Otec: Jsou věci, které by neměly uniknout na veřejnost

Kniha ukazuje, jak moc je terapie důležitá pro člověka. Nejde o projev slabosti, ale o potřebu žít vyrovnaný a spokojený život. První polovina se četla „dobře“, jak jen to náročné téma dovoluje. V druhé části se ale některé myšlenky často opakovaly, takže mě místy čtení trochu nudilo.

I tak považuji téma za nesmírně důležité a cením si odvahy autorky o něm otevřeně mluvit. Prošla si nelehkým obdobím a zaslouží obdiv za to, jak se s ním dokázala vypořádat.

Ke knize jsem se dostala v rámci štafety, ale na seznamu jsem ji měla už od vydání.

Knize záměrně nedávám hvězdičky, jelikož mi přijde, že se to nějak nehodí. Tím, že to je podle skutečných událostí a taky tím, že nikdo nebyl v její kůži aby to mohl zhodnotit.

Co se týče chování Rebeky, snažila jsem se nesoudit, více než 3/4 knihy jsem se vážně snažila, ale když už po dvacáté (nadneseně) zopakovala tu stejnou blbost, tak už i mě nervy přetekly. Jak říkám, nikdy nevíme jak bychom se my chovali v takovéto situaci, od stolu se to dobře radí, ale přes některé věci jsem se pak už ani já nepřenesla. Doufám, že teď už je na tom lépe a naučila se pracovat s těmi situacemi.

A ohledně knihy a toho jak je napsaná. Nemůžu knihu označit ani za špatnou, ale zároveň ani ne za dobrou. Kniha byť má 208 stran se mi hůře četla. Začátek byl zajímavý, šokující a ještě se to četlo dobře, ale postupem mě štvalo, že tam furt opakovala určité situace co a jak se staly. Stačilo by za mě tam mít popis toho ve chvíli kdy se to děje a následně jednou jak to někomu popisuje.

Tahle kniha je šokující, ale tak nějak zároveň mě to vůbec nepřekvapilo a jako nevěřící, nebo minimálně nevěřící v tomhle smyslu, mi to neotřáslo základy v to co věřím, což je mi jasné, že se může někomu po přečtení stát.

Zejména ze zvědavosti jsem si přečetla tuto útlou knížku. I já jsem po dočtení plná různých pocitů, dojmů a přemýšlím... Znám také jednoho muže, kterému říkám otče a ten své poslání bere s vážností a úctou. Rozsévá kolem sebe víru, naději i lásku. Bohužel, jak jsou špatní a zlí někteří lidé, tak jsou hříšní i někteří kněží. Budu o tom ještě přemýšlet...!

Tahle kniha ve mně zanechala hodně rozporuplné pocity a stále si nejsem jistá, jak se k ní vlastně postavit.

Pozitivní je, že se četla velice rychle, i když mi chvílemi zůstával rozum stát.

Rebeka, úspěšná fotografka, prochází obdobím hlubokého zármutku po ztrátě svého otce. Útěchu nachází u otce Patrika, který jí nejprve nabízí duchovní podporu. Jenže brzy začne překračovat hranice – a k mému naprostému zděšení Rebeka neodmítá. Naopak se nechává manipulovat, ztrácí pevnou půdu pod nohama a její chování je někdy těžko pochopitelné i děsivé.

Teprve mrtvice ji přiměje uvědomit si, že její tělo volá o pomoc a že by ji měla poskytnout i sama sobě.

Kniha je hodně silná, těžká a vyvolává ambivalentní pocity — což je podle mě její síla. Rebeka není ideální hrdinka, má spoustu slabin, chyb, opakovaně udělá rozhodnutí, která zvenku působí jako chyba — ale to dává příběhu autenticitu. Trauma nepřichází postupně a čistě, člověk v něm často klopýtá, vrací se, hledá smysl v tom, co se stalo. To bolí.

Zároveň zde autorka otevírá otázky, kam až může dojít manipulace zkušeného psychopata a co s křehkou ženskou duší dokáže udělat setkání s člověkem, který měl být oporou, ale stane se noční můrou.

Sama sobě se divím, že jsem to vůbec dočetla. Ovšem ne kvůli zvrhlému knězi, ale kvůli nekonečné hlouposti a naivitě hlavní hrdinky Rebeky.

