Otrok
Isaac Bashevis Singer
Židovský učenec Jákob se po jednom z masakrů Chmelnického dostává jako otrok do zaostalé vísky v polských horách. Přes těžkou práci a nesnesitelné životní podmínky zde poznává i novou stránku života - přírodu, která ho opět sbližuje a smiřuje s Bohem. Neví sice o osudu své ženy a dětí po pogromu, ale přesto se posléze zamiluje do živočišně temperamentní Wandy, dcery sedláka. Tento osudový vztah rozehrává mistrný vypravěč I.B. Singer na pozadí reality polské společnosti první poloviny sedmnáctého století. ... celý text
Přidat komentář
Silný, silný příběh. Silný a temný, smutný, ale zároveň svým způsobem krásný. Isaac Singer je vypravěč par excellence, byť si myslím, že tohle není čtení úplně pro každého. Přesto doporučuji.
Druhý singerovský román, po dočítaní ktorého mi bolo ťažko a smutno.
Príbeh o láske otroka a dcéry jeho pána - sedliaka, láske, ktorej nikto neprial. V dedine, kde bol Jákob otrokom bol prekážkou spoločenský status oboch milencov. V meste, kam sa presťahovali, zasa museli nosiť masky niekoho iného a žiť životy v utajení. Do toho rozdielna viera v toho istého boha, kedy jednému z milencov hrozila smrť v prípade konvertovania na vieru druhého, ak by to okolie zistilo. Až po smrti mohli obaja pokojne spočinúť jeden vedľa druhého.
Príbehu dodáva na tiesni atmosféra poľskej dediny 17. storočia plnej špiny, poverčivosti, skazenej šľachty a karikatúr ľudí. Singerovi sa skrátka ten pocit hnusu podarilo vykresliť priam dokonale. Človek má až pocit, že Wanda bola jediná normálna a neskazená z celej dediny.
Nádherný příběh v duchu Petra a Lucie či Romea, Julie a tmy umístěný do Polska 17. století. Jeho čtivost ještě násobí popis tehdejší společnosti, který není tentokrát zaměřen jen na židovskou komunitu. O situaci v Polsku se dozvíte víc než ze všech těch Sienkiewiczových nacionalistických báchorek. Na víc si autor odpustil ty fantasy úlety jako byly v Satanovi, takže v knize není jediné slabší místo.
Kniha, kterou jsem četla tak před dvaceti lety a kterou mám chuť si přečíst znovu. Má čestné místo v mé knihovně.
Kdysi dávno jsem přečetla Šošu a Starou lásku a dobře si pamatuju, že mě tehdy oslovily - především nešťastným a nekončícím tragickým osudem židovského národa.
Ovšem Otrok mi připadá jako takový neuvěřitelně kvalitní destilát obou předešlých knih. Jak píše ve svém komentáři IŠ, v téhle útlé knize je všechno - historie Židů v polském státě, vztahy mezi Židy samotnými (které trpí stejnými nešvary jako kterékoli jiné národní společenství), soužití s křesťany (především s polskými katolíky), nevzdělanost a zvířeckost lidských společenstev na jedné straně a přehnaný důraz na pravidla a košer záležitosti na straně druhé. Vztahy žen a mužů, všechny stránky lidských povah, náboženské (nikdy nezodpovězené) otázky, náboženská konverze. Ale třeba taky vegetariánství, i když v té době tuhle stravovací zvyklost nikdo takto asi nenazýval.
I když to vypadá neuvěřitelně, autorovi se podařilo všechny tyhle otázky zakomponovat do textu natolik přesvědčivě, že rozhodně nečtete náboženský nebo filozofický spis. Naopak, díky Jákobovi a jeho pocitům, pozorování a úvahám se před čtenářem rozvíjí velmi lidský a srozumitelný příběh, který je opravdovou lahůdkou. Vysoké hodnocení knihy je podle mě zcela zasloužené.
"Sára teď vroucně věřila v Boha a Tóru a řídila se všemi přikázáními. Občas chybovala, dělala věci vzhůru nohama podle svého selského chápání nebo mluvila nepřiměřeným způsobem. Ale Jákob ji opravoval s laskavostí a snažil se, aby každému zákonu i zvykům porozuměla. Jákob si uvědomoval, že vyučováním jiných se vzdělává i on sám; když korigoval Sářino chování a opravoval její chyby, vyjasnil si mnoho otázek, na které by jinak vůbec nepomyslel."
