Osamělá holubice

Osamělá holubice je právem považována za jeden z vrcholů westernového žánru a po jejím dočtení není těžké pochopit proč. Larry McMurtry v ní vypráví příběh výpravy, při níž skupina honáků žene obrovské stádo dobytka z Texasu až do Montany, který se v rukou méně schopného autora mohl proměnit v dobrodružnou kovbojku plnou přestřelek a romantiky. Místo toho vznikl mnohovrstevnatý román o přátelství, stárnutí, odvaze, zklamání i ceně lidských snů. To vše navíc napsané s takovou živostí a obrazností, že má čtenář často pocit, jako by jel s kovboji přes nekonečné prérie, sdílel s nimi tábořiště, bouře i neustálé nebezpečí na cestě.

Přestože kniha čítá několik stovek stran, ani na chvíli nepůsobí zdlouhavě. McMurtry mistrně střídá osudy jednotlivých postav a postupně buduje vztah nejen ke dvěma legendárním hraničářům Gusovi McCraeovi a Woodrowu Callovi, ale i k celé řadě vedlejších hrdinů. Právě v tom tkví jedna z největších předností románu. Každá postava má vlastní motivace, slabosti i sny a žádná zde není jen do počtu. Díky tomu působí příběh mimořádně autenticky a emocionálně.

Velkou devizou Osamělé holubice je její vyváženost. Vedle drsných a tragických momentů nabízí množství humoru, laskavosti a nezapomenutelných dialogů, o které se stará především Gus McCrae. Jeho nadhled a životní filozofie dodávají románu lehkost i v těch nejtemnějších chvílích a vytvářejí dokonalý protipól k uzavřenému a tvrdohlavému Callovi. Právě jejich vztah patří k tomu nejlepšímu, co kniha nabízí.

Osamělá holubice není jen skvělý western. Je to výborný román o lidech, kteří se snaží najít své místo ve světě, jenž se neustále mění. Nabízí strhující dobrodružství, silné emoce i výjimečně živě vykreslenou atmosféru amerického pohraničí. Není divu, že získala Pulitzerovu cenu a dodnes bývá označována za jeden z nejlepších amerických románů své doby. Pro mě jde o knihu, která si své legendární postavení zaslouží každou stránkou.

Knihy jsem četla chronologicky, tak jsem si myslela že už jsem si zvykla, jestli to tak můžu napsat, na surovost Divokého Západu, ale tady je všeho víc. Víc zmaru, brutality, neštěstí, jaksi je to snad ještě opravdovější. Je zde ale i trochu naděje, lásky, Gusova nezdolného optimismu, jeho radosti z prostých věcí. Potěšení jaký dobrý člověk roste z Newta. I když úplný závěr, snad posledních 30 stránek se mi zdálo hodně uspěchaných, ale co to v tom počtu stran je. Ta kniha je prostě výborná!

(SPOILER) Jednoznačně jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla a zcela zasloužená Pulitzerova cena. V té knize je naprosto všechno a ještě něco navíc. 895 stran uteče jako voda a přála bych si, aby kniha měla ještě o 500 stran víc. Jedním slovem nádhera s bohužel jediným slepým místem, které mě bytostně rozčílilo.

Smrt Deetse tak hloupá, nelogická, zbytečná! Chápu, co se takovou smrtí autor snažil říci (že i vynikající bojovníci mohou neočekávaně zemřít rukou malých spratků), každopádně problém mám s tou “neočekávaností”. Já věděla, že tam Deets zemře už v tu chvíli, když “od týpí zazněl divoký jek”. Naprosto blbé (to se nedá napsat jinak), nedomyšlené a amatérské bylo, že Deets zemřel sám jako vynikající bojovník obklopený dvěma zázračnými střelci (minimálně Gus zázračným střelcem byl) a navíc ani jednomu v tu chvíli nedošlo, k čemu se ten pubertální indián chystá, přestože řval jako na lesy a běžel na Deetse s napřaženým kopím? To je dost těžko uvěřitelné. Nemám problém s tím, že Deets zemřel, přestože byl jednou z mých oblíbených postav v knize, ale s tím, jak zemřel. Jeho smrt zcela postrádala logiku. A nelogické věci v knihách bytostně nesnáším. Tak tím mě McMurtry vytočit. Málo jsem ovšem tušila, že po Osamělé holubici se s nadšením vrhnu do čtení knihy “Ulicemi Lareda” a zjistím, že tento čtvrtý díl tetralogie je takovými nelogickými scénami protkán celý a že po Pulitzerově ceně je autor schopen napsat takovou sra*ku.

