Osud tažných ptáků
Maarten Hart
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402294/bmid_osud-taznych-ptaku-5Tz-402294.jpg
4
72
22
Mokřady západního Nizozemí jsou útočištěm ptactva, které fascinuje nadějného biologa Maartena. Pravidelně vyplouvá na svá pozorování, aby v přírodě našel harmonii, kterou postrádá mezi lidmi. Příběh se plynule pohybuje mezi přítomností a minulostí. Minulost čtenáři odkrývá přísnou kalvinistickou výchovu jedináčka v rodině zelináře v padesátých letech, v přítomnosti sledujeme Maartenovu láskyplnou péči o umírající matku, jeho badatelské výpravy a snahu o sblížení se ženami, které komplikují jeho vnitřní strachy. Cit pro vnímání přírody, jemné psychologické postřehy a intenzivní dramatické scény zajistily autobiografickému románu přízeň evropských čtenářů. Knihy, která byla též zfilmována, se prodalo již dva a půl milionu výtisků.... celý text
Literatura světová Romány Příroda, zvířata
Vydáno: 2019 , ProstorOriginální název:
Een vlucht regenwulpen , 1978
více info...
Přidat komentář
Okamžik,
ranní stíny,
vítr ve vlasech,
- ani minulost -
- ani budoucnost -
jen právě teď!
Asi poprvé mám v ruce knížku, mezi jejímiž řádky se prolíná TICHO! Vážně, tohle je příběh, který mlčí!
Kdybyste chtěli JEN poslouchat, neuslyšíte nic!
I když, vlastně tak úplně pravda to není, uslyšíte toho spoustu, šumění rákosí, šplouchání vody, zpěv ptáků, lidské hlasy, uslyšíte všemožné zvuky přírody, kterou Maarten nadevše miluje, navíc, je ten nejlepší pozorovatel, jakého jste mohli potkat, je přímo přeborník v pozorování přítomného okamžiku - tady a teď - v jeho podání, to je láska, k přírodě skloubená s dokonalými pozorovacími schopnostmi, Maarten má totiž jednu speciální schopnost, dokáže polapit okamžik - vteřinu časoprostoru - a pak ji téměř dokonale popsat!
Přesto je tato knížka plná ticha a téměř vše se odehraje jen v Maartenově mysli - a tak, vše, co je "řečeno" není "vysloveno" - jste pozorovatelé Maartenova příběhu, který vypráví spíš sám sobě ... je to takový opatrný rozhovor sám se sebou ...
"Nemám páru, co je být šťastný. Vím jen, že pro mě je důležité, abych co nejvíc slyšel, viděl a cítil."
... takové trochu neohrabané filozofování o podstatě existence a o funkci smyslů ...
... o podstatě štěstí, která mu uniká ...
Maarten není vůbec dobrý v sociálních interakcích (přes všechny jeho běsy, a že jich není málo, se k němu prostě štěstí nějako nedostalo), a tak mu příliš nepřeje, zdá se totiž, že je jen pro ty, kteří se baví, vypráví si, hrají si a milují se bez ostychu.
"Polapené léto" v Maartenově melancholicky a poeticky laděném podání, ruku v ruce s "všudypřítémnými běsy" v Maartenově až pateticky chmurném rozpoložení ... překvapivě vytvořily krásný a zajímavý příběh, a pro mě letní překvapení!
Nečekaně čtivé, melancholické a vzpomínkové. Při čtení mi probíhalo tolik vzpomínek z mládí, z mladých lásek, jako snad při žádné z jiných knih. I když je kniha úplně mimo můj čtenářský záběr, tak jsem byl mile překvapen a mohu doporučit a doporučovat budu. 4* hvězdu dolů za ten pro mě otevřený konec, čekal jsem trochu něco jiného...
Na knížce mě nejdřív zaujala obálka. Vždyť kde najdete tak věrně zachycené kolihy? A anotace dávala tušit, že by kniha nemusela být marná. Biolog? Mokřady? No to bude to pravé pro mě!