Jasný, chápu, měla těžkej život a hromadu jizev na duši, ale stejně... Kde celý život žila? To opravdu neviděla žádný film, nebo nečetla knihy, aby si ve svém věku mohla myslet, že kněží rovná se boží bytost?! Od konce pohanství, co je církev církví existovali zkorumpovaní, bezohlední, psychopatičtí a zvrácení zástupci víry. To děvče vážně nikdy neslyšelo ani o čarodějnických procesech ani o jiných věcech které tito "zástupci boha" na zemi způsobili a čeho se dopustili během věků? Nemusím být přece Einstein, abych věděla, že stejně jako existují dobří a špatní lékaři, vlídní a zákeřní učitelé či dobří a bezohlední politici, i kněží může být zvrhlý dobytek. Všechno jsou to jen lidé a to, co dělají bohužel ještě neurčuje jejich morální kredit.
Přesto - pominu-li i tento fakt, jak knížka postupovala, stále mě napadaly věty typu "Tak seš blbá? Proč tam pořád lezeš? Jakože vážně mu budeš zase psát ty kozo stupidní?! To ti to pořád ještě nestačilo?!" Ty stavy, co popisovala, kdy se jí dělalo fyzicky zle při pouhém zaslechnutí kostelního zvonu a přesto si nedokázala říct dost! Naprosto nulový pud sebezáchovy!
Ano, znám psychyckou manipulaci, ovšem často tu hraje roli sdílený prostor, ať již domácí, pracovní či školní, nebo rodinné či pracovní vazby, zkrátka cokoliv, čemu se oběti jen těžko vyhnou a manipulátor je často něčím "drží v šachu", ale abych za ním dobrovolně dojížděla x kilometrů a opakovaně navazovala kontakt, ačkoliv nemusím?! To na mě bylo zkrátka moc.

No nic, znovu jsem se rozčílila, stejně jako při četbě, takže to ukončím. Z mého pohledu může být kniha užitečná pouze zcela naivním, hodně mladým a nezkušeným bytostem, jako varování, ať vezmou rozum do hrsti a přestanou se chovat jako ta úplně nejtupější pastelka v penále!

Tahle kniha pro mě nebyla jednoduchým čtením. Emocionálně mě vyčerpala, místy rozčilovala a přesto... Otec: Jsou věci, které by neměly uniknout na veřejnost není tradiční román, spíš syrová zpověď ženy, která se snaží pochopit sebe i to, co se jí stalo. Nejde o lineární příběh, ale o psychologickou sondu. Někdy až únavně zacyklenou, s opakováním, s introspekcí, která může působit monotónně. Ale právě to vystihuje realitu traumatu – žádný jasný vývoj, jen víření v bolesti.

Rebeka není typická hrdinka. Je zmatená, opakovaně dělá rozhodnutí, která zvenčí působí nelogicky, což některé čtenáře může iritovat. Ale i to je součástí její zranitelnosti. Je to obraz člověka, který byl zneužit v momentě, kdy hledal pomoc, a místo opory narazil na zlo. Kněz Patrik je vykreslen jako charismatický manipulátor a jeho role je o to nebezpečnější, že nosí symbol důvěry – kolárek.

Autorka se nebojí pojmenovat věci pravými jmény, a to si zaslouží respekt. Kniha není dokonalá. Stylisticky mohla být sevřenější, některé části působí spíš jako terapeutický deník. Ale pokud se na ni podíváme jako na autentickou výpověď ženy, která hledala hlas a rozhodla se promluvit, pak naplňuje svůj účel víc než mnohé „lépe napsané“ knihy.

A osobní poznámka. Církev jsem nikdy neměla ráda. Nikdy jsem jí nevěřila. Vždycky mi přišla jako sofistikovaná sekta v pozlátku tradice, s perfektně zvládnutým PR a mocenskou strukturou schovanou za sliby vykoupení. Nevěřím v instituce, které si nárokují morálku. Věřím v obyčejnou lidskou etiku. V tichou, civilní slušnost. Možná i proto se mě tahle kniha dotkla tak hluboko, protože ukazuje, co se může stát, když někdo zneužije víru jako nástroj ovládání.

A mimochodem – moje babička (ročník 1920) vyrůstala za války v klášteře u jeptišek. A na rozdíl ode mě na tu dobu vzpomínala s vděčností. Měla tam řád, klid a péči. Jiná doba, jiní lidé. Možná právě proto věřím, že každý příběh je jedinečný – a výpověď jako ta Rebečina si zaslouží být slyšena.

Závěr? Není to kniha pro každého. Ale měla by být slyšena. A hlavně – měli bychom ji číst bez předsudků.