Román snad 800 stran nebo kolik (po pár stránkách jsem jej odložil, tak přesně nevím kolik). Je to velmi rozvláčné dílo. Chápu že se líbí, ale zřejmě se musí číst v někde ve srubu když jste zasypáni sněhem a nemáte nic podobného po ruce, nebo jste nemocní atd.....Počet stran románu je pochopitelný. Pět stran čtete jak tři borci sedí u ohně a řeší nesmrtelnost hrdobce, pak tři stránky o tom jak jde kovboj kolem řeky atd...atd....je zde popsané každé stéblo trávy co se pohne a každý červánek a ještěrka v písku. Kapitola za kapitolou se táhnou jak teplý med a nic moc se neděje. Vata a zas jen vata. Nic proti, kdo má rád díla kde deset stran čtete o tom jak se vaří fazole v kbelíku, OK. Pro mne tyhle táhnoucí se kapitoly bez vůně a zápachu jsou nudné a po přečtení cca 50 stran jsem dal knihu bokem a vrátil ji do knihovny jako špatnou volbu.

Fantastický román, trochu Muž se srdcem kovboje, něčím mi to zase připomínalo Hlavu 22 (kombinací chvilek až absurdního humoru a šílené drsnosti). Každopádně mě to bavilo od začátku až do konce a udělalo to na mě hodně hluboký dojem.

Syrový, epický příběh s dlouhou řadou překvapivých obratů z míst a časů, kde lidský život zdaleka neměl takovou cenu jako dnes. Přesto bys pohledal lepší kulisy pro romantiku a smysl pro opravdové hodnoty. Jasných pět hvězd.

Téměř 900 stran nádherného westernu. Najdete zde úplně všechno. Hraničáře, kovboje, koně, dobytek, ranč, putování, indiány, medvěda, děvky, karty, chlast. Prostě cokoliv si představíte pod slovem western, to tu je. Román je to opravdu rozsáhlý, a může za to jeden neopatrný výstřel. Je fakt až neskutečné, jaký dominový efekt ta kulka spustila. Příběh je rozdělen do tří částí. V první se nacházíme na ranči Osamělá holubice a seznamujeme se s jejími obyvateli a jejím životním tempem. Druhou část bych nazvala šerif. Jasný, někdo tu kulku schytal a to zapříčinilo další zajímavá rozhodnutí. Třetí část bych nazvala ženské. Rozhodně do příběhu patří, i když většina honáku je z nich nesvá. Jo, další pozoruhodné volby. Převážnou část děje putujeme z Texasu do Montany a zažíváme veškerá možná dobrovolná i nedobrovolná dobrodružství. Jako diváka vychovaného mayovkami mě nejvíc upoutalo, že kapitán měl k obraně henryovku. To byl poslední detail, abych se do knihy zamilovala. Pravda, četla jsem ji téměř půl roku. Jenže ona je to čistá radost, kterou nechcete mít za sebou za víkend. Samozřejmě nevím, jaký je text v originálu. Každopádně tenhle překlad je dokonalý, libozvučný, úchvatný a dechberoucí. Po dočtení mám dojem, že autor musel tu namáhavou cestu s dobytkem sám absolvovat. Jinak nechápu, jak mohl tak dokonale a přesně popsat pocity a myšlenkové pochody všech postav. A je jedno, jestli je ta postava na duchu bohatá či chudá. Opravdu velký literární zážitek. Při čtení autorova životopisu jsem zjistila, že napsal scénář ke Zkrocené hoře. Ani se vlastně nedivím. Jeden z mála filmů, který je tak úžasný a na dřeň, že nemám sílu vidět ho znovu.