Pět hvězdiček. Autor je pro mne zcela novým objevem, jsem nadšená. Knihu jsem přečetla jedním dechem. Nádherně napsané, oduševnělé, hluboké a poučné. Strhující příběh židovského otroka mezi chudými křesťany žijícími v horách. Střet dvou náboženství a vše prostupujících tradice a pohanské zvyky.
Příběh plný citu a lásky, vášně, ale i hlubokých myšlenek týkajících se náboženství, povah lidí a těžkého života v minulých stoletích.
Knížka o lásce k „nesprávné“ ženě a o lásce k Bohu a o Jákobovi, v kterém se oba pocity mísí. Překvapila mě nesnášenlivost nejen mezi různými náboženstvími, ale mezi lidmi všeobecně. Konec se mi moc líbil.
Moc hezká knížka. Skrývá nejen poutavý lidský příběh, ale navíc se člověk dozví něco z historie a o židovském národu. Jsem ráda, že jsem na ni narazila.
Pohltil mě ten příběh od prvního písmenka. A pohlcovalo mě každé slovo. Až do poslední tečky. Při čtení knihy se mi v mysli promítaly obrázky. Viděla jsem Jákoba, jak touží po Sáře. Jeho vášeň k ní. Ale také k Bohu. A k Tóře. Ten svár a nesmířlivost mezi lidmi. Mezi křesťany. Mezi Židy. Mezi křesťany a Židy. Kam se poděl Člověk? Přiznám se... brečela jsem.
-------------------------------
Jákob měl pravdu, když říkal, že se narodila s židovskou duší a že on ji pouze navrátil tam, kam patří.
Jdu za svým učitelem a žádám jej o knihu:
"Spolčení hlupců?" táže se.
"Ne, to jsem zrovna četl. Chtěl bych dnes spíš něco vážného." odpovím.
A tak mi podává Otroka. Bezeslov. Téměř... Říká jen: "Myslím, že by to mělo skončit dobře, ale nejsem si jistý."
A já mu knihu o pár dní později vracím, také bezeslov. Téměř. Říkám jen: "Nevím co k té knize říct. Singer se nesnažil napsal nic světoborného. Chtěl prostě napsat dobrý příběh. A tak učinil."
Je to dobrý příběh. A svět vlastně nic moc jiného nepotřebuje. Pár lidí o kterých se dají psát příběhy, jakože se příběhy dají psát téměř o každém, a pak už jen ty dobré příběhy, abychom měli co dělat po večerech, kdy se vrátíme z hor a prohraných válek a uběhlých maratónů...
Singerova kniha vykazuje určitou podobnost s Miłoszovým Údolím Issy, konkrétně v autorově dovednosti propojit sugestivní vyprávění s mystickými odkazy (pro Otroka rozvedenými v nauce judaismu). Děj je strhující a zápletka dobře "utajená". Gradace přichází dříve než v závěru knihy - líčení této sekvence patří k mistrným pasážím polské literatury 20. století.
U této knihy mohu ocenit autorovo mistrovské psaní, je to koncert pro oči, jak autor dokáže barvitě popsat Polsko první poloviny 17. století a postavení Židů v této době. Zároveň je do příběhu zasazen milostný příběh, který krásně celou knížku dokresluje. Rozhodně doporučuji po knize sáhnout, budete pohlceni opravdu úžasnou formou, jakou tento autor píše a zároveň vás "dostane" i téma a pohled na něj z různých úhlů.
Velmi silný příběh, kde se prolíná křesťanství s judaismem. Hltal jsem plnými doušky. A konec mne opravdu dostal. Brečel jsem.
Kniha Otrok je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 117x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 65x |
| Chystám se číst | 54x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 1x |
Milostný příběh plný tragické lásky, náboženské nesnášenlivosti a lidského utrpení. Isaac Singer byl ortodoxní Žid a vegetarián. V roce 1935 emigroval a v Polsku zanechal svou ženu Sáru a syna. To vše promítl do románové postavy polského Žida. Jákob není jen otrokem u sedláka Bzika, je také otrokem své víry, židovských tradic, touhy a vášně.
V roce 1648 vtrhli do Polska Chmelnického kozáci. Masová zvěrstva páchaná na Židech a popisovaná v knize nejsou bohužel autorovou fantazií, ale tehdejší realitou. V dnešní době je obzvláště aktuální, že Chmelnický požádal o ochranu ruského cara a od té doby považují Rusové východní Ukrajinu za součást Ruska.