Samotářstvím hlavního hrdiny a líčením života ptáků v mokřadech mi tato kniha malinko knihu "Kde zpívají raci". Ta je však výrazně veselejší, byť i v ní se najdou melancholické až depresivní pasáže. "Osud tažných ptáků" rozhodně není pro každého. Leckdo si řekne něco jako "Ten Maarten je pěkně praštěný, proč se ve všem tak pitvá?". Plně to asi dokáže pochopit jen někdo s podobnou povahou a problémy s navazováním vztahů. A pro někoho, kdo si sám o sobě myslí, že v tomto smyslu není normální a stydí se za to, může být tato knížka velmi vítanou vzpruhou.
Mně se nejvíc líbily popisy z dětství, rodiny, vztahu k matce. Konec knihy (na kongresu) už mě trochu unavoval, proto jednu hvězdu dolů, i když možná nezaslouženě, možná jsem prostě byla unavená sama od sebe :-). Závěr mě zase "nakopl". Autorovy úvahy o životě a smrti jsou něco, co je pro mnohé nesdělitelné, ba bojí se o podobných věcech byť jen přemýšlet... přitom jsou osvobozující, protože nikdo z nás tu nebude věčně.
Kniha plná melancholie a úzkosti. Některé recenze kritizují míšení archaického a moderního jazyka (jako nedokonalost v překladu), ale pro mě právě toto balancování mezi dvěma jazykovými rovinami dodávalo knize/překladu specifické (byť možná nechtěné) kouzlo.
Knihu jsem si koupil někde ve výprodeji, tak jsem čekal nějakou průměrnou knihu. Naštěstí se mé obavy nesplnily. Hodně dobrá kniha, která mě pohltila ,a užíval jsem si krásné popisy ptáků a přírody. Krásně melancholicky napsaný příběh o životě samotářského člověka. Hodně dobrý psychologický román.
,,Na smrti je nesnesitelné, že ostatní žijí dál.''
Subtilní kniha, která nese všechny prvky nizozemské literatury. Zanechává hluboké dojmy během čtení i po čtení, krásné popisy přírody a celkově osobitá nálada knihy, hrdina možná nemusí být zcela úplně sympatický,ale rozhodně to není člověk nepříjemný, protože lidských povah je mnoha a prostory v našich srdcích jsou nezměrné. Opravdu velice pěkná kniha, psaná formou esejí, ačkoliv celek je zcela a úplně kompaktní. Ráda bych si přečetla i jiné autorovi knihy,ale nevím zda i nás byly přeloženy a mám dojem že ne. Volné tempo,ale krásný tón.
Pocitové vjemy jsou opsány velmi přesvědčivě a křehce beze snahy působit silou v místech kde každý vzruch váží sám o sobě dost, byť je lehký jako peříčko.
Nizozemskou prózu mám fakt rád a přečíst si alespoň jednou za pár let nějaký takový román je vždycky příjemně osvěžující. Maarten 't Hart a jeho Osud tažných ptáků navíc nabízí právě to, čím mě nizozemští spisovatelé vždycky tak dostanou. Meditativnost a pomalost kontrastně provázaná s bytostným neklidem, venkovská/maloměstská idylka ve skutečnosti plná nepříjemností, v tomto případě přísné křesťanské morálky, milostné beznaděje nebo dětské surovosti. Vždycky mě znovu a znovu překvapí, jak na mě nizozemská (a venkovská zvlášť) próza působí, přestože domácí venkovské a ruralistické prózy fakt nemám rád, neumím je docenit a ve většině případů mě jejich čtení svírá a ubíjí, zpravidla nic z toho v pozitivním smyslu (snad s výjimkou Raise).
Hartovo vyprávění je sice někdy pomalejší, než bych chtěl, nicméně na působnosti to neubírá. Nelineárně vyprávěný příběh dětství a dospělosti podivínského akademika-přírodovědce, celoživotně nešťastně zamilovaného a zcela vědomě si idealizujícího, je i na nějakých dvou stech třiceti stranách relativně komplexní, příjemně nepříjemný a sondážně sociologicky výmluvný.
