Osamělost prvočísel

Osamělost prvočísel https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25040/bmid_osamelost-prvocisel-mKd-25040.jpg 4 1399 269

Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Přitom nešlo o nic závažného, ona se jen nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Dalo by se to pochopit, byli ještě malí, ale tíha následků je neušetřila, naopak dopadla na ně celou svou vahou. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků, ale když se setkají, zdá se, že by je mohli najít jeden vedle druhého...... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

La solitudine dei numeri primi , 2008


více info...

Přidat komentář
-Pečivo-
-Pečivo-
28.08.2021 4 z 5

(SPOILER) Bon giordano bruno přátelé dobré literární recenze, tady Peči. Čau čau. Takže - Osamělost prvočísel je příběh Alice a Máti, kterým se v dětství stala velmi nemilá věc - Máťa ztratil segru dvojče v parku a Alice na lyžáku zahučela ze skály. No a k tomu všemu, nebo možná díky tomu se oba stanou děsnýma outsiderama a čtenář sleduje jejich outsiderování životem.

Je to strašně beznadějný, smutný a depresivní a tak dále pana krále, má to bejt strašně tragicky romantický, protože přes všechny životní nesnáze oba hlavní hrdinové maj nakonec skončit přeci jen spolu - což se nestane - a i přesto pečiradar zaznamenal nějakou nekalost. I když se mi to četlo jak chleba s máslem, tak tomu nemohu dát víc než 7/10, něco tomu prostě chybí.

VeruHoráková
VeruHoráková
14.08.2021 3 z 5

Příběh jako takový nebyl špatný. Styl psaní autora mi sedl a na to že to byla Odeonka, se mi kniha četla dobře. Nicméně od knihy jsem měla větší čekání i skrz hodnocení na databáze knih. Čekala jsem asi větší drama, větší tíhu příběhu a osudů hlavních postav. Pro mě je to rychle zapomenutelný příběh. Kniha mě prostě nezasáhla tak, jak jsem očekávala.


Amalberga
Amalberga
02.07.2021 4 z 5

Osamělost je v současném světě dost aktuální téma. Na spoustu lidí těžce dopadá a pocit izolace a vyčlenění je od ostatních ještě více vzdaluje. To je případ i hlavních hrdinů Alice a Mattia. Anotace mi přišla úplně scestná. Problémy, které s kterými hlavní hrdinové bojují, se objevují předtím než se Alice a Mattio "špatně rozhodli". Vystavět příběh na tom, že kdyby se tehdy rozhodli jinak, by byli v životě šťastnější mi přijde nesmyslné, i když to zní lákavě. Na budoucí kvalitě jejich života se daleko více podíleli jejich rodiče. Alicin otec se choval až despoticky a Mattia byl v žertu od svého otce obviňován z toho, že zavinil mentální postižení své sestry. Někde v komentářích jsem se dočetla, že hlavní hrdinové byli bezcitní, s čímž musím nesouhlasit. Spíš se domnívám, že oba měli "avoidant attachment style", což znamená, že ačkoliv velmi toužili po blízkém a hlubokém vztahu, spřízněné duši, báli se někomu otevřít, zřejmě kvůli vztahům v rodině. Na ochranu si kolem sebe vystavěli vysoké zdi. Radši se sami uzavřeli do samoty, než aby riskovali citovou újmu.
Další zajímavý aspekt knihy pro mě byla část dospívání. Autor klidně mohl přitlačit na pilu, protože děti dovedou být velmi kruté a manipulativní.
Celkově knihu hodnotím 3,5 hvězdičkou, jazyk autora mě moc nenadchl, ale obsah byl moc zajímavý.

pavlačinka.1
pavlačinka.1
14.06.2021 4 z 5

"Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života."....o životě......o smutných osudech.....

chodícírohožka
chodícírohožka
31.05.2021 4 z 5

Zajímavá kniha o dvou osamělých existencích toužících po společnosti, které ovšem nejsou schopny. Mohl by to být obyčejný zapomenutelný román - autorův styl psaní a schopnost obrátit děj jiným směrem ve chvíli, kdy už si člověk myslí, že ví, jak bude pokračovat, jej ale dělají svým způsobem jedinečným.

