Osvobození zvířat

Peter Singer patří k poměrně radikálním filozofům etikům, u kterých často „vidíme že je na jejich radikálních tvrzeních něco špatně, ale nedaří se nám přijít na to co“, jak řekl jeden nejmenovaný profesor. Pravda, v kontextu eseje „Famine, Affluence, and Morality“, u níž marně přemýšlím kde ji okomentovat, třeba poprvé napíšu komentář přímo k autorovi. Kniha Osvobození zvířat se zdá jistě dost podobná. Mimochodem, podle výše zmíněné eseje nejste nemorální člověk jen když spapáte zviřátko, jak naznačuje tato kniha, ale rovněž pokud jste si, dejme tomu, dneska koupili kávu, nebo nakrásně jeli do práce autobusem, nota bene autem, když jste mohli jet na kole.

Pan Singer v této knize poměrně zdlouhavě popisuje experimenty prováděné na zvířatech a metody velkochovu, aby následně vyvracel nárok na panství člověka nad zvířaty a obhajoval vegetariánství. A upřímně, nemám proti tomu takřka nic.

Myslím, třeba jsem optimista, kdo ví, že je dnes více méně běžný postoj, že bychom do opiček neměli pouštět elektrický proud, či je ozařovat, že zvířata by před porážkou neměla být týrána a mučena a na tom, že je někdo vegetarián také nikdo neshledává kdovíjak zarážejícím. Kdo si myslí opak, je většinou společensky degradován na úroveň buď sociopata, nebo idiota. Nedávno jsem ostatně takovou osobu potkal a… upřímně mi to vyrazilo dech. Pozor, jednalo se o první takovou osobu co jsem potkal. Tím netvrdím, že by brutální chovatelské praktiky skončily, jen tvrdím, že je morální postoj většiny, stejně jako legislativa, rapidně omezují. Zapněte si Novu a pokaždé když se odhalí další farma s těmi nejnechutnějšími metodami, Lucka Borhyová se do té kamery podívá obzvláště přísně. Dokonce se mi zdá, že není nemožné, aby, možná ne v našich životech, ale v životech našich dětí, či vnoučat možná, došlo k legislativnímu zákazu prodeje masa. (Velká fantasie? Možná máte pravdu, nevím.) Já, ač rozhodně ne vegetarián, bych proti tomu nic zásadně nenamítal. Ale to neznamená, že pan Singer má pravdu absolutně ve všem, že s ním nelze vést polemiku a že případná veganská společnost by neměla… jeden neblahý potenciální dopad.

Zastavím se například u toho že bychom zvířátkům neměli ubližovat, protože měřítkem míry ohleduplnosti by měla být schopnost cítit bolest, ne schopnost si ji uvědomit, intelektuálně ji pojmout. Ale to může mít dvě zavádějící implikace. U obzvláště malých zvířátek je problém takový – když seknu do některých typů rostlin, tyto se stáhnou, mechanickou reakcí se jejich struktura pokusí omezit škodu. To není bolest, ale u drobných živočichů s nedostatečně vyvinutým nervovým systémem jejich vnímání bolesti od této mechanické reflexivní reakce prakticky nerozpoznáme. Buď tedy začneme brát v potaz schopnost uvědomění si bolesti, nebo veškeré reflexivní reakce a to nakrásně povede k zápovědi pojídání rostlin. Opět, možná nemám pravdu, ale…

Další problém je takový – pokud je měřítkem bolest, stačí nám přichystat zvířatům poměrně kvalitní život ve velkém výběhu (nepopírám, že tím produkci extrémně snížit, ale upřímně, koho to sere) a před utracením jim píchnout anestetika. Požírání kraviček tak může vesele pokračovat aniž by tyto cítily bolest.

Ještě jedna věc by mohla patrně stát za povšimnutí – autor o ni buď ví a záměrně ji nezmiňuje, nebo ho to nenapadlo, čemuž nevěřím. Zviřátkům v jejich životech jsme schopni přichystat různá dílčí pekla, ač se tato tendence, což mi nevymluvíte, snižuje, ale stále jim, alespoň přechodně, dopřáváme jedno – život. To by jim Singer chtěl upřít, alespoň tu trochu života co jim dáváme. Co tím myslím? Hospodářská zviřítka, prasata, krávy a drůbež atd., jsou extrémně (a nepopírám, extrémně odporně) vyšlechtěna do té míry, že jejich přežití ve volné přírodě je fyzicky nemožné. V okamžiku, kdy by přestala být užitečná pro průmysl, jejich existence by přestala být potřebná, tím tedy nutná, stala by se naopak obtížnou a zbytečnou. Jejich chov by ustal. Tedy, autor by rád postupné vraždění nahradil genocidou. Je, samozřejmě, na vás posoudit co je lepší, já se k tomu nevyjádřím. Ale když to dotáhnu ad absurdum, autor navrhuje ekvivalent řešení rasismu tím, že pozabíjíme všechny černochy. Mohlo by se namítnout, rasismus ničíme tím, že jeho oběti (dané skupiny) integrujeme zpět do společnosti. Ale pozor, očividně je tu rozdíl a to právě v míře inteligence a uvědomění si. Člověk (oběť) si mže uvědomit že a proč trpí a může aktivně (spolu)pracovat na nápravě, může například hovořit o svém snu, kde si jeho děti hrají s bělochy a tak podobně. To zviřátko, bohužel, nemůže. A takový černoch v průběhu jeho zotročení nedoznal fyziologické proměny, alespoň ne trvalé, když tak pouze iluzorní a klamavé (snížené průměrné IQ, ovšem pouze přechodně, jelikož se mu kvůli špatným sociálním podmínkám zamezilo ke vzdělání), což u zvířat opět není pravda. Lidstvo po staletí pracovalo na tom, aby je fyzicky zlikvidovalo (a měli bychom se za to stydět, neobhajuji to) a fakticky jim znemožnilo návrat do přírody. Tedy, hospodářská zvěř buď bude žít v porobě, pod naším útlakem, nebo žít nebude. Je mi líto, ale je to, alespoň tedy nejspíš, tak. Nedaří se mi přijít na to, jak by to bylo možné jinak.