Bylo to takové poklidné, asi to není kniha pro všechny, ale pro mě tato sonda do hlavy introvertního, nesmělého a plachého vědce, který řeší spousty vlastních komplexů, obav z kontaktu se ženami a pocitů méněcennosti byla celkem objevná. Mám úplně jinou povahu než Maarten, takže jeho pohled na svět, způsob přemýšlení a pocity byly pro mě totálně neprozkoumané území. A právě tím byla kniha pro mě cenná, že mi aspoň trochu tento "cizí vesmír" poodhalila a přiměla mě přemýšlet o tom, jak různí lidé můžou vnímat věci a souvislosti rozdílně. Bavil mě i popis různých ptáků, které Maarten v knize uváděl a pozoroval, vždy jsem si k tomu vyhledával další informace na internetu a tak jsem získal spusty nových poznatků i z ornitologického světa a z oblasti přírody. Je to úplně jiný level knih než co čtu majoritně, ale přesto musím uznat, že "to mělo něco do sebe"
Ach, musela jsem se smát, když mi došlo, že jsem si na dovolenou pro odlehčení od práce odvezla knihu z prostředí, ve kterém léta pracuji. Autorovi jsem právě z toho důvodu věřila každé slovo. Ze svých kolegů bych snadno dala dohromady hlavní postavu – tedy zas autora samotného – vědce se zvláštními myšlenkami, zálibami, reakcemi, člověka často poněkud asociálního a nepochopitelného. Věřte, nevěřte, takoví lidé existují.
Kniha se nebude každému číst snadno, je rozvláčně popisná, o nádheře přírody a ptactva, o niterných pocitech odhalujících citlivou duši, jež se pere s vědeckou pragmatičností.
Ó, jaký to oduševnělý hrdina, když poslouchá vážnou hudbu. To musí být jistě vzdělaný a chytrý člověk. A on je. Studovaný, mnohem nadanější než jeho vrstevníci. Je již ve třiceti sirotkem, ani sourozence nemá. To je jasný že musel o sobě napsat, když je úplně klišovitou románovou postavou. Překvapilo mě, že je to autobiografie, řekla bych, že ten text spíš stvořila umělá inteligence. Osiřelejch milovníků Nietzscheho jsou plný knihovny, vskutečnosti neexistujou.
Nádherně jsem si knihu užila. Hlavní hrdina Maarten je nesmírně citlivý, bojácný, ostýchavý, takový úzkostný melancholik, jeho život se na jednu stranu ubírá celkem úspěšně (po studijní a pracovní stránce určitě) ale v soukromí je osamělý, tak strašně osamělý, až mi ho bylo děsně líto. V podstatě život a lidí jen pozoruje a bojí se jich. Velmi mě dojímal Maartenův vztah s matkou, úplně jsem chápala jeho zlost, když se pustil do těch dvou přemoudřelých presbyterů na návštěvě. Kniha nabízí inádherné popisy přírody, ptactva (všechny ty kolihy, jespáky, kavčata a pěvušky apod. jsem si poctivě hledala na googlu). Není to asi kniha pro všechny, přece jen je děj velmi pozvolný a tuším, že lidé více vyhledávají trillery :)
Pokud se člověk přenese přes několik neobratností v překladu (např. "rákosiště") a některé naturalistické prvky (traumata z dětství), může si tuto introvertní knihu docela oblíbit. Maarten je dost svérázný hrdina, občas jedná příliš zkratkovitě a ne se všemi jeho myšlenkami souhlasím, ale přesto je sympatický, mimo jiné pro své zaujetí přírodou a pro urputné hledání víry a smyslu. Každopádně to s vnímavým čtenářem docela zamává.
Knížka je rozhodně pro úzkou skupinu čtenářů. Knížka psaná osamělým, citlivým člověkem pro jiné citlivé lidi, podle mého důvod rozporuplného hodnocení. Osud tažných ptáků rozhodně není pro "rozumově" laděného čtenáře, který v knihách hledá složitý děj, zvraty, akci.... Nic takového kniha nenabízí a proto zůstane takovému člověku dost pravděpodobně nepochopena. Osud tažných ptáků je pro "emočně" laděného čtenáře, který vyhledává emoce, myšlenky, poetické popisy přírody a krásný jazyk.
Je silná citlivost prokletím nebo darem ? To ať si každý citlivý člověk zhodnotí sám, já už mám v tomto naštěstí jasno .... :)
Tak tato kniha není rozhodně pro každého. Kdo má ale rád psychologické příběhy, poetické popisy přírody a kultivovaný jazyk, určitě si "počte". Mě se kniha líbila moc, i když je pravda, že místy to bylo trochu zdlouhavé, ale v každém případě zajímavé. Opět se v této knize potvrzuje, že dětství nás všechny poznamená hlavně v tom, jak budeme schopni nebo neschopni navazovat vztahy s jinými lidmi. Příběh mladého muže je silně autobiografický a proto také působí velmi autenticky. Určitě je to jeden z nejzajímavějších současných nizozemských románů, a tak bych si ráda od tohoto autora přečetla ještě něco dalšího.
