Havel
Michael Žantovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220350/bmid_havel-o0x-220350.jpg
5
253
68
Václav Havel pohledem Michaela Žantovského: už tím je řečeno vše, co nová havlovská biografie přináší. Oba muži spolu dlouhá léta úzce spolupracovali, pojilo je blízké přátelství – a politický (a do značné míry i kulturní) odkaz Václava Havla dodnes Michael Žantovský rozvíjí jakožto diplomat působící na těch nejprestižnějších velvyslaneckých postech (USA, Izrael, Velká Británie). Jeho kniha však nabídne nejenom autorův pohled „zevnitř“; Žantovský dokáže Havlovo působení vnímat i kriticky, s maximální možnou objektivitou a lidskou i odbornou erudicí. Už prvotní autorův „nástřel“, sestávající ze tří ukázkových kapitol, vzbudil v nakladatelském světě nefalšované nadšení – a dnes jsou práva na šestisetstránkovou publikaci (již autor napsal anglicky a sám si ji coby oceňovaný překladatel přeložil do svého mateřského jazyka) prodána již do deseti jazyků, přičemž další jazykové mutace jsou v jednání. Ono nadšení ostatně potvrzují první recenze, vycházející ještě před podzimním vydáním knihy – mluví se v nich mj. o „živé, podrobné a zasvěcené biografii… působivé, citlivé kronice, úspěšně postihující spletité osudy velké postavy 20. století“ (Publishers Weekly) či o „impozantním životopise velkého muže uprostřed dějin těžce zkoušeného národa“ (Kirkus Review).... celý text
Přidat komentář
Tak jsem se konečně prokousala až na konec. Není to čtení na jeden zátah, aspoň pro mě ne. O Václavu Havlovi jsem věděla to, co průměrný občan, narozený pár let před revolucí. Že to byl spisovatel, dramatik, disident, vězeň a prezident. Kniha pana Žantovského pomohla leccos objasnit, pochopit a dozvědět se víc. Havel byl dozajista složitá osobnost, bohém a na druhou stranu uvědomělý člověk. A mně se stal po přečtení sympatičtějším a bližším (i když jeho hry jsou pro mě i nadále těžko chápatelné). Biografie je povedená, s příjemným nadhledem a i vtipem.
Doporučila bych ji všem, kteří Havla odsuzují a přitom o něm samotném vlastně nic neví. Napadlo mě nedávno, že mezi ně patří ta spousta internetových přispěvatelů, kteří komentují zprávy na Novinkách a používají pro označení rozdílně smýšlejících lidí odsuzující termín "havloid".
Styl Michaela Žantovského mě bavil už při překladech knih od Madeleine Albrightové. Tady se mu podařilo elegantně balancovat na hraně přátelského obdivu a nezaujaté objektivity. Není to jen mnohovrstevnatý příběh jedné z nejznámějších osobností u nás i ve světě, ale také zajímavý pohled na moderní dějiny České republiky a vývoj jejího postavení v Evropě i dál. Nechybí ani srozumitelné představení Václava Havla jako dramatika a v neposlední řadě snad každý čtenář pochopí, že i Václav Havel byl jenom člověk jako my všichni ostatní. Takhle vypadá biografie podle mého gusta!
Trochu jsem měl obavy,aby se nejednalo o nekritický chvalozpěv přítele.Ukázaly se plané a vychutnal jsem kvalitní čtení o životě člověka,jenž byl vyjímečný svou slušnou neústupností dodržovat právo veřejně vyjadřovat svůj názor a ideje a nesl za to kůži na trh. Jistě ,měl své nedostatky a kdo chce, může ho obviňovat z pokrytectví,pokud nebude vědět o tom,že Havel byl člověk prožívající vnitřní zápasy sám se sebou.
Navnadil mne tento životopis na Havlovo Stručně ,prosím.
Nejsem fanoušek Havlových her,protože jsou pro mne složité a většinou nesrozumitelné,tato kniha mi pomohla některé z nich pochopit.
