Otevřená společnost a její nepřátelé II

Otevřená společnost a její nepřátelé II https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363732/mid_otevrena-spolecnost-a-jeji-nepratel-pTd-363732.jpg 4 13 3

Otevřená společnost a její nepřátelé je jeden z nejdůležitějších spisů moderní politické filosofie, v němž Popper rozvíjí svou vlivnou teorii demokracie a budování institucí a proti holistickému sociálnímu inženýrství, navrhujícímu „systémová řešení“, obhajuje inženýrství dílčí, které místo neuskutečnitelného jednorázového nastolení co nejlepšího stavu hledí odstraňovat jedno po druhém ty nejpalčivější zla a nepořádky. Ale Otevřená společnost je daleko více než to: je to srozumitelný a čtivý text, kde čtivost není výsledkem chtěné snahy o popularizaci, nýbrž Popperova přesvědčení, že osud svobodného světa možná závisí na tom, aby se hlavní sdělení knihy dostalo k co největší skupině čtenářů. Tímto sdělením je: budoucnost je otevřená! Bude-li vám někdo tvrdit, že doba si žádá to či ono (v době psaní knihy plánované hospodářství a totalitární politiku), nemůže mít pravdu, protože o tom, co nastane, nerozhodují nějaké trendy či dějinná směřování, nýbrž rozhodnutí lidí. Důkladněji to dokazuje v Bídě historicismu (1957), ale šířit toto poselství se pokouší především zde (a přidává k tomu i kontroverzní, ale závažnou analýzu jistého aspektu díla největšího filosofa všech dob, za něhož Popper považuje Platóna).. Přeložila J. Odehnalová. Druhé vydání připravil J. Moural.... celý text

Přidat komentář

Hobo
18.03.2024 5 z 5

Jak už jsem napsal v komentáři k 1. dílu, tato práce zcela zásadně utvářela můj politologický a filozofický vývoj.

borama
11.03.2024 5 z 5

Ač se mi druhý díl četl hůř a o dost pomaleji než ten první (asi kvůli obecně složitějším teoriím modernějších filosofů), stále to šlo dobře. Zejména některé pasáže z rozboru Marxova odkazu mě bavily, zajímavým způsobem pro mě vyvažovaly jeho nekritické vzývání, které si stále pamatuju z dob mého dětství, a naprosté porevoluční odmítnutí. Z textu je zřejmé, že zatímco Marxe Popper uznává jako humanistu, který ovšem fatálně neodolal svým historicistickým pohnutkám (a tuto svoji náklonnost k němu pod tíhou nových faktů zmírňuje až v závěrečném dodatku), tak pro Hegela nemá jediné soucitné slovo a dělá si z něj vyloženě legraci. Přínosná pro mě byla taky obhajoba racionalismu a rozbor institucionální povahy vědecké práce (tj. budování procesů a institucí, které podporují svobodu myšlení a testování hypotéz).


vlkcz
23.01.2020 5 z 5

I když psáno v roce 1943, jde o knihu stále současnou. Možná by některé věci dneska napsal trochu jinak (jak ostatně ukazují Dodatky z 60. let), ale humanistické poselství by určitě zůstalo. Bohužel, Platón, Aristoteles a Hegel stále vládnou v myslích mnoha lidí. I když o těchto jménech možná nikdy neslyšeli.