Našeptavač

Detektivní příběh situovaný do Prahy v období kolem 1. čs. spartakiády. Jednoduché pátrání se rozrůstá ve spletitý příběh, jehož kořeny tkví v době okupace a následky se po řadě let projeví dvěma vraždami.

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/26911/naseptavac-26911.jpg 4.651
Série:

Ota Fink (3.)

Žánr:
Detektivky, Literatura česká
Vydáno:, Severočeské nakladatelství
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (14)

Přidat komentář
p0stm0derna
20. července

Je tam méně humoru a více akce než v dalších detektivkách z řady. Opět se tempo a napětí v závěru zvyšuje.

Jája92
09. května

Knížku jsem si vybrala zcela náhodně a rozhodně toho nelituji. Dílo se čte velmi dobře. Poutavě napsaná česká detektivka , o to více potěšila.

dagmar5477
25. února

Naprosto skvělá česká detektivka.

Eicherik
07. ledna

Našeptavač je takový příjemný výlet do padesátých let minulého století, kde na nás čekají dvě vraždy a na Otu Finka několik mladých a hezkých dívek.

Runkyna
02.04.2017

Pan Velinský byl Pan Vypravěč. V Našeptávači parádně popsal běžný život v 50. létech. Spousta věcí a mi připomněla prázdniny u babičky. Taky mě to přimělo se zamyslet o kolik byl život v Praze rozdílný v 50.létech kdy připomínal spíš život na vesnici než teď kdy je to fakt spíš moderní velkomesto se vším co to s sebou nese. Půl hvězdičky dolů za lehce přitažený konec a půl hvězdičky zcela zaujatě za to, co jsem si o autorovi přečetla na Wikipedii.

Plútarchos
22.05.2016

Další případ profesionálního soustružníka s.p. Pragokov a amatérského detektiva Oty Finka pojednává tentokráte o tajuplném pátrání po zmizelém kominíkovi. Celý případ se postupně zamotává, aby nakonec vyplynuly na povrch neblahé skutečnosti příběhu z období 'protentokrátu' a okolnosti kolem atentátu na Heydricha - udavačství, které má přesah až do Otovy současnosti... Příběh dívky Laury, která si nese mučivé svědectví té doby a jeho následky.
Kniha, jako celá série, je opět velmi čtivá, humorná, psána živým slangovým jazykem, který nám Otu Finka zlidšťuje tak, že se nám zdá, že ho již velmi dobře známe, a že se po práci spolu sejdeme v některé hospodě nad půllitrem piva.

"Když jsem u Waldesky přestoupil na čtyřku, začal jsem si připadat aspoň do jistý míry normální. Co má bejt? Vím já, jak se baví Růžena s Motejzlíkem? Jenže jakejsi IMBA NAŠEPTÁVAČ, zlej africkej duch z pralesa Ituri, mi bzučel do ucha: Však ty víš dobře, že se bavěj ve vší počestnosti. Motejzlík není žádnej mizera, ale poctivej předseda závodní skupiny ČSM. Zato ty jsi věrolomnej rošťák, kterej nevydržel tu nejlehčí zkoušku velký lásky."
"Na takový věci přijde mudrc, když je dlouho na poušti."

"A jak si jednou rukou zvedala sukni, aby se jí nezachytila do maliní, ukazovaly se mi jedna po druhý velice úhledný nohy s malejma kulatejma patama.
Jenže do takový ženský se nelze ZABOUCHNOUT.
Kvůli takovejm choděj na smrt všelijaký Lanceloti, D'Artagnanové a Čurilové-Plenkovičové. Jmenuje se Laura a nic o sobě neví. Jako zhypnotizovaná Lorenza Feliciani v jednom románě tak dlouhatánským, že se nedá ani do konce života dočíst, pokud nemáte na čtení lidi, jako měl Dumas na psaní."

koubi
27.02.2016

Říká se, nesuď knihu podle obalu....a dle mého názoru, je toho tato kniha důkazem :) náhodou jsem ji našel v knihovně rodičů, kteří si ani nepamatovali, o čem je....tak jsem se do ní pustil a na dva zátahy přečetl :) moc hezké čtení s celkem nečekaným koncem :)

Salonka
01.01.2016

Nečakane milé prekvapenie od mne neznámeho autora. Svoj krátky, ale košatý príbeh s celkom podarenou detektívnou zápletkou podáva ľahučko, nenásilne a veľmi vtipne očami mladého nekonvenčného sústružníka (vo voľnom čase príležitostného detektíva na voľnej nohe) Otakara Finka. Sledujeme pozvoľné spájanie indícií, ktoré nás prevedú Prahou päťdesiatych rokov, jej okolím, niekoľkými bytmi (a posteľami)... všetko smeruje k šťastnému koncu... Kamže to? Predsa na esenbé. :-)

