Ostroočko
Kurt Vonnegut Jr.
Věrní Vonnegutovi čtenáři si jistě nemohou nevzpomenout na román Snídaně špionů a na skandální případ otevření Střediska krásných umění Mildred Barryové, na které byl pozván jako čestný host zkrachovalý spisovatel Kilgore Trout. S tím se v o mnoho let později napsaném Vonngutově románu Ostroočko už nesejdeme. Ale zato s ostatními bizarními postavami zalidňujícími Midland City, to super-průměrné středně velké město amerického Středozápadu, ano. Tentokrát se na ně podíváme očima Rudyho Wltze, bezpohlavního lékárníka, jehož životní příběh jako by skončil dřív než začal - když jako malý chlapec omylem zastřelil ranou z pušky těhotnou ženu a vysloužil si tak přezdívku Ostroočko. Vítejte po letech v Midland City.... celý text
Přidat komentář
Kurt Vonnegut Jr. prostě "umí". Mám již přečtenou větší část jeho díla a Ostroočko bych osobně řadil mezi ty nejvydařenější "kousky". Nechybí zde již tradiční humor, sarkasmus a navíc i slušná dávka absurdity. Za tím vším se však skrývají mnohé myšlenky, které stojí k zamyšlení. Dobrá práce pane Vonnegute!
Dílo od geniálního autora. Tolik cynismu a naprosto absurdních situací a přitom uvěřitelných situací mně nutilo k upřímnému smíchu. Hned v úvodu kluk udělá klukovinu a tajně si vystřelí z pušky, ke které se neměl ani přiblížit. A kulka zasáhne maminku při úklidu o několik domů dál. A autor konstatuje, že vlastně proč uklízela na Den díkuvzdání...Rozhodně doporučuji!
Zo začiatku som nevedela, čo si mám o tom myslieť. Trochu mi niektoré situácie prišli plytké, no keď som sa začítala ďalej, zistila som, že je to vlastne dokonalé. Niekedy mi situácie pripomínali krásne sakrasticky opisanú realitu dneška. Asi najviac som si odtiaľ vzala prirovnanie : ,, žije si svoj epilóg", priamejšie prirovnanie istej etapy života si iným prívlastkom ani neviem predstaviť.
Černý až cynický román o tom, jak tragédie z mládí prostoupila celým životem jednoho člověka a jeho rodiny a vlastně i malého amerického městečka. Hlavní hrdina žije tak, jako by sám sebe trestal za to, co v deseti letech způsobil. Celá ta bezútěšnost jeho života je ještě více zvýrazněna pozadím války, drog i dalších neúspěchů, které ho potkávají. Vyznívá to jako kritika nebo satira o nicotnosti a marnosti lidského života vůbec. Přestože kniha obsahuje mnoho skvělých myšlenek a úvah, musím říci, že mě nijak zvlášť nezasáhla.
Ostroočko se dobře čte a na autora,který si většinou libuje ve střídání postav i děje,to v téhle knížce vcelku přímočaře odsejpá. Není to sice něco co vás semele,jako ostatní jeho stěžejní rukopisy,ale i tak si užijete. Zpětně mě napadá,vcelku dobrej ideální rozjezd,pro někoho,kdo si chce na seznámení začít,něco bližšího s K.Vonnegutem.
Ostroočko je přezdívka našeho hlavního hrdiny. Vysloužil si jí za to, že nechtěně zastřelil těhotnou ženu. Tahle událost se s ním vleče celý jeho život a on se snaží všem lidem sloužit, aby to nějak odčinil. Už prostředí, ve kterém vyrůstá je šílenost od shora dolů: Jeho otec si hraje na malíře a obdivuje Hitlera, jeho matka je naprosto lhostejná do té doby, než dostane velký zásah radioaktivním zářením.
Je těžké knihu takhle popsat, protože je příběh vyplněn spoustou zvláštních úvah, které často zesměšňují lidský druh a také ostře kritizují válku. Knihy od Kurta Vonneguta Jr. se všechny musí brát trochu s nadhledem, potom teprve zjistíte, že má velmi inteligentní (a také velmi černý) smysl pro humor.
Štítky knihy
drogy druhá světová válka (1939–1945) americká literatura
Autorovy další knížky
| 2008 |  Jatka č. 5 |
| 1979 | Mechanické piano |
| 1981 | Snídaně šampiónů |
| 1994 | Groteska |
| 1992 | Matka Noc |
Kniha Ostroočko je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 143x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 80x |
| Chystám se číst | 29x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 1x |
I my - stejně jako Ostroočko - žijeme své příběhy. Nebo už jejich epilog? Ty naše příběhy jsou často ovlivněny úplnou náhodou. Třeba jen tak čistě náhodou vystřelíme nebo je římsa našeho krbu z betonu, na který byl použit radioaktivní cement ...
Vonnegut je jako vždy sarkastický, vtipný, bezútěšný... Stejně jako život, kterým onemocněli jeho hrdinové čekající, až se jim zavře kukátko. A asi je celkem jedno, zda našli své Káthmándú.