Gigy
Gigy
09.05.2021 4 z 5

(SPOILER) Rozhodnutí uděláme během pár vteřin, ale jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Ústřední myšlenka knihy je bezesporu fajn, ale tragédií bylo v příběhu na jednu knížku trochu moc, nemyslíte? Nechci vypadat jako škarohlíd, ale rakovina, sebepoškozování, anorexie atd. je na dva hlavní hrdiny fakt slušná nálož. Navíc, moc se mi nechce věřit tomu, že by se ze svých traumat z dětství nedovedli dostat ani natolik, aby se spolu prostě a jednoduše vyspali. Jinak pěkný, četbu jsem si užila a možná sáhnu i po dalších autorových knížkách. Snad v nich trochu ubral.

ZuzanaZ83
ZuzanaZ83
03.05.2021 4 z 5

Knížku jsem vzala do ruky na základě tipu z podcastu. Odeonky nejsou moje primární četba, takže jsem do čtení šla s respektem a očekáváním těžšího čtení. Knížka se mi četla ale pro mě překvapivě dobře. Celkově působí temně a člověku u čtení dochází, jak maličkosti a nevyslovené myšlenky mnohdy zbytečně mění životy jiných. Zároveň jsem přemýšlela, jestli by něco bylo lepší, kdyby.... Za mě celkově spokojenost. Jen snad u Ali desetiletí skrývaná anorexie mi z pohledu okolí i jejího vlastního fyzického stavu v důvěryhodnosti lehce vadila.

Laza27
Laza27
01.05.2021 4 z 5

Nádherný jazyk, ale osamělosti na mě bylo až příliš, proto jednu hvězdu dolů

Kepida
Kepida
04.04.2021 5 z 5

Srdcová záležitost. Hned po přečtení jsem si pustila film v původním znění, vybavena zhruba pěti italskými slovíčky. Dojem umocněn. Paolo Giordano je můj písmenkový oblíbenec

slečna.k
slečna.k
28.01.2021 5 z 5

Skvělý román ve kterém je spojeno zajímavé téma s výborným zpracováním. Anorexie, komplikované vztahy a zajímavé osobnosti, tohohle všeho je v této knize až až a užila jsem si jí od začátku do konce. Nepříliš uzavřený konec mi jak už to obvykle u mě bývá, ani trochu nevadil.

Rostlina
Rostlina
28.01.2021 5 z 5

Vyborny soucasny spolecensky roman o nefunkcni komunikaci a velkem prostoru nevyrceneho. To zpusobuje onu osamelost, ktera hrdiny provazi zivotem. Roman ukazuje cloveka jako bytost ovlivnovanou bolestmi z minulosti. Je neuveritelne ctivy, az na konci mi doslo, jak neni zadne postave doprana harmonie zivota.

poulet
poulet
20.01.2021 3 z 5

A mně to přišlo obyčejný. Možná mě tahle knížka trochu zklamala, protože jsem měla velký očekávání, možná proto, že jsem ji četla po jiný, která se mi líbila moc, ale podle mě na ní nebylo nic moc originálního. Hlavní postavy mi nebyly sympatický a přišly mi i nerealistický. Četlo se to dobře, určitě nezanevřu na autora, jen to prostě neni taková bomba, jak se řiká.

Pavlina50
Pavlina50
19.01.2021 4 z 5

„Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života“ (str. 140).