Najednou někde za mnou břinklo okno a jakejsi nerudnej ječák oznámil na celý Měcholupy: „Zloděj!“
Mrsk jsem pohlednicí za tričko a rozhlíd se.
Naproti ve vilce trčela v okně bába s trvalou typu švestka v širým poli a hrozila mi pěstí. Nejspíš stála za záclonou a pozorovala.
„Moc dobře jsem tě viděla, pacholku jeden, koukej ten dopis vrátit do schránky, nebo zavolám svýho a ten tě roztrhne jak hada, no tak, von ještě kouká, co koukáš, holomku, neslyšel jsi!“
Chvíli jsem měl jakousi mozkovou poruchu.
Pak se objevil ve vedlejší zahrádce chlápek v montérkách.
„Chyťte ho, pane Kakost, ukrad Touškovi z kaslíku dopis!“
„Cože! Hej, pocem, ty rošťáku!“
Tu mozkovou poruchu, která naštěstí netrvala dlouho, jsem měl proto, že jsem tu pohlednici fakticky ukrad a že ta bába s trvalou, nesympatická uštěkaná megera, byla v právu. Připadal jsem si jako blbec a v náhlý touze vybřednout z trapasu jsem se odpích od chodníku, přehodil na trojku a dupnul do pedálů, zatímco v dálce zvolna odumíralo hulákání pana Kakosta.
Najednou jsem dostal záchvat smíchu.
No řekněte . . . Jak se někdo může jmenovat KAKOST?

vera129
13.05.2015

Příjemné čtení, napínavé a přitom psané s lehkostí a jemným vtipem.

Francoa
30.08.2014

Mé první setkání s knihou od Kapitána Kida, kterého jsem znal jako písničkáře trampských písní.Velmi příjemně se četlo, hlavně proto, že prostředí a doba mi byla důvěrně známá.Knihu jsem přečetl na tři zátahy, což v dnešní době se mi už moc nestává.Před mnoha lety jsem knihy louskal i na jeden zátah.Určitě si někdy zase přečtu jeho další knihu.

tenax
03.05.2014

Můžu jen podepsat vše, co zde napsali ostatní. I mladý Fink je skvělý, stejně jako později, když byl majitelem a jediným zaměstnancem Discretu. Každá knížka vzbuzuje touhu po další. Naštěstí jich napsal požehnaně, a nejen o Finkovi.

Pavelpi
11.04.2014

Kapitán Kid to uměl.Jeho detektivky mají hlavu a patu,nejsou tam žádní superdetektivové,ale obyčejní kluci,mluví naprosto normálně a taky se tak chovají.Jeho detektiv má v sobě i něco z autora.Kdo ho znal,může to taky potvrdit.Setkal jsem se s ním několikrát na potlachách a různých akcích,kde se hrálo.Vždycky to byl normální chlap.Škoda,že musel odejít...

marlowe
02.03.2013

Přednosti předešlých dílů přetrvávají: BEZDĚČNÝ DETEKTIV Ota Fink zůstává sympatickým hrdinou s Chandlerovským smyslem pro používání naprosto originálních přirovnání, zůstává i nádherný jazyk a skvělé dialogy, zkrátka: zůstává ona autorova neoddiskutovatelná „schopnost vyprávět“. Jen škoda, že to v tom dobře promazaném soukolí na několika místech přece jenom trochu zavrže.
Jednu hvězdičku ubírám za nezvládnutý motiv „bláznivé Laury“ (mimochodem: „nezvládnutě“ působí i všechny prvky s Lourou spojené: Otova boxerská vsuvka na břehu řeky, jejich společná cesta na hrad, útěk před střelbou, odblokování Louřiných vzpomínek atd., atd.), za ne příliš uvěřitelně zachycený vztah Oty a Zuzany, za trochu vykonstruovaný „motiv zločinu“ a vůbec za celý ten trochu přepatnáctělý a nevěrohodný závěr (včetně onoho vysvětlení „tajemných hlasů“, motivu „odposlouchávání přes rádio“ atd.).
Nicméně zdůrazněné mínusy tvoří jen zanedbatelné procento celkových plusů (těch by byl předlouhý seznam) – a fakt, že se na další díl „Finkovské série“ OPRAVDU TĚŠÍM, je toho jenom důkazem.

Oswald
09.08.2012

Ota Fink je to nejlepší co mohlo potkat českou detektivku za posledních třicet let a Našeptavač je jeden z pomyslných vrcholů této série.