Doporučuji.
Zpráva o prvním zvolení Havla československým prezidentem se ke mně dostala, když jsem byla doma na diskotéce. Byly to nezapomenutelné chvíle nabité emocemi a nezměrnými očekáváními. Možná trochu přehnanými, ale ta doba stála za prožití jako žádná jiná. Ta doba ukázala v lidech to nejlepší, protože jim dovolila doufat, věřit a ukázala, zač bojovat a oč usilovat. Ano, léta ubrala mnohé z dřívějších ideálů a idealismu. Pokládám to však za přirozený vývoj událostí a Havlovi už nikdy nikdo "neodpáře" jeho nesmrtelné zásluhy v úsilí o znovunabytí národní svobody a otevření Československa, potažmo Česka světu, a to zcela ojedinělým a u žádného dalšího sovětského satelitu neopakovaným způsobem. Přišlo to právě včas. Aspoň pro mne. Abych nesklouzla do celospolečenské letargie, apatie a bezzubé občasné revolty bezmocného individualisty. Ostatně Havel pro to měl také své vyjádření. "Vzpoura jednoho člověka není revolucí, ale pouze výtržností." Jakkoli za výtržníka jsem se nikdy nepokládala. Sami soudruzi učitelé mě někdy častovali nálepkou třídní nepřítel, což jsem připisovala jejich malému rozhledu či převelké omezenosti. Nebo strachu...?
Havel byl jenom člověk. Nikdo není dokonalý. Jak snadné je po těch letech vidět všechna jeho pochybení, jak snadné útočit na myšlenky mrtvého muže. A jak zbabělé. Nejsem ideolog ani blázen. Ale Havel má můj veškerý respekt a proto jsem (konečně) sáhla po Žantovského biografii. Znám trochu i Michaela Žantovského, takže mě nepřekvapilo, že nesepsal pouhý životopis, ale spíše chválu a obhajobu Havla, jeho myšlenek, rozhodnutí a konání. Je znát, že jej měl opravdu rád. Což je ostatně pěkné. Neslevuje ze zaznamenání všech stránek Havlovy osobnosti a jeho skutků, i těch méně chvályhodných, pravdou však taky je, že ty problematičtější obratem vysvětluje, relativizuje či poukazuje na kompenzující pozitiva. Nikterak to ale neubírá na informativnosti díla a oceňuji i jeho čtivost. Zdaleka ne vše člověk ví, do hlavy druhému nevidí a už vůbec ne vše si po letech pamatuje. Je to dobrý počin a dobré a potřebné čtení.
Trošku jsem se bála, že když životopis píše kamarád, bude kniha o kultu Havla, jako dokonalého hrdiny. Není tomu tak skvěle napsaný životopis, s reálnými vzpomínkami a přesně propracovanými popisy faktů, přitom čtivý.
Musim priznat, ze kniha me velmi zaujala a odhalila mi mnoho aspektu osobnosti Vaclava Havla. Autor pana prezidenta nijak neprikrasluje a ukazuje ho se spatnymi i dobrymi strankami. Tleskam tomuto vytvoru a opravdu takovato postava v soucasne dobe v Cechach chybi a doufam, ze ji brzo najdeme znovu.
Havel byl veliká osobnost, z mého pohledu největší Čech druhé poloviny dvacátého století. Vím, že má spoustu zapřisáhlých odpůrců (i když žádný z nich mi nedokázal vysvětlit své výtky vůči němu jinak, než emocionálně), vím, že žádná osoba (osobnost) není černobílá, vím, že Havel měl spoustu chyb. Ale - Havel byl člověk, který si své chyby uvědomoval, dokázal si je přiznat a dokázal je přiznat i svému okolí. A právě to dělá Havla velkým.
Nevěděl jsem například, že své první uvěznění nesl Havel tak těžce a že byl téměř zlomen. V tu chvíli chybil, dobře si to uvědomoval a dělal vše pro to, aby své uhnutí z cesty pravdy napravil.