Edit 2026: Je to opravdu dobrá knížka, a teď, když z překladu zmizeli všichni ti Joskové a skotáci, prohánějící kravičky kolem Roháčů, kteří mi ve starší verzi od X-Egem neskutečně lezli na nervy, si plně zaslouží těch 5 hvězdiček. A těším se, až vyjde česky i čtvrtý díl, Streets of Laredo.

Tento román se k nám dostal na doporučení, že když si máš přečíst western, tak by to měla být Osamělá holubice. Kniha je to faakt tlustá. :) Začátek se hodně vlekl, pro mě skoro 300 stran :)) dlouhé pasáže vlastně o ničem a kdyby mi drahá polovička neříkala vydrž, za chvíli tě to chytne, tak nevim, nevim, jak bych ve čtení vytrvala. Ale najednou nastal zlom a ani jsem si nevšimla a čtu a čtu a prožívám dobrodružství z divokého západu. Nakonec mi těch skoro 900 stran uteklo tak rychle, že mi bylo líto, že už je konec. Kniha je to dramatická, moc štěstí tam lidé nemají. Určitě si přečtu i další předešlé díly.

(SPOILER) !!! spoilery !!!

můj 2 komentář - dopisuji po roce a půl jako úpravu mého komentáře z 06/24, po druhém "rychlopřečtení" Holubice, kdy jsem knihu znovu sjela poté, co se mi povedlo přečíst první 2 díly pěkně chronologicky...

nečtěte, pokud nemáte za sebou celou sériii a začínáte právě tímto 3.dílem...
nebo raději čtěte ? ať se pak nedivíte ?

No, jelikož autor sám podle dat vydání nejdříve napsal tento 3.díl, nevím, jestli už se k němu nevracel a v dalších knihách vycházel jen ze svých vzpomínek ? a nebo se rozhodl některé postavy vylepšit, a doufal že si to čtenáři s takovým odstupem nevšimnou ?
protože hned v úvodu mě zaujaly nesrovnalosti (možná pro někoho maličkosti, já mám ráda přesnost, takže po mě dost..)

1. Klára... "Jake ztratil veškerou náklonnost, jakmile mu ukázla dveře a vdala se za obrovského koňského handlíře..."
- po přečtení Měsíce nad prérií zjistíte, že Jake Spoon se o Kláru vůbec neucházel..jediní dva vytrvalci byli Bob a Gus...

"V šestnáci byla tak hezká, až se tajil dech, a k tomu bystrá - a kurážná, jak se brzy ukázalo, když při velkém indiánském nájezdu v šestapadesátým , který v těchto končinách patřil k nejhorším, přišla o rodiče. Klára byla tenrát v penzionátu v San Antoniu, ale rychle se vrátila do Austinu a ujala se krámu, který rodiče založili..."

- cože ??? podle Měsíce nad prérií byla Klára tou dobou (zdaleka ne 16letá) vdaná čerstvě za Boba a odjela s ním na svatební cestu do Nebrasky, čímž se katastrofě vyhla... vracet se rozhodně nevracela, o katastrofě se dozvěděla s odstupem, načež Augustovi napsala a pověřila ho péčí o hroby jejich rodičů... takže nemohlo dojít k dalšímu odstavci :

"Augustus měl dojem, že ten rok by ji mohl získat, ale naneštěstí byl tenkrát podruhé ženatý a než jeho manželka zemřela, osamostatnila se Klára natolik, že dobýt ji už nebylo nic lehkého"...
ehm...

takže bod 2, Augustus a jeho ženy... k Augustovým svatbám došlo mnohem, mnohem později (léta), než k celé této epizodě (aspoň podle Měsíce nad prérií...) a taky trochu jinak, než je psáno v Holubici : "obě jeho manželky byly buclatých tváří a spolehlivé letory, žel málo odolné vůči podnebí. Jedna zemřela na zánět pohrudnice hned v druhém roce manželství a druhá na spálu po 7 letech"....
..no, podle Měsíce byla jedna hubená (Nellie) a druhá tlustá (Geneva), a jedna se dožila pouhé 4m po svatbě (Geneva) a druhá zmírá do roka od svatby (Nellie)...