1 18.06.2018

Poutavá hořká četba. Myslím, že kniha by nejednomu čtenáři otevřela oči. Osobně si myslím, že ač je kniha staršího data vydání, praxe se až tak příliš nezměnila k lepšímu.

8 10.11.2015

Strašně smutná ale skvělá kniha. Jsem moc ráda, že jsem se k ní dostala. Fyzicky i duchovně. Věcně popisuje hrůzy a utrpení zvířat v rukou lidí. Mnohé jsem se o zvířatech dozvěděla nového a přínosného. Celkově je to skvělý souhrn všeho, co by v tomto tématu mohlo čtenáře zajímat. Rozhodně doporučuju. Mám teď pocit, že ji musím dát přečíst všem, na kterých mi záleží, aby otevřeli oči dokud je čas a mohli změnit přetvářky a žít v pravdivém světě bez spolutvorby toho zlého a špatného (byť jen odvrácením hlav a nepřipouštěním si důležitých okolností).

1 20.10.2014

Přiznám, že celou knihu slovo od slova jsem nečetla. Pouze jsem ji proletěla očima, jestli nenarazím na informaci, kterou jsem ještě nikde jinde neviděla, neslyšela. Vegetariánství ke mně patří už skoro deset let a tak se o toto téma zajímám. Hlavně v začátcích se ke mně dostal časopis OHZ ( Ochránci hospodářských zvířat), se kterým to tak nějak začalo. V této knize je téma bráno z širšího úhlu, ale vzhledem k vydání r. 1975 se mnohé změnilo. Samozřejmě i k horšímu.

Doporučuji přečíst váhajícím, kteří by chtěli začít s vegetariánstvím a potřebují trochu postrčit.

4 18.07.2018

Dlouho jsem zvažoval, jak hodnotit tuto knihu. Ač sám stoprocentní vegetarián nejsem, názory a fakta v knize obsažené by se bez vyjímky měli dostat ke každému z nás, abychom na základě toho, a teprve v tu chvíli, mohli objektivně zhodnotit naše počínání vůči zvířecí populaci na této planetě.

Co se samotné knihy týče, první tři faktické kapitoly odhalují někdy až šokující skutečnosti fungování světa postaveném na nadřazenosti člověka, vytahují na světlo co je záměrně skryto nebo v tichosti přehlíženo. V souvislosti mohu doporučit i knihu Jíst zvířata od J. Foera která co se týče velkochovů nabízí čerstvější data (ovšem principy mašinérie se za dobu, která dělí obě knihy nijak zásadně nezměnily).
Druhá část, nabízí hluboké zamyšlení nad celým problémem druhové nadřazenosti, ať už z pohledu vegetariánství, samotných kořenů touhy po mase či filozofických úvah a různorodých názorových proudů historie i současnosti. A v tom pan Singer nejspíš nemá konkurence.
Jediné co bych mohl vytknout, jsou autorovy občas až moc překombinovaná souvětí a někdy až příliš složitá myšlenková kontinuita rozvržená i na několik stran, takže jsem chvílemi míval pocit že úplně přesně nechápu co se autor snaží zrovna vyjádřit a musel jsem číst opakovaně. Těžko to ale brát jako negativum.

Jak autor sám napsal, knihou chtěl apelovat spíše na rozum než na emoce a sentiment, neboť rozum je univerzálnější a přesvědčivější ve svém působení.

Tedy sečteno podtrženo 4* především za hloubku a poselství které kniha nese.

5 15.08.2014

Kniha je rozdelená na 6 kapitol, z ktorých sa mi rozhodne najviac páčila kapitola 5 (Člověk, vládce tvorstva), v ktorej som si našiel veľa zaujímavých a pre mňa nových informácií – o vzťahu kresťanstva ku zvieratám, ale aj o niektorých z prvých obhajcov zvierat v staroveku, a o vzniku hnutia za práva zvierat. V druhom rade ma zaujala kapitola 2, v ktorej sa píše o testoch na zvieratách. Kapitola 3 hovorí o hospodárskych zvieratách a 4. na ňu nadväzuje s avizovaním o prechode na veg(etari)ánstvo. Tieto kapitoly iste prinášajú šokujúce fakty, takto rozpísané súčasné stavy z fariem v EÚ by boli k nezaplateniu. Peter Singer však písal túto knihu v roku 1975, aktualizoval ju v 1990 a píše v nej najmä o stavoch v USA. Týmto nechcem nikoho od tejto knihy odradiť, tie stavy nie sú zas až také rozdielne, a rozhodne sa oplatí prečítať.