Žantovský má tendenci Havlova rozhodnutí ve značném množství případů obhajovat (koneckonců, není divu, vzhledem k jejich vztahu), tahle obhajoba ale nepřekročila únosnou mez a nijak nebyla čtenáři vnucována. Příkladem je výše uvedené první Havlovo uvěznění a následný slib zdržet se disidentské činnosti. Žantovský píše, že je vše naprosto pochopitelné, že se ani nejednalo o pochybení a že to vlastně až tak nebyla Havlova vina. S tím třeba souhlasit nemohu, a nesouhlasil by s tím asi ani Havel - ten to jako velkou chybu bral a vyčítal si jí, nehledě na utěšování okolí.
Trochu mě mrzí, že Havlovo mládí není v knize příliš popsáno, velmi by mě zajímalo víc o prostředí, ze kterého Havel vzešel a které ho formovalo (ačkoli z Žantovského popisu si určitý obrázek lze utvořit). Zbytek knihy je ale podrobný naprosto dostatečně a já byl moc spokojený.
Nejvíce povzbuzující částí bylo samozřejmě období okolo Sametové revoluce a následné Havlovo triumfální zahraniční tažení. V těchto částech jsem ocenil historky ze zákulisí, například jsem se skvěle pobavil u Žantovského popisu cesty do Velké Británie a audience u královny.
Havel stojí za to. Jednoznačně bych knihu doporučil každému - tomu, komu Havel imponuje, tomu, kdo Havlovo jméno nemůže ani vyslovit, i tomu, kdo má k Havlovi přístup neutrální. Já osobně Havla obdivuji a kniha, která ukazuje, že to byl pouze člověk se svými chybami a poklesky, ale také s hlubokým morálním ukotvením, citem pro spravedlnost a vůlí žít v pravdě, na tom vůbec nic nezměnila.
Dnes Havel chybí snad ještě víc, než kdy dřív.
Kniha je to docela hutná a dozvíme se toho hodně o životě Václava Havla. Abych dosáhl nějaké přehlednosti mého hodnocení, rozdělím to na "oddíly" Havlových činností, respektive jeho osobnosti:
Havel mladík: zajímavý popis Havlova dětství, otázka je, do jaké míry pravdivý. Pokud si dobře vzpomínám (knihu jsem postupně četl asi 5 měsíců), z velké části se jednalo o vzpomínky bratra a několika dalších lidí - bohužel, většina relevantních svědků je již mrtvá
Havel dramatik: tyto věci byly asi nejhůře čitelné. Spousta rozjímání autora knihy nad tím, jak se asi Havel cítil, když psal své jednotlivé hry. Košatá souvětí a spousta cizích slov :-)
Havel disident a vězeň: velmi zajímavé příběhy, historky a povídání o tom, jak Havel fungoval v různých organizacích, od těch drobných až po Chartu 77. Proloženo popisem Havlových dvou pobytů ve vězení (kdy ten druhý dal základ "vlastenecké" báchorce o prominentním vězni Havlovi), které vůbec nebyly tak sladké, jak někteří dnešní opinion leaders tvrdí.
Havel politik: někdy slon v porcelánu, jindy zdatný řečník. Téměř vždy pochybující o sobě a správnosti jednotlivých kroků. Vyjednávání s KSČ v roce 1989, sestavování první demokratické (?) vlády s "podporou" Parlamentu, složeného ze stran Národní Fronty. Popis zákulisí věhlasných projevů (USA, Francie). A na druhé straně těžké období během rozpadu ČSFR, nenávist a zaslepenost slovenských národovců, o pár let později Havlovy nesnáze s médii, která využívala jeho mediální neobratnosti.
Havel člověk: poslední část knihy popisuje období po prezidentování. Havel je již v podstatě nepřetržitě nemocen s krátkými přestávkami, kdy se cítil relativně zdráv. Havel zpytuje, omlouvá se, snaží se odpočívat. A nakonec umírá.