Depresivní kniha, kde dvě spřízněné duše marně hledají cestu samy k sobě. Oba hlavní hrdinové – Alice i Mattia - si v sobě nesou traumata z dětství a právě tato traumata je k sobě přitáhnou a sblíží. U obou jsou patrné podobné znaky v chování, a to především absence komunikace, která jim neustále brání vyjádřit náklonnost jednoho k druhému. S tíživou minulostí se každý z nich vypořádává po svém – Alice podléhá anorexii a Mattia sebepoškozování. Oba jsou uzavřeni ve vlastním světě, i když jsem měla dojem, že Alice tu izolaci často spíš (možná nevědomky) vyhledává, zatímco Mattia v ní byl uvězněn spíš nedobrovolně, ale cestu ven nebyl schopný najít, i když by moc chtěl. Tato jejich osamělost je dost umocňována ještě i situací ve svých rodinách, kde jsou rodiče obou naprosto nefunkční a selhávající. Mnohokrát jsem nechápala jednání a pohnutky hlavních hrdinů, ale pak mi došlo, že to dokážou dobře pochopit možná akorát lidé, kteří bojují s podobnými bolestmi.
Kniha se dobře četla a čím víc jsem se blížila k závěru, připadala mi gradující a emočně čím dál silnější. Trochu mi ale vadilo zejména nedotažení osudů některých vedlejších postav, které se v knize objevily. Každá z nich většinou docela zásadním způsobem vstoupila do života hlavních hrdinů, ale pak stejným způsobem rychle úplně zmizela. Naprosto otevřený konec i u osudů hlavních postav mi ale vadil ze všeho nejvíc. U takových konců si vždycky připadám trochu „ošizená“.
Celou knihu provázela velice dusná atmosféra, po jejím přečtení jsem chvíli uvažovala, jestli není dobré sáhnout po nějakých antidepresivech (myšleno s nadsázkou), ale i právě proto se mi pod kůži dostala a doporučuju přečíst (i když rozhodně ne slabším povahám).

„V jednom kurzu v prváku se Mattia naučil, že mezi prvočísly se vyskytují některá ještě podivnější. Matematici jim říkají prvočíselná dvojčata: jsou to dvojice prvočísel, která stojí vedle sebe, vlastně
skoro vedle sebe, protože mezi nimi je vždycky nějaké sudé číslo, které jim brání, aby se skutečně dotýkala. Jsou to čísla jako 11 a 13, jako 17 a 19, jako 41 a 43. Když má člověk dost trpělivosti, aby počítal dál, zjistí, že výskyt těchhle dvojic je postupně stále řidší. Naráží na stále osamělejší prvočísla, ztracená v tom mlčenlivém a rytmickém prostoru tvořeném pouze číslicemi, a pocítí úzkostnou předtuchu, že dvojice, na něž až dosud narazil, jsou pouhým dílem náhody, a že jejich pravým osudem je zůstat samotná. Pak, když už to chce vzdát, když už se mu nechce dál počítat, nečekaně narazí na další dvojčata, pevně sevřená v objetí. Mezi matematiky panuje společný názor, že můžete postupovat, jak daleko chcete, a vždycky tam bude další dvojice, i když nikdo nedokáže říct kde, dokud ji neobjeví.
Mattia si myslel, že tohle jsou oni dva s Alicí, prvočíselná dvojčata, osamělí a ztracení, vzájemně si blízcí, ale ne dost, aby se skutečně dotkli jeden druhého. Nikdy jí to neřekl.“

PolarBear
PolarBear
14.01.2021 5 z 5

Co všechno můžou zavinit traumata z dětství... Poutavě vyprávěno, moc se mi líbí, že není vše dořečeno a autor mnohé nechává na čtenářově představivosti.

horkosladka
horkosladka
11.01.2021 4 z 5

Po dlouhé době kniha, do které jsem se od začátku ponořila. Příběh o ,nenormálních, lidech, kteří žijí pod tíhou následků traumatu z dětství. Alice a Mattia, dvě osamělá prvočísla, které spojuje právě ona osamělost. On odmítá svět, ona se cítí světem odmítána. Oba jsou poškozeni tím, co se stalo v jejich dětství. Asociální podivín a matematický génius a fotografka anorektička. Jejich zvláštní a jaksi nedokončený vztah. Tíha jejich minulosti. Snaha být ,normální,. Navzdory depresivnímu téma, celkově příběh nevyznívá skepticky. Spíše ukazuje na odlišnost a problémy v komunikaci ve vztazích. Rozhodně nutí přemýšlet. Konec měl poněkud rychlý spád, trošku zkazil na dojmu, ale určitě knihu doporučuji všem, kteří přemýšlí o životě a cítí se ,divní,.

