Ovčí pramen

Ovčí pramen https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25031/mid_ovci-pramen-Mp6-25031.png 4 122 25
Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Jedná se o tříaktovou veršovanou divadelní hru s prvky jak tragickými, tak komickými (tzv. španělská komedie). Dílo dostalo název podle svobodné vesnice, která se vzbouří, protože komtur Goméz, představitel rytířského řádu, neuznává svobodná práva vesničanů, pronásleduje její obyvatele a znásilňuje ženy sedláků... Autor vyzdvihuje kolektivitu, čest a morálku vesničanů, zdůrazňuje právo na lidskou důstojnost.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Divadelní hry

Vydáno: , Dilia
Originální název:

Fuenteovejuna , 1614


více info...

Komentáře 25

Recenze 0

Hvězdičky 122

Přidat komentář
ELMA
09.05.2015 5 z 5
ELMA

Pokud váháte, neváhejte a určitě si přečtěte!

Daniel.95
22.04.2015 4 z 5
Daniel.95

Tahle hra se mi četla opravdu dobře, pěkně provedený příběh. Moc rád bych viděl divadelní hru. :)

Skip
21.12.2014 4 z 5
Skip

Divadelní hru je lepší vidět na jevišti, ale jsou hry, které se i dobře čtou a Ovčí pramen k nim patří. Lehce a svižně napsaná hra o vzpouře občanů města Fuente Ovejuna proti komturovi calatravského řádu, který jaksi přecenil svou moc.

Verrrunka
04.04.2014 4 z 5
Verrrunka

Docela dobré a překvapivé zábavné čtení.

Stammel
26.07.2011 5 z 5
Stammel

Panečku, to je překvapení. Od dramatické velkovýrobny, jakou Lope de Vega byl, obvykle nic extra neočekávám. Příběh tyranizované vesnice Fuente Ovejuna mě ale dostal. Je v něm skvěle vykresleno drama šikanovaných lidí, ve kterých se postupně rodí rozhodnutí skoncovat s bezohledným komturem. To rozhodnutí je logické, ale zároveň tragické tím, že přichází až po těch nejkrutějších Gomézových činech, podlamujících lidskou důstojnost vesničanů. Je to pro mne asi poprvé, co je pro mne pojetí cti ve španělském klasickém dramatu pochopitelné. Nevychází totiž z rigidní dobové morálky jako často u Calderóna, ale jednoduše ze zachycení života, kterému je křivděno.

Hra má dobře načrtnuté charaktery: od hrdého starosty Estébana, přes znásilněnou Laurencii či mučeného a proto váhavého Menga. Život vesnice proto nepůsobí plakátovitě, ale skutečně a její kolektivní rozhodnutí ke kruté vzpouře vychází z jednolivých lidí a jejich duší. Nejednoznačný závěr pak čtenáře rozjitřeného dějem rozhodně nekonejší.

Myslím, že je to jednoznačně nadčasové a aktuální. Může to totiž klást například otázku po tom, kde je míra mocenské zvůle, kterou je možno poklidně snášet. Zároveň je to docela drsné svědectví o době, v níž nebylo jiné občanské obrany než krvavého masakru. Tohle bych chtěl inscenovat.

Čteno (pardon) ve Fischerově přebásnění.