Celkově se jedná o docela nevyrovnanou knihu, která je ale asi nejucelenějším pohledem na celý jeho život a Michaelu Žantovskému patří upřímný dík za to, že se do tohoto nevděčného úkolu vrhnul, protože soupeřit se "čtivostí" webových stránek "pravdaozrude" opravdu není jednoduché, a spousta lidí si na Žantovského znova ráda plivne. Docela mě překvapil minimální mediální ohlas na vydání této knihy. Ale to je možná dobře - kdo chce hledat (nebo ví kde hledat), si knihu najde.
Sám autor se obával faktu, že jako člen Havlovi blízkého okolí nebude schopen rozumně objektivního pojetí, přičemž se ve výsledku není čeho obávat. Jak už zde někdo zmínil, i ono "Zbytečné" pitvání intimnějších vztahů, rozebírající vztah k ženám od mládí až po údajné aféry na sklonku prezidentské kariéry, jsou podány smysluplně a přiměřeně. Po Havlově odchodu se spustila lavina kritiky a záště, kritizujíc zejména politické kroky a orientaci Václava Havla, který se přes všechno snažil býti nepolitickým prezidentem, ovšem byl mnohdy oním kolotočem doslova rozemlet, což vedlo také k mnoha nešťastně podaným výrokům. Lze se plácat v jeho politické (ne)angažovanosti, popřípadě jeho původem a usnadněným dětstvím, přičemž, jak kniha sama upozorňuje, si to V. Havel v plné míře uvědomoval a ne jednou zmiňoval, ale ovšem i fakt, že, přes všechna úskalí minulého režimu měl možnost zvolit odchod např. do zámoří, jako většina osobností, a aplikovat vzdálené a bezpečné "Dizidenství", se rozhodl zůstat zde a čelit všem důsledkům, včetně ztráty svobody po dobu několika let a manuální práce na úpatí společenského spektra, čímž se vyprofiloval v symbol odporu a následně v dobré víře přijal funkci prezidenta, přičemž následně zjistil, že tato role mu neumožňuje pokračovat v osvětě, kterou do té doby šířil skrze texty a divadelní hry (to bylo hutné souvětí, ehm). Ono věčné omlácení jistých faktů o Havlovic hlavu, hlavně po jeho smrti, by mohlo u některých jedinců ustat po přečtení této knihy, která je i přes obsah velice čtivá a plynulá (čteno v AJ) a vše zmíněné výše jasně naznačuje, přičemž hned v následujícím odstavci nezapomene zmínit i vše ne docela správné, čeho se mohl V.Havel ve své funkci onehda vyvarovat. Při jedné z následujících kapitol je zde uveden i fakt, že hlavní arci-protivník Havla na domácí politické scéně, Václav Klaus, choval ke schopnostem a vědomostem V. Havla velmi velký respekt a v žádném případě nepřejícnost. Naprostá trefa do černého a jedna z hlavních myšlenek této knihy, troufl bych si říci. To by mohlo připomenout čtenáři, že toho většina lidí ve zdejších končinách schopna není, a je to jedna z mála věcí, kterou bychom si mohli ze zemí na západě/za velkou louží občas vypůjčit. Schopnost, kterou po celý život, společně s náležitou reprezentativností, a jistou dávkou romantiky, kdy se po revoluci pro-aktivní skupinka filosofů učila řídit stát v dobrém i zlém, Havel neustále reprezentoval. A také schopnost a myšlenku, která je poslední roky na našem hradě doslova znásilňována. Spojte si to s faktem, že se v naší zemi máme lépe jak 90 procent obyvatel naši planety, pokud naše obzory vedou i za hranice, a fakt, že naše činy náhle po revoluci nás mohly nasměřovat výše/níže je prostě již nezměnitelný, stejně jako legenda prezidenta Václava Havla.
Kdybych to nečetl v podobě audioknihy, celé bych to určitě nedal. I tak jsem po první pětině knížky silně zvažoval, že to vzdám. Druhá polovina knihy už mi přinesla většinou zajímavé informace, narozdíl od té první poloviny, pro mě plné zbytečných filozofických plků a knižních obratů, které na mě působily jen jako spisovatelova póza.