LauraNoah
LauraNoah
27.12.2020 5 z 5

Opravdu krásná kniha od začátku do konce. Jedna z mála knih, kde jsem se ani chvilku nenudila a zvraty nesměřují k "americkému" happy endu. Celou dobu jsem si říkala, jak to asi bude dál a autor kapitoly vždy utne ve správnou chvíli a nechává příběh dotvářet naší vlastní fantazíí. Až později se dozvídáme, zda se to, co jsme si sami dokreslili, opravdu stalo. Konec nemohl být lepší. Za mě tedy TOP.

Doporučuji všem. Kniha, kterou by si měl každý alespoň jednou za život přečíst. Pokud někoho tato kniha bavila tak jako mě, doporučuji přečíst Obyčejní lidé (Judith Guest).

bosorka
bosorka
22.12.2020 4 z 5

Giordano píše skvěle, Osamělost prvočísel se čte jedním dechem. I přes jeho tíhu, navalí se vlastně na vás jako bahno, které vás tlačí k zemi, někdy i táhne do hlubin. Příběh vypráví o tom, kam vás v životě může zavést jedno špatné rozhodnutí, jak moc ovlivní život váš i vašeho okolí. A čtenář pak dumá, jak by to s hlavními hrdiny nejspíš bylo, kdyby neudělali v dětství osudový krok. Kdoví, možná by i bez toho šli životem dost podobně. Autor nechává mnoho otevřených vrátek, takže je na čtenářích, co si z náznaků domyslí. A vlastně i to, jaký by přáli hlavním hrdinům další krok poté, co zavřou dočtenou knihu. Alici bych možná i trochu propleskla a nakopnula ji lepším směrem, aby nedělala ze života peklo nejen sobě, ale i svým blízkým. Mattiu bych pak asi pohladila (kdyby se nechal), přestože žije ve zvláštním světě čísel, kterému nemusíme rozumět, pořád mi jeho jednání připadalo pochopitelnější. Paolo Giordano je každopádně velmi zajímavý autor, kterého chci i nadále sledovat. 4 a půl

dominika8192
dominika8192
20.12.2020 5 z 5

(SPOILER) Nádhera. Přečteno jedním dechem, nicméně mi celkem vadí, jak se celým dějem táhne odpudivě lepkavá a mazlavá stopa beznaděje a zmaru. Jasně, okolnosti, které Alici a Mattia nadobro změnily, byly vážné ... ale že by byly natolik otřesné, že se celý život chovají takhle odtažitě? Upřímně, zhruba kolem strany 200, kde se "lámal chleba" mezi Alicí a Fabiem, mnou projela zničující vlna nasraností k "tý vychrtlý krávě, co se jen rochňá ve vlastních bolístkách a není schopná alespoň vyklopit, proč se chová tak, jak se chová"! U Mattia to samé, ale ten je zřejmě autista nebo Asperger, uzavírá se dobrovolně do nicoty a nikoho v ní neotravuje, budiž mu tedy přáno. Ale tak kravka Alice na jednu stranu strašně chce, aby jí okolí přijalo, ale vzápětí se uzavře, urazí, odtáhne, poplive ty, co jí nabízejí pomoc ... no, zkrátka ztracené případy, které, světe div se, neumí otevřít svá srdce ani jeden před druhým, přitom jsou to zrovna oni dva, kteří by si báječně porozuměli.

Lutzka
Lutzka
05.12.2020 5 z 5

Přečteno jedním dechem :-) Začátek mě hned nechytl, ale pak jsem s napětím sledovala, jestli se hrdinové srovnají s minulostí, odpustí sobě i okolí, překonají svou neschopnost komunikovat a tím i svou samotu...

Pavlína79
Pavlína79
14.11.2020 5 z 5

"Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života."
"On odmítaje svět a ona s pocitem, že ji svět odmítá."
Brilantní.