Když jsou lidé zranitelní, pro manipulátora jsou snadnou kořistí.
Ač mi hrdinčino chování přišlo značně naivní a hloupé, snažím se jí pochopit. Když je na tom někdo psychicky špatně, asi se dá lépe ovládat a jedná iracionálně. Toť vše k samotnému ději, který však nehodnotím.
Mé hodnocení náleží knize jako takové a stylu psaní, který mi absolutně nesedl. Často mi přišla povrchní (což hrdince dost škodilo) a nejhorší asi bylo to věčné analyzování a opakování. Umím si představit, že si psala pro sebe deníček, kde si to neustále "přebírala" v hlavě, ale to není pro další čtenáře. "Nám" to zavání nudou a jistý apel, který příběh měl přinést, to ztrácí...

Těžko se hodnotí tyto knihy, napsané podle skutečné události, protože je to prostě síla a nerada bych svým hodnocením znevážila autorčinu drsnou zkušenost. Nicméně budu knihu hodnotit prostě jenom jako knihu. Četla se dobře, je to silný příběh. Musím ale přiznat, že autorka/hlavní hrdinka mi strašně lezla na nervy. Připadala mi hloupá a naivní a dlouhé měsíce, možná i roky se babrala v zážitku z minulosti tak dopodrobna, až už jsem na to neměla nervy. Nechápala jsem, proč se přes to zkrátka nepřenese, proč tak dlouho podléhala jednomu úchylnému manipulatorovi, kterého už ani nemilovala, naopak jí byl odporný a děsil jí. Tak proč se mu vnucovala? Což mě vrací i k tomu, že celá knížka je vysloveně odporná a znechutila mi církev na nejvyšší možnou úroveň. Vlastně mi to nepřijde jako story s růžovými brýlemi a děláním hloupostí pod vlivem lásky, spíš vrcholná naivita.

Chování Rebeky moc dobře nerozumím. Jako oběť zneužití duchovním bych chápala věřící členku komunity, která má kam uniknout. Žena, která do společenství nepatří, má různé možnosti obrany. Aktivně se fyzicky bránit, znásilnění nahlásit policii, nebo se na událost snažit zapomenout a na místo se už nikdy nevracet. Udržování kontaktu může druhou stranu utvrdit v tom, že jí situace nevadí, ba dokonce vyhovuje. Zdůvodňovat styky snahou o hledání boha s pomocí duchovního, jehož odsouzeníhodná morálka se tak záhy projevila, mi přijde spíše jako chabý pokus o omluvu vlastní neschopnosti ukončit vztah, který vznikl patrně na základě Patrikovy mimořádně přitažlivosti. Souboj rozumu a srdce je v takovém případě nadmíru vysilující. Rebeka však zamilovanost popírá. Pak ale nemá důvod se Patrikem soustavně v mysli zaobírat. Také je hodně naivní očekávat od chlípníka upřímný omluvný dopis. Muži uvažují jinak. Právě výpověď a myšlenkové pochody druhé strany v knize postrádám. Pak by bylo třeba více zřejmé, proč se Rebeka cítí být obětí zneužívání. Z jejího vyprávění se totiž může zdát, že svůj podíl na událostech má i ona sama.

(SPOILER) Příběh fotografky Rebeky, která to v životě nemá vůbec jednoduché ( v dětství ji opustila matka, ve škole ji šikanovali a nakonec ji zemřel otec). Na jednu mladou holku vic než dost. Proto se upne na otce Patrika u kterého hledá oporu a pochopení. Jejich vztah ovšem překročí hranice a intimně se sblíží. A tím to vlastně celé začíná…Beky se cítí zneužita, i když proto aby se to nestalo nic neudělala (tedy kromě toho, že několikrát řekla NE). Otec Patrik je velký manipulátor a muž mnoha tváří. Ovšem místo aby se od něj Beky snažila odpoutat, pořád vyhledává kontakt s ním, čemuž moc dobře nerozumím a to i když se ji od toho ostatní snaží odradit. Její kamarádka Veronika, která je ji velkou oporou a má srdce na pravém míste. Kniha se cetla sama, má skvělou obálku a vzhledem k tomu, že je napsaná podle skutečné události vede každého z nás k zamyšleni a věřím, že každý si zde něco najde…Doposud z ní mam rozporuplné pocity… Nejsem věřící, ale takového člověka jako je otec Patrik bych rozhodně potkat nechtěla…. Závěrem přeju Beky mnoho sil a pevné zdraví….

Na knihu jsem narazila v knihovně, hodila se mi do výzvy. Je to příběh, který se může odehrávat v okolí a ani to nemusíme poznat. Druhá polovina knihy už mě nudila, měla jsem sto chutí pořádně s Rebekou zatřást.