Tuto knihu jsem nečetla, ale poslouchala. Výborný poslech. U papírové knihy bych asi nevydržela, zato při poslechu jsem si to moc užila. Konečně jsem získala ucelenější pohled na život Václava Havla, včetně jeho četných slabých stránek. Nejde o superpodrobnou publikaci s hlubokými politologickými rozbory, ale taková očekávání jsem ani neměla (na rozdíl od některých jiných čtenářů). Žantovský se vyhnul jak glorifikaci, tak opačného extrému. Snaha o podání konzistentního svědectví je znát na každé kapitole.
Je mi jasné, že za čas se k poslechu ráda vrátím. Ráda si připomenu, že život na výsluní, ať už uměleckém nebo politickém, není žádný med a řada lidí o tom sní, aniž by si uvědomovala cenu, která se za to vždy musí zaplatit.
Mimořádně skvělý životopis, který je hoden významu osobnosti Václava Havla. Michael Žantovský si dal velkou práci s obstaráním dosažitelných pramenů, uvádí skutečná fakta. Ale to není vše, jako psycholog se noří i do popisu povahových rysů a motivů jednání. Rozkrývá klíčové momenty Havlova života a ne jednostranně. Ukazuje jeho společenskou statečnost, i soukromé úlety, i jeho problematické schvalování amerických válek. Žantovský dává knize ještě víc, vložil tam důležité myšlenky, názory, souvislosti, tak aby každé téma, kterého se dotkl, bylo poctivě zpracováno.
Při čtení jsem strávil poměrně dost času přemýšlením, jak vnímám odkaz Václava Havla. Když byl ještě naživu, měl jsem tendenci jeho názory a postoje spíše bránit. Když zemřel a část veřejnosti ho začala nekriticky obdivovat, upozorňoval jsem naopak na jeho chyby a špatné kroky. Havel byl bezesporu velkou osobností a člověkem který viděl hluboko do problémů světa kolem sebe. Ovšem jako politik byl poněkud rozpačitý. Nikdy nevyhrál žádné volby, nikdy nemusel o své politice vyjednávat, nikdy nemusel čelit opozici a nikdy nemusel nést politickou odpovědnost. Přes výsadní postavení a jistou nedotknutelnost, o níž se obyčejným politkům může jen zdát, nebyl nadstranickým prezidentem. Nereflektoval problémy obyčejných lidí, kterým dost možná ani nerozuměl, ale upnul se na vznešené, neprosaditelné vize. Svou popularitu tak vcelku promrhal. Po letech si říkám, že by možná byl šťastnější mimo politiku, protože jeho myšlenky, na jejichž rozpracování by měl i více času, by byly přijímány bez kontroverzí.
Od knížky jsem možná čekal trošku víc. Možná mě trošku zaskočil relativně kritický pohled Michala Žantovského na osobu Havla, kterého mám možná až příliš zidealizovaného, ale styl Michala Žantovského mi asi ne úplně sedl. Přišlo mi, že se občas příliš rýpe ve věcech, které mu moc nepřísluší hodnotit a celkem mě nudily jeho rozbory Havlových děl. Ač mě životopis od Edy Kriseové bavil víc, tak jsem moc rád za další úhel pohledu na tuhle ohromnou postavu našich novodobých dějin. Audioknížka se mi líbila a jsem rád, že jsem si ji poslechl. Při čtení této tlusté bichle bych se jinak asi občas trošku nudil. Ale uznávám, že ve výsledku jde asi o celkem odborný, věřím, že i objektivní a přínosný životopis.
Kniha Havel mě uchvátila svým obsahem i přebalem. Pro mě byla kniha docela těžká, protože nosit ji s sebou v kabelce se moc nedá. Ale těžká pro mě byla i na čtení formou jakou je napsaná, občas jsem se časově ztrácela. Ale celkový dojem z knihy mám velmi dobrý a znovu bych se pro ni rozhodla.