no a pak se dostávám k bodu 3, Maggie...a Call
podle Holubice Call za ní byl pár krát, Maggie se mu vtírala, on ji opustil .."Víckrát za Maggie nezašel, jen ji tu a tam zahlédl na ulici. Narodil se jí chlapec, žila ještě 4 roky a pak umřela. Podle Guse byla poslední rok před smrtí skoro pořád opilá. Nějakou dou byla jedna ruka s Jakem, ale pak Jake odjel..."
- tak toto fakt zabolelo, protože Maggie z Měsíce nebyla vůbec žádná vlezlá kurva, Call za ní docházel dlouho i poté, co se Newt narodil, umřela, když Newtovi bylo 6... a dokonce měli takový "skororodinný vztah", který velice vztahově a emocionálně neobratný Call nedokázal posunout dál.
ano, Maggie jednu dobu "žila" s Jakem, který jí vypomáhal s domácností, zahradou i synkem a staral se oni, když se Call zdráhal víc... a to dokonce v době, kdy k ní na návštěvy chodil Call,
a hlavně vůbec, vůbec to nebyla alkoholička.. zemřela na souchotě, do poslední chvíle se snažíc zajistit a vychovat Newta, kterého si následně nebere mexická rodina, ale Newt se stěhuje na ubytovnu hraničářů...tohle mě až zabolelo... Hodná Maggie, taková Máří Magdaléna... a hlavně někdo úplně jiný, když porovnáte 2. a 3. díl...

4. no a pak samotný Jake - z druhého dílu vůbec nemáte pocit, že by to byl takový nafoukaný hajzlík...prostě děcko, nevycválané tele.. a najednou je z něj taky nědko jiný, kdo ve finále dostane pěknou sodu. A mimochodníci se objevují jako Jakeovo poznávací typické znamení až v Holubici..

no, nevím, trochu (dost) mě to po opakovaném dočtení rozčarovalo...zda si autor už nepamatoval, co psal, nebo to chtěl fakt vylepšit. Každopádně první 2 díly této ságy se mu povedlo mnohem víc vyladit, vyšperkovat..(a teda narvat tam i více násilí..brrr, to bch i oželela)...
třeba tam toho blo ještě víc, mě praštilo mezi oči hlavně toto...
i tak je Holubice skvělá, plná emocí, přátelství a silných příběhů. A jako celkové dílo - smekám. A časem snad zkousnu i ty nesrovnalosti ;)
Nadále doporučuji !

Skvělý, rozsáhlý román, který přesně odpovídá očekávání, která ve čtenáři vzbudí anotace (což bohužel není mnohdy pravdou). Nedá se přečíst za víkend a byla by to i škoda. Vracel jsem se tedy ke čtení po několik dnů a vždy se těšil, až vezmu knihu znovu do ruky. Úžasný vypravěčský styl a jazyk (čímž patří dík i za výborný překlad), vykreslené postavy s jejich příběhy, vlastnostmi a vzájemnými vztahy, poutavé zápletky, napětí, láska, touhy, naděje i zklamání. Doporučuji a zařazuji na svoji VIP poličku.

Po Louisovi L'Amourovi a Cormacovi McCarthym som to už chcela s westernami (pištoľníckymi aj emocionálnymi) vzdať a vtom prišiel tento skvost. Presne ako napísal používateľ tygřík2: krásna literatúra - belles lettres.
A pritom by človek povedal, že taká kravina. Doslova. Banda chlapov ženie kravy cez pol Ameriky. Lenže s tými chlapmi sa tak zžijete, že vám (v prípade audioknihy) ani takmer 50 hodín počúvania nebude stačiť.

Alebo: SPOILER Desať malých černoškov s puncom spriatelených štamgastov putuje divokým západom. A vy to budete hltať tak pažravo ako oni Gusove lievance. KONIEC SPOILERU

Konečně, po delší době, doslova a do písmene: tohle je KRÁSNÁ literatura.
Osamělá holubice mě chytla do lasa a nemohla jsem jinak než jít s ní, absolvovat celou cestu a ani na chviličku se nenudit. Myslím, že to nepotřebovala, přesto jí interpret audioknihy ještě trochu krásy přidal.

