Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25040/bmid_osamelost-prvocisel-mKd-25040.jpg
4
1407
272
Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Přitom nešlo o nic závažného, ona se jen nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Dalo by se to pochopit, byli ještě malí, ale tíha následků je neušetřila, naopak dopadla na ně celou svou vahou. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků, ale když se setkají, zdá se, že by je mohli najít jeden vedle druhého...... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2009 , Odeon
Originální název:
La solitudine dei numeri primi , 2008
více info...
Přidat komentář
Velmi procítěný příběh, nabitý skutečnými emocemi, příběh o osamělosti, lásce ve všech podobách,o nepochopení jeden druhého, životní chybě, která už nikdy nejde napravit. Neveselé čtení, které je takové jako život sám...
Giordano me nenechal odtrhnout se od cteni. Bravurne vystihl psychologii postav a situace, které jsem si zive představovala a mela u toho pocit, ze jsem je uz zazila.
Nečekaná... a výborná. Od první kapitoly mne polapila a nedokázala jsem ji odložit, dokud jsem nedočetla.
Bylo to samozřejmě super, akorát ten konec mne zaskočil... I když vlastně neměl... U prvočísel asi normální stav... Dobrá kniha, doporučuji k přečtení.
Osobite napísaná kniha...kvalitným umeleckým spisovateľským jazykom...podivuhodné, že autor mal v čase písania prvočísel len 26 rokov...nie som si ale istý, či sa tak skoro pustím do čítania jeho ďalších opusov...možno neskôr...
Krásná kniha s úžasným příběhem. Myslím, že to nebyla poslední kniha, kterou jsem od Giordaniho přečetla.
Při čtení téhle knížky jsem si připadala ještě osamělejší než to prvočíslo.
Svázán iracionálními předsudky stran italských (potažmo jižanských) autorů jsem od tohoto slavného románu očekával něco docela jiného. Toto očekávání se naštěstí nepotvrdilo.
Ba právě naopak.
Byl jsem okouzlen stylem vyprávění, metaforickým i explicitním vyjadřováním pocitů a hlubokou, nekompromisní pravdivostí.
Příběh mi plynul jako průzračný potok uprostřed zpustošené krajiny, na jehož hladině se ani na chvíli neobjevilo nic znečisťujícího.
Skvělá, pětihvězdičková, doporučeníhodná kniha.
Žena moje milovaná mi zapůjčila tuto knihu a musím uznat (ačkoliv nejsem fanda tzv. intouškých ptákovin), že tato se četla dobře. Příběh je to divný, konec to má ještě divnější, prostředek knihy je, jak by se dalo očekávat nudnější. Ale celkově to drží pohromadě a ač sám sebou překvapen, přečetl jsem knihu bez nějakých větších problémů. A joo, bavila mě......
Neuvěřitelně depresivní kniha plná bolesti, osamělosti, nepochopení, neschopnosti komunikovat... Je hrozné jak jedna jediná chyba v dětství (i když v Mattiově případě asi bohužel neomluvitelná :( ) dokáže změnit celý další život...
Po dlhej dobe som zase natrafila na knihu, ktorú som nepustila z rúk a prečítala ju za pár hodín. Tak strašne ma bavilo byť s hlavnými hrdinami. Je to príbeh dvoch osamelých duší, ktoré prežili v detstve traumatizujúci zážitok a ten si nesú so sebou po celý život, možno Mattiu viac ako Alice. Nedokážu sa zaradiť medzi rovesníkov, nedokážu komunikovať s rodičmi. Sú ako tie osamelé prvočísla medzi tými všetkými číslami. Jedného dňa na seba narazia, a začína ich príbeh. Príbeh, v ktorom sa ich životy spájajú a zase rozchádzajú, a aj keď nie sú spolu neustále na seba myslia. Na začiatku som si myslela, že sa mi zase do rúk dostala kniha pre teenage skupinu, ale z hlavných postáv sa stanú dospelí ľudia a vy sledujete ich životné príbehy. Samotný príbeh je celkom zaujímavý, ale čo je najlepšie na knihe je to, ako to všetko Paolo napísal, ako všetky tie ich pocity a myšlienky dokázal tak skvelo opísať. Tak parádne, že sa mi nechcelo rozlúčiť ani s Alice a ani s Mattiu.