(SPOILER) Velmi palčivé téma dle skutečných událostí je v knize pro mě bohužel totálně zakryto Rebečiným psychickým stavem bez zjevně snahy o řešení. Obsesivně touží po slovech, která jí stejně nemohou pomoci. Opakovaně kontaktuje Patrika, i přes varování okolí i pomáhajících osob, aby to nedělala. V knize se často opakují největší bolesti Rebeky. Tohle všechno vlastně chápu, ale čtení pak často stagnuje a cyklí se.

Rebeka je za mě největší reklama na psychology, terapeuty a jejich důležitost. Beka podle mě měla využívat takové pomoci už nejpozději po smrti táty, ale pro mě nepochopitelně se na něj obrátila až více než rok po ukončení jejího vztahu s otcem Patrikem. V knize popisuje svoje myšlenky na sebevraždu. Nerozumím, proč jí tuhle pomoc nikdo nenabídl okamžitě.

Chápu to tak, že tahle kniha je nejvíce terapií. Je mi nesmírně líto, čím si musela projít. Pokud to pomohlo, je to strašně dobře. Přeju "Rebece" jen to nejlepší a věřím, že teď už svou cestu najde. Držím palce jí i všem obětem mužů v celibátu.

(SPOILER) Rebeka je nejistá, nesebevědomá, naivní žena, toužící po uznání od autorit. Pro manipulátora velice snadná kořist. Dlouho je ochotná dělat cokoliv, jen aby si získala uznání a snad i lásku otce Patrika. Z pohledu čtenáře se může Rebeka jevit jako hodně naivní až hloupá, ale těžko posoudit situaci. Kdo se neocitl plně ve spárech narcistního manipulátora, asi těžko pochopí. Kniha se četla celkem dobře, druhá polovina se mi zdála nezáživná - Rebeka stále dokola hodnotí a rozebírá předchozí události, stále znova a znova je popisuje, chce a nechce pomoci, nechce být s Patrikem v kontaktu a přitom mu neustále píše a stále tápe. Chování kněze je samozřejmě neomluvitelné, ale troufám si říct, že Rebeka šla celé situaci dost naproti.

Rebeka je mladá úspěšná fotografka, která se snaží vyrovnat se smrtí svého otce. Když potká otce Patrika doufá, že jí pomůže nalézt Boha. Ten má však jiné úmysly. Rebeky mně bylo líto, ale její naivita a postoj ke skutečnosti mně neskutečně vytáčel. Otec byl neskutečný manipulátor, lhář a prase. Vše je podle skutečné události a nutí nás k zamyšlení. Já mohu doporučit

Velice slabé a v podrobnostech až nechutné. Mladá žena, která vycestovala za hranice, aby tam pořídila hodnotné fotografie se chová nepochopitelně. Vždyť jde o ženu vzdělanou, která už o světě leccos ví. Ale tady mi připadá jako nezralá puberťačka, která neví co chce. A i když rozezná špatnost, stejně se na ní podílí. Přiznám se, že jsem si tohle půjčila jako lehkou četbu do čekárny, ale ani tam jsem po pár kapitolám nezvládla jít dál. Hodně hloupoučké a hrdinka mé sympatie rozhodně nemá. O faráři vůbec nemá cenu psát, je tu vykreslený jako zvrhlý ďábel z pekla. O něm vlastně vůbec nic nevíme, kde se to v něm vzalo a proč.

Knižka je útla, no svojou témou nešlo o ľahké čítanie.
Rebeka si toho vo svojom živote zažila dosť - opustila ju mama, šikanovali ju v škole, nečakane prišla o otca. V tomto smere mi jej bolo veľmi ľúto. Potrebovala svoju bútľavú vŕbu a tú našla v otcovi Patrikovi. Že to nebolo správne rozhodnutie, zistila až časom.

Musím sa ale priznať, že po dočítaní knihy som mala rozporuplné pocity. Keďže ide o román na základe skutočných udalostí, vyjadruje sa mi k nemu o to ťažšie. Snáď sa nikoho nedotknem, no miestami som nechápala, čo nám má kniha povedať, či má poukázať na temnejšiu stranu Cirkvi alebo ide o príbeh jedného naozaj nezdravého - toxického vzťahu...

Otec Patrik mal od správneho kňaza ďaleko, o tom niet pochýb, kresťanské hodnoty mal doslova nulové. No nie je každý kňaz takýto a nebolo by správne všetkých hádzať do jedného vreca. Dosť ma zarazil jeho finálny ,,trest". Za mňa veľmi slabý...a takéto veci sú dosť podstatné pri tvorení názorov na Cirkev ako takú. Určite by to malo byť trestané oveľa prísnejšie.