(SPOILER) Příliš rozvleklé vyprávění. Dovedl bych si představit, že při menším počtu stran by kniha na mě působila lépe. Celkem mi vadilo, že pokaždé, když už to vypadalo na zajímavější děj, tak osoba "upadla do bezvědomí a probrala se zpátky v táboře". A zase se jen putovalo.

Tak tohle bylo dlouhé a smutné čtení. Ne, že by se na "Západě" v té době takové věci neděly, ne nadarmo se mu říkalo "Divoký", ale v této knize toho zmaru, deprese a smutku bylo na mě přespříliš.
Přesto jsem si, alespoň do určité míry, tu cestu z jihu Texasu na úplný sever Montany užila, protože jsou to kusy země, kterou znám a mám ráda. Popisy přírody vystihly dokonale, jak se krajina s cestou proměňovala. Popisy jednotlivých postav byly zase velice plastické a pěkně prokreslené. Dokonce až příliš, protože jsem si řadu postav oblíbila a o to smutnější pak bylo loučení s nimi. Prožívala jsem tedy s Klobouckou partou atmosféru doby dávno minulé, kterou tak ráda nasávám.
Moc dobře jsem věděla, jak se museli kovbojové cítit, když v Llanu vyprošťovali dobytek z trní a roští, vždyť jsem si dvě taková malá trnitá roští ocotilla od soutoku Rio Grande a Rio Pecos dovezla. A jak na ně chvílemi nadávám, když se mi do nich zamotá lem šatů a já shodím květináč s mnou velmi ceněnými rostlinkami. V tom bych dobytek s jeho tvrdohlavostí hnát nechtěla. Navíc ten texaský dlouhorohý, z toho jde respekt, přestože mám kravami nějaké ty zkušenosti. A na severu u Bighorns jsem si úplně vybavovala ty rozlehlé pláně plné trávy a pelyňku, byť jsem je poznala v jiném ročním období.
Jen ty příběhy kdyby tak smutné nebyly...

S touto knihou jsem měl z počátku velké potíže a chtěl ji několikrát trvale odložit. Toto se mi zatím nikdy nestalo. Důvody: rozvleklé, doslova ukecané pasáže a nezáživné konverzace. Vytrval jsem jen díky recenzím a info o úspěchu filmové (TV series) verze. Pak mne ale naštěstí text zaujal a já vydržel až do konce, ač ne moc radostného. Rozhodně nelituji. Oceňuji zřejmě docela autentické vyobrazení drsných dobových poměrů, vykreslení psychologie tolik rozličných "westernových" postav a zejména plastický popis krajin US Západu.

02.06.2025

Zbytečně, ale opravdu zbytečně, dlouhé. Z počátku jsem si poslech užívala, ale kolem 20té hodiny mi už byl příběh celkem jedno. Má oblíbená floskule "méně je více", platí i tady :o) Dost jsem bojovala s tím knihu odložit. Nakonec jsem jí zdolala, ale u vytřžení z románu nejsem. Nejspíš zkusím tu zmiňovaný seriál :o)

Několikrát jsem přemýšlela,jestli knihu neodlozit. Skoro celou první půlku se mi nedařilo se začíst, pořád jsem čekala to něco a ono pořád nic. Přišlo mi,že se nic neděje, vše se táhne. Druhá půlka knihy už se četla hezky,ale že bych z toho byla úplně nadšená, to nejsem. Ani nemůžu říct, jestli prokousat se první půlkou za tu druhou stalo. Při čtení jsem si říkala,že by byla fajn mapa, aby čtenář věděl,kde kdo je. Celkově docela zklamání.

Po dočítaní som možno poprvýkrát začal chápať "amerikáncov" aj s ich pre nás nepochopiteľnou - poburujúcou mentalitou.
Skvelé, epické, jedinečné, ľudské v neľudskom svete, skvost žánru aj mimo žánru.
Čestné miesto vedľa "Muže se srdcem kovboje"