Osobní peklo
Jaroslav Pekárek
Román s kriminální zápletkou podle skutečné události. Líčí osud ambiciózního muže z počátku devadesátých let minulého století, jenž se díky své deziluzi z nové doby, a možná i kvůli své naivitě, postupně stává nejprve vrahem a pak psancem, který sám sebe zvolna odsuzuje k šílenství a ztrátě všeho, co jej doposud dělalo člověkem.... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem sice dočetl, ale hlavně kvůli tomu jak dopadne.Ta zápletka mě přišla taková dost naivní a to pronásledování ještě víc. Jako by si autor myslel, že pilicajti jsou neskutečně pitomí. Ale na druhé staně mě to dost živě připomenulo polistopadovou realitu a i to rozčerování po ní.
Po celou dobu čtení knížky jsem se nemohla ubránit dojmu, že čtu slohovou práci nějakého studenta prvního ročníku střední školy. Téma samotné je docela odvážné – rozčarování po sametové revoluci a příběh, kam až může dojít touha po penězích, ale zní to strašně neuměle, nepravděpodobně, řekla bych „upoceně“, jak se autor stále snaží sdělit nám nějaká moudra a úvahy. Dočetla jsem spíš jen ze zvědavosti, jestli se to třeba ke konci nebude lepší… no, nebylo. Knížka vrcholí velikou scénou, kdy hlavní hrdina ztratí rozum a propadne se do svého osobního pekla, ale přišlo mi to spíš jako scéna z Jurského parku nebo z nějakého komiksu. Tuhle knížku bych mohla doporučit jen zarytým masochistům. Tu druhou hvězdičku dávám za odvahu s tímhle přijít na trh. Možná si říkám o ukamenování, vždyť je to přeci kniha, která „řeže do živého“, tím myslím problém prorůstání jednoho režimu do druhého a že není všechno tak růžové jako se zdálo v Listopadu... ale laskavý čtenář nechť si to zkusí dočíst do konce.
Osobní peklo
Teď jsem knihi dočetl. Bylo to takové kostrbaté. Ale co mi skutečně vadilo, bylo krácení příjmení a názvů míst. Neviděl jsem v tom logiku. Stačilo si je prostě vymyslet, trošku upravit. Vždyť lidská fantazie je velká.