Zdolání této knihy se v mém případě ze začátku podobalo sinusoidě - příjemné čtení popisů přírody, pozorování ptáků a vzpomínek na dětství se střídalo s nezáživnými popisy (ne)vztahu s dětskou láskou (podrobné pozorování její osoby, "náhodná" setkání a několik dialogů). A ten závěr byl už jen klesající křivka. Chápu, že je kniha autobiografická, autor se chtěl vypsat ze svých pocitů, ale až na příjemně melancholické popisy přírody a života v ní a několik zdařilých úvah o lidstvu a civilizaci je to prostě nudné čtení (a to mám ráda "nedějové" knihy).
Úplně něco jiného, než jsem dle anotace očekávala. O mokřadech a ptácích nabízí kniha velice málo. Hlavně je to o dětství (pesimistické - vztah s otcem, smrt obou rodičů) a mnohaleté platonické lásce (ještě mnohem depresivnější) osamělého chlapíka.
Začátek se mi přitom líbil moc:
"Generále v nebi, k Tobě se obracíme ráno tohoto dne a prosíme o posvěcení své práce. Ó vrchní veliteli nebeských vojsk, dej nám bojechtivost, abychom dnes počítali, psali a četli k tvé chvále. Vzniť naši víru jako doutnák děla, kterým se pálí na služebníky Satanovy. Chraň nás před válkou. Ne protože si to zasluhujeme, pouze z milosti. Amen. Pohov, čtení Bible." (každodenní modlitba pana řídicího, jinak též kapitána v záloze).
Největší dojetí a neštěstí jsem s hrdinou sdílela, když nemohl slyšet zpěv cvrčilky.
Osamělost z knihy přímo kape. Hrdina se mi ale docela líbí, mám ráda takové typy chlapů. Jen škoda, že jejich neprůbojnost a ostýchavost je tak mohutná, že vlastně v reálném životě nemají šanci ukázat své kvality.
Pro mě velmi poetická kniha v melancholickém provedení. Bohužel mě příliš nezaujal hlavní hrdina, který má díky své přísně kalvinistické výchově problémy s navazováním vztahu s lidmi. I přes to měl/má manželku a syna. Je to především věděc, biolog a pasáže popisující jeho práci nebo přímo přírodu, kterou chodí / jezdí na loďce pozorovat jsou i velice poučné. Několik pasáží pro zamyšlení mě oslovilo, ale jako celek mě kniha bohužel spíše nudila. Opět ale vcelku dobrý marketing, i reklama v TV - bez něj by asi úplně zapadla. Odvažuji se říci, že je pro dost specifickou skupinku čtenářů.
Hlavní dojem z knihy je Extrémní Osamělost. A vše, co z ní plyne, je děsivé a smutné. Jak rodiče nevědomky nebo spíš v dobré víře ubližují svým dětem, které pak nevědí, jak z toho.
A bohužel - vypravěč, autor - mě přes to všechno docela štval.
Literární kvality knize rozhodně nelze upřít, pro mě byla asi nejsilnější scéna, kdy jel v pěti letech poprvé (!) s matkou do vesnice k doktorovi na trhání krčních mandlí. Popis děsu při přecházení prosluněného náměstí se stínem kostela....silné.
Jen nevím, proč nakladatel
do textu zařadil poměrně špatné a nevkusné ilustrace.
Šlo by to pochopit, kdyby byly autorovy, avšak nejsou...
Štítky knihy
zfilmováno nizozemská literatura dětství vědci osamělost dospělost přírodovědci kalvinismus
Osud tažných ptáků
Kniha Osud tažných ptáků je v
| Přečtených | 82x |
| Čtenářské výzvě | 13x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 37x |
| Chystám se číst | 75x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 1x |
Dechberoucí a krásný propletenec příběhů lidí, ke kterým nemám blízko, o kterých bych se normálně asi ani nedověděla.