Čo sa týka Rebeky, nastal u mňa problém. S empatiou? S pochopením? Možno. U mňa sa totiž nedostavil ani pocit ľútosti a ani pocit akceptovania Rebeky ako obete. Áno, nesúhlasila (na slovnej úrovni), no na druhej strane sa ani ničomu nebránila, dokonca by som povedala, že sama vyvíjala dosť veľkú iniciatívu...Manipulácie otca Patrika prichádzali postupne, preto pre mňa neboli dôvodom toho, že to vôbec začalo. Pri jej depresiách som uvažovala, či je naozaj tak na dne z toho všetkého, alebo len nevie bez neho žiť - čomu nasvedčovalo množstvo e-mailov, ktoré mu písala. Dookola sa vyhovárala na ospravedlnenie, ktoré potrebuje a na svoju naivitu...no ona nebola mladé dievča bez skúseností, ale 28-ročná dospelá žena...a tak mi tá naivita už prišla cez.

Možno by jej pomohlo včasné vyhľadanie odbornej pomoci. Vyzeralo to tak, že v sebe nesie veľa bolesti z minulosti (čo naznačovali problémy so spánkom, užívanie liekov, atď.) a tento zvrhlý ,,vzťah" jej na psychickej pohode vôbec nepridal...možno by k nemu ani nedošlo (- len moja úvaha).

Knižka pojednáva o citlivej téme, sú v nej spomenuté aj iné prípady zneužívania kňazmi, približuje proces, ako takéto veci nahlásiť a riešiť, na koho sa obrátiť. V tomto smere má veľkú výpovednú hodnotu.

Čekala jsem trošku víc. Ubrala bych na té korespondenci a Rebeku bych popsala trochu srozumitelněji, pak by to byl příběh, který by mohl konkurovat velkým románům. Na druhou stranu, je ale důležité, aby se o těchto problémech mluvilo, takže jsem ráda, že knížka na toto příšerné téma vznikla a ukázala, jaký PROBLÉM církev má. Tím, že se podepsala Vatikánská dohoda, tak se obávám, že budou takové případy navždy umlčené, i když jich bude hodně.

Nejsem verici,tak jako hlavni hrdinka a proto jsem vubec nepochopila o co ji slo. Pochopila bych kdyby byla mlada a naivni verici katolicka,ktera si mysli,ze pan farar muze vse. Ale proc,kdyz tak nechtela, nelibil se ji a vedela,ze se to nema se s nim stale schazela? Proc ho porad drazdila,psala mu,podbizela se mu? A vlastne to na me pusobilo tak,ze dokud ji chtel,obdivoval,nosil darky,tak to bylo v poradku,ale beda kdyz nenapsal. A jedine o co ji slo byla porad nejaka omluva. Na jedne strane na neho poda oznameni a na druhe strane porad doufa,ze se ji ozve. Takze za me pardon,ale posahani byli oba. Celibat bych zrusila,protoze nema zadne opodstatneni,krome toho,aby se nedelil majetek katolicke cirkve,jine nabozenstvi jsou o kus dal. Bohuzel ani to vsak nevyresi lidi zvrhle a manipulativni. A jeste k tomu jak byla kniha napsana....porad se tam omilalo vsechno dokola,opakovani v dopisech atd,takze by kniha mohla mit o 100 stran mene.

Myslim, že táto kniha je výbornou ukážkou toho ako to NEmá vyzerať v cirkvi a ako to bohužiaľ vo veľa prípadoch naozaj vyzerá.

Príbeh Rebeky a otca Patrika v prvej časti bol proste odporný, otrasný a tak zvrátený, že sa mi chcelo

Rebeka si prežila peklo v dobe dospievania - matka odišla, šikana v škole, samovražda otca - chcela si pomôcť vierou v Boha a on jej doprial manipulátora a sexuálneho predátora.

Chápem, že z jej pohľadu (kde by som ju najradšej prefackala za jej hlúposť) to nebrala tak, dokonca sa platonicky zamilovala, nevadilo jej to - až časom. S môjho pohľadu to bolo jasné od prvej stránky.

Nič na svete nedokáže zmeniť môj pohľad na cikrev, skôr sa len uisťujem v tom, že je to banda pedofilov, zvrhlých prascí a... nie už by som bola strašne sprosta.

Beky mi bolo úprimne ľúto ale zároveň mi liezla na city v posledných stranách.

Verím a dúfam, že v tejto dobe už je na tom lepšie ale stale bude potrebovať pomoc a to pomyselné - prepáč a odpusti mi.