Nikdy bych nevěřila, že na konci pocítím skutečnou naději. Ale stalo se a pro mě je to důkaz (trochu jiný, než ty Mattiovy), že Paolo Giordano je génius. Když ho mám porovnat se svým drahým Michaelem Cunninghamem (i když bych to asi po přečtení první knížky od PG neměla dělat), tak mi z toho Giordano vychází dokonce o něco lépe - dokázal se úplně vyhnout trochu samoúčelné exhibici, ke které má MC občas sklon. Moc se těším na další kus a jsem šťastná, že třetí kniha vyjde za pár měsíců.
Nejprve překvapení, jak končí první kapitola. Čekal jsem soubor povídek, kdy si závěr musíme nějak domyslet. A závěr? ten si skutečně musíme domyslet. Ale jinak pohodové čtení, zajímavé zpodobnění lidských jedinců s prvočísly.
"...pro Giordanovy hrdiny jsou běžná každodenní gesta, která by překonala normální problém, nesmírně těžká, ba dokonce nemožná."
Kde je šestá hvězdička, krucipísek, kde je šestá hvězdička? Vlastně kdyby jich bylo 7, bylo by to ještě lepší, páč sedmička je prvočíslo, jak je známo, žeano. Možná se teď ptáte, co se mi na té knížce líbilo tak moc, že jí chci dát nadhodnocení. Je to tak, že jsem ji chtěla hodit do ohňa a opéct si na ní špekáčky, nebo ju roztrhat nebo zničit nějakým jiným, zničujícně zničujícím způsobem.
*POZOR, SPOJLER, ŽEANO* Nenapravitelně osamělé postavy a to všechny bez rozdílu. Jak by to bylo krásné, říkáte si, kdyby aspoň jeden z nich umřel, páč pak byste neměli takovou knižní kocovinu a neusínali byste a neříkali jste si: "Ten Mattio je takový vůl! Však už to skoro dokázal. A ta Alice, kdyby aspoň napravila tu věc s Fabiem, když už to nešlo s Mattiem." Achjo. Je mi smutno. Škoda, že jsme všichni prvočísla a nic na tom nemění fakt, že někteří z nás mají své dvojče, ať už biologické nebo prvočíselné. Nejlepší, co jsem četla za hodně dlouhou dobu. Poznám to podle bolesti hlavy, za kterou může Mattio. Fakt že jo. Že já vůbec ty knížky čtu.
Příběh je podán velmi čtivým způsobem, a přestože to není kniha, od které bych se nedokázala odtrhnout, přečetla jsem ji za jeden den.
Dvě hlavní postavy si celou dobu nesou svůj kříž a vlastně se ani nesnaží ho zbavit. Vlastně se svým způsobem neposouvají, jen se učí přežívat, mechanicky. Chyba, kterou udělali v dětství se s nimi táhne celý život, pokřiví jejich psychiku a poznamenává jejich vztahy, pocity a zdraví. Přesto nacházejí a volí vlastní cestu bez ohledu na to, zda je dobrá nebo ne.
Krásná knížka o dvou mladých lidech, kteří jsou prostě jiní (možná povahou, možná díky prožitým událostem) a dobře to vědí oni i jejich okolí, které jim to dává neustále najevo. Dokážou svou osamělost a jinakost překonat? A chtějí vůbec? A nebojte, romantický slaďák to vážně není...
Depresivita knihy mi nevadila, byla jsem na ní připravena a nakonec mi to nepřišlo tak zlé. Ano, hrdinové knihy nebyli velcí klikaři, ale například konec se mi líbil moc, tam určitě náznak optimismu byl. Moc dobře se čte a část, kde se Mattia zamýšlí nad prvočísly mne dostala, nevěřila bych, že mě matematická informace tolik zaujme. Rozhodně pěkný debut, ne však natolik silný, aby ve mě zanechal stopu napořád.
Štítky knihy
homosexualita zfilmováno italská literatura dětství matematika verbální (slovní) komunikace samota vztahy psychická traumata mezilidské vztahy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Osamělost prvočísel |
| 2020 | Dobývání nebe |
| 2013 | Tělo |
| 2015 |  Čerň a stříbro |
| 2023 | Tasmánia |
Kniha Osamělost prvočísel je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 1 878x |
| Čtenářské výzvě | 224x |
| Doporučených | 192x |
| Knihotéce | 456x |
| Chystám se číst | 1 033x |
| Chci si koupit | 201x |
| dalších seznamech | 9x |
Panebože... ta kniha je o mně.