Václava Havla si hluboce vážím. Díky této knize jsem se o něm dozvěděla mnoho zajímavých informací, které můj názor rozhodně nezměnily. Není to úplně jednoduché čtení, ale rozhodně stojí za to. Václav Havel byl velice moudrý člověk, který se snažil žít podle morálních zásad, které pro druhé nejsou vždy tak úplně přijatelné, populární či pochopitelné. Díky tomu bohužel neměl zrovna moc šťastný život, i když si ho podle mého názoru určitě zasloužil a já bych mu ho z celého srdce přála. Doufám, že na něj nikdy nezapomeneme.
Nenacházím téměř nic, co bych mohl této knize vytknout. Když budu knihu hodnotit jako jakousi cibuli, tak její slupka je dokonalá. Doopravdy neznám mnoho knih, které by na mne působily jako takovýto šperk knihovny. A co je podstatnější, na kvalitě se neztrácí nic ani poté, co se slupka poodkryje. Čtivostí biografie mnohdy připomíná spíše román a nabízí ucelený obraz osobnosti a života V. Havla. M. Žantovský dokázal napsat životopis s odborností, kterou pravděpodobně může mít pouze někdo, kdo byl osobě, o které píše, blízký, a to jak osobně tak odborně. Přitom ale dokázal vystříhat se černobílému pohledu na "našeho" prvního porevolučního prezidenta, který samozřejmě, jako nikdo na světě, nebyl bez chyb a nedokázal se vždy chybám vyvarovat. Knihu vidím jako krásné rozloučení s personou nejel politickou, osobou oprávněně celosvětově uznávanou, které je samozřejmě asi možno mnohé i vytknout, o které jsem ale přesvědčen, že nelze říci, že by se svému "mottu", které je dnes mnohými vysmívané (hlavně v ČR), zpronevěřila. Myslím si, že Havel doopravdy své ideály měl, že dle nich konal. Že své skutky, i ty mnohými jemu vyčítané - například v mezinárodní politice -činil s přesvědčením, že se s jeho ideami nerozchází - a jeho zdůvodnění, proč tak konal, je s přihlédnutím k nim relevantní.
Kdo si dokáže vážit pravdy, svobody, morálky, lidských práv a lidské důstojnosti a nejsou to pro něj jen prázdná, laciná, cinická nebo kýčovitá slova musí Václava Havla obdivovat a uznávat. A (nejen) pro takového člověka je právě tato kniha určena (nebál bych se říct naprostou nutností!). Lépe než "Chestrton" o příspěvek níže to asi nedokáži napsat a plně s jeho příspěvkem souhlasím!
A tak dodám jen jednu výtku. V knize je jen jeden malý odstaveček o Olze a její nemoci, o její smrti a jak to celé Václav Havel snášel a prožíval. Vím, že tato kniha není o Olze Havlové a nejsem ani sadista abych se v takových věcech vyžíval. Olga s ním strávila více než polovinu života a stala se tak jeho (Havlovou) nedílnou součástí. Myslím, si, že tato závěrečná etapa jejího (a jeho) života si zaslouží více prostoru. Možná by si v této knize vůbec zasloužila (Olga) více prostoru...
Štítky knihy
životopisy, biografie politika Václav Havel, 1936–2011 čeští/českoslovenští prezidenti
Autorovy další knížky
| 2014 |  Havel |
| 2016 |  Ochlazení |
| 2023 | S prominutím řečeno |
| 1990 | Woody Allen |
| 2006 | Přežili peklo |
Kniha Havel je v
| Právě čtených | 41x |
| Přečtených | 317x |
| Čtenářské výzvě | 45x |
| Doporučených | 35x |
| Knihotéce | 182x |
| Chystám se číst | 256x |
| Chci si koupit | 80x |
| dalších seznamech | 2x |
Velmi zajímavá kniha. Některé věci jsem už zapomněla, některé jsem ani nikdy nevěděla. Stojí za přečtení.
(2014)