch okultismu, střídání snu a reality, což je zážitek, který jsem kdysi prožil, takže prožít to v knize to je paráda. Dalo by se říci. že tato kniha se mě líbila ze všech nejvíce.

Typický Karika, který sice není na pět hvězdiček, protože ničím nepřekvapí, ale průšvih to taky není. Napínavý, temný příběh, který sice nedosahuje kvality Trhliny, Strachu nebo Tmy, zároveň je ale mnohem lepší než taková Propast, která obětovala jakýkoliv děj na úkor zdlouhavého, bezduchého plácání o filozofii života a viny.

Jozef Karika má svůj jedinečný styl, který určitě není pro každého, ale já osobně to mám fakt moc ráda. Jeho Trhlinu vždy a všude chválím a naprosto tu knížku zbožňuju.

U Pádu byl velmi slibný začátek. Zamilovaný a čerstvě zasnoubený pár se v letadle náhodou přimotá do něčeho nepředstavitelného, temného a děsivého. Líbí se mi prolínání příběhů Douga, Erika, Anny. Kdy to do sebe postupně všechno hezky zapadá a dává to smysl.

Co mě moc nebavilo - časové smyčky. Ty jsem si užila už v Hlad/Žízeň a už tam jsem trochu trpěla. Tady ten zmatek, kdy nevíte co je představa, co je realita, co je minulost a co se děje teď? To nebude očividně nic pro mě.

Stejně tak jsem jsem si celou dobu říkala, že jsem se spíš těšila na další příběh z Tribeče nebo něco na ten způsob, tím mě Karika okouzlil a tohle já od jeho knih chci. Ne, že by mi Edinburgh a prokletý kaleidoskop vadili, ale nebyl to asi úplně můj šálek kávy.

A celkově mi u téhle knihy přišlo, že se autor opakuje. Že z jeho knih začínám mít pocit, že nečtu nic nového, nic překvapivého nebo šokujícího. Při čtení Pádu mi prostě chyběla husí kůže s mrazivý pocit, jaký jsem měla u jeho prvních knih.

Přečtu si další jeho knihu? Nevím..

Kaleidoskop… hračka, která v nás běžně vyvolává pocit nostalgie a fascinace. Stačí jím pootočit a barevné střepy se poskládají do nového, uklidňujícího obrazce.

V této knize ale kaleidoskop neukazuje nic krásného. Naopak. Stává se oknem do temnoty, která se postupně vplíží nejen do děje, ale i do mysli hlavní hrdinky.

Mladý pár letí do Bratislavy jako čerství snoubenci. Anna je plná očekávání a těší se na nový začátek. Všechno působí úplně obyčejně, dokud si k nim nepřisedne zvláštní mladík — unavený, roztěkaný, s podivně tíživou aurou. Když se s Annou dá do řeči a ukáže jí svůj kaleidoskop, všechno se zlomí. Stačí jediný pohled dovnitř — a začne boj, který nemá pevné kontury. Boj se stíny, které se skrývají tam, kde by měl být klidný spánek.

Pád je mrazivý příběh o spánkové paralýze, o okamžicích, kdy naše vědomí slábne a kdy se v trhlinách mezi snem a realitou může objevit něco, co přesahuje logické vysvětlení. Karika si mistrně pohrává s nejistotou a atmosférou tísně, která se pomalu, ale neodvratně vkrádá do každé stránky. Nic není pevné. Nic není jisté. A právě tahle nestabilita je na příběhu nejděsivější.

Kniha nabízí hutnou, temnou jízdu, v níž i obyčejné předměty získávají nový, děsivý význam a obyčejný let se může proměnit v noční můru, z níž není úniku.

Je to přesně ten typ Karikova psaní, který je buď fascinující, nebo nepřijatelný — nic mezi tím. Poutavé, originální a nápadité, ale rozhodně ne pro každého. Tenhle styl si musíte oblíbit… a nebo také vůbec ne.

Karika v Páde rozvíja tému spánkovej paralýzy a pracuje s motívom záhadného kaleidoskopu, ktorý prináša skôr hrôzu než detské očarenie. Príbeh je rozprávaný z pohľadu troch postáv a striedanie časových rovín i prostredí od stiesneného priestoru lietadla až po uličky Edinburghu vytvára silnú atmosféru neistoty, kde nikdy nie je jasné, čo je skutočné a čo len výplod vyčerpanej mysle.

Kniha ponúka typicky „karikovskú“ temnotu, napätie a pocit paranoje. Niektoré filozofickejšie pasáže však pôsobia pomalšie a miestami brzdia tempo, rovnako ako výrazná pochmúrnosť a občasná explicitnosť. Na druhej strane atmosféra, nápad s kaleidoskopom a psychologické vrstvenie postáv fungujú výborne.

Pád pre mňa nedosahuje silu Trhliny, no ide o mysteriózny román, ktorý si fanúšikovia autora užijú. Čítať ho v lietadle však možno nie je ten najlepší nápad.

Viac v recenzii.

Za knihu ďakujem autorovi a vydavateľstvu Ikar.

No, čítal som už aj lepšie. Toto bolo hodne slabé. Nepopieram, že tento stav jestvuje, ale tak ako bol podaný v knihe, pochybujem. Spánková paralýza, nočná mora, neschopnosť fyzicky reagovať, dajme tomu. Ale vnímanie všetkými zmyslami v časovej kontinuite navyše s dosahom a dôsledkami na svoje okolie je skôr taký mišmaš snov, reality a multidimenzionálnych vesmírov. Ak mal autor v úmysle iba popliesť a uvádzať do zmätku čitateľa, tak sa mu to podarilo. Čítal som od Kariku možno všetky knihy a niektoré boli skutočne skvelé. Túto tam nezaradím.